V sedle projevoval stejnou razanci jako dnešní žokejský idol v barvách Godolphinu a po doběhu dokázal oslavovat vítězství neméně bouřlivě, i když Dettori-jump tenkrát ještě neexistoval. V bývalém Československu leckdy neseděl zasvěceným divákům Melnického jezdecký styl, ale v cíli byl drobný muž na skvělých polských koních většinou před nejlepšími tuzemskými šampióny. Hotový komplex způsobil našim turfmanům v roce 1984, když korunoval spanilou jízdu polských barev v Československém derby vítězstvím na hnědákovi Jurorovi.
"Já jsem Jurora ani pořádně neznal, ten rok jsem na něm ještě neseděl. Přijel jsem do Prahy dva dny před dostihem a to už jsem ho moc poznat nestihl. 1000 metrů před cílem jsme byli druzí a už jsem věděl, že neprohraju. V závěru jsem ani moc nejezdil..." vzpomíná s odstupem času. Ve stejném roce se mimochodem zrodil úspěch, jehož si dodnes nejvíc považuje: během několika týdnů vyhrál tři derby, vedle toho pražského s Jurorem to bylo ještě rakouské a polské s Nemanem.
Na modré stuhy byl Melnicki vůbec expert. Jeho vítězná sbírka prakticky představuje seznam "Kdo je kdo" v polském turfu 60. - 80. let (1965 Demona, 1975 Sekwoja, 1979 Skunks, 1981 Demon Club, 1984 Neman, 1985 Korab), dvakrát se radoval v rakouském a jednou v belgickém derby. Celkově se radoval jako žokej z šestnácti derby, neboť mezi své úspěchy počítá také zásahy v derby arabů a polokrevníků. Čtrnáctkrát byl šampiónem polských žokejů, statistici mu napočítali celkem 1670 vítězství. Ani jako trenérovi se mu velká vítězství nevyhýbají, před pěti lety se radoval z polského derby prostřednictvím Joung Islandera.
Kolega Jiří Zlámaný dodnes vypráví, jak jej Melnicki bavil při pořizování reportáže ze zimní Varšavy pro časopis Paddock Revue před třemi lety. Nejúspěšnější polský žokej všech dob tenkrát přišel s originální teorií, co udělat pro budoucnost dostihového sportu: "Mladí se ke koním nehrnou a když náhodou ano, tak mají dva metry a sto kil... My tu máme jednoho malinkého žokeje, teda on už trénuje, Bolek Mazurek se jmenuje. A taky sem chodí do stájí pomáhat plno amatérských jezdkyň... Tak jsem na direkci navrhl, že bychom toho využili a Mazurek by s nimi mohl nasekat plno malých mladých žokejíků!"
Muž, kterého prý ještě v pětadvaceti letech vyhazovali z filmů pro dospělé kvůli jeho malému vzrůstu, si zachoval humor i přes současnou neradostnou situaci polského turfu. "Zatím stále nevíme, jak to letos bude, prý by se ve Varšavě mělo začít běhat v červnu, ale uvidíme," vyprávěl Melnicki v neděli. "Nezbývá nic jiného než jezdit všude možně po světě. Dnes jsme v Praze, chystáme se i na Slovensko, do Rakouska, Německa či Švédska..."
A Praha na Melnického seznamu figuruje i nadále, přestože jeho Delf v neděli nestačil na nejlepší a v Memoriálu Jaroslava Maška obsadil vzdálené desáté místo zhruba dvanáct délek za vítězným City Hallem. "Řekl bych, že se letos ještě uvidíme," loučil se večer, když kráčel v čele polské delegace mířící ze závodiště. Kdo ví, vždyť i do klasických dostihů lze ještě leckoho dohlásit...
