16. června 2010

Na audienci u Shamalgana: "Děcko" ještě odpočívá

Shamalgan nevzrušeně přežvykuje svou snídani a zůstává k nám otočen zády. Práce v mimoňské stáji Arslangireje Šavujeva skončila už před nějakou chvílí a v širokém okolí vládne klid a mír. Stájový jezdec Milan Zatloukal už odjel na Pavlin dvůr, domů se odebral i zbytek osazenstva a ruch panuje snad jen v čekárně veterinární ordinace za rohem. Stojíme ve stájové chodbičce s trenérem Šavujevem a majitelem hřebčína Zbyňkem Pulcem, který ještě před půldruhým rokem mimoňskou centrálu marně nabízel tuzemským trenérům. Nyní se zde připravuje třetí z Poule d'Essai des Poulains a účastník francouzského derby. "Musím to zaklepat, ale výlet do Chantilly strávil velmi dobře. On naštěstí dobře cestuje, jen si to představte: za dva měsíce najezdil nějakých 10 tisíc kilometrů," poznamená Šavujev a náš pohled se znovu stočí ke spokojenému zvířeti v prostorném boxu. Jedno téma visí ve vzduchu. Do posledního škrtání v Českém derby zbývá v době mé návštěvy přesně týden. "Majitel by v Praze běhat chtěl, i tady Zbyněk by Shamalgana rád v tom derby viděl. Ale on má teď za sebou hodně těžký program. Sice je v pořádku, vypadá dobře a derby v Praze by nejspíš zvládl, ale bylo by toho na něj už moc a forma by pak šla dolů. Tenhle kůň si nezaslouží, abychom ho zničili," míní Šavujev.


To si ostatně myslí i 72% čtenářů dostihového serveru paddock-revue.cz, kteří se v anketě vyslovili proti hřebcově startu ve vrcholu tuzemské sezóny. Shamalgan totiž jedno derby už běžel. Začátkem června finišoval třináctý v Prix du Jockey Club na 2100 metrů, necelých jedenáct délek za vítězným Lope de Vegou. Historicky první účast koně v českém tréninku paradoxně skončila určitým zklamáním, neboť Shamalgan o tři týdny dříve ve stejně silné konkurenci v Longchamp sahal po vítězství a nakonec bral třetí příčku ve francouzské obdobě 2000 Guinejí.

Mnozí věřili, že na delší než mílové distanci může podobný úspěch zopakovat, jenže v Chantilly se postavilo na start 23 koní a největší startovní pole od roku 1858 znamenalo výrazně ztížené podmínky. "Kapacita dráhy je dvacet koní, ale majitelé tlačili na pořadatele, aby běhali všichni. Stěžovali si na to i Angličani a také domácí Francouzi říkali, že by dostihu tohoto významu slušelo maximálně 15 startujících," vzpomíná Šavujev.

Shamalgan patřil spolu s irským favoritem Cape Blancem mezi koně, kteří doplatili na nepříznivý průběh dostihu. Hned v úvodu si chtivý hřebec neporozuměl se svým žokejem Thierrym Jarnetem, který jej brzy po startu stáhl na poslední místo a Shamalganovi se to příliš nelíbilo. Když koně točili do dlouhé cílové roviny, byl český zástupce beznadějně uzavřen za hradbou koní. Než Jarnet vůbec mohl pomýšlet na finiš a průnik dopředu, musel se vyrovnat se sledem kolizí a zbrzděním akce. Ztráta Shamalgana na špici byla v té době už příliš velká a vítěz Lope de Vega už dávno rozhodl o svém úspěchu, když Šavujevův ryzák začal míjet slábnoucí soupeře ze zadních pozic. Jeho finiš ovšem po četných peripetiích postrádal onen "drive", kterým uchvátil o tři týdny dříve v Paříži.

"Francouzi to počítali, měl celkem tři kolize... Žokeji jsme v paddocku říkali, že si má zkusit sednout na zadní pozici, protože Shamalgan začne pulovat, jakmile je moc vpředu. Nakonec byl vzadu až moc, francouzští jezdci mají ve zvyku koně v dostihu trochu pošetřit a tentokrát ho asi šetřil příliš..." vrací se Šavujev k týden starým událostem, jeho výraz však postrádá jakékoli stopy rozhořčení nebo zklamání. Právě naopak, i jeho stájový tým si všiml, že trenér z kavkazského města Mineralnyje Vody po návratu z Francie oplývá mimořádně dobrou náladou.

"Víte, já to beru jako další velkou zkušenost. Příště už budu přesně vědět, jak na francouzské derby. Chce to tempového koně a jít někde zepředu, jsou to přece jen dva kilometry a nikoli 2400 metrů," vysvětluje.

Shamalgan je po Ivanovi Poddubném a Kremlin Starovi třetím koněm, se kterým si Šavujev na Chantilly myslel. Ryzáka s francouzským suffixem vybíral před dvěma lety sám na dražbě v Deauville. "Ardak chtěl ročka po Footstepsinthesand, máma se mi také líbila. On byl takový drobný a myslel jsem, že bude stát nějakých 50 tisíc eur, jenže tam seděl nějaký arab a začal proti mně dražit, tím mě dost naštval. Dívám se, že to je skupinka tří, čtyř lidí a říkám si: ti mi to dělají snad naschvál," vzpomíná.

První dva starty absolvoval hřebec loni v létě na karlovarském závodišti a pokaždé finišoval druhý. Pak byl vyslán do zářijové grupy 3 v Baden Badenu, němečtí soupeři ale byli nad jeho síly a hřebec v barvách Ardaka Amirkulova doběhl šestý ze sedmi. Někteří pozorovatelé nad těmito ambicemi mávli rukou, jenže Shamalgan pak vyhrál o 2 délky Cenu zimního favorita a na sklonku sezóny si doběhl pro status "black type", když na posvátném pažitu v Longchamp obsadil třetí místo v grupě 3 na 1800 metrů. "Shamalgana ve Francii dobře znají už od loňska, dokonce byly nabídky od kupců, ale majitel ho zatím prodávat nechce," komentuje to Šavujev.

Vstup do sezóny, šesté místo na úrovni listed v Saint Cloud, hodnotí s odstupem času smířlivě: "Výsledkově si v tom dostihu sice vybral slabší chvilku, ale my jsme ho toho 1. dubna vezli do Saint cloud spíš na práci. Tady jsme ho nemohli pořádně připravit, nikde v okolních zemích nebyl s jeho vydělanými penězi a vysokým handicapem vhodný dostih. Takže musel do Paříže, ale zaběhl tam poctivě a v závěru zabojoval."

Následovaly starty na grupové úrovni: šesté místo v grupě 3, bronz v jarní klasice a derby, vše na francouzské půdě. Sumou dotací se přiblížil k 1,5 milionu korun, s květnovým ratingem 117 se týden nacházel v první desítce evropských tříletých.

"Kde je Shamalganovo distanční optimum? Já fakt ještě nevím. On nemá rád falešné tempo, ale jinak si myslím, že 2400 metrů prostojí," přemýšlí Šavujev. "V práci je to takový aktivní koník, ale žádný blázen. A na ošetřování je jako dítě, chováním se podobá spíš kobyle než hřebci. On ještě nedozrál, to jsme mohli pozorovat v paddocku před francouzskými klasikami. Tam byli nádherní koně, vypadali jako plemeníci, atleti na vrcholu sil. A mezi nimi tam chodilo to naše děcko..."

Pomyslný panteon Šavujevových cracků - čítající Darsalama, Rezona, Almaze či Temirkanova - se rozrostl o další velké jméno, ovšem kdo by si myslel, že tradičně zdrženlivého trenéra v návalu euforie přinutí, aby své hvězdy srovnal a jmenoval tu největší, ten se velmi mýlí. "To třetí místo z Paříže je obrovský úspěch. Tak velký, že mnozí lidé to ani nemůžou pochopit. V těchto dostizích už vás nepotká žádné falešné tempo nebo podobné nástrahy, tam je to prostě boj nejlepších s nejlepšími a umístit se mezi nimi je něco neuvěřitelného... Ale já své koně nerad srovnávám, každý je jiný a potřebuje odlišné podmínky. S Darsalamem nebyly žádné problémy, to byl flegmatik, který vždy nechal čistý žlab a v dostihu mohl jít zepředu, zezadu, jak bylo libo. I když v Českém derby se Chin lekl, že mu usnul a zdálo se mu, že brzdí, tak mu musel střihnout bičem ještě před obloukem. Shamalgan je zase takový aktivní a snaživý. Kdo z nich je lepší, to je těžké říct..."

Sedíme v zasedačce nad mimoňskými stájemi a zdá se, že otázka Českého derby je definitivně ze stolu. Najednou zvoní trenérův mobil. Volá Ardak Amirkulov. Když po několika minutách ukončí hovor, Šavujev krčí rameny. "Majitel pořád volá a ptá se: Tak co, stihne Shamalgan České derby? Naštěstí si nechá poradit, ten dostih by hřebci opravdu nepomohl. Musíme trochu zabrzdit a pak se můžeme vrátit někdy v létě do nějaké grupy a ještě lépe v ní zvítězit. Kůň na to má. Do Ceny vítězného oblouku není hlášený, ale to není takový problém. Jen se musíme přesvědčit, že opravdu zvládne 2400 metrů."

Kdo tedy bude za dva týdny Shamalganovým náhradníkem v Chuchli? Ve chvíli, kdy tento čtvrtek zamyká svou stáj na velký zámek, si Šavujev ještě myslí, že má do derby dva koně. Jenže Kremlin Star (Indian Charlie) o pár dní později zklame v Červnovém poháru a mimoděk tak potvrdí slova svého trenéra: "Asi jsme na něj zjara moc přitlačili. Je to zajímavý kůň, ale nevyzpytatelný. Sám jsem na něj zvědavý..."

Ve hře tak zůstává jen mohutný Sunkar (Sholokhov), patřící kazašské stáji Zhomart. Vítěz loňského pardubického zimního favorita letos začal opatrně, v mosteckém Memoriálu dr. Frankenbergera doběhl třetí a ve Velké červnové ceně uzavřel tabuli. Podle svého trenéra absolvoval odchovanec německého hřebčína Römerhof oba dostihy s rezervami. "Je to poctivý, tempový koník, ale asi nemá úplně tu třídu. Člověk na něj musí být velmi opatrný, trochu svou jemností připomíná kobylu. Doufám, že to trefím a načasuji mu do derby formu přesně na minutu..." usmívá se Šavujev a je patrné, že ani po jarních výsledcích ve Francii jej hlad po úspěších neopustil.

Dlouhá série bez vítězství, která jej trápila předloni a nakonec vedla k přestěhování stáje z Mostu do Mimoně, se zdá být dávnou minulostí. "Jedna věc je mít dobré koně, ale pak je třeba mít k nim také spolehlivé lidi. Kosťa Kobzarev, Milan Zatloukal, Ramil Děmidov, Jarka Bémová... Ti všichni mají na výsledcích našich koní obrovský podíl. To tam Martine musíš napsat," nabádá mě. S radostí tak činím.