Seděla v čestné lóži, usrkávala šampaňské a znuděně přihlížela finiši čtvrtého dostihu. Neměla myšlenky na pětkový chuchelský handicap, který beztak vyhrál favorit. Musela se tvářit, že cudně naslouchá řečem přítomných činovníků o propozicích a přitom dávat pozor na svou toaletu, s níž si větřík chvílemi pohrával až příliš bujně. Navenek vypadala jako každá obyčejná milionářská dcera, ale uvnitř jí bušilo srdce stejně silně jako dusot kopyt po zeleném pažitu v Baden Badenu. Byla totiž zamilována.
Oním šťastlivcem, který uchvátil srdce dvacetileté Evelýny Mohanové nebyl bohatý bankéř Zábrodský ani vedle sedící zástupce sponzora derby, nýbrž Pat Smejkal - žokej působící na chuchelském turfu.
Nevěděla, co je příčinou těchto citů, Pat totiž ani náznakem nepřipomínal Lestera Piggotta, Micka Kinana či jiné mistry sedla. Neuměl si přehodit bičík do druhé ruky, jeho vyjetí koně připomínalo prostná cvičení na všesokolském sletu a většina jeho zubů se válela v prohlubních trávníků okolních závodišť. Přesto si nemohla pomoci - již dávno k němu zahořela nejsvatějším citem ze všech, kterých je jen dcera bohatého dostihového majitele schopna...
Začalo to již v zimě, kdy v době otcovy nepřítomnosti (odletěl do Newmarketu pro nové cracky) začala Evelýna navštěvovat jí dosud zapovězené chuchelské stáje. Neodradilo ji při tom bláto na vycházkovém kostýmku ani poněkud oplzlý slovník trenérů, jejichž koním se pravidelně motala při rychlých galupech pod nohy. A po čase si jí zákonitě všiml Pat Smejkal, spadnuvší při jednom z těchto karambolů z favorita nadcházejícího derby.
Než se stihl ustálit rychlý puls unaveného tříletka, přeskočila mezi mladým párem jiskra. Pata Smejkala vedly k činu veskrze poctivé myšlenky, maje na paměti, že drží v náruči dceru generálního ředitele Mohana. Tak se rozhořela pod oprýskanou tabulí státního statku spalující vášeň.
Právě na tyto okamžiky si Evelýna vzpomněla, když bankéř Zábrodský začal v čestné lóži řečnit o nutnosti zavedení jakýchsi dopingových testů. Nevěděla, čím by mohla přispět k debatě, a tak si narovnala výstřih a obrátila se k dostihové dráze, kde právě zdivočelý dvouletek udupával fotografa. Lhostejně zívla a její zrak padl do dostihového programu. Ano, za chvíli mělo být odstartováno derby...
(Tak od těchto okamžiků nás dělí necelé tři týdny. A tak jsem vytáhl z archivu tento fejeton z 18.6. 2002. Asi není tak těžké poznat, že student žurnalistiky se tenkrát pokoušel o parafrázi Jirotkova nesmrtelného Saturnina :-)
Oním šťastlivcem, který uchvátil srdce dvacetileté Evelýny Mohanové nebyl bohatý bankéř Zábrodský ani vedle sedící zástupce sponzora derby, nýbrž Pat Smejkal - žokej působící na chuchelském turfu.
Nevěděla, co je příčinou těchto citů, Pat totiž ani náznakem nepřipomínal Lestera Piggotta, Micka Kinana či jiné mistry sedla. Neuměl si přehodit bičík do druhé ruky, jeho vyjetí koně připomínalo prostná cvičení na všesokolském sletu a většina jeho zubů se válela v prohlubních trávníků okolních závodišť. Přesto si nemohla pomoci - již dávno k němu zahořela nejsvatějším citem ze všech, kterých je jen dcera bohatého dostihového majitele schopna...
Začalo to již v zimě, kdy v době otcovy nepřítomnosti (odletěl do Newmarketu pro nové cracky) začala Evelýna navštěvovat jí dosud zapovězené chuchelské stáje. Neodradilo ji při tom bláto na vycházkovém kostýmku ani poněkud oplzlý slovník trenérů, jejichž koním se pravidelně motala při rychlých galupech pod nohy. A po čase si jí zákonitě všiml Pat Smejkal, spadnuvší při jednom z těchto karambolů z favorita nadcházejícího derby.
Než se stihl ustálit rychlý puls unaveného tříletka, přeskočila mezi mladým párem jiskra. Pata Smejkala vedly k činu veskrze poctivé myšlenky, maje na paměti, že drží v náruči dceru generálního ředitele Mohana. Tak se rozhořela pod oprýskanou tabulí státního statku spalující vášeň.
Právě na tyto okamžiky si Evelýna vzpomněla, když bankéř Zábrodský začal v čestné lóži řečnit o nutnosti zavedení jakýchsi dopingových testů. Nevěděla, čím by mohla přispět k debatě, a tak si narovnala výstřih a obrátila se k dostihové dráze, kde právě zdivočelý dvouletek udupával fotografa. Lhostejně zívla a její zrak padl do dostihového programu. Ano, za chvíli mělo být odstartováno derby...
(Tak od těchto okamžiků nás dělí necelé tři týdny. A tak jsem vytáhl z archivu tento fejeton z 18.6. 2002. Asi není tak těžké poznat, že student žurnalistiky se tenkrát pokoušel o parafrázi Jirotkova nesmrtelného Saturnina :-)
