14. května 2018

Liebichův Sagar by se divil. Neděle s epičtějším finále než maďarský film

Foto: Andrea Zavadilová
Postrádá se jaro. Vypařilo se bez náhrady, bylo zlikvidováno a nemilosrdně vyšoupnuto. Sucho napříč republikou, vyprahlá krajina a málo vody. V dostihové sféře tvrdo, prašno – a časové rekordy. Padají na všech možných drahách a výkonnostních úrovních. Týden poté, co byl překonán rekord Jarní ceny klisen a také letité maximum na 2400 metrů v Mimoni, přepisování tabulek zdaleka nekončí. Novým rekordmanem Memoriálu dr. Frankenbergera je od soboty Be Master, který tak na sebe výrazně upozornil před Českým derby. O den později převzal štafetu Sagar, který posunul o dvě setiny rekord Velké jarní ceny. Což o to, je to hezké – ale pořádný déšť a početná startovní pole by byly ještě lepší.

8. května 2018

Schovaná klisna a Švéd zlomili rekord. Český žokej vítězí stokrát v blacktype

Stál před vážnicí, obtížen sedlem a cestovní taškou, a působil poněkud ztraceným dojmem. Nebýt vedle odloženého poháru, jen málokdo by poznal, že má před sebou čerstvého vítěze Jarní ceny klisen. Per-Anders Graberg je i po čtvrt století ježdění a více než 1000 vítězstvích stále panem Nenápadným. Na jindy neproniknutelné tváři se ale tentokrát zrcadlil široký úsměv. "Bylo už načase, že? Konečně jsem si v té Praze taky vyhrál," liboval si nejlepší švédský žokej necelé dvě hodiny poté, co v sedle tajného tipu Lady Westminster zlomil časový rekord Jarní ceny klisen. Vítězství na české půdě se dočkal na devatenáctý pokus a po neděli už nebude vnímán jen jako stálý inventář Evropského poháru žokejů, na němž se představil zatím třikrát. "Pořadatelé poháru o mě stojí i letos. Ještě musím ověřit, jaké budu mít v září závazky, ale když to bude možné, rád znovu dorazím," dodal Graberg. Napsal tak tečku za dostihem, který zůstane dlouho v paměti i z jiných důvodů.

3. května 2018

Shrnujeme víkend superlativů: "Grand sukces" i tlačenice desítek majitelů

Foto: Andrea Zavadilová

Že jsou dostihoví příznivci poněkud specifická skupina obyvatelstva, asi tušíme všichni. Když se ovšem na 1. máje vyrojí nejrůznější části společnosti, aby se každoročně srazily v ulicích, na velkých náměstích a pláních, člověku dojde, že dostihový lid je ve skutečnosti regulérní subkulturou. Jen nechodíme na svátek práce demonstrovat, nýbrž se sjíždíme za účelem hazardu a oslavy koní do polabských lesů. Z tohoto úhlu viděno je účast na prvomájových dostizích v Lysé nad Labem téměř demonstrací společenského postoje. A nejen v Lysé. První prodloužený květnový víkend sahal akční rádius českých stájí přes půl Evropy.

30. dubna 2018

Filipův svět: Když na vás v Nakajamě volají "Dobrý den". Japonské postřehy

Foto: Manabu Miura
Stokrát si člověk může myslet, že má o japonských dostizích nějakou představu, ale když tam pak na delší dobu zakotví, stejně se nestačí divit. Jsem už pár týdnů zpátky v Evropě, ale ze dvou měsíců v Tokiu budu žít ještě dlouho. Ta země předčila má očekávání snad úplně ve všem. Přitom jsem tam už třikrát jezdil. Jenže rozdíl mezi krátkodobým a dlouhodobým pobytem je obrovský. A není to jako někde na dovolené, kde se člověku čtrnáct dní líbí a zároveň ví, že by tam nemohl normálně žít. V Japonsku to bylo přesně obráceně. Jezdit Japan Cup působilo jako splněný sen, ale být tam dva měsíce bylo ještě mnohem lepší. Měl jsem stále dobrou náladu, a vlastně jsem za celou dobu z toho nadšení nevystřízlivěl.

22. dubna 2018

Benefice zelených koní: Sagar ukázal potenciál, ale Pegas věří v "draka"

Foto: Andrea Zavadilová
Bývaly doby, a není tomu tak dávno, kdy ještě v úterý po dostizích byla docela vzácnost najít na internetu fotky z dění uplynulého víkendu. Úplné sci-fi znamenalo pustit si záznam odběhnutého dostihu ještě ve stejný den, a nedostatkovým zbožím byly i jakékoli podrobnosti nad rámec technických výsledků. To všechno je minulost. V roce 2018 lze sledovat průběh dostihů živě na internetu z pohodlí domova, svůj záznam nebo fotky pořizuje prakticky každý druhý návštěvník vlastnící mobilní telefon. Vše se zrychlilo, informační komfort je větší. Dokážeme se ale z dostihů více radovat, máme z nich větší potěšení, umíme množství podnětů přetavit v nezapomenutelné zážitky? To už záleží na každém z nás. Jsou to ale právě zážitky, kvůli nimž se vyplatí zaklapnout počítač a vyrazit na závodiště osobně. Kongeniálně to v neděli vystihla jedna z vodiček v chuchelském malém paddocku, která v rámci sprchování svého svěřence letmo opláchla i pár diváků za bariérou. "Ale tak aspoň taky máte nějaký zážitek! Dostali jste něco navíc," zazubila se na fotící teenagery za plotem. Dost možná kápla na reklamní slogan s potenciálem.

16. dubna 2018

Jak gratulovat po Deylově memoriálu. Rapet skoro jako Ester Ledecká

Foto: Andrea Zavadilová
Pomalu, ale jistě se dává dostihová sezóna do pohybu. Zatímco v zahraničí měl uplynulý víkend nezpochybnitelné vrcholy v podobě 25. vítězství fenomenální australské klisny Winx za sebou a irský doběh raz-čtyři ve Velké národní vedený Tiger Rollem v ikonických barvách šéfa Ryanairu Michaela O’Learyho, na domácí půdě začíná napětí před klasickými dostihy. David Liška se pohodlně usadil v čele jezdeckého šampionátu. O slovo se hlásí nové koňské hvězdy, dvě osvědčené naopak skončily. Řada dostihů svými divočejšími průběhy připomíná aprílové počasí. A závodiště Velká Chuchle pod novým majitelem dál hledá svou budoucí tvář.

9. dubna 2018

Liškův let trvá a requiem za Jedovou chýši. To nejlepší z Gomba víkendu

Foto: Andrea Zavadilová
Plnokrevník je rané plemeno a v ochozech závodišť panuje utkvělá představa, že existují i raní trenéři. Totiž, ono nic jiného nezbývá. Když se člověk po půlroční přestávce ocitne u paddocku chuchelského závodiště, snaží se bleskově odhadnout potenciál čerstvých tříletých i aktuální formu ostřílených starších borců a nemůže se opřít o nic jiného než vizuální vjem a formy koní z loňského podzimu, zoufale se snaží najít něco, čeho by se mohl chytit. A tu nastupuje fenomén "jarních trenérů", kteří mají své koně nachystané k vrcholným výkonům hned první neděli. Například takový Allan Petrlík, ten to má dokonce v genech, neboť jarní formu míval už jeho otec Harry Petrlík s koňmi PP Šamorín v 80. letech. Nebo Greg Wroblewski, ten si začátkem dubna obvykle počíná se svými koňmi jako tygr vypuštěný z klece. Zhruba takhle uvažuje rok co rok tuzemský turfman, který se právě vzbudil ze zimního spánku, a kromě zmíněné dvojice ještě vydatně sází na koně Václava Luky mladšího, jehož svěřenci už od ledna pilně "zařezávají" na francouzských drahách. Jenže ono to fakt funguje. A tak netřeba zdůrazňovat, že hlavní dostih v Mostě vyhrál Allan Petrlík, úspěch v Gomba handicapu obhájil Master Of Gold z tréninku Grega Wroblewského a ekipa z Bošovic si z Prahy odvezla hattrick. Je prostě jaro!

2. dubna 2018

Sezóna začala! Co všechno se stalo, ale i to, co se nestalo

Velikonoční pondělí odpoledne, silnice kousek za Lysou nad Labem. Muž a jeho kůň se vracejí domů. Nonšalantně si vykračují mezi jedoucími i stojícími auty, obrázek stoického klidu uprostřed uspěchané civilizace. Pranic jim nevadí, že se dlouhá řada vozů kolem nich štosuje do stále větší dopravní zácpy, jak už to krátce po skončení dostihů bývá. Pomalu míjejí spěchající diváky za volanty, sázkaře v rodinných vozech všech typů i koňské kolegy v přívěsech a přepravnících. Bývalý šampión překážkových jezdců Karel Vít a pětiletý valach Zlomek jdou pěšky a cítí spokojenost po dobře odvedené práci. Před slabou půlhodinkou se bratrovi někdejšího "pětkového hrdiny" Zápaďáka podařilo na devatenáctý pokus zvítězit. Také v pětkovém dostihu, ale dostihová radost je stejná bez ohledu na kategorii. Od tohoto týdne se před našima očima opět začnou odehrávat desítky a stovky podobných mikropříběhů. V Česku začala další dostihová sezóna. Konečně!

4. prosince 2017

Filipův svět: V Tokiu bych to objel i na oslovi. Jen ta karanténa

Foto: Okada Shuhei
Nikdy nebudu hrát finále fotbalového mistrovství světa, ani nebudu bojovat o olympijské medaile. Mám ale představu, jaké to asi je. Už třikrát jsem to zažil v Tokiu. Když vás před Japan Cupem vyhodí do sedla, skoro se vám z té kulisy podlamují kolena. Na obrovské tribuně, která se táhne podél celé cílové roviny, sedí přes sto tisíc lidí a chovají se jako fotbaloví fanoušci. Pokud k tomu dostanou pokyn. V paddocku před dostihem se nesmí mluvit, a tak tam vládne ticho jako v opeře. Všechno se mění ve chvíli, kdy startér vyjede na svém vysokozdvižném vozíku na startovací boxy. To najednou ta masa lidí vytáhne své programy a začne do toho mydlit. Vzniká energie, kterou žokej cítí už daleko před cílem. Při točení do cílové roviny se zdá, jako by pole vjíždělo do velkého kotle.

11. října 2017

Fotoblog VV: Příběhy z deště a tmy. Dvacetkrát 127. Velká pardubická

Foto: Václav Volf
O Velké pardubické bylo v uplynulých dnech napsáno snad už úplně všechno. Sám jsem slavné vítězství No Time To Lose a Jana Kratochvíla, ale i některé další aspekty našeho nejslavnějšího dostihu vylíčil na Aktuálně.cz. Jednu věc jsem si ale schoval pro zápisník, a to fotoreportáž svého dlouholetého kamaráda a spolupracovníka Václava Volfa. Na rozdíl ode mě je Vašek odkojený pardubickými překážkami, druhou říjnovou neděli naposledy chyběl v roce 1984. Jako fotograf zachycuje Velkou pardubickou nepřetržitě 27 let, má tedy trávu i oranici kolem Cvrčkova skrz naskrz prochozené. Zatímco jezdci dostávají před "Velkou" ordre od trenérů, fotografové si ho každoročně musí vymyslet sami. Zvolit správnou strategii, které překážky během zhruba devíti minut dostihu zachytit, vyžaduje dobrý odhad a zkušenost, zbytek je boj s časem. A tentokrát také s deštěm, bahnem a šerem... Zápisník vybírá dvacet záběrů z nejdramatičtější Velké pardubické posledních let.

18. září 2017

Fotoblog VV: Freudenau po letech ožila. Blýská se na lepší časy?

Foto: Václav Volf

Uplynulo dlouhých devět let, než mohl dlouholetý spolupracovník zápisníku Václav Volf opět pořídit tento záběr. Dostihy ve Freudenau. Slovní spojení, které se k lítosti mnoha z nás zdálo být definitivně historií, nečekaně ožilo minulou sobotu. Před secesními tribunami a slavnou císařskou lóží, kde v posledních letech byli k vidění pouze golfisté a účastníci všemožných společenských akcí, se znovu objevili plnokrevníci. Navzdory optimistickým proklamacím pořadatelů to nutně neznamená obnovení vídeňské dostihové tradice. 30 000 eury dotovaný rakouský St. Leger byl prozatím jen připomenutím, jaké to kdysi ve Freudenau bylo - a jaké by to zase mohlo být.

5. září 2017

Očima Jiřího Palíka: Stále cítím křivdu. Na prvním místě má být kůň

Foto: Andrea Zavadilová
Od poslední srpnové soboty uplynul už týden a půl, ale stále se k ní vracím. Přehrávám si ji v hlavě a pokaždé dojdu ke stejnému závěru. Mám čisté svědomí a neudělal bych nic jinak. Jenže se mi stala křivda a já bych chtěl slyšet proč. Potřeboval bych, aby mi někdo vysvětlil, co se doopravdy stalo, co mám ve své současné situaci dělat a jestli mám dál jezdit v Česku, nebo se snad vrátit do Německa. Tohle jsem přitom vůbec řešit nechtěl. Po letech jsem se vrátil domů, ježdění mě stále baví a konečně jsem se dostal na dobré koně. Říkám si, že by byla škoda to všechno zahodit kvůli malichernostem. Jenže tohle vůbec není malicherné, jde mi o živobytí.

17. července 2017

Glosa: Satisfakce má jméno Zoriana aneb velký den paní Zuzany

Foto: Václav Volf
První čtvrtstoletí existence Slovenského derby stylově završilo velké sólo bělky Zoriany. Nebyl jsem včera při tom, sledoval jsem slavnostní odpoledne střídavě v televizi a na internetu, ale když svéhlavá dcera třídového hřebce Jukebox Juryho z chovu německého hřebčína Hachtsee ve stylu "velmi lehce 3" probíhala cílem, nebylo to jen další evropské derby, které skončilo naprosto jinak, než většina expertů čekala a kde favorité doběhli daleko za přehlíženými aktéry. Ve vítězce se zvláštním způsobem protnulo hned několik symbolik moderního slovenského turfu.

13. července 2017

Fotoblog VV: Sázka na bělouše. Jaro Línek začíná novou kapitolu


Foto: Václav Volf

Letitá zkušenost říká, že posílat do derby bělouše se v bývalém Československu silně nedoporučuje. Velká Chuchle za celých 97 let bílého vítěze derby ještě neviděla, v Bratislavě byl tento úkaz pozorován pouze jednou. To ovšem v éře, kdy by trenér Mario Hofer ve Starém Háji vyhrál snad i se strakáčem, a tak v roce 2004 prostřednictvím Siberiona úspěšně vstoupil do historie. Jestli v našich končinách existuje někdo, komu by se to mohlo znovu povést, je to Jaroslav Línek. Muž, který všechna čtyři vítězství v maďarském derby získal na bělouších, a nyní by rád ukončil letité čekání na úspěch v domácí modré stuze v sedle stejně zbarveného Oroblanca (na snímku vpravo). "Třeba je to dobré znamení, ve Slovenském derby jsem bílého koně ještě nejel," směje se čtyřicetiletý Línek, který zároveň poprvé posílá koně do vrcholu sezóny jako oficiální trenér. A tak "přibalil" ještě jednoho bělouše - na slovenského odchovance Gentleman Jacka (vlevo) ze stáje 7 Horse angažoval Bejsima Ferhanova.

9. července 2017

Rekonstrukce: Tak se peče vítěz derby. Po stopách "projektu Joseph"

Foto: Andrea Zavadilová
Je to přesně čtrnáct dní, co České derby vyhrál jeden z největších outsiderů v historii dostihu. Seděl jsem v hledišti kousek před cílem, v místech, kde už bývá volněji. Scházejí se tady vesměs skalní hráči, kteří odtud mají jen pár kroků k sázkovým terminálům v prvním patře tribuny, expertní hloučky tu a tam doplňují mladé páry a sváteční návštěvníci třímající kelímky s pivem. Poté, co se v derby na nejvyšších příčkách seřadili outsideři 50, 30 a 27:1, se rozdíly mezi návštěvníky v tomto sektoru bleskově setřely. Po krátkém tichu to všude okolo začalo šumět. Bleskově jsem se zvedl a pospíchal po schodech dolů k dráze. Míjel jsem přátele a známé kroutící hlavami, poblahopřál šťastným manželům Charvátovým, ale muž, kterého jsem hledal, nebyl k nalezení. Pavel Tůma, trenér třicátého vítězného ryzáka v historii chuchelského derby, se prostě vypařil. "On teď sedlá, nechte ho," prohodil před hloučkem novinářů žokej Jiří Palík. Trenér se před publikem objevil až o tři čtvrtě hodiny později po vítězství Hessoesse. Když jsem ho konečně zastihl v oblouku u stájí, vyčerpaně hlesl: "Je to úspěch, ale… Minutu po vítězství Trip To Rhodose ve Velké ceně Slovenska mi volaly holky ze stáje, že si Duke Of Beaumont zlomil ve výběhu nohu. Trochu se bojím, co nás čeká teď…" Nic podobného se ale tentokrát nestalo. Joseph se po svém životním vítězství v poklidu vrátil do Dvorců na Bruntálsku a obligátní smršť rozhovorů po pár dnech vystřídal klid. A přesto – jako by něco zůstalo nedopovězeno. Co si před dostihem myslela samotná stáj, jak se rodila taktika a jak se vlastně Jiří Charvát stal prvním chovatelem od roku 1989, který odchoval nejen derby-vítěze, ale i jeho matku? Tenhle příběh si zaslouží doplnit...