Jeden naplno zazářil na jaře, druhý na svou velkou chvíli stále čeká. Mystic Swing a Brutal Rocco pracují poslední tři týdny společně. Mají stejný cíl, i když představují zcela odlišné typy koní a každý patří jinému majiteli. Dlouhé ladění formy skončilo už minulý týden a výsledek zůstal pod pokličkou. Trenér Eduard Kotáb totiž kvůli obavám z tvrdé dráhy načasoval poslední velkou práci svých svěřenců už na neděli místo tradičního pondělí. Spolu s hřebci ji absolvovala i třetí zástupkyně chuchelské stáje v modré stuze Straightwhiskey. Prázdné hlediště vidělo klasický derby-galop tří koní po travnaté dráze, rozběhnutý vodičem. "Splnilo to, co jsme od té práce čekali. Hřebci teď pracovali stále spolu, protože jsem chtěl, aby si dva nejlepší koně ve stáji vzájemně pomohli jako sparing-partneři. Nějaké srovnání tedy mezi nimi je, ale to teď mnoho neznamená. Každý je jiný – Brutal Rocco typický vytrvalec – flegmatik, zatímco Mystic Swing musí být v tréninku i dostihu stále v klidu a schovaný, aby se moc nevybudil,“ shrnuje Kotáb.
Den po závěrečné práci se šli oba hřebci jen protáhnout. Na závodiště přijeli jejich jezdci Milan Zatloukal a Jaromír Šafář a pražská základna stájí Lokotrans a Yoko působí dojmem poklidného místa, kde je všechno důležité už hotovo a splněno.
Právě Eduard Kotáb má lví podíl na tom, že Velká Chuchle jako tréninkové středisko je i v letošním derby výrazně zastoupena. "Každý má svůj vlastní pohled na to, co je nejlepší. Když budete trénovat v kopcích, budete přísahat na kopce. Neříkám, že Chuchle je ideální, ale většina dostihů se dnes běhá do 1600, 2000 metrů a ani chov už nesměřuje na ryzí vytrvalost. Dnes chtějí všichni běhat už s dvouletými, vytrvalci obvykle ranní nejsou. A na to je ideální příprava na závodišti, kde se právě ta rychlost dá natrénovat. Kdyby byly k tomuto účelu lepší kopce, tak si myslím, že by si Godolphin postavil centrálu v Mexiku a trénoval své koně tam…" vypráví s trochou nadsázky a ohlíží se na vedlejší travnaté prostranství, kde se popásají jeho hlavní naděje pro nadcházející derby.
Ještě před rokem by možná chuchelský trenér očekával, že se v této situaci bude dívat ještě na další koně. Dlouhodobě počítal pro derby se Scalandem (Lando) a Pandurem (Manduro), oba nákupy z badenské dražby se však ukázaly jako pozdní a po prvních startech se "rozsypaly". Angel Rocco (Shirocco) zase neobstál ve srovnání s ročníkovou špičkou a při posledním startu v Bratislavě vůbec neodstartoval.
Selekční síto tedy nakonec "vyplivlo" trojici nejlepších a pro mnohé možná překvapivě v něm zůstala i klisna Straightwhiskey (Footstepsinthesand), čtvrtá z Deylova memoriálu i Jarní cen klisen. Není při vědomí sily obou hřebců její účast v derby tak trochu zbytečná? "Myslíme si, že ne. Měli jsme na výběr, zda poběží derby nebo bývalou Cenu hřebčína Napajedla, kde by také narazila na těžké soupeřky,“ argumentuje Kotáb. „Bylo jasné, že s handicapem 82 kg se do derby dostane, tak jsme ji k tomuto cíli už od května směřovali. O její vytrvalosti jsme přesvědčeni, trať by jí neměla dělat problémy a jako klisna má výhodu 1,5 kg. Pojede ji Martin Srnec, který si s klisnami rozumí a od začátku byl naší první volbou. Zastávám názor, že když kůň může derby absolvovat, měl by to zkusit.“
Mystic Swing (Celtic Swing) vypadá měsíc po svém klasickém vítězství dobře, ale zároveň je to v něčem stále ten nenápadný kůň, který stál v Baden Badenu 5000 eur. "Člověk by ho skoro přehlédl, co?" žasne jeho jezdec Milan Zatloukal v pauze mezi dalšími loty. Právě on dodával na jaře trenérovi i majiteli Karlu Jalovému odvahu, aby mílaře Mystic Swinga navzdory všem pochybnostem směřovali i do derby. Ve Velké jarní ceně zároveň naznačil, jaká cesta by mohla vést k úspěchu i nyní. Hřebec poté ještě v Bratislavě zaokrouhlil sumu svých letošních dotací na půl milionu korun a od té doby se v klidu připravuje na nejdelší dostih své kariéry.
"Mystic je přesně ten typ, který moc dostihů nepotřebuje. Dokáže se připravit v tréninku a hlavně je docela chtivý. Je mentálně vyspělejší než loni, dá se v dostihu pěkně usadit a vodit,“ shrnuje Kotáb hlavní poznatky z jarních startů, o nichž zápisník psal už v hřebcově květnovém profilu.
Kůň, který se toto slunečné ráno pár minut po osmé hodině popásá vedle klasického vítěze, je mnohem tajemnější. Hnědák Brutal Rocco (Shirocco) svým zjevem vzdáleně připomíná Mariydiho. Není ani velký, ani malý a na první pohled pošetřený. Zjara měl přihlášku do německého derby a ještě v dubnu se o cíl, který se v moderní historii zatím nepovedl žádnému koni v českém tréninku, aktivně pokoušel. "Kluci, kteří jezdí v Německu, mi říkali, že jestli chceme běžet tamní derby, tak ho poběžíme, protože tam letos není 20 dobrých koní do derby. Pokud mluvíme o účasti, nemusí to být pro české koně nereálná meta. Jiná věc je uspět,“ konstatuje Kotáb.
Brutal Rocco zahájil slibně, v dostihu pro tříleté na 1800 metrů v Hoppegartenu finišoval po ztrátě na startu třetí, devět délek za vítězným Severinem. Jenže v následujícím listed Derby Trialu na 2200 metrů v Hannoveru se nedostal přes sedmé místo. "Když někde doběhnete předposlední, tak si to přečtete a řeknete si: nic moc. Ale ten dostih byl hodně těžký a nám se proti kvalitním koním vůbec nevyvedl. Špatně bylo úplně všechno, hřebec tam neměl chvíli v klidu, na start nešel v pohodě a ani ho neabsolvoval tak, jak jsem si představoval…“ vzpomíná trenér.
Původní plány absolvovat ještě derby trial v Baden Badenu padly a Brutal Rocco byl definitivně přesměrován na českou cestu. Ve Velké červnové ceně si vůbec nevedl špatně, po dvou nepříjemných kolizí nasadil k závěrečnému finiši pět minut po dvanácté a ještě přilétl pátý. Flegmatik v barvách stáje Yoko dal opakovaně najevo, že se cítí doma v delších dostizích, a tak před derby trápí jeho okolí jediná věc. "Nemá rád boxy. Ne že by tam zlobil, ale lehá si na konstrukci. Opře se zadkem nebo bokem a leží tam, to je prostě špatně. Zkoušeli jsme teď něco vymyslet a chodil teď s tou zvláštní dekou, kterou svého času nosila Loto. Snad to bude lepší,“ doufá Kotáb.
Ošetřovatelé už dávno odvedli sledované hvězdy zpět do stáje, ještě se ale snažím vyzvědět, zda si jejich trenér umí představit průběh dostihu, který by vyhovoval všem třem. "Určitě, jenže tu moji představu sdílí deset dalších trenérů. Chtěl bych to, co říkají všichni: Sedni si někde třetí, čtvrtý a nebuď daleko od špičky. Jsou to myslím koně, kterým by seděl podobný průběh. Nechat je cválat v poli, aby jim špička moc neutekla. Kluci musí poznat, jestli je dostih pomalý, nebo rychlý a podle toho se zařídit. Ale jak říkám, to chce většina trenérů…“ směje se muž, který už letos jedno klasické vítězství na kontě má.
I po letech u koní ho ta nejistá práce s tříletými, odměřovaná s největší opatrností jako na lékárnických vahách, stále baví: "Když se s koněm nepovede Velká pardubická, stále to můžete dvakrát nebo třikrát zkusit znovu. Ale derby se neopakuje. Zazdíte ho – a je po šanci…“
