 |
| Foto: Eva Holubcová (tbdiamond.cz) |
Tak to je teda on, blesklo v neděli hlavou mnohým přítomným, když se v chuchelském paddocku poprvé v kariéře objevil sedmiletý bělouš Meandre z chovu rodiny Rothschildových. Čtyřnásobný vítěz grupy 1, kůň vítězící v Kolíně nad Rýnem, Berlíně či Paříži a disponující jako jediný aktivní plnokrevník v českém tréninku zkušenostmi z nejbohatšího světového (Dubai World Cup) i evropského (Cena vítězného oblouku) dostihu, nedávno změnil majitele a aktuálně patří tatarskému magnátovi Saídu Šaptukajevovi z Kazaně. Kdo v posledních dnech před startem Velké ceny českého turfu četl vyjádření trenéra Arslangireje Šavujeva a slyšel zákulisní informace, musel si hřebce představovat skoro jako polovičního invalidu, který navzdory slavné minulosti snad ani nemusí doběhnout do cíle. Jenže už v paddocku a na slavnostní přehlídce bylo vcelku jasné, že tak horké to zase nebude a že si domácí soupeři nemají dělat přehnané naděje. Kůň, jehož celoživotní výdělky britský Racing Post vyčísluje na 1,1 milionu liber, absolvoval dostih připomínající zejména v první polovině ospalejší Hubertovu jízdu kolem třetí, čtvrté pozice. Žokej Bajuržan Murzabajev později podotkl, že právě tento "francouzský" průběh hřebci maximálně vyhovuje. A skutečně, Meandre po zatočení do cílové roviny nenechal nikoho ani na okamžik na pochybách, že na podobné úkoly i po drsné dubajské zimě a dlouhé rekonvalescenci stále stačí. Jediný ze soupeřů, který výzvu bílého veterána se ctí přijal, byl výborně běžící Autor, ale po krátkém boji se nakonec i on musel sklonit před vysokou třídou vítěze.
Meandreho procházka, ale i Velká cena Prahy s poutavým soubojem Tamarind Cove - Dashing Home - Zazou, nechaly nezodpovězené dvě otázky. Ta první se vztahuje k důvodu záhadné laxnosti hlavních stájí (ať už velkých majitelů či tréninkových centrál), které navzdory nízkému počtu startujících pravidelně nejsou schopny nominovat do vytrvaleckých vrcholů vodiče a pokusit se aspoň o symbolickou stájovou režii, aby pak po doběhu všichni spolu s veřejností na tribuně láteřili kvůli "ostudně pomalému tempu". V případě Velké ceny českého turfu by vítěz podle všeho zůstal stejný i za předpokladu výrazně rychlejšího průběhu, ale kdyby s podobnou pasivitou jako hřebcovi soupeři nastupovaly do svých zápasů fotbalové a hokejové týmy, četli bychom ve sportovních rubrikách samé nerozhodné výsledky.
Meandreho procházka, ale i Velká cena Prahy s poutavým soubojem Tamarind Cove - Dashing Home - Zazou, nechaly nezodpovězené dvě otázky. Ta první se vztahuje k důvodu záhadné laxnosti hlavních stájí (ať už velkých majitelů či tréninkových centrál), které navzdory nízkému počtu startujících pravidelně nejsou schopny nominovat do vytrvaleckých vrcholů vodiče a pokusit se aspoň o symbolickou stájovou režii, aby pak po doběhu všichni spolu s veřejností na tribuně láteřili kvůli "ostudně pomalému tempu". V případě Velké ceny českého turfu by vítěz podle všeho zůstal stejný i za předpokladu výrazně rychlejšího průběhu, ale kdyby s podobnou pasivitou jako hřebcovi soupeři nastupovaly do svých zápasů fotbalové a hokejové týmy, četli bychom ve sportovních rubrikách samé nerozhodné výsledky.
Druhá nezodpovězená otázka je výrazně optimističtější a nyní čeká na své uchopení v praxi. O snaze pokusit se získat pro některý z vrcholných domácích dostihů status evropského blacktype, se v nejvyšších patrech českého turfu mluví už dlouho. Nedělní komparační dostihy ukázaly, že taková snaha vůbec nemusí být nereálná. Tři ze sedmi startujících ve Velké ceně českého turfu (Meandre, Autor, Donn Halling) a dva ze šesti koní ve Velké ceně Prahy (Zazou, Chardonney Tcheque) disponují statusem blacktype a někteří další (Aztek, Tamarind Cove, Dashing Home...) mají přinejmenším předpoklady se do této skupiny také zařadit. Z tohoto pohledu oba dostihy solidně vykročily blíž evropské scéně. Zda na takový cíl mohou dosáhnout, rozhodnou v příštích letech výše dotací, ochota stájí startovat ve velkých cenách s mezinárodně ostřílenými koňmi a aktivita české dostihové diplomacie.
