22. února 2019

Odešel šampion. Vítěz dvou derby Ray Of Light byl miláčkem Chuchle

Foto: Otakar Kroužecký
Vyhrál dvě derby a jen těsně mu unikla klasická trojkoruna, ale především byl jedním z nejpopulárnějších dostihových koní své doby. Hnědákovi Ray Of Lightovi mnohokrát nadšeně aplaudovaly zaplněné tribuny v Praze i Bratislavě a svěřenec Františka Holčáka v barvách stáje Ray Racing se stal jedním ze symbolů překotného rozvoje českého turfu na přelomu tisíciletí. V sobotu Kůň roku 1999 a dlouholetý plemeník podlehl mrtvici. Bylo mu 23 let. "Byl to malý, zavázaný koník, ale měl úžasný charakter," vzpomínal František Holčák. "Přijeli jsme do Chuchle ve tři, čtyři hodiny v noci. A před derby za mnou přiběhl kluk a říká: Pane Holčák, pojďte se podívat na Ray Of Lighta. On normálně ležel, chrápal a kašlal na všechno."

2. února 2019

Zemřel Miki Melnicki. Polská legenda, jež v roce 1984 zdrtila Chuchli

Mieczyslav Melnicki (vlevo), foto: Václav Volf
Ve věku 80 let v pátek zemřel jeden z nejúspěšnějších žokejů polské historie Mieczyslaw Melnicki. O vítězi 1663 dostihů a čtrnáctinásobném polském šampionovi novináři často psali jako o “malém velkém muži” varšavského závodiště Sluzewiec, ale pro tisíce dostihových příznivců to vždy byl Mietek nebo Miki. Pod poslední zmíněnou přezdívkou byl známý a populární také v pražské Velké Chuchli, kde v 70. a 80. letech vybojoval celou řadu velkých vítězství. To nejslavnější přišlo v roce 1984, když v sedle hnědáka Jurora vyhrál Československé derby. Z druhé pozice ho jistil krajan Kojak, což v tehdejším československém turfu vyvolalo všeobecnou depresi. Úspěch v Praze byl součástí Melnického unikátní série tří vyhraných derby během několika týdnů. Nejprve se s Nemanem postaral o první polské vítězství v rakouském derby po 76 letech v rekordu vídeňské dráhy 2:29,6. O sedm dní později následovalo angažmá na Jurorovi v Praze a nakonec završení hattricku ve Varšavě opět s Nemanem.

1. února 2019

Hlásit do derby ročky? Snižuje to sportovní úroveň, říká Mark Johnston

Foto: Martin Cáp
Druhé místo hřebce Dee Ex Bee v loňském britském derby výrazně navnadilo jeho trenéra Marka Johnstona, který letos ohlásil cíl klíčový dostih na světě vyhrát. Nejúspěšnější trenér britské historie podle počtu vítězství se přitom Epsom Derby dosud spíše vyhýbal. "Za celou svou dlouhou kariéru jsem měl v derby snad pět nebo šest startujících. To je počet, který posílá Aidan O’Brien do jednoho ročníku. Budu muset v budoucnu hlásit do derby víc koní," poznamenal Johnston v rámci rozboru své stáje před sezonou pro průvodce RFO Flat Racing Guide 2019.

26. prosince 2018

A na tribuně vytírala uklízečka schody. Grupové vzpomínky Filipa Minaříka

Foto: Baden Racing
Když jsem před 22 lety přišel do Německa, tak se mi ani nezdálo, že bych se někdy mohl třeba jen svézt v grupovém dostihu. To vůbec nepřipadalo v úvahu. Působilo to na mě jako jiný svět, na hony vzdálený od mého každodenního života. Bylo mi jednadvacet, dvaadvacet a protloukal jsem se v malých provozních dostizích na východě země. Sváděl jsem boj o každou čárku a byl vděčný za jakoukoli šanci. Samozřejmě jsem měl nějaké sny, ale grupové dostihy byly mnohem výš, než jsem si mohl dovolit pomyslet. Když jsem poprvé viděl Velkou cenu Badenu, koukal jsem na to s otevřenou pusou. Tenkrát tam běhali koně jako Pilsudski nebo Borgia. A pak přišel Tiger Hill. Naprostá legenda, které lidé fandili na tribunách s velkými vlajkami jako na fotbale. Měl jsem z toho husí kůži a vždycky jsem si říkal: "Tak tohle bych chtěl jednou vyhrát. Aspoň jednou v životě..." Netušil jsem, že se mi to nakonec povede hned čtyřikrát a že ty davy lidí, kolem kterých se po dostihu jede k vážnici, budou tleskat mně.

6. prosince 2018

Z malého potížisty šampiónem. Život a doba Trip To Rhodose v 5000 slovech

Foto: Eva Kopečná
Za normálních okolností se pastviny táhnou až k horizontu, ale dnes ne. Je pošmourno, povětřím poletuje směs mokrého sněhu a deště, která studí za límcem. Zbytek kraje za kopcem Borek v samém srdci Vysočiny se choulí za neprodyšnou vrstvou mlhy a šedi. Stádo chlupatých koní a poníků všech plemen přešlapuje nedaleko hradby z balíků sena. Jen jeden z nich stojí opodál a nehnutě se dívá do dálky. Vytáhlý hnědák s bílým kvítkem na rozdíl od ostatních obyvatel statku zná potlesk i obdiv ve světle ramp. Mohl by vyprávět, jaké to je závodit s koňmi dubajských šejků a evropských miliardářů. Jak voní vzduch na pobřeží Normandie, kudy vedou koňské cestičky v Chantilly a jakou chuť má voda z hamburského jezírka. Ale Trip To Rhodos si to nechává pro sebe. Je mu devět let a právě začíná druhou, klidnější část svého života. Tu, ve které nehraje žádnou roli, že vyběhal bezmála osm milionů korun a že na tratích kolem tří kilometrů patříval k nejrychlejším v Evropě. Když v teple svého nového boxu dostává oběd, netrpělivě vyhlíží, kdy se bude moci vrátit do výběhu. Tohle je jeho nový domov. A nejúspěšnější plnokrevník české historie podle počtu blacktype umístění si ho užívá plnými doušky. Ale co všechno tomu vlastně předcházelo?

15. listopadu 2018

Fotoblog VV: Příběh jedné třídy. Chuchelská generace 1990 dál vítězí


Jedním z věčných témat dostihového sportu je kvalita ročníků. Tedy těch plnokrevných na dráze. Už po prvních startech začínajících koní se začíná diskutovat, jak perspektivní jsou letošní dvouletí, následuje ostře sledovaná klasická sezóna a nakonec srovnávání kvality různých ročníků v komparačních testech. Zatímco plnokrevné generace zkoumáme se zaujetím jaderných fyziků, koloběh těch lidských nám jakoby protéká mezi prsty. Zdánlivě není co srovnávat, ale to je jenom zdání. Různé žokejské a trenérské generace navíc na podobě tohoto sportu zanechávají trvalejší stopy než většina čtyřnohých hvězd. A tak se zápisník tentokrát ohlíží za jedním z nejúspěšnějších ročníků v historii Střední školy dostihového sportu a jezdectví. Psal se rok 1990 a čerství absolventi tehdejšího chuchelského "učňáku" se vyfotili na dráze s tmavým hnědákem Pilgerem. Už při letmém pročítání jmen většině turfmanů dojde, že tento snímek byl pouhým začátkem celé řady zajímavých příběhů. Usmívají se tady budoucí šampióni žokejů, vítězové několika derby, klasičtí vítězové, špičkoví trenéři... Tak schválně - horní řada zleva: Martina Bartáková (Cutter), Simona Berková (Heidenreichová), Miroslava Ptáčková (Maršíčková), Miroslav Sýba, Jiří Veverka, Rostislav Rajchl, Tomáš Homola, Valerie Dobrovolná, hřebce Pilgera drží Jiří Palík, Romana Šišková (Beitelová), Alice Koniakovská, Jiřina Jirkovská, Zdenka Ottová (Bidrmanová), Monika Želinová (Truta), Iva Pernová (Perna), Lenka Dočkalová (Martinčíková), Miloslava Keslová; střední řada: Jaroslav Donoval, Dalibor Török, Ludvík Haris, Karel Germič, Jan Korpas, Bohumil Nedorostek, Zdeněk Hora; dolní řada: Petr Hochman a Michal Schmiedt... Pojďme se vydat po stopách 28 let staré fotografie.

27. října 2018

Pocta hrdinům z Ascotu. Jak Subway Dancer zaskočil dostihovou Anglii

Foto: Petra Mikesková
Osmičlenné pole největšího britského dostihu podzimu točí do cílové roviny. Z dálky k němu doléhá hukot 30 000 lidí. Frankie Dettori se několikrát rázně pohne a favorit Cracksman začíná odcházet od soupeřů. O vítězi Quipco Champion Stakes o 1,3 milionu liber je brzy rozhodnuto. Tři délky za Dettorim sedí muž v oranžovo-fialovém dresu. Radek Koplík, jeden z nejlepších, ale i nejpodceňovanějších českých žokejů. Až dosud byl na chvostu pole, teď vytahuje outsidera 66:1 do vnější stopy. Krátké mlasknutí, uprostřed vřavy ho slyší jen valach stáje Bonanza. Reakce přichází okamžitě. První český zástupce v Ascotu začíná nabírat rychlost. Příštích 30 vteřin se navždy zapisuje do tuzemské dostihové historie. Mohutný hnědák trénovaný v kopcích pod brdskými lesy letí kolem dresu Khalida Abdullaha, s šokující lehkostí míjí i obě hvězdy Coolmoru. A před zraky královny Alžběty II. finišuje třetí v grupě 1. Trenér Zdeno Koplík mu v euforii běží naproti. Když se vracejí k vážnici, místní komentátor se rozplývá nad Českou republikou. Po odsedlání se na Radka Koplíka sesype hned několik televizních štábů. Není divu - tenhle příběh si nezadá ani s filmovými "kokosy na sněhu".

16. října 2018

Přežil by Taxis, kdyby měli v 19. století sociální sítě? Fotoblog ze 128. Velké

Foto: Václav Volf
Tahle fotka pro mě ve zkratce symbolizuje 128. Velkou pardubickou. Vpravo stojící Jan Faltejsek si na sedmiletém Tzigane du Berlais dojel pro páté vítězství za uplynulých sedm let a stal se tak druhým nejúspěšnějším žokejem v dlouhé historii slavného dostihu. Zároveň ale nadále zůstává klasickým Janem Faltejskem, který po doběhu jako každý rok prohodil cosi o štěstí a krásné shodě okolností. Se svým typickým nadhledem vlastně mimoděk zopakoval zákulisní výroky některých zklamaných soupeřů. Jenže Faltejskův precizní jezdecký výkon v předchozích 9 minutách, 5 vteřinách a 56 setinách rázně jakékoli teorie o dítěti štěstěny smetl ze stolu. Muž vlevo, kterého šťastný vítěz objímá, se jmenuje Marek Stromský. Dvakrát diskvalifikovaný z prvního místa ve Velké, tuzemskými médii mnohokrát prohlášen za notorického smolaře a miliony diváků každým okamžikem očekáván mezi zlomeným lidem na dně společnosti. Stromský se ale z těžkých let vrátil ještě silnější a se stejným nadhledem, jakým disponuje Faltejsek. V neděli dovedl Hegnuse ke druhému místu a spokojeně pravil do kamer: "Mám stále pro co žít!" Byla to krásná tečka za jinak nepříliš povedeným ročníkem Velké pardubické.


10. října 2018

Byl jednou jeden Sectori... Dostihová pohádka Miroslava Ševčíka

Miroslav Ševčík s am. Kelly Marks, foto: Václav Volf
Rozšafný starší muž ve vínové košili se žlutou kravatou stojí v paddocku a za občasného použití klidných gest rozmlouvá se svými jezdci, klienty i dostihovými příznivci. Nikam se nežene a nemluví déle, než je zapotřebí, ale v pár větách dokáže pregnantně nastínit, co má na srdci. Sledoval jsem ho vždy z lehkého povzdálí, v sedlištích a dalších prostorách českých, moravských a slovenských závodišť, a vnímal jsem ho jako klidnou sílu v tomto neklidném světě. Člověka, který si dávno ujasnil, co chce od života, a tak umí zůstat nad věcí i v situacích, ve kterých jiní propadají panice nebo trudnomyslnosti. Chovatel, majitel, trenér a dostihový činovník Miroslav Ševčík, který 16. září ve věku 68 let podlehl těžké nemoci, byl originálem a osobností.

4. října 2018

Fotoblog VV: Vzpomínky na sjednocení. Střípky z Hoppegartenu

Foto: Václav Volf

Každý dostihový příznivec by měl aspoň jednou v životě navštívit Newmarket, Ascot či Longchamp,  a v neposlední řadě okusit i atmosféru velkých drah okolních zemí jako jsou Sluzewiec, Kincsem Park či kdysi Freudenau. Čistě kvůli rozšíření obzorů a znalostí, aby dokázal domácí realitu zasadit do kontextu a měl ji s čím srovnávat. Mezi povinné destinace na zmiňovaném pomyslném seznamu patří Hoppegarten za branami Berlína, a to hned z několika důvodů. Někdejší "německý Newmarket"  byl otevřen přesně před 150 lety a byl jedním z míst, kde se ve druhé polovině 19. století vyučili první čeští žokejové. Vedle dlouhé historie má ovšem také fascinující současnost. Od roku 2008 je jediným německým závodištěm v majetku soukromé osoby a díky svému vzestupu v posledních letech sehrává roli svého druhu laboratoře, jak se v 21. století dají pořádat dostihy. Každý, kdo si láme hlavu nad budoucnosti tohoto sportu v našem regionu, by měl navštívit alespoň několik berlínských dostihových dnů. Najde množství nápadů, různých experimentů i snahu o maximální symbiózu slavné historie se současností. Hledání cesty jak získat a udržet co největší publikum, není ani zde bezbolestné, ale sleduje vytyčenou vizi - přiblížit se co nejvíce k předválečné slávě Hoppegartenu a přesvědčit pestrou společenskou scénu německé metropole, že dostihový sport je moderní a "trendy" záležitost.

25. září 2018

Jak přilétá dostihový sen. Příběhy a zápisky z Evropského poháru žokejů

Troizilet a jeho tým, foto: Václav Volf
Dostihový mítink, jaký v Česku snad ještě nebyl. Žokejové patnácti různých národností, nejbohatší rovinový dostih střední Evropy a tři grupoví vítězové včetně hvězdného Gordona Lorda Byrona. Čtvrtý ročník Evropského poháru žokejů byl v mnoha ohledech dnem superlativů. A také oslavou dostihového sportu s velkou atmosférou. V horečných dnech předcházejících sobotě se jakoby kolektivně pozapomnělo na slavnou nejistotu turfu, aby se následně v plné parádě opět vynořila. Už jen proto se vyplatí na události posledních dnů a hodin podívat podrobněji. A tak zápisník shrnuje letošní Evropský pohár žokejů a nahlíží za jeho kulisy slovem i obrazem.

6. září 2018

Očima Adolfa Weisse: "Zítra čekej tucet koní"

Adolf Weiss, foto: Václav Volf
Před bezmála dvaceti lety jsem jako student strávil jeden letní den v hřebčíně Kobylany, který na slovenském Záhorí po revoluci založil Adolf Weiss (1921 - 2005) se svými syny Miroslavem a Richardem. Koňař staré školy, který v mládí přežil koncentrační tábor v Osvětimi a po emigraci do Švýcarska vybudoval slavnou stáj Beliar, mi ochotně vyprávěl o svém životě. Nedávno jsem po letech narazil na své tehdejší zápisky, a rozhodl jsem se vzpomínky pana Weisse znovu rekonstruovat. Výsledkem je text, který opisuje zvláštní kruh mezi atmosférou končící rakouské monarchie, zánikem starého bratislavského závodiště Svätý Jur a pozapomenutým osudem jednookého vraníka, po kterém Weissovi později pojmenovali svou švýcarskou stáj. A mimochodem: ač vyprávění místy nabírá lehce pábitelský tón, všechny údaje odpovídají záznamům v dobových dostihových ročenkách.

17. července 2018

Fotoblog VV: Jarův okamžik štěstí. Sen o derby splnil Mon Cheri

Foto: Václav Volf
Mnozí se nedočkali nikdy, jiní si museli projít dlouhým sledem nadějí a zklamání. Vlastimil Smolík čekal na své první vítězství v derby do pětatřiceti, Jan Rája do devětatřiceti. Frankie Dettori vyhrál všechno možné, ale na vytoužený triumf v anglickém Derby Stakes dosáhl až ve svých sedmatřiceti letech. I Jaroslav Línek je živoucím důkazem, že není derby jako derby a že skutečné sny se vždy upírají k jednomu jedinému dostihu. Zkušený slovenský žokej má na svém kontě čtyři triumfy v maďarském a jeden úspěch v chorvatském derby, ale na vítězství ve své domácí modré stuze čekal dlouhá léta marně. Až do neděle. Když jednačtyřicetiletý Línek v bratislavské cílové rovině rozhýbal hnědáka Mon Cheriho a rozdílem krku ovládl 26. Slovenské derby, v jednu chvíli se zdálo, že letité provizorní tribuny ve Starém Háji spadnou pod přívalem nadšení. Nemělo to nic společného s finále fotbalového MS, natož s finále mužského Wimbledonu nebo jakoukoli jinou věcí, která minulou neděli zaměstnávala mysl zdejších sportovních fanoušků. Tohle byla čistě dostihová radost, mezník zasvěcených. Muž, který vyrůstal v jednom z někdejších center slovenského turfu v Borském Mikuláši, to na patnáctý pokus dokázal. Tento zápis do listiny vítězů mu už nikdo nevezme.

27. června 2018

Klobouk dolů před vítězkou. Ale další takové derby nemusí dopadnout dobře

Foto: Jan Schejbal
Bojovali spolu půlku cílové roviny a nedarovali si ani metr. Nakonec byla domácí hnědka Blessed Kiss v 98. CPI PG Českém derby o krk šťastnější než německý host Poldi's Liebling. V dostihu, který byl před startem považován za jedno z nejotevřenějších derby posledních let, se nakonec na prvních dvou místech seřadili nejlepší koně v poli. Svěřenkyně trenéra Igora Endaltseva se stala čtrnáctou úspěšnou klisnou v historii modré stuhy a také padesátým vítězem derby připravovaným přímo ve Velké Chuchli. Po loňském šoku 50:1 jménem Joseph se tentokrát vyplácelo na vítězku podobně lákavých 30:1. Letošní derby však mělo i svou temnou stránku. Po dalším ročníku plném strkanic a nebezpečných kolizí už nelze popřít, že si největší klasický dostih zadělává na vážný problém. Pokud elitní stáje a jejich jezdci do budoucna svůj přístup k němu nepřehodnotí, můžeme se při troše smůly dočkat podobného dne jako bylo Lakmusovo derby 1974. Což snad nikdo nechce.

25. června 2018

Očima Vladimira Panova: Věděl jsem, že doběhne třeba až na konec světa

Šťastný Vladimir Panov s Bauyržanem Murzabajevem, foto: Jan Schejbal

Konečně vím, jaké to je vyhrát derby. Těžko se to popisuje, prostě úžasné. Jezdil jsem v derby mnoha zemí, koneckonců i v Praze pro trenéry Šavujeva a Gröschela, ale nikdy to nevyšlo, až dnes. S Igorem Endaltsevem se známe, potkali jsme se už před lety v Německu. Pak jsme o sobě dlouho neslyšeli. Moje angažmá na Blessed Kiss zmenežoval Bauyržan Murzabajev. Jednou mi takhle zavolal, jestli nemám chuť jezdit výbornou kobylu v Českém derby. Moc jsem neváhal.