V jaké náladě jdete do letošního derby?
Je to letos trochu zvláštní, protože obvykle jezdím dostihy zhruba v pětidenních intervalech, ale tentokrát to vyšlo tak zvláštně, že poslední mítink před derby jsem absolvoval minulý pátek, takže v neděli naskočím po deseti dnech. V mezidobí hodně běhám, včera jsem si zahrál golf, půjdu samozřejmě do sauny...
Co si myslíte o Arcibaldovi?
Moc se mi líbí a musím říct, že je fajn jezdit v derby skutečného vytrvalce. Na 2400 metrů by to mohl být jeho velký den. Je pravda, že to nebude úplně bezstarostné, protože Arcibaldo je po startu pomalejší, což od žokeje vyžaduje určitou dávku práce a koncentrace. Nechci opakovat samozřejmé věci, ale v derby také potřebujete trochu štěstí a před favoritem Age of Japem mám respekt.
Je to trochu paradox: jezdíte šancového koně v derby pro stáj, která je víc doma v překážkových dostizích...
Myslím, že trenér Olehla je trochu jako já, dostihy vidí a prožívá podobně. To, že jeho srdeční záležitostí jsou překážky, nijak nepopírá, ale po neděli bude spát určitě lépe. Problémem Českého derby je, že se poněkud podobá loterii. Někdy je tu velmi obtížné správně přečíst pozice některých soupeřů v dostihu, určité menší procento zdejších jezdců prostě nedosahuje potřebných kvalit a v dostihu jsou jako neřízené střely. Musíte čekat nečekané a někdy jednoduše pomůže, pokud máte dost dobrého koně. V posledních letech jsem neměl takové šance, dvakrát jsem jel na koni, který derby nedokončil zdravotně v pořádku.
Kolik derby jste zatím ve své kariéře vyhrál?
Dosud jsem vyhrál jen maďarské derby loni se Sunny Samem a jednou také derby arabských koní v Dubaji. Jezdil jsem ve své kariéře derby v mnoha zemích, ale rozhodně to není žádná rutina, loni jsem se z premiérového úspěchu hodně radoval.
Ale doma v Anglii jste tento dostih nikdy nejel?
V Epsomu jsem se bohužel do sedla nedostal, i když jsem byl jednou hodně blízko. Jezdil jsem pro trenéra Johna Gosdena, který měl koně jménem Benny The Dip a ten derby vyhrál. Absolvoval jsem s ním poslední klíčové práce a šéf mě pak sesadil. Vzal si mě stranou a říká: Rozhodli jsme se angažovat jiného jezdce, protože s Epsom Derby nemáš žádnou zkušenost a ta dráha je hodně specifická. Bylo to dobré rozhodnutí, protože můj nástupce to zajel opravdu fantasticky a vyhrál.
Jak jste se s tím tenkrát vyrovnával?
C est la vie, tak to prostě chodí. V podstatě jsem si musel přiznat, že měli pravdu. Ve stejný den jsem jel na jiné závodiště a pro stejného trenéra jsem vyhrál listed na velmi dobrém koni.
Když jezdec začíná, je pro něj každé derby velkým snem a metou. Jak to vnímáte dnes jako zkušený žokej?
Zase tak moc se to neliší. Vaše pocity hodně ovlivní dění před dostihem. Přijdete v den derby do paddocku a všude okolo cítíte emoce ostatních lidí. Samozřejmě, že tohle teoreticky můžete říci také o jiných dostizích, ale klasiky jsou prostě mnohem důležitější.
Takže přece jenom sen...
Člověk to tak cítí, pořád mě to baví. Až přestanu mít ten pocit napětí a adrenalinu, bude čas skončit s ježděním. Nezapírám, že jsem si během kariéry něco našetřil, takže nejezdím pro peníze. Žene mě kupředu to, že mě dostihy stále baví a zažívám při nich pocity a emoce, které mi zahradničení v důchodu prostě nedá. Prožil jsem pěknou kariéru a soustředím se na to pozitivní, i když má tenhle sport také své odvrácené stránky. Před několika týdny spadl v Německu mladý talentovaný jezdec Peter Heugl z koně a teď nemůže chodit. Je to velmi smutné.
(psáno pro iHNed.cz)
