Mnohého pozorovatele může překvapit, že chronologicky první český odchovanec, který o sobě dal výrazněji vědět před klasickými dostihy, nepochází z Napajedel, nýbrž z Mimoně. Tedy hřebčína na severu republiky, kde se dr. Zbyněk Pulec v posledních deseti letech pokouší vzkřísit slávu černobíle pruhovaných barev Tarana a Trocadera, a nedávno vyvolal v českém turfu určitý rozruch zrušením tréninkového střediska, kde působili Josef Andrés se synem Dušanem.
„Těch impulsů bylo víc," vysvětluje doktor Pulec. „Dostihová centrála stála poměrně značné peníze a musel jsem přemýšlet ekonomicky. Hlavně jsem ale začal postrádat rozměr, kvůli němuž jsem to všechno začal dělat, totiž chovatelskou práci jako takovou. Ten chov mi v návalu jiných starostí nějak začal mizet pod rukama a včas jsem si uvědomil, že mě přitom baví nejvíc. A tak jsem provedl redukci dostihové stáje..."
Radikální rozhodnutí paradoxně přišlo ve chvíli, kdy Pulec začal být po letech hledání konečně spokojen s podobou centrály. „Měli jsme to dobře zařízené, přes pět kilometrů cvalových drah a také podmínky na trénink překážkových koní... Musím říci, že pokud by se našel trenér, který by měl zájem vzít si centrálu do vlastní režie a působit v Mimoni, podmínky a místo jsou. I když část stájí teď převádíme do nájemních podmínek pro sportovní a jezdecké koně," dodává.
Hřebčín loni na sebe nejvíce upozornil ve Velké pardubické. Matka vítězné Sixteen Semantica působí v Pulcově chovu, třetí Eliška Přemyslovna je přímo mimoňskou rodačkou, stejně jako nešťastně zahynuvší Polárník. K návratu Mimoně do pozice velkého hráče v tuzemském chovu nicméně bude zapotřebí bodovat především na rovině.
„Myslím si, že chov - i ten český - má smysl. Musí se ale na něm dlouhodobě pracovat a v rámci možnosti jej podporovat, jinak nebude. Naší slabinou stále zůstává chovný materiál," přemýšlí Pulec. „Vyprázdnil jsem teď stáje a rozhodl jsem se, že opět začnu hledat zajímavé chovné klisny, jako se to svého času podařilo se Semanticou. Bude třeba přistoupit k dlouhodobé selekci klisen, u nichž má chov smysl. Klisna s padesáti kily v generálním handicapu a žádným rodokmenem výsledky nepřinese. A český chov výsledky potřebuje. Pokud nepůjdeme s naším chovem nahoru aspoň o dvě třídy, Poláci nás se svými levnými koňmi převálcují."
Mimoňský majitel se nikdy netajil tím, že všichni koně v jeho dostihové stáji jsou kdykoli na prodej. Když proto Carcassonne (Laroche - Capote Doll) zaujal pohledným vítězstvím v červencovém dostihu dvouletých v Karlových Varech a ozvali se zájemci, ryzák bleskově změnil barvy. Do podzimní části sezóny už nastoupil jako svěřenec Jiřího Barboříka v barvách stáje Vesiba-svodidla. „Když je člověk chovatelem, musí se smířit s tím, že koně později odcházejí k někomu jinému. Mívám spíše radost, když se mí odchovanci dostanou do dobrých rukou," říká Pulec a trvá na tom i v případě Carcassonneho, který po pátém místě v Gerschově memoriálu na sebe upozornil těsným druhým místem v Ceně Schaumann.
Třebaže pravá hodnota těchto forem se ukáže až letos, v první zkoušce tříletý Carcassone obstál. Ve dvojkové Ceně Partagency na 1300 metrů se hned v úvodní fázi usadil na páté pozici v klubku koní blízko špice. Žokej Jan Rája zvolil vnitřní stopu a na začátku cílové roviny se dostal podél bariéry dopředu. 400 metrů před cílem začal jezdit bičem, Carcassonne odpověděl zrychlením a další akcelerace přišla na distanci. Přestože ryzák nakonec podlehl útočícímu Connexovi, prezentoval se pohledným výkonem. Na vítěze mu scházelo v cíli 2 ¼ délky, v závěru už Rája kontroloval druhé místo.
„Carcassonne je jeden z těch hodných a poctivých koní, kteří dokáží v cílové rovině neustále zrychlovat. Na takových koních se moc dobře jezdí, nemůžu říct nic jiného než chválu," řekl po doběhu Rája. Ohledně perspektivy svého partnera v klasických dostizích ale zatím nechtěl obšírněji hovořit. „Jarní forma většinou závisí na zimní přípravě. Kdo na jaře hodně vyhrává, v červnu mu často forma slábne. To je prostě pravidlo, že kdo dřív začne, ten dřív skončí."
Jako definitivní tečku za úvodní nedělí sezóny ještě stručně zrekapitulujme počínání dalších českých odchovanců s přihláškami do derby. Otakar (Rainbows for Life - Orlice), odchovanec dr. Václava Bruny se známým „hvězdičkovým" suffixem, vstoupil do sezóny ve čtyřkové míli, kde ale nijak neoslnil. Jan Rája mu připravil optimální průběh ze třetí, čtvrté pozice, ale už 600 metrů před cílem musel začít jezdit. Těsně před distancí se zdálo, že Rájova dřina přinese výsledek v podobě progresu, v závěru se ale Otakar na měkké dráze „zastavil" a finišoval třetí za Duplem a zezadu nastoupivším Pernodem. „Sezóna teprve začíná a nechci nad Otakarem lámat hůl, ale loni jsem si myslel, že bude lepším koněm pro klasické dostihy. V práci se zatím ukazuje hůře, řada koní ze stáje ho předčí. Dnes jednak nosil 60 kg a taky bylo hluboko. Distančně mu asi bude vyhovovat nejlépe míle a bude to asi kůň bez většího závěru. Zatím tam není ta potřebná jiskra," přemítal Jan Rája.
Spokojenější byl Václav Chaloupka. Jeho Pernod (Bacar - Palomia) ve stejném dostihu zaujal raketovým zrychlením v cílové rovině z téměř posledního na druhé místo, Medrik (Bully Pulpit - Mini Risk) skončil navzdory nezkušenému projevu třetí ve dostihu debutantů na 1400 metrů. „S oběma jsem spokojený, splnili přesně to, co jsem od nich očekával. Počasí a terén nám zatím neumožnily více pracovat, takže u obou koníků věřím v další progres," řekl Chaloupka. Na derby nicméně s dvojicí českých odchovanců příliš nemyslí. „V dnešní době to je hrozně odvážný cíl. Je tady mnoho importovaných koní s dobrými formami ze zahraničí a prosadit se mezi nimi je velmi těžké. Pokud se mi podaří připravit tříletého koně do klasiky, bude to spíše v St. Legeru."
