Které momenty dostihu bys označila za klíčové?
Možná hned ten začátek, protože nám dokonale vyšla naplánovaná taktika. Měli jsme jít poslední, ten koník tak chodí. Může to být i tím, že jako dvouletého ho natlačili na vnitřní bariéru a on se bolestivě uhodil, takže teď z toho má trochu obavu a běhá lépe zvenku. Mou hlavní obavou bylo, aby nás někdo nezavřel na bariéře. Ze startovního čísla tři jsem obavu neměla, prostě jsem si jen hlídala, aby nás nezavřeli. Všechno vyšlo, jak mělo. Ze začátku jsme byli vzadu, pak jsem ho vytáhla ven a zlepšili jsme si pozici. Když jsme přišli do cílové roviny, Talgado nasadil speed jako z jiné planety.
Vy jste odskočili a derby bylo rozhodnuto. Co ti blesklo hlavou?
Musím říct, že se v dostihu nikdy neohlížím za sebe, ale z tohohle jsem zůstala trochu paf. Ohlédla jsem se a tam nikdo nebyl. Stále jsem čekala nějaký boj, nebo že s námi někdo bude soupeřit, ale Talgado odskočil a všem utekl.
Většina dostihů, které jsi absolvovala v Panamě, byly sprinty. Neměla jsi trochu obavu, jak to bude na 2400 metrů?
Obavy tam trochu byly, ale zase ne až tak velké. A jakmile jsme vyskočili z boxů a získali pozici podle plánu, bylo po obavách. Navíc jsem si to vyzkoušela o něco dřív s Novilly.
První nedělní start na této klisně ale nebyl úplně podle představ?
Novilly nastupovala po dlouhé pauze a moc to psychicky nezvládla, je to labilnější kobylka. S ní to bylo spíš aby se proběhla a pomohlo to hlavně mně, protože jsem si mohla vyzkoušet dráhu ještě před derby.
S Talgadem jste se seznámili už v pátek při tréninku. Jak moc důležité to pro tebe bylo?
Určitě to pomohlo a moc se mi líbil. Trochu jsme měli obavy z toho, že ještě včera nechodil úplně čistě, ale viděli jste, že dnes bylo všechno v pořádku a neměl žádné problémy.
To musela být pro tebe trochu noční můra, ta představa, že se dnes ráno vzbudíš a zjistíš, že kůň musí být ze zdravotních důvodů škrtnut.
Trochu ano, už se mi to totiž stalo několikrát, že jsem někam přišla a řekli mi, že budu jezdit dobrého koně a nakonec jsem nejezdila. Ale tentokrát to vyšlo, konečně.
Hned po doběhu jsi říkala, že je to nejkrásnější dárek pro mámu.
Ano, máma před několika dny oslavila narozeniny a byl to takový náš společný sen, že budu jezdit v rodinných barvách. Dnes jsem totiž jezdila koně svých rodičů úplně poprvé, předtím se to nikdy nepovedlo a to je další důvod, proč máme takovou radost. Musím poděkovat rodičům a všem, kteří mě podporují. Trenérovi, realizačnímu týmu a dalším lidem, kteří k tomuto úspěchu přispěli, protože to dnešní Talgadovo vítězství je jejich práce. A v neposlední řadě věnuji dnešní derby vzpomínce na babičku, která už není mezi námi.
Už sis stihla uvědomit, co se ti dnes povedlo? Někteří zkušení žokejové čekají na úspěch v derby léta a mnozí se nedočkají vůbec.
Asi jsem si to ještě úplně neuvědomila. Když jsem se vrátila do vážnice, potkala jsem Filipa Minaříka, kterého jsem naposledy viděla ještě před odchodem do Panamy ve stáji Petera Schiergena, kde jsem se také učila jezdit. Objal mě a řekl, že tomu nemůže uvěřit a že on na to čeká celý život. Moc mu přeju, aby to brzy zažil taky, je to nepopsatelný pocit štěstí.
Máš za sebou krásné odpoledne, ale co bude následovat dál - americké plány zůstávají v platnosti?
Ano, stále se chystám na působení v Kentucky a čekám na pracovní povolení. Snad se to podaří koncem měsíce. Teď budu chvíli na Slovensku, máme také pár koní v Německu, tak uvidím, jestli vyběhnou a případně bych si na ně mohla sednout. A budu dál čekat.
Takže teď chystáš prázdniny?
Takové velmi dobré prázdniny, nejlepší v životě...
Talgado by teď měl zamířit do Slovenského derby, tedy vlastně vaší domácí modré stuhy. Stihneš být znovu v jeho sedle?
To ještě uvidíme. Je to docela reálné, ale zatím je to otevřená možnost, kterou ještě nemůžu potvrdit.
Dozvědí se v Panamě o dnešním úspěchu?
Už jsem tam volala, kamarádi už vědí. Se všemi jsem stále v kontaktu.
