Aby nedošlo k omylu – tento text v žádném případě nemá zpochybňovat letošní úspěchy Mister Aviationa a Talara. Oba dosáhli svých vítězství ve Velké jarní ceně a Českém derby zcela podle zásluh a platných regulí, jejich trenéři odvedli skvělou práci a je třeba jim upřímně pogratulovat. Bylo zkrátka jen otázkou času, kdy se objeví třídový valach, který ovládne derby.
Proč se tedy k dávno vyřešené otázce vracet právě teď, navíc v éře,
kdy český turf musí řešit mnohem závažnější problémy? Snad proto, že tak úplně
vyřešená není. Mister Aviation a Talar nám to svými úspěchy pouze znovu
připomněli a z reakcí přímo na závodištích i zprostředkovaně na
internetových fórech mám pocit, že zdaleka nejsem sám, kdo otázku valachů
v klasických dostizích nepovažuje za uzavřenou.
Šest let staré otevření derby mělo hned několik paradoxních momentů. Veřejně
sice mělo dost odpůrců na to, aby neprošlo, ale nakonec se v Radě Jockey
Clubu kupodivu potřebné množství hlasů našlo. A deklarované snahy některých
jejích členů zvrátit "valachiádu" zpětně nakonec zapadaly prachem. Ačkoliv se
řídící organizace svým názvem hlásí k starým evropským vzorům, minimálně
v této otázce se rozhodla jít jinou cestou. Zbyla určitá pachuť, snad
proto, že závažnému rozhodnutí nepředcházela výraznější debata.
Musím se přiznat, že více než výsledek mě na celé kauze iritují
argumenty jejích zastánců. Pokud je správně interpretuji, jde v zásadě o
to, že chovatelská hodnota Českého derby a dalších klasických dostihů je v
praxi tak nicotná a sporná, že je to vlastně jedno, když derby poběží i valaši.
Ti sice nemůžou být zařazeni do chovu, ale sami aspoň ex post zvyšují chovnou
hodnotu svých rodičů. Vítězové derby se navíc stejně v chovu neprosazují a
český chov jako takový pokulhává za těmi zahraničními tak výrazně, že nemá
smysl hrát si tady na chovatelské zkoušky a bránit v účasti talentovaným valachům.
Přiznejme si, že mnohé z řečeného je v podstatě pravda. Český
chov zažívá mimořádně těžké období a většina derby-vítězů z posledních pětadvaceti
let po sobě nezanechala v chovu valnou stopu. A ano, ve srovnání
s Derby Stakes nebo třeba pařížskými "Poule d’Essai" mají chuchelské
klasiky poněkud symbolický náboj. Jenže tady prostě srovnáváme nesrovnatelné.
Kdybychom totiž argumentovali stejným způsobem, museli bychom zrušit přijímací zkoušky na všechny vysoké školy, neboť ve srovnání s Oxfordem, Harvardem a dalšími
neprodukují stejně kvalitní absolventy, a s úspěchem by se dalo pochybovat o smyslu různých dalších podniků jako restaurace (není italská kuchyně
populárnější než česká, tak proč se snažit vařit pořádně?) nebo třeba chov psů (zrušme kritéria pro chov pražského krysaříka, protože ve srovnání s německým ovčákem vypadá jako voříšek). Ale svět je prostě složitější.
Se zastánci valachů v derby se rozcházíme v klíčovém závěru.
Některé věci prostě nemůžou být "jedno", protože jsou otázkou základních
principů celého oboru. A ať je chovatelský význam derby jakkoli vysoko (nebo nízko), dostačující
argument pro změnu propozic klasických dostihů to podle mého názoru není. Zvolené
řešení totiž mezi řádky znamená, že jím de facto rezignujeme na snahu o postupné
zlepšování dostihového provozu a plnokrevného chovu. Význam českých klasických
dostihů se určitě neposune přes noc a bylo by naivní očekávat skokové zlepšení
českých odchovanců. Ale pokud vyšleme signál, že vrcholy sezóny jsou v zásadě
pofidérní, má vůbec smysl se dostihovými koňmi seriózně zabývat? Nemění se pak
jejich výkonnostní zkoušky v podobně banální zábavu jako sobotní partička
biliáru s přáteli, jen s větším publikem a v hezčí kulise?
Pokud dlouhodobě takový typ argumentace přijmeme, můžeme měnit ledacos
dalšího. Derby můžeme rovnou zkrátit (neboť i to se v některých zemích už
stalo), otevřít starším koním (jako to některé země udělaly z určitých konkrétních
důvodů s méně významným St. Legerem) nebo běhat na písku, ale můžeme jít
i specificky českou cestou a zabudovat do kursu pár proutěných překážek, čímž
usnadníme přechod tříletých koní na skoky, které je "stejně tak jako tak jednou
čekají". Můžeme také třeba změnit Velkou pardubickou v klasickou steeplechase
nebo zrušit malá závodiště, protože se tam stejně "neběhá žádný velký
sport".
My ale přece dobře víme, proč to neuděláme a jak cenná
jsou pro nás i naše koně malá závodiště, specifická Velká pardubická i největší
rovinový dostih roku České derby. Každý, kdo se kolem dostihů pohybuje, zná
kořeny a tradice moderního turfu, ze kterého se odvozuje jeho dnešní podoba.
Proč je takový, jaký je, a co potřebuje, aby měl budoucnost.
Pokud mohu mluvit za ty, kterým otevření klasických
dostihů valachům vadí, nelíbí se nám z principu. Jde proti tomu, jak jsme
dostihový sport poznali a jak ho milujeme, jde proti základním principům čtyři
staletí staré disciplíny. Svět se vyvíjí a naše životy se zrychlují, ale inovace
a unikátní řešení potřebujeme v úplně jiných oblastech, než je propozice
derby.
Velice
bych se přimlouval za to, aby se zodpovědní znovu zamysleli a zvážili, zda šest
let staré rozhodnutí nelze revidovat.
