Každý z nich se stal legendou už za svého života. Josef Šach, Karel Holoubek a Josef Bořík nesporně patří do dostihové síně slávy, tento týden však jejich památka překročila hranice českého turfu. Městská rada ve středu schválila 22 nových názvů veřejných prostranství na území Prahy a mezi nimi také pojmenování tří chuchelských ulic na Holoubkovu, Boříkovu a Josefa Šacha. Znamená to, že v hlavním městě nyní najdeme hned tři ulice na počest vítězů derby. Šach (na snímku ze 40. let) totiž vyhrál modrou stuhu pětkrát, Bořík čtyřikrát a Holoubek dvakrát. Pojmenování je velkým úspěchem občanského sdružení Osada Lahovská i chuchelského kronikáře Tomáše Hromádky, který byl před časem osloven kvůli definicím pojmenování jednotlivých ulic. "Mám ohromnou radost, stalo se to právě v roce 880. výročí první zmínky o Chuchli,“ řekl Hromádka, který před pěti lety napsal společně s autorem derby-zápisníku brožuru Sláva chuchelských dostihů.
Josef Šach (1919 – 1986) zemřel už před šestadvaceti lety, ale dodnes zůstává v obecném povědomí jako typ "rajťáka" tělem a duší. Díky mimořádné síle ve finiši, dokonalému odhadu koní i přátelské povaze se těšil obrovské popularitě. Jeho kariéra sahala od konce třicátých až do poloviny sedmdesátých let a spojovala v sobě tak vzdálené obrazy jako úspěchy se skvělou klisnou Bosnou několik let po válce a neméně slavná vítězství klisny Century. Tu zpopularizoval kultovní časopis Mladý svět, v jehož barvách běhala.
Za všechny uvádím dva názory k tématu, které považuji za typické. "Šach byl borec. Měl silně vypracované ruce, kterými dokázal koně neskutečně podpořit," vzpomíná dnešní prezident Jockey Clubu Václav Luka starší. Stejnou myšlenku před časem rozvinul Michal Horáček: "Šach jezdil dobře i ve starším věku. On byl ten pravý, skutečný rajťák. Ztělesňoval to žokejství, on byl v Chuchli ten táta, který měl u všech respekt…" Třebaže Josef Šach nikdy nejezdil pro tehdy dominantní hřebčín Napajedla, vyhrál pět derby: 1949 Bosna, 1957 Korbel, 1961 Corvetta, 1963 Nil a 1975 Veronal.
To Josef Bořík (1920 – 2001) byl nenápadnější typ, stejně jako Šach však byl spojen celý život s Chuchlí. V silné generaci žokejů, kteří však kromě tehdejších Mezinárodních mítinků socialistických zemí prakticky neměli možnost získat zahraniční zkušenosti a být v kontaktu se světem. Bořík se v kariéře potkal s legendárními plnokrevníky jako Detvan a Lyon, po skončení aktivní kariéry se nicméně z dostihového světa vytratil, trenérské intermezzo v 70. letech bylo krátké a pro něj frustrující. V derby se prosadil v letech 1948 (Liberál), 1950 (Svatava), 1953 (Makar) a 1962 (Lyon).
Nejvíce zapadaly prachem úspěchy nejstaršího z této trojice, Karla Holoubka (1892 – 1947). I on strávil velkou část života v Chuchli a v poslední části života se stahoval z dostihového prostředí. Vyučil se ještě před první světovou válkou v Berlíně, později dramaticky přeběhl k utvářejícím se legiím a do nově vzniklého Československa se vrátil jako hrdina. Coby všestranný jezdec se pohyboval na rovině i na překážkách a v mnohém připomínal dnešního obojživelníka Dušana Andrése. I on vyhrál jak derby (1927 Dagobert, 1928 Blue Star), tak Velkou pardubickou (1925 Landgraf II), byť v sedle nebyl považován za zvláštního stylistu. Ve 30. letech se pokusil trénovat, ale v době ekonomické krize zvládl udržet stáj jen pár let, během kterých se u něj mimo jiné začal učit Josef Šach. Na sklonku života působil jako startér, zahynul tragicky, když ho na chuchelské silnici přejel automobil.
