Před třemi stovkami let mělo slovo Derby svůj význam. Jmenovalo se tak na anglické poměry nevelké město, ležící v samém srdci ostrovního království, a také hrabství, jemuž toto město vévodilo. Občané Derby považovali za samozřejmé, že hrabstvím i městem disponoval starobylý rod, který si říkal Derby, a jeden z příslušníků rodu zcela samozřejmě pojmenoval Derby i jakýsi dostih, který náhodou vypsal kdesi u Epsomu. Všechno fungovalo skvěle, až tuto idylku narušil jistý Henry Royce. Díky němu se sice začal v Derby vyrábět automobil, avšak ambiciózní továrník svůj výrobek nenazval v duchu dosavadních zvyklostí Derby, nýbrž Rolls-Royce. Tímto nebývalým činem byla zahájena devalvace slova Derby, které nebylo dost dobré na to, aby posloužilo za název luxusního automobilu, a tak začalo být využíváno výrobci jiných, mnohem podružnějších produktů.
V průběhu následujících let, desetiletí a staletí postupně vznikly sušenky Derby, košile Derby, krém na boty Derby, dort Derby, žiletky Derby, ponožky Derby a spousta dalšího harampádí.
Lordové z rodu Derby sledovali daný trend s obavami. Pravda, přicházely i dobré zprávy: dostih zvaný Derby jim dělal radost, továrnu Rolls-Royce pohltil německý Volkswagen a korunní princ si našel přítelkyni, jenže to všechno bylo zastíněno skutečností, že slovem Derby se brzy označoval kdejaký póvl na ulici. Derby si brali do úst fotbalisté a hokejisté a denně ho znesvěcovaly sportovní rubriky českého regionálního tisku, referující o okresním derby obcí Pečky a Počátky či fotbalovém derby Sparty se Slávií.
Lorda Derbyho polil studený pot. Mimoděk sáhl do šuplíku pro revolver, ale ruce se mu příliš třásly na to, aby provedl svůj úmysl.
A mělo být ještě hůře. Dostih zvaný Derby se vymkl kontrole a začal se objevovat ve všech možných i nemožných variacích. Po derby plnokrevníků se začalo pořádat i polokrevné derby, derby arabů, derby klusáků, derby quarterů, derby amatérů, pískové derby, parkurové derby, drezurní derby i derby poníků. Největší svatokrádež za poslední tří století dokonal jistý americký farmář, který lapiv několik švábů ve sklepě vypsal Derby a svolal obecenstvo, které vyslalo do závodu jako největšího favorita švába v boxe číslo pět.
Když pak v daleké České republice dali hlavy dohromady a otevřeli derby valachům s tím, že to jejich derby stejně není chovatelská zkouška a nemá valný smysl pro chov, sud definitivně přetekl. Lord Derby opět vyňal revolver ze šuplíku. Jeho posledními slovy bylo zoufalé přání: "Kéž by tenkrát vyhrál ten zatracený los Sir Bunbury!"
(Pro pamětníky: původní verze tohoto fejetonu vyšla na mém „internetovém magazínu Finiš" téměř přesně před šesti lety, 10. března 2002. Už neexistuje Finiš ani dostihová stáj, která vznikla na jeho půdorysu. Čas zkrátka letí, pozn. M.C.)
V průběhu následujících let, desetiletí a staletí postupně vznikly sušenky Derby, košile Derby, krém na boty Derby, dort Derby, žiletky Derby, ponožky Derby a spousta dalšího harampádí.
Lordové z rodu Derby sledovali daný trend s obavami. Pravda, přicházely i dobré zprávy: dostih zvaný Derby jim dělal radost, továrnu Rolls-Royce pohltil německý Volkswagen a korunní princ si našel přítelkyni, jenže to všechno bylo zastíněno skutečností, že slovem Derby se brzy označoval kdejaký póvl na ulici. Derby si brali do úst fotbalisté a hokejisté a denně ho znesvěcovaly sportovní rubriky českého regionálního tisku, referující o okresním derby obcí Pečky a Počátky či fotbalovém derby Sparty se Slávií.
Lorda Derbyho polil studený pot. Mimoděk sáhl do šuplíku pro revolver, ale ruce se mu příliš třásly na to, aby provedl svůj úmysl.
A mělo být ještě hůře. Dostih zvaný Derby se vymkl kontrole a začal se objevovat ve všech možných i nemožných variacích. Po derby plnokrevníků se začalo pořádat i polokrevné derby, derby arabů, derby klusáků, derby quarterů, derby amatérů, pískové derby, parkurové derby, drezurní derby i derby poníků. Největší svatokrádež za poslední tří století dokonal jistý americký farmář, který lapiv několik švábů ve sklepě vypsal Derby a svolal obecenstvo, které vyslalo do závodu jako největšího favorita švába v boxe číslo pět.
Když pak v daleké České republice dali hlavy dohromady a otevřeli derby valachům s tím, že to jejich derby stejně není chovatelská zkouška a nemá valný smysl pro chov, sud definitivně přetekl. Lord Derby opět vyňal revolver ze šuplíku. Jeho posledními slovy bylo zoufalé přání: "Kéž by tenkrát vyhrál ten zatracený los Sir Bunbury!"
(Pro pamětníky: původní verze tohoto fejetonu vyšla na mém „internetovém magazínu Finiš" téměř přesně před šesti lety, 10. března 2002. Už neexistuje Finiš ani dostihová stáj, která vznikla na jeho půdorysu. Čas zkrátka letí, pozn. M.C.)