15. července 2013

Valaši v derby: Zkusme se znovu zamyslet

Ano, tento text měl být napsán už před šesti lety. České derby a dva další klasické dostihy jsou totiž otevřeny valachům už od roku 2007. Diskuse byla tehdy poměrně bouřlivá, ale nakonec vyšuměla do ztracena. Ostatně se nestala žádná tragédie, po které by z turfu houfně odcházeli lidé nebo po níž by se mělo bouchat dveřmi tak halasně, jako to v posledních týdnech předvedl například tipařský web Dostipy. Ale správně to také není, a nyní myslím přichází další a dost možná poslední šance obnovit debatu a ono malé dostihové faux pas napravit.


Aby nedošlo k omylu – tento text v žádném případě nemá zpochybňovat letošní úspěchy Mister Aviationa a Talara. Oba dosáhli svých vítězství ve Velké jarní ceně a Českém derby zcela podle zásluh a platných regulí, jejich trenéři odvedli skvělou práci a je třeba jim upřímně pogratulovat. Bylo zkrátka jen otázkou času, kdy se objeví třídový valach, který ovládne derby.

Proč se tedy k dávno vyřešené otázce vracet právě teď, navíc v éře, kdy český turf musí řešit mnohem závažnější problémy? Snad proto, že tak úplně vyřešená není. Mister Aviation a Talar nám to svými úspěchy pouze znovu připomněli a z reakcí přímo na závodištích i zprostředkovaně na internetových fórech mám pocit, že zdaleka nejsem sám, kdo otázku valachů v klasických dostizích nepovažuje za uzavřenou.

Šest let staré otevření derby mělo hned několik paradoxních momentů. Veřejně sice mělo dost odpůrců na to, aby neprošlo, ale nakonec se v Radě Jockey Clubu kupodivu potřebné množství hlasů našlo. A deklarované snahy některých jejích členů zvrátit "valachiádu" zpětně nakonec zapadaly prachem. Ačkoliv se řídící organizace svým názvem hlásí k starým evropským vzorům, minimálně v této otázce se rozhodla jít jinou cestou. Zbyla určitá pachuť, snad proto, že závažnému rozhodnutí nepředcházela výraznější debata.

Musím se přiznat, že více než výsledek mě na celé kauze iritují argumenty jejích zastánců. Pokud je správně interpretuji, jde v zásadě o to, že chovatelská hodnota Českého derby a dalších klasických dostihů je v praxi tak nicotná a sporná, že je to vlastně jedno, když derby poběží i valaši. Ti sice nemůžou být zařazeni do chovu, ale sami aspoň ex post zvyšují chovnou hodnotu svých rodičů. Vítězové derby se navíc stejně v chovu neprosazují a český chov jako takový pokulhává za těmi zahraničními tak výrazně, že nemá smysl hrát si tady na chovatelské zkoušky a bránit v účasti talentovaným valachům.

Přiznejme si, že mnohé z řečeného je v podstatě pravda. Český chov zažívá mimořádně těžké období a většina derby-vítězů z posledních pětadvaceti let po sobě nezanechala v chovu valnou stopu. A ano, ve srovnání s Derby Stakes nebo třeba pařížskými "Poule d’Essai" mají chuchelské klasiky poněkud symbolický náboj. Jenže tady prostě srovnáváme nesrovnatelné.

Kdybychom totiž argumentovali stejným způsobem, museli bychom zrušit přijímací zkoušky na všechny vysoké školy, neboť ve srovnání s Oxfordem, Harvardem a dalšími neprodukují stejně kvalitní absolventy, a s úspěchem by se dalo pochybovat o smyslu různých dalších podniků jako restaurace (není italská kuchyně populárnější než česká, tak proč se snažit vařit pořádně?) nebo třeba chov psů (zrušme kritéria pro chov pražského krysaříka, protože ve srovnání s německým ovčákem vypadá jako voříšek). Ale svět je prostě složitější.

Se zastánci valachů v derby se rozcházíme v klíčovém závěru. Některé věci prostě nemůžou být "jedno", protože jsou otázkou základních principů celého oboru. A ať je chovatelský význam derby jakkoli vysoko (nebo nízko), dostačující argument pro změnu propozic klasických dostihů to podle mého názoru není. Zvolené řešení totiž mezi řádky znamená, že jím de facto rezignujeme na snahu o postupné zlepšování dostihového provozu a plnokrevného chovu. Význam českých klasických dostihů se určitě neposune přes noc a bylo by naivní očekávat skokové zlepšení českých odchovanců. Ale pokud vyšleme signál, že vrcholy sezóny jsou v zásadě pofidérní, má vůbec smysl se dostihovými koňmi seriózně zabývat? Nemění se pak jejich výkonnostní zkoušky v podobně banální zábavu jako sobotní partička biliáru s přáteli, jen s větším publikem a v hezčí kulise?

Pokud dlouhodobě takový typ argumentace přijmeme, můžeme měnit ledacos dalšího. Derby můžeme rovnou zkrátit (neboť i to se v některých zemích už stalo), otevřít starším koním (jako to některé země udělaly z určitých konkrétních důvodů s  méně významným St. Legerem) nebo běhat na písku, ale můžeme jít i specificky českou cestou a zabudovat do kursu pár proutěných překážek, čímž usnadníme přechod tříletých koní na skoky, které je "stejně tak jako tak jednou čekají". Můžeme také třeba změnit Velkou pardubickou v klasickou steeplechase nebo zrušit malá závodiště, protože se tam stejně "neběhá žádný velký sport".

My ale přece dobře víme, proč to neuděláme a jak cenná jsou pro nás i naše koně malá závodiště, specifická Velká pardubická i největší rovinový dostih roku České derby. Každý, kdo se kolem dostihů pohybuje, zná kořeny a tradice moderního turfu, ze kterého se odvozuje jeho dnešní podoba. Proč je takový, jaký je, a co potřebuje, aby měl budoucnost.

Pokud mohu mluvit za ty, kterým otevření klasických dostihů valachům vadí, nelíbí se nám z principu. Jde proti tomu, jak jsme dostihový sport poznali a jak ho milujeme, jde proti základním principům čtyři staletí staré disciplíny. Svět se vyvíjí a naše životy se zrychlují, ale inovace a unikátní řešení potřebujeme v úplně jiných oblastech, než je propozice derby.

Velice bych se přimlouval za to, aby se zodpovědní znovu zamysleli a zvážili, zda šest let staré rozhodnutí nelze revidovat.