V ten den bylo porušeno hned několik společenských konvencí. Na otázku „Jak se máte?" přece obvykle odpovídáme „Dobře" a invenční dotaz „Co je nového" přecházíme upřímným „Nic". Trenér Arslangirej Šavujev ovšem tento úzus nenápadně obešel odpovědí „Mám nového majitele" a pošťouchnutím do Marka Gitermana. Americký rezident ruského původu odpověď vylepšil dodatkem „Koupili jsme Sadler's Wellse".
Něco takového už dokáže dostihového novináře probudit z letargie, takže i kolega Petr Guth vyndal notes a oprášil několik ruských slovíček, která se autor zápisníku vzhledem k dějinnému vývoji už nikdy nestihl naučit. Aby Giterman své sdělení náležitě podtrhl, vytáhl z kapsy saka pomačkaný katalogový list č. 109 z dražby Breeze-Up společnosti Tattersalls.
A tak se ukázalo, že do Česka neputuje coolmorský plemeník, nýbrž jeho velmi zajímavý dvouletý potomek. Matkou dosud nepojmenovaného hřebce je klisna Be Glad, která se jako tříletá kromě jednoho vítězství dokázala umístit třetí v Gr.3 v Deauville. Kůň měl být nabídnut na dražbě, Giterman jej ale zakoupil už před ní za 200 000 guinejí (asi 6,3 milionu korun). A jelikož jej umístí do mosteckého tréninku Arslangireje Šavujeva, odkázal tím Blue Corala na druhé místo v seznamu nejdražších koní v českém tréninku. Vítěz Velké ceny Prahy měl předloni stát o něco méně, třebaže po vystoupení dr. Charváta v talkshow Karla Šípa se na české dostihové scéně vžilo kulaté číslo 7 milionů.
Devětačtyřicetiletý Giterman, který se živí obchodem s realitami, nenechal posluchače ani chvíli na pochybách, že nechce v dostizích zůstat věčně druhým jako jeho první kůň v českém tréninku Charley. A tak se svou novou akvizicí nemyslí na tuzemské dostihy. Na otázku, kam by chtěl svého hřebce směřovat, zaznělo sebevědomé: „Evropa. Třeba francouzské derby..."
O den později mi zvoní telefon. Volá šéf. „Víš, kdo je nejdražším koněm v českém tréninku?" Navzdory firemní hierarchii se nenechávám nachytat a přestože jsem v uplynulém kalendářním roce tuto otázku zodpověděl asi desetkrát Blue Coral, říkám „Nepojmenovaný hřebec po Sadler's Wells". Na druhém konci linky se ozývá smích. „Jen jsem ti chtěl říct, že to tady v redakci sledujeme."
I tato příhoda ilustruje, že jsou to právě podobné zprávy, které našemu sportu přinášejí potřebnou publicitu. V českém turfu dorostla generace majitelů, kteří jsou schopni a hlavně ochotni podobné astronomické částky za dostihového koně zaplatit, pokud jsou přesvědčeni o účelnosti investice. Mezi ně stále patří dr. Jiří Charvát, který pečlivě sleduje, jak si na ostrovních dražbách vedou sourozenci Blue Corala. „Ve světle jejich cen Blue Coral opravdu nebyl drahý. Musíme si zvyknout, že pokud chceme takové koně koupit, je třeba si připravit sumy v podobných relacích," řekl Charvát před dvěma týdny. A tak lze čekat, že jméno čtyřnohého rekordmana se v příštích měsících a letech ještě několikrát změní.
Jak si bude počínat aktuálně nejdražší kůň v českém tréninku, to je téma až pro derby-zápisník 2009. Jedno je ale jisté už nyní: pokud se náhodou podaří smělé plány realizovat, balím kufry. V Chantilly je prý krásně...
Něco takového už dokáže dostihového novináře probudit z letargie, takže i kolega Petr Guth vyndal notes a oprášil několik ruských slovíček, která se autor zápisníku vzhledem k dějinnému vývoji už nikdy nestihl naučit. Aby Giterman své sdělení náležitě podtrhl, vytáhl z kapsy saka pomačkaný katalogový list č. 109 z dražby Breeze-Up společnosti Tattersalls.
A tak se ukázalo, že do Česka neputuje coolmorský plemeník, nýbrž jeho velmi zajímavý dvouletý potomek. Matkou dosud nepojmenovaného hřebce je klisna Be Glad, která se jako tříletá kromě jednoho vítězství dokázala umístit třetí v Gr.3 v Deauville. Kůň měl být nabídnut na dražbě, Giterman jej ale zakoupil už před ní za 200 000 guinejí (asi 6,3 milionu korun). A jelikož jej umístí do mosteckého tréninku Arslangireje Šavujeva, odkázal tím Blue Corala na druhé místo v seznamu nejdražších koní v českém tréninku. Vítěz Velké ceny Prahy měl předloni stát o něco méně, třebaže po vystoupení dr. Charváta v talkshow Karla Šípa se na české dostihové scéně vžilo kulaté číslo 7 milionů.
Devětačtyřicetiletý Giterman, který se živí obchodem s realitami, nenechal posluchače ani chvíli na pochybách, že nechce v dostizích zůstat věčně druhým jako jeho první kůň v českém tréninku Charley. A tak se svou novou akvizicí nemyslí na tuzemské dostihy. Na otázku, kam by chtěl svého hřebce směřovat, zaznělo sebevědomé: „Evropa. Třeba francouzské derby..."
O den později mi zvoní telefon. Volá šéf. „Víš, kdo je nejdražším koněm v českém tréninku?" Navzdory firemní hierarchii se nenechávám nachytat a přestože jsem v uplynulém kalendářním roce tuto otázku zodpověděl asi desetkrát Blue Coral, říkám „Nepojmenovaný hřebec po Sadler's Wells". Na druhém konci linky se ozývá smích. „Jen jsem ti chtěl říct, že to tady v redakci sledujeme."
I tato příhoda ilustruje, že jsou to právě podobné zprávy, které našemu sportu přinášejí potřebnou publicitu. V českém turfu dorostla generace majitelů, kteří jsou schopni a hlavně ochotni podobné astronomické částky za dostihového koně zaplatit, pokud jsou přesvědčeni o účelnosti investice. Mezi ně stále patří dr. Jiří Charvát, který pečlivě sleduje, jak si na ostrovních dražbách vedou sourozenci Blue Corala. „Ve světle jejich cen Blue Coral opravdu nebyl drahý. Musíme si zvyknout, že pokud chceme takové koně koupit, je třeba si připravit sumy v podobných relacích," řekl Charvát před dvěma týdny. A tak lze čekat, že jméno čtyřnohého rekordmana se v příštích měsících a letech ještě několikrát změní.
Jak si bude počínat aktuálně nejdražší kůň v českém tréninku, to je téma až pro derby-zápisník 2009. Jedno je ale jisté už nyní: pokud se náhodou podaří smělé plány realizovat, balím kufry. V Chantilly je prý krásně...
