Jedna z nejslavnějších dostihových fotografií vznikla den před britským Derby Stakes 1968. Zachycuje horkého favorita Sira Ivora a jeho žokeje Lestera Piggotta při návratu z tréninku v Epsom Downs. V té době již trojnásobný vítěz derby, pečlivě upravený a elegantní, je hluboko ponořen do svých myšlenek a také Sir Ivor vypadá, jako by se už soustředil na nadcházející dostih. Tato scéna, mnohokrát otištěná nejen v dostihových médiích, je v Británii tak notoricky známá, že před šesti lety dokonce byla motivem trofeje pro vítěze britského derby. Sir Ivor je dnes považován za jednoho z řady šampiónů uplynulého půlstoletí, z velké skupiny slavných jmen jej ale vyčleňuje jedna drobnost. "Byl to možná nejlepší kůň, kterého jsem kdy jel," prohlásil před časem Piggott. Letos od jejich společného vítězství uplynulo čtyřicet let.
Kůň v majetku amerického velvyslance v Dublinu Raymonda Guesta upoutal pozornost už jako roček. Někdy na sklonku roku 1966 oslovil trenér Vincent O'Brien na večírku bookmakera Williama Hilla s tím, že by si chtěl vsadit na vítězství svých tří čerstvě zakoupených ročků v Derby Stakes 1968.
Hill přemýšlel jen chvíli. Zmíněné derby bylo tak vzdálené, že neváhal a vyšel O'Brienovi vstříc s kursem 100:1. Žádný z ročků ještě neměl jméno, a tak slavný trenér nahlásil jejich původy. Zatímco na dva vsadil po sto librách, hřebce Sir Gaylord - Attica podpořil sázkou 500 liber. Později se ukázalo, že kapitál k sázce poskytl Guest, majitel barev "čokoládový, modré pruhy a čapka", které nosil už derby-vítěz z roku 1962 Larkspur. Brzy po sázce bylo zaregistrováno ročkovo jméno: Sir Ivor.
Guest koupil svého koně za 42 000 dolarů na dražbě v americkém Keenelandu v červenci 1966. Vybíral ho legendární Bull Hancock, při svém příjezdu do centrály Ballydoyle o čtyři měsíce později ale Sir Ivor neudělal příliš dobrý dojem. To se mělo nečekaně brzy změnit. Jako dvouletý dělal tak rychlé pokroky, že mohl vyběhnout ke svému debutu už o irském derby-dni v Curragh. Výsledkem bylo šesté místo, hned ve druhém startu si ale připsal ceněné National Stakes a posléze se poprvé setkal s Piggottem, který ho dovedl k lehkému vítězství o tři délky v pařížském Grand Criteriu.
Toto působivé vítězství způsobilo Piggottovi těžké dilema. Po letech strávených u Noela Murlesse se sice vydal na dráhu freelancera, před sezónou 1968 si ale musel závazně vybrat mezi Sirem Ivorem a špičkovým dvouletkem Petingem, kterého trénoval Piggottův tchán Sam Armstrong. Rozhodnutí, koho pojede v 2000 Guineas, bylo důležité i s výhledem na derby. Oba trenéři na slavného žokejem opakovaně během zimy tlačili, aby se rozhodl. Nakonec dal Piggott přednost Siru Ivorovi - kvůli jeho původu a pocitu, že Petingo se svým projevem neprostojí derby-distanci.
"Klíčem k úspěchům Vincenta O'Briena bylo dokonalé odhadnutí každého koně v jeho stájích a využití těchto znalostí," vzpomínal po letech Piggott. "V případě Sira Ivora bylo mistrovským kouskem vyslání koně na zimní měsíce do Itálie. V Pise strávil nejstudenější měsíce roku a dokonale využil tamního klimatu. Hřebec si vychutnával slunce a v březnu 1968 se vrátil do Ballydoylu v mnohem lepší formě, než jakou by mohl získat v irské zimě."
Kůň v majetku amerického velvyslance v Dublinu Raymonda Guesta upoutal pozornost už jako roček. Někdy na sklonku roku 1966 oslovil trenér Vincent O'Brien na večírku bookmakera Williama Hilla s tím, že by si chtěl vsadit na vítězství svých tří čerstvě zakoupených ročků v Derby Stakes 1968.
Hill přemýšlel jen chvíli. Zmíněné derby bylo tak vzdálené, že neváhal a vyšel O'Brienovi vstříc s kursem 100:1. Žádný z ročků ještě neměl jméno, a tak slavný trenér nahlásil jejich původy. Zatímco na dva vsadil po sto librách, hřebce Sir Gaylord - Attica podpořil sázkou 500 liber. Později se ukázalo, že kapitál k sázce poskytl Guest, majitel barev "čokoládový, modré pruhy a čapka", které nosil už derby-vítěz z roku 1962 Larkspur. Brzy po sázce bylo zaregistrováno ročkovo jméno: Sir Ivor.
Guest koupil svého koně za 42 000 dolarů na dražbě v americkém Keenelandu v červenci 1966. Vybíral ho legendární Bull Hancock, při svém příjezdu do centrály Ballydoyle o čtyři měsíce později ale Sir Ivor neudělal příliš dobrý dojem. To se mělo nečekaně brzy změnit. Jako dvouletý dělal tak rychlé pokroky, že mohl vyběhnout ke svému debutu už o irském derby-dni v Curragh. Výsledkem bylo šesté místo, hned ve druhém startu si ale připsal ceněné National Stakes a posléze se poprvé setkal s Piggottem, který ho dovedl k lehkému vítězství o tři délky v pařížském Grand Criteriu.
Toto působivé vítězství způsobilo Piggottovi těžké dilema. Po letech strávených u Noela Murlesse se sice vydal na dráhu freelancera, před sezónou 1968 si ale musel závazně vybrat mezi Sirem Ivorem a špičkovým dvouletkem Petingem, kterého trénoval Piggottův tchán Sam Armstrong. Rozhodnutí, koho pojede v 2000 Guineas, bylo důležité i s výhledem na derby. Oba trenéři na slavného žokejem opakovaně během zimy tlačili, aby se rozhodl. Nakonec dal Piggott přednost Siru Ivorovi - kvůli jeho původu a pocitu, že Petingo se svým projevem neprostojí derby-distanci.
"Klíčem k úspěchům Vincenta O'Briena bylo dokonalé odhadnutí každého koně v jeho stájích a využití těchto znalostí," vzpomínal po letech Piggott. "V případě Sira Ivora bylo mistrovským kouskem vyslání koně na zimní měsíce do Itálie. V Pise strávil nejstudenější měsíce roku a dokonale využil tamního klimatu. Hřebec si vychutnával slunce a v březnu 1968 se vrátil do Ballydoylu v mnohem lepší formě, než jakou by mohl získat v irské zimě."
Když Sir Ivor lehce vyhrál přípravný dostih v Ascotu, Piggottovi bylo jasné, že si vybral dobře. Derby roku 1968 mělo být otázkou vytrvalosti. Řada expertů správně předpokládala, že Sir Ivor neprostojí 2400 mistrů, ale Piggott si věřil: "Distanční optimum Sira Ivora bylo kolem 2000 metrů. Ve většině derby tento stupeň vytrvalosti stačí. Epsom neklade na distanční schopnosti mladého koně takové nároky jako Curragh nebo Ascot."
Sir Ivor přijel do Epsomu dva dny před dostihem a absolvoval na dráze lehký cval, aby si vyzkoušel profil dráhy s legendárním Tattenham Cornerem.
V té době chodili startující v britském derby na slavnostní přehlídku jinak než dnes. Měli to o dost dál - prošli před tribunami, pak odcválali k cílovému mezníku a odtud šli krokem přes celé závodiště kolem desetitisíců nadšených diváků ke startu. Tato předehra trvala dobrých dvacet minut a v případě některých nervóznějších koní mohla leckdy výrazně ovlivnit výsledek. Sir Ivor vše zvládl bez problémů, O'Brien se nicméně pojistil a pověřil svého hlavního stájníka, aby po přehlídce odvedl hřebce ke startu, zatímco jeho ošetřovatel čekal u cíle, aby jej mohl vyzvednout po doběhu. Bylo to teprve druhé Derby Stakes se startovacími boxy, ale ani zde neměl O'Brienův hnědák žádné potíže.
V úvodní fázi se Piggott držel vzadu a sledoval, jak z kopce vystřelil dopředu Connaught. Nenechal se vyprovokovat, zvolna si zlepšoval pozici a v Tattenham Corneru byl zhruba sedmý. Vedoucí Connaught odskočil o pět délek a 200 metrů před cílem vypadal jako jasný vítěz. V té chvíli ledově klidný Piggott pobídl Sira Ivora. Vsadil všechno na jednu kartu, tedy na hřebcovo neuvěřitelné zrychlení z místa. Sir Ivor chvíli váhal, pak ale bleskově pochopil a přišlo zrychlení. V posledních cvalových skocích už Piggott mohl sedět v klidu a bez pobízení. Vyhrál o délku a půl.
Příští dny přinesly záplavu nadšení ze strany expertů, tisku a dokonce i soupeřů. "Upřímně věříme, že Sir Ivor je nejblíž tomu, kam se člověk dostal ve svém dlouhém hledání ideálního plnokrevníka," psal Daily Telegraph. "Letošní derby-vítěz je dobře namazaným strojem, který je ovladatelný jako londýnský taxík a přitom umí akcelerovat jako Aston Martin. Jedním slovem, dokonalost. A O'Brien s Piggottem jsou přesně těmi společníky, které si taková dokonalost zaslouží."
Bývalý slavný žokej Dave Dick, který jako jeden z mála vyhrál velké dostihy na rovině i překážkách, byl stručnější: "Můžete žít třeba sto let, ale takovou demonstraci žokejského umění už neuvidíte."
Majitel Raymond Guest se připojil k oslavujícímu týmu večer v londýnském hotelu Savoy, kde se znovu a znovu pouštěl na velké obrazovce Sir Ivorův úspěch. Piggott byl tak pohlcen tímto derby, že mu úplně unikla druhá velká sportovní událost onoho dne - vítězství Manchesteru United nad Benficou Lisabon v Evropském poháru.
Sir Ivor po derby potvrdil správnost Piggottova odhadu ohledně svého distančního optima - čtyři další starty na vytrvaleckých distancích prohrál. V Irském derby i Prix de l‘ Arc de Triomphe finišoval druhý, na vítěznou cestu se vrátil až v Champion Stakes a Washington DC International. Celkově vyhrál osm ze svých třinácti startů.
"Vincent O'Brien mi kdysi řekl, že Sir Ivor byl nejinteligentnějším koněm, jakého kdy trénoval. Musím uznat, že i já jsem pro něj měl zvláštní slabost. O mnoho let později jsem ho navštívil v jeho výběhu na Claiborne Farm a on mě vítal, jako kdyby přesně věděl, kdo jsem," vzpomínal Piggott.
Sir Ivor působil jako plemeník nejprve v Irsku a poté v Kentucky. Piggott využil velkorysé Guestovy nabídky, že může poslat k Sir Ivorovi jednu klisnu a z tohoto spojení se narodil Cavo Doro, na němž Piggott skončil druhý v Epsom Derby 1973. Sir Ivor byl utracen ve věku třiceti let v roce 1995.
"Mnohokrát se mě lidé ptali, kdo byl mým nejlepším derby-vítězem. Všichni byli v ten den skvělými koňmi, ale největším velikánem byl Sir Ivor. Vypadal skvěle, měl svůj neskutečný závěr, ale jeho největším plusem byla naprostá profesionalita. Víc než kterýkoli jiný kůň věděl, co se po něm chce a vždy se to snažil splnit. Krátce a dobře - Sir Ivor věděl, jak se závodí." uzavírá Piggott.
Zdroj: Lester Piggott, Sean Magee: Lester's Derbys (Methuen Publishing Limited, 2004).
Sir Ivor přijel do Epsomu dva dny před dostihem a absolvoval na dráze lehký cval, aby si vyzkoušel profil dráhy s legendárním Tattenham Cornerem.
V té době chodili startující v britském derby na slavnostní přehlídku jinak než dnes. Měli to o dost dál - prošli před tribunami, pak odcválali k cílovému mezníku a odtud šli krokem přes celé závodiště kolem desetitisíců nadšených diváků ke startu. Tato předehra trvala dobrých dvacet minut a v případě některých nervóznějších koní mohla leckdy výrazně ovlivnit výsledek. Sir Ivor vše zvládl bez problémů, O'Brien se nicméně pojistil a pověřil svého hlavního stájníka, aby po přehlídce odvedl hřebce ke startu, zatímco jeho ošetřovatel čekal u cíle, aby jej mohl vyzvednout po doběhu. Bylo to teprve druhé Derby Stakes se startovacími boxy, ale ani zde neměl O'Brienův hnědák žádné potíže.
V úvodní fázi se Piggott držel vzadu a sledoval, jak z kopce vystřelil dopředu Connaught. Nenechal se vyprovokovat, zvolna si zlepšoval pozici a v Tattenham Corneru byl zhruba sedmý. Vedoucí Connaught odskočil o pět délek a 200 metrů před cílem vypadal jako jasný vítěz. V té chvíli ledově klidný Piggott pobídl Sira Ivora. Vsadil všechno na jednu kartu, tedy na hřebcovo neuvěřitelné zrychlení z místa. Sir Ivor chvíli váhal, pak ale bleskově pochopil a přišlo zrychlení. V posledních cvalových skocích už Piggott mohl sedět v klidu a bez pobízení. Vyhrál o délku a půl.
Příští dny přinesly záplavu nadšení ze strany expertů, tisku a dokonce i soupeřů. "Upřímně věříme, že Sir Ivor je nejblíž tomu, kam se člověk dostal ve svém dlouhém hledání ideálního plnokrevníka," psal Daily Telegraph. "Letošní derby-vítěz je dobře namazaným strojem, který je ovladatelný jako londýnský taxík a přitom umí akcelerovat jako Aston Martin. Jedním slovem, dokonalost. A O'Brien s Piggottem jsou přesně těmi společníky, které si taková dokonalost zaslouží."
Bývalý slavný žokej Dave Dick, který jako jeden z mála vyhrál velké dostihy na rovině i překážkách, byl stručnější: "Můžete žít třeba sto let, ale takovou demonstraci žokejského umění už neuvidíte."
Majitel Raymond Guest se připojil k oslavujícímu týmu večer v londýnském hotelu Savoy, kde se znovu a znovu pouštěl na velké obrazovce Sir Ivorův úspěch. Piggott byl tak pohlcen tímto derby, že mu úplně unikla druhá velká sportovní událost onoho dne - vítězství Manchesteru United nad Benficou Lisabon v Evropském poháru.
Sir Ivor po derby potvrdil správnost Piggottova odhadu ohledně svého distančního optima - čtyři další starty na vytrvaleckých distancích prohrál. V Irském derby i Prix de l‘ Arc de Triomphe finišoval druhý, na vítěznou cestu se vrátil až v Champion Stakes a Washington DC International. Celkově vyhrál osm ze svých třinácti startů.
"Vincent O'Brien mi kdysi řekl, že Sir Ivor byl nejinteligentnějším koněm, jakého kdy trénoval. Musím uznat, že i já jsem pro něj měl zvláštní slabost. O mnoho let později jsem ho navštívil v jeho výběhu na Claiborne Farm a on mě vítal, jako kdyby přesně věděl, kdo jsem," vzpomínal Piggott.
Sir Ivor působil jako plemeník nejprve v Irsku a poté v Kentucky. Piggott využil velkorysé Guestovy nabídky, že může poslat k Sir Ivorovi jednu klisnu a z tohoto spojení se narodil Cavo Doro, na němž Piggott skončil druhý v Epsom Derby 1973. Sir Ivor byl utracen ve věku třiceti let v roce 1995.
"Mnohokrát se mě lidé ptali, kdo byl mým nejlepším derby-vítězem. Všichni byli v ten den skvělými koňmi, ale největším velikánem byl Sir Ivor. Vypadal skvěle, měl svůj neskutečný závěr, ale jeho největším plusem byla naprostá profesionalita. Víc než kterýkoli jiný kůň věděl, co se po něm chce a vždy se to snažil splnit. Krátce a dobře - Sir Ivor věděl, jak se závodí." uzavírá Piggott.
Zdroj: Lester Piggott, Sean Magee: Lester's Derbys (Methuen Publishing Limited, 2004).
(S poděkováním Markovi Drtinovi)
