Dvě hodiny po doběhu: Stále mi nedochází, že jsem vyhrál derby

Gontchar a Bauyržan, foto: Andrea Zavadilová

Kluk v bílé košili a s obrovským černým kufrem stál na terase ztichlého závodiště Velká Chuchle a rozhlížel se po místech, kde před necelými dvěma hodinami slavil zatím životní vítězství. V tu chvíli si těžko kdokoli z přítomných stihl uvědomit, že už je půl desáté večer. Ani Bauyržan Murzabajev, který chtěl novinu o svém vítězství v 96. Mercedes-Benz Českém derby zavolat rodičům do Kazachstánu a pozapomněl, že v jeho rodné zemi se už dávno spí. "Když jsem jim volal a křičel do telefonu, že jsem vyhrál derby, byli dost rozespalí. Teď už doma asi nikdo nespí," smál se trojnásobný šampión českých jezdců, který v sedle Gontchara dokonale naplnil papírové předpoklady a posunul se zase o stupínek dál ve svých snech a cílech. "Myslím, že Gontchar ještě není na svém vrcholu, v budoucnu by mohl ukázat ještě něco většího..." věští Murzabajev.

Filip Minařík: Pohár žokejů? Bude to otázka pocitu a odhadu na místě

Filip Minařík, foto: MC

Že je Filip Minařík nejúspěšnějším českým žokejem všech dob se už stalo tak samozřejmým konstatováním, že to pomalu přerostlo v klišé. Rodák z pražského Radotína však ani ve čtyřiceti letech nepolevuje a posouvá svou kariéru stále dál. I když v nedávné minulosti jako první Čech překročil metu tisíc vítězství v sedle a vybojoval dva tituly šampióna německých žokejů, v poslední době se vydal novým směrem. Jako stájový jezdec slavného hřebčína Schlenderhan během necelých dvou let vyhrál sedm grupových dostihů, z toho tři na nejvyšší úrovni gr.1, a stanul mimo jiné jako první žokej z bývalého východního bloku na startu prestižního Japan Cupu. V rozhovoru, který jsem s ním minulý týden pořídil pro tištěný bulletin European Jockeys' Cupu, mluví nejen o tom, jaké sny a cíle mu v dostihovém sportu ještě zbývají, ale také o důvodech, proč výrazně podpořil pořadatele sobotní akce a sehrál v západní Evropě roli ambasadora poháru žokejů i svého "rodného" závodiště Velká Chuchle.

Cristian Demuro: Narodil jsem se, abych se stal žokejem

Cristian Demuro, foto: ejc2015.cz

Když se Cristian Demuro před sedmi lety vyučil na dostihové škole v Pise, zprvu se o něm mluvilo jako o talentovaném mladším bratrovi superhvězdy Mirca Demura. Stačilo ale jen několik sezón a má nakročeno k tomu stát se jedním z nejúspěšnějších žokejů současnosti. Poté, co se doma stal šampiónem a držitelem národního rekordu v počtu vítězství za sezónu (264), se dokázal uchytit i ve Francii a absolvovat úspěšná hostování v Hongkongu, Dubaji nebo Japonsku, kde dokonce vyhrál klasický dostih. V aktuální sezóně Cristian Demuro ovládl italské derby s do té doby neporaženým Goldstreamem, připsal si také úspěch na mítinku Royal Ascot a českým příznivcům udělal radost vítězstvím s Trip To Rhodosem v Baden Badenu. To vše z něj dělá jednu z největších hvězd prvního ročníku European Jockey’s Cupu, pro jehož myšlenku se Demuro nadchl už před dlouhými měsíci. Včera jsme si chvíli povídali nejen o tom, co jeho i nás čeká 26. září.

15 minut po doběhu: Nemůžu ani pořádně sedět, ale stojí to za to

Foto: Andrea Zavadilová

Měl volbu, na které před derby ztroskotala už řada velkých žokejských jmen. Jaromír Šafář na jaře jezdil prakticky všechny tříleté trenéra Josefa Váni a v jedné chvíli se musel rozhodnout, zda v derby zůstane na talentovaném a zvolna nahoru posouvaném Touch Of Geniusovi, nebo přesedne na jeho stájového kolegu Tamarind Covea, jenž se zlepšoval s každým dalším startem a mnozí v něm viděli jednoho z černých koní letošního derby. Krátce váhal i samotný Šafář. V pravé chvíli však zasáhl Josef Váňa mladší, který dvojnásobného českého šampióna takřka přinutil setrvat v sedle Touch Of Geniuse. I díky tomu se v neděli mohl syn bývalého známého překážkového žokeje ve svých devětadvaceti letech radovat z prvního vítězství v derby i klasických dostizích vůbec. Nebylo to však zadarmo. Půl hodiny před derby se nepříjemně zranil ve startovacích boxech, kde ho vedle stojící kůň kopl do nohy. Novopečený vítěz derby tak nedlouho po svém životním úspěchu pospíchal k lékaři na šití.

Lefebvre: Beru Česko vážně, náš kůň na míli lepší nebyl

Krátce střižené vlasy a věcný pohled za brýlemi s tmavými obroučkami, ale na rozdíl od svého dvorního majitele žádná velká gestikulace. "Rozhovor? Proč ne, ale musí nám tlumočit Chris Richner. Moje angličtina je totiž velmi jednoduchá," řekl Jean Michel Lefebvre krátce poté, co si se svým žokejem v přítmí před vážnicí vysvětlil, proč dlouhá cesta Peintre Elusifa do Prahy neskončila honorovaným výsledkem. Tak to je on - trenér, který svého času poslal do Česka debutanta Honzika Chiperu a pod jehož dohledem se z My Old Husbanda stal sériový vítěz ve Francii. Pro českého pozorovatele téměř mystická postava, ve skutečnosti muž mnoha paradoxů. Zatím připravuje méně koní než tuzemští šampióni trenérů a ke startu v zahraničí vyjel teprve podruhé v kariéře.

Vítěz 2 hodiny poté: Rozhodlo domácí studium

Říkejte tomu smůla nebo nepřízeň osudu, ale derby bylo pro Jiřího Chaloupku dlouho zakleté. Vlastně to po doběhu každý rok vypadalo stejně. Člen známé dostihové dynastie si ve vážnici několik metrů od šťastných vítězů potichu balil věci a ani moc nesmutnil, protože do boje o vítězství obvykle nezasáhl. Věcně pro zápisník zhodnotil průběh dostihu i výkon svého koně, pokrčil rameny a jel domů. O moc lepší karty neměl mít ani letos, ve Velké červnové ceně jel matného Katchabu a jeho derby-rito Kadynyho většina sázkařů i expertů před startem přehlížela. Na dvaatřicetiletého žokeje se ale konečně usmálo štěstí. Patnáct let po svém prvním velkém úspěchu v St. Legeru s Librillou a dvanáct let po debutu v derby konečně vyhrál modrou stuhu. Paradoxně v sezóně, ve které se mu dosud příliš nedařilo. Chuchle připravila Jiřímu Chaloupkovi snad největší ovace v životě a než se stihla většina gratulantů rozkoukat, po vždy skromném a přemýšlivém jezdci se slehla zem. A tak nezbylo, než tradiční rozhovor "15 minut po doběhu" přejmenovat na "2 hodiny poté".

Jan Rája 15 minut po doběhu: Odměna, kterou jsem nečekal

Jeho koni už nasadili věnec, ale Jan Rája jakoby stále nemohl uvěřit. Po dvou desetiletích v dostihovém sedle a po řadě pokusů se mu konečně podařilo vyhrát derby. Nemohl jinak, zaklonil hlavu a vykřičel svou radost do oblak. Zatímco Rájův pokřik zanikal v ovacích zaplněné tribuny, v cílové rovině mu spěchal naproti malý muž v tmavém klobouku, který to celé zařídil. Josef Váňa, trenér a nejpozději od tohoto týdne také guru rychloléčby žokejů. Právě on Rájovi věřil navzdory závažnému zranění a právě jemu děkoval devětatřicetiletý žokej po doběhu nejvíc. Ale nejen jemu.

Maria Magdalena: Talgado zařídil nejkrásnější prázdniny

Kdybyste ji v chuchelské vážnici potkali před rokem, nejspíš byste ji zcela správně považovali za amatérskou jezdkyni, která se chystá zúčastnit rámcového dostihu a těší se na velký zážitek. Jenže Maria Magdalena Rossák z této škatulky za pomoci svých rodičů nečekaně a rázně vykročila. Drobná dívka s copem v neděli vyhrála největší dostih sezóny a zaskočila tím velkou část publika. Půl hodiny po svém velkém vítězství dostala mladá jezdkyně i s rodiči pozvání do akcionářské lóže, kde s díky odmítla sekt a připila si džusem. Na novinářské dotazy odpovídala nečekaně zkušeně a nenechala se při tom rušit ani četnými gratulanty. Jedno se zdá být jisté: 90. České derby bylo pro tuto dívku sice krásnou, ale přece jen epizodou. Maria Magdalena se chce stát skutečným žokejem a na cestě za tímto snem se nehodlá vzdát, ani uhýbat těžkým zkouškám. Na jedné straně se nebojí sebevědomých cílů, zároveň ale neváhá přiznat, že na sobě musí ještě hodně pracovat.

Lopez: Nejdůležitější je hlava

Moment, řekl Jean Pierre Lopez, vzal miniaturní plastový kalíšek a nalil si do něj vodu. Tento úkon pak ještě třikrát nebo čtyřikrát zopakoval a druhou rukou otřel pot z čela. Až pak byl St. Leger pro francouzského žokeje definitivně minulostí. Během předchozí půlhodiny zažil většinu emocí, které potkávají dostihového hrdinu: obrovský tlak před startem, necelé tři minuty pekelné koncentrace, několik vteřin euforie před projetím cílem a bouřlivé uvítání moravským týmem a fanoušky. Možná poprvé slyšel po velkém vítězství na počest vítěze lidovou píseň, ale dvaačtyřicetiletý Lopez patří mezi stěžejní postavy letošní sezony a s valašskou stájí natolik srostl, že ho to nemohlo zaskočit.

Hind: Je fajn sedět na vytrvalci, ale derby je loterie

Český turf trpí chronickým nedostatkem starších, zkušených žokejů. Výmluvně to demonstruje startovní listina letošního derby, jehož nejstaršími účastníky jsou cizinci Gary Hind a Jean Pierre Lopez. Oba mají velmi slušné šance na úspěch a pro oba je nedělní dostih navzdory dlouhým kariérám stále něčím výjimečným, jak mi včera potvrdil tuzemský rezident s britským pasem Hind. "Nerad používám velká slova, ale derby je pro každého z nás stále snem. Ne že by si to člověk pravidelně opakoval, ale cítíte to tady uvnitř," konstatoval nedělní partner Arcibalda.

Rozhovor: Zdeno Koplík 15 minut po doběhu

Jen málokdo prožil na chuchelském trávníku v posledních letech tak dokonalý triumf jako Zdeno Koplík v neděli. Stájový doběh „raz-dva", který se v derby naposled podařil Františku Vítkovi v roce 1988, ovšem v trenérovi ze středočeských Tušovic nevyvolal žádný gejzír emocí. Ze svého úspěchu se radoval bez velkých gest a tak trochu v ústraní. Muž, který nerad dává rozhovory, se tentokrát usmíval i na novináře.