15. listopadu 2018

Fotoblog VV: Příběh jedné třídy. Chuchelská generace 1990 dál vítězí


Jedním z věčných témat dostihového sportu je kvalita ročníků. Tedy těch plnokrevných na dráze. Už po prvních startech začínajících koní se začíná diskutovat, jak perspektivní jsou letošní dvouletí, následuje ostře sledovaná klasická sezóna a nakonec srovnávání kvality různých ročníků v komparačních testech. Zatímco plnokrevné generace zkoumáme se zaujetím jaderných fyziků, koloběh těch lidských nám jakoby protéká mezi prsty. Zdánlivě není co srovnávat, ale to je jenom zdání. Různé žokejské a trenérské generace navíc na podobě tohoto sportu zanechávají trvalejší stopy než většina čtyřnohých hvězd. A tak se zápisník tentokrát ohlíží za jedním z nejúspěšnějších ročníků v historii Střední školy dostihového sportu a jezdectví. Psal se rok 1990 a čerství absolventi tehdejšího chuchelského "učňáku" se vyfotili na dráze s tmavým hnědákem Pilgerem. Už při letmém pročítání jmen většině turfmanů dojde, že tento snímek byl pouhým začátkem celé řady zajímavých příběhů. Usmívají se tady budoucí šampióni žokejů, vítězové několika derby, klasičtí vítězové, špičkoví trenéři... Tak schválně - horní řada zleva: Martina Bartáková (Cutter), Simona Berková (Heidenreichová), Miroslava Ptáčková (Maršíčková), Miroslav Sýba, Jiří Veverka, Rostislav Rajchl, Tomáš Homola, Valerie Dobrovolná, hřebce Pilgera drží Jiří Palík, Romana Šišková (Beitelová), Alice Koniakovská, Jiřina Jirkovská, Zdenka Ottová (Bidrmanová), Monika Želinová (Truta), Iva Pernová (Perna), Lenka Dočkalová (Martinčíková), Miloslava Keslová; střední řada: Jaroslav Donoval, Dalibor Török, Ludvík Haris, Karel Germič, Jan Korpas, Bohumil Nedorostek, Zdeněk Hora; dolní řada: Petr Hochman a Michal Schmiedt... Pojďme se vydat po stopách 28 let staré fotografie.

27. října 2018

Pocta hrdinům z Ascotu. Jak Subway Dancer zaskočil dostihovou Anglii

Foto: Petra Mikesková
Osmičlenné pole největšího britského dostihu podzimu točí do cílové roviny. Z dálky k němu doléhá hukot 30 000 lidí. Frankie Dettori se několikrát rázně pohne a favorit Cracksman začíná odcházet od soupeřů. O vítězi Quipco Champion Stakes o 1,3 milionu liber je brzy rozhodnuto. Tři délky za Dettorim sedí muž v oranžovo-fialovém dresu. Radek Koplík, jeden z nejlepších, ale i nejpodceňovanějších českých žokejů. Až dosud byl na chvostu pole, teď vytahuje outsidera 66:1 do vnější stopy. Krátké mlasknutí, uprostřed vřavy ho slyší jen valach stáje Bonanza. Reakce přichází okamžitě. První český zástupce v Ascotu začíná nabírat rychlost. Příštích 30 vteřin se navždy zapisuje do tuzemské dostihové historie. Mohutný hnědák trénovaný v kopcích pod brdskými lesy letí kolem dresu Khalida Abdullaha, s šokující lehkostí míjí i obě hvězdy Coolmoru. A před zraky královny Alžběty II. finišuje třetí v grupě 1. Trenér Zdeno Koplík mu v euforii běží naproti. Když se vracejí k vážnici, místní komentátor se rozplývá nad Českou republikou. Po odsedlání se na Radka Koplíka sesype hned několik televizních štábů. Není divu - tenhle příběh si nezadá ani s filmovými "kokosy na sněhu".

16. října 2018

Přežil by Taxis, kdyby měli v 19. století sociální sítě? Fotoblog ze 128. Velké

Foto: Václav Volf
Tahle fotka pro mě ve zkratce symbolizuje 128. Velkou pardubickou. Vpravo stojící Jan Faltejsek si na sedmiletém Tzigane du Berlais dojel pro páté vítězství za uplynulých sedm let a stal se tak druhým nejúspěšnějším žokejem v dlouhé historii slavného dostihu. Zároveň ale nadále zůstává klasickým Janem Faltejskem, který po doběhu jako každý rok prohodil cosi o štěstí a krásné shodě okolností. Se svým typickým nadhledem vlastně mimoděk zopakoval zákulisní výroky některých zklamaných soupeřů. Jenže Faltejskův precizní jezdecký výkon v předchozích 9 minutách, 5 vteřinách a 56 setinách rázně jakékoli teorie o dítěti štěstěny smetl ze stolu. Muž vlevo, kterého šťastný vítěz objímá, se jmenuje Marek Stromský. Dvakrát diskvalifikovaný z prvního místa ve Velké, tuzemskými médii mnohokrát prohlášen za notorického smolaře a miliony diváků každým okamžikem očekáván mezi zlomeným lidem na dně společnosti. Stromský se ale z těžkých let vrátil ještě silnější a se stejným nadhledem, jakým disponuje Faltejsek. V neděli dovedl Hegnuse ke druhému místu a spokojeně pravil do kamer: "Mám stále pro co žít!" Byla to krásná tečka za jinak nepříliš povedeným ročníkem Velké pardubické.


10. října 2018

Byl jednou jeden Sectori... Dostihová pohádka Miroslava Ševčíka

Miroslav Ševčík s am. Kelly Marks, foto: Václav Volf
Rozšafný starší muž ve vínové košili se žlutou kravatou stojí v paddocku a za občasného použití klidných gest rozmlouvá se svými jezdci, klienty i dostihovými příznivci. Nikam se nežene a nemluví déle, než je zapotřebí, ale v pár větách dokáže pregnantně nastínit, co má na srdci. Sledoval jsem ho vždy z lehkého povzdálí, v sedlištích a dalších prostorách českých, moravských a slovenských závodišť, a vnímal jsem ho jako klidnou sílu v tomto neklidném světě. Člověka, který si dávno ujasnil, co chce od života, a tak umí zůstat nad věcí i v situacích, ve kterých jiní propadají panice nebo trudnomyslnosti. Chovatel, majitel, trenér a dostihový činovník Miroslav Ševčík, který 16. září ve věku 68 let podlehl těžké nemoci, byl originálem a osobností.

4. října 2018

Fotoblog VV: Vzpomínky na sjednocení. Střípky z Hoppegartenu

Foto: Václav Volf

Každý dostihový příznivec by měl aspoň jednou v životě navštívit Newmarket, Ascot či Longchamp,  a v neposlední řadě okusit i atmosféru velkých drah okolních zemí jako jsou Sluzewiec, Kincsem Park či kdysi Freudenau. Čistě kvůli rozšíření obzorů a znalostí, aby dokázal domácí realitu zasadit do kontextu a měl ji s čím srovnávat. Mezi povinné destinace na zmiňovaném pomyslném seznamu patří Hoppegarten za branami Berlína, a to hned z několika důvodů. Někdejší "německý Newmarket"  byl otevřen přesně před 150 lety a byl jedním z míst, kde se ve druhé polovině 19. století vyučili první čeští žokejové. Vedle dlouhé historie má ovšem také fascinující současnost. Od roku 2008 je jediným německým závodištěm v majetku soukromé osoby a díky svému vzestupu v posledních letech sehrává roli svého druhu laboratoře, jak se v 21. století dají pořádat dostihy. Každý, kdo si láme hlavu nad budoucnosti tohoto sportu v našem regionu, by měl navštívit alespoň několik berlínských dostihových dnů. Najde množství nápadů, různých experimentů i snahu o maximální symbiózu slavné historie se současností. Hledání cesty jak získat a udržet co největší publikum, není ani zde bezbolestné, ale sleduje vytyčenou vizi - přiblížit se co nejvíce k předválečné slávě Hoppegartenu a přesvědčit pestrou společenskou scénu německé metropole, že dostihový sport je moderní a "trendy" záležitost.

25. září 2018

Jak přilétá dostihový sen. Příběhy a zápisky z Evropského poháru žokejů

Troizilet a jeho tým, foto: Václav Volf
Dostihový mítink, jaký v Česku snad ještě nebyl. Žokejové patnácti různých národností, nejbohatší rovinový dostih střední Evropy a tři grupoví vítězové včetně hvězdného Gordona Lorda Byrona. Čtvrtý ročník Evropského poháru žokejů byl v mnoha ohledech dnem superlativů. A také oslavou dostihového sportu s velkou atmosférou. V horečných dnech předcházejících sobotě se jakoby kolektivně pozapomnělo na slavnou nejistotu turfu, aby se následně v plné parádě opět vynořila. Už jen proto se vyplatí na události posledních dnů a hodin podívat podrobněji. A tak zápisník shrnuje letošní Evropský pohár žokejů a nahlíží za jeho kulisy slovem i obrazem.

6. září 2018

Očima Adolfa Weisse: "Zítra čekej tucet koní"

Adolf Weiss, foto: Václav Volf
Před bezmála dvaceti lety jsem jako student strávil jeden letní den v hřebčíně Kobylany, který na slovenském Záhorí po revoluci založil Adolf Weiss (1921 - 2005) se svými syny Miroslavem a Richardem. Koňař staré školy, který v mládí přežil koncentrační tábor v Osvětimi a po emigraci do Švýcarska vybudoval slavnou stáj Beliar, mi ochotně vyprávěl o svém životě. Nedávno jsem po letech narazil na své tehdejší zápisky, a rozhodl jsem se vzpomínky pana Weisse znovu rekonstruovat. Výsledkem je text, který opisuje zvláštní kruh mezi atmosférou končící rakouské monarchie, zánikem starého bratislavského závodiště Svätý Jur a pozapomenutým osudem jednookého vraníka, po kterém Weissovi později pojmenovali svou švýcarskou stáj. A mimochodem: ač vyprávění místy nabírá lehce pábitelský tón, všechny údaje odpovídají záznamům v dobových dostihových ročenkách.

17. července 2018

Fotoblog VV: Jarův okamžik štěstí. Sen o derby splnil Mon Cheri

Foto: Václav Volf
Mnozí se nedočkali nikdy, jiní si museli projít dlouhým sledem nadějí a zklamání. Vlastimil Smolík čekal na své první vítězství v derby do pětatřiceti, Jan Rája do devětatřiceti. Frankie Dettori vyhrál všechno možné, ale na vytoužený triumf v anglickém Derby Stakes dosáhl až ve svých sedmatřiceti letech. I Jaroslav Línek je živoucím důkazem, že není derby jako derby a že skutečné sny se vždy upírají k jednomu jedinému dostihu. Zkušený slovenský žokej má na svém kontě čtyři triumfy v maďarském a jeden úspěch v chorvatském derby, ale na vítězství ve své domácí modré stuze čekal dlouhá léta marně. Až do neděle. Když jednačtyřicetiletý Línek v bratislavské cílové rovině rozhýbal hnědáka Mon Cheriho a rozdílem krku ovládl 26. Slovenské derby, v jednu chvíli se zdálo, že letité provizorní tribuny ve Starém Háji spadnou pod přívalem nadšení. Nemělo to nic společného s finále fotbalového MS, natož s finále mužského Wimbledonu nebo jakoukoli jinou věcí, která minulou neděli zaměstnávala mysl zdejších sportovních fanoušků. Tohle byla čistě dostihová radost, mezník zasvěcených. Muž, který vyrůstal v jednom z někdejších center slovenského turfu v Borském Mikuláši, to na patnáctý pokus dokázal. Tento zápis do listiny vítězů mu už nikdo nevezme.

27. června 2018

Klobouk dolů před vítězkou. Ale další takové derby nemusí dopadnout dobře

Foto: Jan Schejbal
Bojovali spolu půlku cílové roviny a nedarovali si ani metr. Nakonec byla domácí hnědka Blessed Kiss v 98. CPI PG Českém derby o krk šťastnější než německý host Poldi's Liebling. V dostihu, který byl před startem považován za jedno z nejotevřenějších derby posledních let, se nakonec na prvních dvou místech seřadili nejlepší koně v poli. Svěřenkyně trenéra Igora Endaltseva se stala čtrnáctou úspěšnou klisnou v historii modré stuhy a také padesátým vítězem derby připravovaným přímo ve Velké Chuchli. Po loňském šoku 50:1 jménem Joseph se tentokrát vyplácelo na vítězku podobně lákavých 30:1. Letošní derby však mělo i svou temnou stránku. Po dalším ročníku plném strkanic a nebezpečných kolizí už nelze popřít, že si největší klasický dostih zadělává na vážný problém. Pokud elitní stáje a jejich jezdci do budoucna svůj přístup k němu nepřehodnotí, můžeme se při troše smůly dočkat podobného dne jako bylo Lakmusovo derby 1974. Což snad nikdo nechce.

25. června 2018

Očima Vladimira Panova: Věděl jsem, že doběhne třeba až na konec světa

Šťastný Vladimir Panov s Bauyržanem Murzabajevem, foto: Jan Schejbal

Konečně vím, jaké to je vyhrát derby. Těžko se to popisuje, prostě úžasné. Jezdil jsem v derby mnoha zemí, koneckonců i v Praze pro trenéry Šavujeva a Gröschela, ale nikdy to nevyšlo, až dnes. S Igorem Endaltsevem se známe, potkali jsme se už před lety v Německu. Pak jsme o sobě dlouho neslyšeli. Moje angažmá na Blessed Kiss zmenežoval Bauyržan Murzabajev. Jednou mi takhle zavolal, jestli nemám chuť jezdit výbornou kobylu v Českém derby. Moc jsem neváhal.

24. června 2018

Blessed Kiss - Poldi's Liebling - Mon Cheri

Derby snídaně: Teď už je to všechno na nich



Od té doby, co Mikesh ukončil kariéru, dávám si po ránu sekt nebo prosecco jen jeden den v roce, a to v rámci své tradiční derby snídaně. A po 365 dnech je to tady. Pokusili jsme se vzdát hold pestrosti letošního pole. Vzhledem k přítomnosti německého koně po sedmi letech servírujeme bílé klobásky, ruský element zastupuje kaviár (falešný, ale nevadí). Vyhrabali jsme i nějaký ten francouzský sýr nebo jogurt z Valašska. Venku se mezitím výrazně zatahuje a lehce poprchává. Zdá se tedy, že letos to nebude nic pro sváteční diváky. My jsme ale připraveni. Teď už je to na nich, na koních a jezdcích z 98. Českého derby. Ať vyhraje ten nejlepší - a ať nikdo nejezdí bezhlavě :) Krásné derby všem přeje Martinův derby-zápisník.

23. června 2018

Derby DJ: Komentujeme a drbeme poslední hodiny před derby 2018

Poslední večer před derby bývá na Martinově derby-zápisníku časem velkého dumání, ale také honění restů. Jako každý rok se zdaleka nedostalo na rozebrání všech šancových koní, ale to vůbec nevadí. Stejně bych měl pocit, že nosím dříví do lesa a opakuji tahy a chvaty, které jsou na internetu k vidění v několikerém provedení. Ostatně za 24 hodin bude většina zaručených informací a teorií pasé, a na spoustu otázek budeme znát odpovědi. Což bude znamenat definitivní konec první poloviny sezóny, protože výjimečnost derby spočívá právě v té horečné atmosféře, provázející poslední dny před startem. Jakmile se po derby-neděli rozhostí onen klid, je to neklamná známka, že začíná dostihové léto se všemi Karlovými Vary, Kolesy i Slovenským derby. Pojďme si tedy ještě naposledy užít té zmíněné horečky a ohledat dostih roku z více pohledů. I letos pro vás mám ještě pár střípků, u nichž by bylo škoda, kdyby spadly pod stůl. A proč se to jmenuje Derby DJ? Protože těch střípků je skoro tolik jako songů na playlistu průměrné české diskotéky.

22. června 2018

Co potřebuje "Poldi"? Každou kapku deště a vyrovnat se sám sobě

Foto: Susanne Wöhler
Přijede, nepřijede. Je fit, není fit. Škrtnou ho, neškrtnou ho. Jméno německého ryzáka Poldi's Lieblinga se nad pomyslným startovním polem 98. Českého derby vznášelo jako přízrak prakticky po celé jaro. Bez toho, aby o aktuální formě jeho nositele věděl kdokoli něco bližšího. Zatímco domácí favoriti vybíhali k dalším startům a svými úspěchy i prohrami podněcovali debaty o kvalitě letošních tříletých, Poldi's Liebling (Tai Chi) doma v Güterslohu laboroval se zdravím. Poté, co sešlo z jeho plánovaného debutu v Baden Badenu, nakonec přece jen míří do Prahy. Na papíře je favoritem. Vítěz grupy 3 čnící o 11,5 kilogramu nad nejvýše hodnoceným domácím soupeřem a svěřenec mezinárodně ostříleného trenéra Andrease Wöhlera, v jehož lotu se letos nachází i spolufavorit německého derby Royal Youmzain. Při bližším pohledu se to ale zamotává. Subtilní hřebec od loňského podzimu nestartoval, není otestován na vytrvalecké distanci a potřebuje co nejměkčí dráhu. Podobná situace tady mimochodem už jednou byla. Přesně před 75 lety přijel na derby maďarský sprinter Saint Amour - a při svém debutu v sezóně lehce zvítězil. Wöhler každopádně ví, do čeho jde. Do Českého derby posílá pátého koně a jednou (v roce 1999 se Sotorem) tady už sahal po vítězství...

20. června 2018

"Může se stát úplně všechno". Reportáž z jednoho rána v Chuchli

Thisisthekey, foto: MC
Sedí na stoličce před stájí, potahuje z cigarety a zamyšleně se dívá k dráze, do které se po šesté hodině už silně opírá ranní slunce. Zdeno Koplík dnes vstával brzy. Spolu s bratrem Radkem a dcerou Ingrid v Malé Vísce ještě za šera naložili do auta hnědáka Thisisthekey, aby si hřebec mohl osahat pražskou dráhu. Je pondělí před derby, magické datum, které po generace jitřilo fantazii turfmanů. Tentokrát ale Chuchle své "derby galupy" vyhlíží marně. Z nedělních aktérů tady stojí jen hnědka Blessed Kiss, jejíž trenér Igor Endaltsev ordinuje svým koním rychlé práce v jiný den, a také Thisisthekey čeká jen lehčí provětrání. "Teď už na něj nemá cenu tlačit, dostih je v neděli. Než to přepísknout, raději opatrně. O to jsem se snažil celé jaro," poznamenává Koplík na ztichlém dvoře. Když se po chvíli zdraví s Endaltsevem, svým dobrým známým z francouzských drah, z obou vyzařuje až nečekaný klid. Mají k tomu své důvody. Oba budou v neděli sedlat koně, kteří už prokázali určitou třídu, a zároveň zůstávají v mnoha ohledech tajemní.