Dostihová historie je někdy nespravedlivá. Zatímco jména slavných koní, žokejů, trenérů nebo plnokrevných rodin zůstávají i po letech vryty do povědomí, až příliš často se zapomíná na osobnosti v pozadí, bez nichž by ke všem úspěchům možná ani nedošlo. Kdo třeba ještě dnes ví, že nebýt ředitele Eduarda Gerschy a státního úředníka Bohumila Tichoty, rozpadl by se napajedelský chov už začátkem 30. let na padrť? Před několika měsíci v tichosti odešla z tuzemského turfu rodina, jejíž zásluhy o český chov plnokrevníka jsou v některých momentech podobně významné a zaslouží si na tomto místě alespoň krátkou vzpomínku.
S paní Janou Odvárkovou, která zemřela loni v létě ve věku 78 let, jsme se znali - a snad mohu říci, že i přátelili - od mých studií. Ještě minulé jaro jsme seděli v jejím pražském bytě a jako mnohokrát předtím vzpomínali na jejího otce Bohumila Nerada.
Muže, který byl nejen majitelem legendárního Lionela a celé řady dalších hvězd protektorátní a poválečné Chuchle, ale také agilním chovatelem. Jeho stáj se původně jmenovala Dunaj, ale začátkem 40. let ji pojmenoval po své dceři, a svá největší vítězství tak slavil pod hlavičkou stáje Jana. Po letech úspěšné spolupráce s Angličanem Lesliem Lomaxem si s podporou žokeje Karla Havelky krátce po druhé světové válce trénoval své koně ve Velké Chuchli sám.
Na Symbola se mohli jen dívat
Byl to právě Nerad, kdo v roce 1942 přivezl z berlínské dražby jednu z nejvýznamnějších chovných klisen minulého století Sidney. Nevzhledná černá hnědka se tehdy ještě jmenovala Silberpappel a byla Neradovou velkou nadějí. Jako dvouletá vyhrála Cenu zimního favorita a Gerschův memoriál, její kariéru bohužel předčasně utnuly problémy s nohama.
Klisna, v rámci poválečného potírání německých jmen nuceně přejmenovaná na Sidney, ale všechno bohatě vynahradila v chovu, kde dala 17 hříbat včetně celé řady hvězd. Symbol a Svatava vyhráli Čs. derby, klasickými vítězi byli i Lian a Sinaj. Dcery Sidney daly v Napajedlích mimo jiné Silvera, Sudana, Siestu či Sienu.
Bohumil Nerad se ovšem stihl radovat jen z úspěchů Liana a Svatavy. Pak přišlo znárodnění a komunistická moc mu stejně jako všem ostatním soukromým majitelům všechny dostihové i chovné koně v roce 1950 uloupila s poukazem na tzv. malý dekret.
Ve stejné době, kdy syn jeho někdejší klisny Symbol získal jako druhý kůň v tuzemské historii trojkorunu a na mezinárodním mítinku socialistických států v Berlíně - Hoppegartenu dvakrát porazil všechny hvězdy východního bloku, označili bývalého živnostníka Nerada za nepřítele státu a ve Velké Chuchli nebyl vítán.
"Jednou jsme se byli na dostihy podívat, když něco vyhrál Symbol. Nejspíš ho přemluvil Karel Havelka. Bylo to ale naposled, tátu to strašně bralo. A já jsem tam nechodila kvůli němu, protože jsem věděla, že by z toho byl špatný," vzpomínala po letech paní Odvárková.
Ostatně koncem 50. let mělo být hůř. Manželé Neradovi museli jít dvakrát do vězení, v roce 1959 nakonec dostali pět a osm let. Vrátili se až v polovině šedesátých let.
"Táta pracoval do 69 let, stejně jako máma neměl žádný důchod. Dávali mu asi 190 korun, což bylo směšné. Nejdříve byl v Laktosu a potom u dopravního podniku, což bylo trochu lepší. Jezdil autem a naštěstí nemusel tahat těžké věci," povzdechla si jednou paní Odvárková.
Návrat rodinných barev
Bohumil Nerad se změny režimu nedožil, ale po roce 1989 to byla právě jeho silná a vytrvalá dcera, která vrátila rodinné barvy na závodiště. Žlutý dres s bílými rukávy, který si střední generace turfmanů spojuje spíše s klisnou Arvou a stájí PP Topoľčianky, se znovu objevil na dráze v roce 1996.
Koně paní Odvárkové trénoval zpočátku František Vítek, později dlouhá léta Peter Šimuni a nakonec Karel Germič. Prvním reprezentantem stáje Nerad - Jana byl dvojnásobný vítěz Crassus, mnozí diváci si vzpomenou i na užitečného bělouše Coeur de Liona.
Paní Odvárkové se však podařilo mnohem víc. Prostřednictvím ryzky Summer (Dunbeath - Slavia) se do rodinného majetku po více než čtyřech dekádách vrátila příslušnice rodiny Sidney.
Když dcera této klisny, svéhlavá ryzka Sněhurka (Rainbows For Life), později startovala v Jarní ceně klisen, málokdo tušil, jaký příběh a obrovská satisfakce se za tímto počinem skrývají. V chuchelských ochozech onoho 15. května 2005 ostatně sedělo už jen minimum pamětníků, kteří o šedesát let dříve zažili obrovské úspěchy podobně nervního ryzáka s bílou lysinou pod žluto-bílými barvami…
Sněhurka doběhla na tehdy nedotovaném sedmém místě, ale to hlavní - uctění památky Bohumila Nerada - se jí podařilo beze zbytku.
Stáj paní Odvárkové existovala ještě dalších dvanáct let a udržela se tak delší čas, než byl vyměřen barvám samotného Bohumila Nerada. Její poslední reprezentantkou byla na sklonku října 2017 Sněhurčina dcera Svitava.
Paní Odvárková chodila na dostihy, dokud jí to nalomené zdraví umožnilo. Poté ještě nějaký čas sledovala dění v turfu alespoň zprostředkovaně. Spolu s ní odešly zřejmě poslední vzpomínky na Lionela a celou řadu dalších velkých koní "staré Chuchle" z první poloviny 20. století.
Rodina Sidney, která se před bezmála osmi desítkami let dostala do českých zemí díky Bohumilu Neradovi, zatím zůstává.
(vyšlo na Jezdci.cz)
