23. června 2011

Životní dostih doktora Jekylla a pana Hyda

Dvě hodiny po poslední ostré práci před derby se Eduard Kotáb opírá o plastovou bariéru na začátku cílové roviny ve Velké Chuchli a sleduje práci svých méně známých svěřenců. “Jo pánové, to jste si měli přivstat. Avere šel už v půl sedmé,” usmívá se potutelně na novináře, kteří při pondělku rejdí kolem chuchelských stájí. Tak nějak ale tuší, že jsme přece jen něco z finální přípravy zahlédli. Čtyřiačtyřicetiletý trenér, který má letos díky hnědce Brittany už dvě klasická vítězství v kapse, je v těchto dnech doktorem Jekyllem a panem Hydem českého turfu. Ne že bychom ho podezírali z rozdvojené osobnosti, ale jeho situace před Českým derby do určité míry slavného knižního hrdinu připomíná. Kotáb posílá do derby dva výrazně odlišné koně: jednoho z nejlevnějších ročků předloňské badenské aukce, který se pomalu propracoval až do elity tříletého ročníku a patří k jistým vytrvalcům v poli, a pak ostře sledovaný import pořízený za pohádkovou sumu, který se po počátečních peripetiích nakonec přece jen dostal tam, kde ho všichni od začátku čekali. V neděli budou mít šanci Avere i The Mole Catcher.


Za jeden rok, který uplynul od šestého místa Maltama v loňském derby, se ve stáji Eduarda Kotába ledacos změnilo. Jeho dvorní majitel, Lokotrans Karla Jalového, se opět posílil a osm koní poslala v únoru také stáj Yoko, spoléhající do té doby výhradně na služby Zdena Koplíka v Tušovicích. Především ale začali sbírat úspěchy plnokrevníci, které Lokotrans v posledních dvou letech kupoval na německých a italských dražbách. Nejvýrazněji hnědka Brittany, která v růžových barvách Jalového železniční spedice nejprve šokovala pražské publikum působivým vítězstvím v Jarní ceně klisen a o dva týdny později zaskočila mezinárodní konkurenci v bratislavské Velké jarní ceně.

Ani úspěšné jaro však zdaleka neznamená, že by Kotába přestala tížit každodenní realita chuchelské centrály, o níž jsme si povídali přesně před rokem. “Stále to je ekonomicky těžké. S úspěchy se to samozřejmě zlepšílo, ale když vám přibudou koně, musí zákonitě stoupnout i počet zaměstnanců, takže výdaje jsou opět vyšší,” vysvětluje.

V práci se nyní může spolehnout na pravidelné služby smluvního jezdce Lokotransu Milana Zatloukala. "To je samozřejmě velké plus, ale Chuchle dnes bohužel stojí na učních. Všechny okolní stáje mají jednoho, dva zaměstnance, já mám čtyři, ale bez učňů by to bylo těžké. Což je postavené na hlavu, učni se přece nemohou na kvalitních koních učit jezdit. Samozřejmě proti nim nic nemám, ale ve finální přípravě na derby samozřejmě seděli na obou hřebcích Milan Zatloukal s Lukášem Sloupem," dodává Kotáb, který se v sedlech Avereho a The Mole Catchera občas mihl i osobně.

Ještě dva týdny před derby se zdálo, že by z chuchelské stáje mohli do vrcholu sezony zamířit hned tři koně. O dodatečné přihlášce klasické vítězky Brittany se v zákulisí mluvilo hodně nahlas a Eduard Kotáb s Karlem Jalovým o této možnosti vážně uvažovali. Nakonec ale diskutovaných 150 000 korun neinvestovali. "Stále nás nepřesvědčila o tom, že bude vytrvalá a v boxe se jí mezitím stalo menší zranění, tak proč zbytečně riskovat. Měli jsme už předtím v plánu Oaks, tak jsme si řekli, že nebudeme všechno překopávat," vysvětluje Kotáb.

Významnou roli v těchto úvahách sehrálo jméno Avere, ve kterém má Lokotrans derby koně, jakých je momentálně v Česku jen hrstka. Německý syn Black Sam Bellamyho a vnuk Monsuna přitom stál před dvěma lety v Baden Badenu neuvěřitelných 4000 eur, což z něj dělá jednoho z dvou nejlevnějších derbystů. "Tenkrát ho koupil pan Jalový skoro beze mě, protože jsem se do haly vrátil ve chvíli, kdy už ho měl přiklepnutého. Líbil se nám jeho původ, já jsem trochu zatížený na německý chov a hlavně byl levný. Což bylo dáno do značné míry tím, že zrovna v hale nikdo neseděl. Kdyby přišel na řadu o dvě hodiny později, tak nestál 4 000, ale minimálně 14 000..." vzpomíná trenér.

Avere se mu od první chvíle zamlouval, zdaleka ale netušil, že může vystoupat tak vysoko. Jako první to odhalil žokej Petr Foret, který byl loni v červnu hřebcovým jezdeckým partnerem při debutu. Pátým místem sice hnědák výrazněji nezaujal, ale Foret dal trenérovi zajímavou zpětnou vazbu. "Říkal, že než se mu ten kůň srovnal, v cílové rovině mu všichni utekli. Dvacet metrů za cílem už ale byl první a dokázal ho zastavit až u mezníku tisíc metrů. Avere byl ještě hodně zelený a pak už neběhal, protože na podzim dostal šimbajny."

Širší veřejnost se o potenciálu Avereho dozvěděla až letos. Třetí dubnovou neděli vyhrál v kroku trojkový dostih na 2200 metrů proti několika sledovaným tříletým v čele s tempařem Private Cowboyem. Milan Zatloukal hřebce celou dobu vedl na čtvrté, páté pozici, už na začátku cílové roviny se ale přiblížil špici a 400 metrů před cílem začal od soupeřů lehce odcházet. Jeho projev byl ještě hodně nezralý a rozházený, talent se ale hřebci nedal upřít.

O měsíc později v Mostě Avere ukázal, že si umí poradit s lepšími soupeři i nepříznivým průběhem dostihu. V posledním oblouku a při vbíhání do cílové roviny inkasovali se Zatloukalem několik kolizí a unikající Sary Shayan s Private Cowboyem se zdáli nenávratně pryč. Obrovským speedem v posledních 200 metrech ale hřebec stáje Lokotrans vítězství přece jen zachránil. "Avere rád chodí mezi koňmi. Spoustu jiných koní kontakt se soupeři rozhází, ale jeho to spíš nabudí," přidává trenér cenný postřeh.

O to větší zklamání připravil Avere svým příznivcům i týmu ve Velké červnové ceně. V průběhu dostihu se pohyboval dál od špice než míval ve zvyku, v lahovickém oblouku rozdal cenné metry ve vnější stopě a nakonec stihl jen čtvrté místo, přes čtyři délky za vítězným Roches Crossem. "Chtěli jsme hlavně bezproblémový průběh, aby se kůň vrátil z dostihu zdravý. Milan ho vzal ven, což mu vůbec nesvědčilo. Vítěz jim relativně utekl, ale od druhého byl kousek. S výkonem jsme tedy byli více méně spokojení," hodnotí s odstupem času Kotáb a je nadále přesvědčen, že derby distance 2400 metrů pro hřebce nebude problém.

Zatímco Avereho připravuje Eduard Kotáb od jeho prvních dostihových krůčků, jeho druhé želízko The Mole Catcher má zcela jiný příběh. Syn Whippera byl zakoupen stájí Yoko loni v říjnu na Arqana Saint Cloud Arc Sale za 95 000 eur s vizitkou dvojnásobného vítěze ve francouzském La Teste Buch a účastníka listed v Deauville. Do Česka jej přivezl Zdeno Koplík, koncem února byl ale hnědák přestěhován do Velké Chuchle a Kotáb si poprvé v kariéře vyzkoušel, jaké to je trénovat drahý a ostře sledovaný import.

Na první pohled se hřebec jevil jako velký profesionál, schopný se rychle aklimatizovat a chtivý plnit, co se po něm chce. Pak ale The Mole Catcher na celé čáře zklamal v prvním českém startu. V Memoriálu profesora Michala byl téměř neviditelný, z osmého místa ztrácel na vítězného Roches Crosse více než deset délek. V realizačním týmu začalo velké přemýšlení, kde je chyba. "Ještě jsme přesně nevěděli, jak s ním pracovat a co mu dát. Všichni jsme věděli, že je v něm potenciál, ale ten dostih zaběhl bez jakéhokoli zájmu a spíš dělal všechno pro to, aby nemusel běžet. Nebylo to ve výkonnosti, ale psychice. Měli jsme z toho zamotanou hlavu," připouští Kotáb.

Hledání řešení ale dlouho netrvalo. Po nasazení stínidel The Mole Catcher zázračně ožil a finišoval čtvrtý ve slovenské Velké jarní ceně. "Byl z něj najednou jiný kůň. Se stínidly se soutředil, pracoval a bylo to dobré..."

Dostihem, který hřebce s nejistými vytrvaleckými předpoklady vrátil do hry o derby, bylo nečekaně Starohájské kritérium v rámci bratislavského mítinku Turf gala. Početně ani kvalitativně nijak závratně obsazený dostih se změnil v hřebcovu defilírku. Rakouský žokej Erwin Dubravka ho dlouho schovaného v poli, na konci protilehlé roviny si po bariéře razantně zlepšil pozici a v cílové rovině zaútočil. The Mole Catcher na jeho pobídky zareagoval akcelerací a výsledkem bylo těsné vítězství, které bylo jistější, než vypadalo z tribuny. Třebaže slovenské naděje pro středoevropská derby Oldfieldroad a Torres Run zvenčí nebezpečně hrozily, Dubravka položil ruce už před cílem.

"Jelo se mi na něm neskutečně dobře. Už v polovině oblouku mi dobře zrychloval a to už jsem věděl, že můžeme vyhrát. V cílové rovině jsem musel vzít trochu zpátky, protože se to tam u bariéry štosovalo, ale jakmile bylo volno, nebylo co řešit," řekl po doběhu Dubravka. "Nejdůležitější je s ním dobře načasovat finiš, musí přijít co nejpozději, protože jakmile se  hřebec ocitne vpředu, začne kolem sebe koukat." A byl to právě Dubravka, kdo jako první veřejně vyjádřil názor, že The Mole Catcher nemusí mít problémy s derby distancí, i když jeho původ tomu příliš nenasvědčuje: "Tím, že je tak lehce voditelný a nepuluje, mohl by 2400 metrů zvládnout. Ale to se uvidí až v Praze."

"Každý, kdo na hřebci zatím seděl, mi říkal, že ten kůň může běžet dál a dál, tak jim věřím a doufám," usmívá se Kotáb, který se rozhodl neměnit vítězný tým. "The Mole Catcher má svá specifika a jsem rád, že ho zase jezdí Dubravka. Je dobré, že na něm už seděl v dostihu a navíc je strašně důležité, když jezdec svému koni důvěřuje. On mu věří a to je myslím velký dar..." dodává.

Problémem, který si uvědomuje i Eduard Kotáb, je otázka tempa. Podobně jako ostatní favoriti, ani jeho stáj nechce s žádným ze svých koní dělat tempo, byť si uvědomuje, že tento stav nahrává mílařům v poli.

Kdyby před podobnou otázkou stáli staří chuchelští praktici z 50. a 60. let, neváhali by do derby poslat v roli vodičky třídovou klisnu, třeba i klasickou vítězku. Jenže Brittany by byla za 150 000 korun zřejmě nejdražším vodičem v historii. Stáji Lokotrans se v případě zájmu i tak nabízelo ještě jedno řešení, neboť až do června měla na přihláškách domácí odchovankyni Lailah. Ale ani k tomu nedojde.

"Teoreticky by sice bylo možné ji jako vodiče nasadit, ale zase je to klisna, kterou bychom tímto přístupem mohli zničit. Majitel ani já jsme to nechtěli a ani jsme neuvažovali o tom, že bychom ji tam nechali a odvodila to. Je to nevyzrálý kůň a byl by to třetí start v jejím životě... U těch klisen uděláte jednou něco špatně a pak z toho máte dva roky velkou hlavu." argumentuje Kotáb.

Ví, že ho čeká životní dostih s dosud nejlepšími tříletými, jaké měl ve stáji. Nervozitu ale zatím drží v mezích. "Udělali jsme, co jsme mohli. Odvedli jsme maximum a teď už je to na koních a jezdcích," uzavírá.