24. července 2009

Komentoval jsem derby

Jednou za čas by měl člověk najít odvahu dělat bláznivé věci. Už dlouho jsem však nespáchal nic tak troufalého jako nedělní komentování Slovenského derby. Sedm dní před startem jsem sice nabídku Závodiska Bratislava na jednorázové "hostování" bez váhání a s velkým nadšením přijal, brzy poté mě však začala zmáhat nervozita. Těžištěm mé činnosti totiž je a vždy byla psaná novinařina a jako příležitostný komentátor si párkrát za rok střihnu Benešov, Mimoň či Lysou nad Labem. Jen tak pro radost a bez jakýchkoli ambicí. Tohle byla nabídka jiného kalibru a já se najednou cítil jako druholigový fotbalista, který byl nečekaně vyměněn do Bayernu Mnichov. Ďábelský plán, že všechny dostihy uvidím z nejlepšího místa na celém závodišti, se najednou začal jevit jako poněkud nedomyšlený.


Zbytek týdne jsem strávil přemítáním, jak se vyhnout ostudě a jak bratislavským pořadatelům i skvělému místnímu publiku nezkazit jejich velký den. Sobotní Benešov, který jsem považoval za poslední rychlou práci před dnem D, mi moc optimismu do žil nevlil. Jednak jsem jako všichni přítomní dokonale zmoknul a málem utopil boty, ale také jsem spáchal pár chyb a potvrdila se obava, že přechod do slovenštiny nebude úplně bezbolestný. Abyste rozuměli: pocházím z Banské Bystrice a mám tedy slovenský suffix, ale ještě jako odstávče jsem byl exportován do ciziny a posledních osmnáct let jsem ve stálém tréninku v Praze. Moje slovenština je tedy poměrně československá.

Utéct se ale už nedalo, a tak jsem se v neděli skutečně objevil ve Starém Háji. To už jsem měl za sebou večerní uklidňovací kůru ve vinném sklípku v Ratíškovicích, za kterou srdečně děkuji trenérovi Jaromírovi Kotáskovi i kolegům Petru Malíkovi a Otovi Novému. Štěstí se tak pomalu, ale jistě začínalo obracet na mou stranu. Z úvodního handicapu trenéři škrtli tři koně a ještě přehlednější byla následující druhá kategorie. Tam z původně osmičlenného pole odskočili jen dva aktéři - o moc snadnější to už být nemohlo...

Jak postupně ubíhalo odpoledne, začal jsem si hostování užívat. I přesto, že ne všechno šlo úplně hladce, v méně zažitém prostředí mi scházela jistota a za pochodu jsem si musel připomenout pár pozapomenutých jazykových nuancí. Teď už například budu vědět, že dostih je ve slovenštině slovo pomnožné, tedy "tie dostihy" (Výkřiky novináře I.G. pod vežou rozhodcov: "Dostih je čechismus!"). A že startér není snad "štartér", nýbrž "rozhodca pri štarte"...

Je na místě poděkovat Závodisku Bratislava za projevenou důvěru a všem místním divákům za značnou dávku tolerance. Bylo mi ctí.