 |
| Foto: Václav Volf |
Kdykoli vidím na dráze žlutý dres stáje BORS Břeclav, stále se mi vybavuje obličej Luďka Mikuleckého. Jeden z nejzapálenějších dostihových majitelů loni uprostřed velkých plánů náhle odešel. Na dostihové scéně po něm zůstala mezera, jež se nezaceluje ani s přibývajícím časem. V živé paměti je jeho intenzivní radost z úspěchů jediného břeclavského derby-vítěze Rockyho Of Gracie i zápal, s nímž Luděk hledal hřebcovy nástupce. K velkým nadějím patřil i Grace Of Gracie, vydražený Chrisem Richnerem v Deauville za 7000 eur ještě pod jménem Golden Bar. Vítězný debut tmavého hnědáka loni v srpnu v Bratislavě byl jedním z posledních dostihů, které Luděk Mikulecký ve svém životě viděl. O pět dní později zemřel. Grace Of Gracie ještě ve stejné sezóně posbíral umístění v Karpatské ceně i Ceně zimního favorita, ale když se na jaře přiblížila klasická sezóna, mezi skloňované koně nepatřil. Kvůli stájovým peripetiím spojeným se změnou trenéra určitý čas nepracoval a do tříleté sezóny vstupoval až v červnu pátým místem na extrémně hluboké dráze ve Starohájském kritériu.
Mnozí nad jeho ambicemi před Českým derby mávali rukou, syn plemeníka Zanzibari neměl vytrvalecké "papíry" ani větší počet dostihů v nohou. Jako tajemná veličina ročníku se zdál být vedle skloňovaných jmen spíše do počtu. Trenérka Lenka Horáková a žokej Jiří Palík však svému hřebci věřili, trpělivě ho chystali na derby a byli odměněni pátým místem. Grace Of Gracie v cílové rovině výrazněji nezrychloval, ale ani neochaboval a až do posledních metrů držel krok s nejlepšími. "Je to kůň, který má obrovskou smůlu," řekl už tenkrát Palík a s vervou popisoval, jak se Grace Of Gracie po pracovním výpadku potloukl v kolotoči a jak pracné je pro žokeje ten obrovský stroj v dostihu pořádně rozpumpovat. "Počkej na Slovenské derby. Za pár měsíců to bude ještě úplně jiný kůň," loučil se při odchodu z vážnice.
Mnozí nad jeho ambicemi před Českým derby mávali rukou, syn plemeníka Zanzibari neměl vytrvalecké "papíry" ani větší počet dostihů v nohou. Jako tajemná veličina ročníku se zdál být vedle skloňovaných jmen spíše do počtu. Trenérka Lenka Horáková a žokej Jiří Palík však svému hřebci věřili, trpělivě ho chystali na derby a byli odměněni pátým místem. Grace Of Gracie v cílové rovině výrazněji nezrychloval, ale ani neochaboval a až do posledních metrů držel krok s nejlepšími. "Je to kůň, který má obrovskou smůlu," řekl už tenkrát Palík a s vervou popisoval, jak se Grace Of Gracie po pracovním výpadku potloukl v kolotoči a jak pracné je pro žokeje ten obrovský stroj v dostihu pořádně rozpumpovat. "Počkej na Slovenské derby. Za pár měsíců to bude ještě úplně jiný kůň," loučil se při odchodu z vážnice.
To už se hřebec z centrály U tří grácií v očích dostihové scény pomalu měnil v černého koně ročníku. S jak obrovskou důvěrou svého týmu cestoval na derby do Bratislavy, bylo plně zřejmé až po doběhu, kdy panovalo zklamání z třetího místa. Na začátku posledního oblouku se Grace Of Gracie srazil s rakouským Global Gentlem, na chvíli vypadl z rytmu a tyto okamžiky mu v krátké cílové rovině scházely k tomu, aby stihl zachytit nástup vítězného Timekeepera. "Měl na vítězství," litovala po doběhu Horáková a napřímila pozornost k dalšímu cíli, pražskému St. Legeru.
V dostihu rozběhnutém takřka "coolmorským" stylem, kde oba hlavní favoriti Gontchar a Timekeeper měli ofenzivně jdoucí vodiče, našel Palík svému hřebci optimální výchozí pozici a na distanci 2800 metrů naplno zúročil jeho dostihový styl. 100 metrů před cílem strojově jdoucí Grace Of Gracie udolal derby-vítěze Gontchara a po tuhém boji o délku zvítězil. Zlomky vteřiny poté, co se žokej Palík euforicky postavil ve třmenech a projel cílem, si tmavý hnědák zlomil pravou přední nohu. Závodiště ztichlo. Vytoužené vítězství na památku Luďka Mikuleckého zhořklo.
Ceremoniál předávání cen se musel odbýt už bez koně a pro statečný stájový tým kolem Lenky Horákové a rodiny Mikuleckých se změnil v emotivní zkoušku posledních psychických sil. Na terase nad paddockem – v přestávkách mezi dostihy obvykle poloprázdné – se tentokrát tísnil zástup diváků a fanoušků, kteří chtěli mrtvému klasickému vítězi vzdát poslední poctu a ještě jednou mu zatleskat. "Co přesně se stalo? Už jsem slyšela hodně teorií, sama zatím nevím, ale… Život mu to už nevrátí. Byl to skvělý kůň a mohl být časem ještě lepší," řekla televizi hodinu po doběhu Lenka Horáková přes slzy schované za slunečními brýlemi, a oči si v tu chvíli utírali i lidé na druhé straně kamery.
Poslední klasický dostih sezóny bolestně připomněl, jak velká pravda se skrývá za starým klišé, že důležitější než jakýkoli výsledek je to, aby se koně a jezdci vrátili v pořádku domů. Hranice mezi triumfem a tragédií někdy bývá neostrá. Bohužel se zdá, že jsme na to v našich blahobytných, civilizačními vymoženostmi hýčkaných, životech pozapomněli. Při čtení nesčetných diskusních příspěvků na internetu, které střídavě pranýřují dostihy jako takové, žokeje i břeclavskou stáj, člověka mimoděk přepadá podobný smutek jako těsně po doběhu. Nezbývá, než všem kategorickým "soudcům" držet palce, aby jednou svůj vysněný svět s právem na stoprocentně spokojené životy našli. Jednou věcí jsem si ale jist stoprocentně – nikdo z nich nebyl v neděli večer při tom, když zničený tým BORS Břeclav odjížděl s prázdným místem v přepravníku ze závodiště. Možná by pak raději mlčeli.
