Momenty: Konec vzpomínání, ryzák dokázal zastavit čas

Foto: Andrea Zavadilová

Dostihy jsou ze své podstaty těkavou disciplínou. Neustále se v nich vyhlížejí nové tváře a šampióni na vrcholu sil – kdo právě táhne vítěznou sérii, jak se povedli tříletí, zda jsou na obzoru nadějní dvouletí a hlavně, kdo z těch všech by už brzy mohl nahradit současné hvězdy. V obdivu publika se nejčastěji sluní právě ti, kdo se zrovna škrábou na vrchol nebo na něj už dosedli. Méně pozornosti už vyvolává spolehlivost a konzistentní poctivost, jakou prokazují různí veteráni a dlouholetí členové špičky. Ne nadarmo se často mluví o "bývalých Koních roku" nebo "někdejších šampiónech", jakoby se tyto pocty odebíraly hned poté, co se špičkový kůň ocitne za zenitem své kariéry. Minulou neděli se všechny tyto perspektivy protnuly v nečekaně silném momentu, kdy v závěru Velké ceny Prahy přilétl drtivým finišem devítiletý Shamalgan, zdolal o generaci mladší soupeře a přesně po třech letech vybojoval vítězství "Neskutečný kůň, chtěl bych ho ještě jezdit. Jestli vydrží zdravý, může takhle běhat klidně ještě dva, tři roky," radoval se žokej Milan Zatloukal, který se do ryzákova sedla vrátil poprvé od triumfu v Ceně zimního favorita před dlouhými sedmi lety.

Na památku klasického vítěze: Kůň, který měl stejné srdce jako jeho majitel

Foto: Václav Volf

Kdykoli vidím na dráze žlutý dres stáje BORS Břeclav, stále se mi vybavuje obličej Luďka Mikuleckého. Jeden z nejzapálenějších dostihových majitelů loni uprostřed velkých plánů náhle odešel. Na dostihové scéně po něm zůstala mezera, jež se nezaceluje ani s přibývajícím časem. V živé paměti je jeho intenzivní radost z úspěchů jediného břeclavského derby-vítěze Rockyho Of Gracie i zápal, s nímž Luděk hledal hřebcovy nástupce. K velkým nadějím patřil i Grace Of Gracie, vydražený Chrisem Richnerem v Deauville za 7000 eur ještě pod jménem Golden Bar. Vítězný debut tmavého hnědáka loni v srpnu v Bratislavě byl jedním z posledních dostihů, které Luděk Mikulecký ve svém životě viděl. O pět dní později zemřel. Grace Of Gracie ještě ve stejné sezóně posbíral umístění v Karpatské ceně i Ceně zimního favorita, ale když se na jaře přiblížila klasická sezóna, mezi skloňované koně nepatřil. Kvůli stájovým peripetiím spojeným se změnou trenéra určitý čas nepracoval a do tříleté sezóny vstupoval až v červnu pátým místem na extrémně hluboké dráze ve Starohájském kritériu.

Video: Zázračný finiš hvězdného žokeje a ryzáka z Napajedel

Že je archiv filmového týdeníku British Pathé na Youtube studnicí historických pokladů a cenností, je známá věc. Možná jste ale nevěděli, že tady můžete zhlédnout i zřejmě první velký dostih, ve kterém česká (československá) stáj angažovala do derby jezdce světového jména. Psal se rok 1935 a majitel Pavel Kominík posadil v rakouském derby na svého ryzáka Přemysla (Simson - Lissy) hvězdného Australana Bernarda "Brownieho"Carslakea (1886 - 1941). Jezdec legendárního Tetratemy a vítěz sedmi klasických dostihů na britských ostrovech jezdil ve Vídni už před první světovou válkou a těšil se na závodišti Freudenau obrovské popularitě. Svou misi splnil dokonale, po velkém souboji s maďarským Situtungou vyhrál o krátkou hlavu v novém rekordu rakouského derby 2:34,6. Očití svědci mluvili o zázračném finiši, samotný Carslake měl na cestě k vážnici slzy v očích. Po odsedlání podal jezdci poraženého koně Heinrichu Teltschikovi ruku se slovy: "Vy ještě vyhrajete mnohá derby, ale já dnes s největší pravděpodobností vyhrál své poslední..." O dvě generace mladší kolega úsměv dojaté hvězdy opětoval, ostatně jen o týden dříve vyhrál se stejným Přemyslem Československé derby v Praze. Do Velké Chuchle o dva roky později zavítal i samotný Carslake - v Československém derby 1937 jel v barvách bratra Přemyslova majitele Františka Kominíka, s mílařem Poděbradem však obsadil až páté místo daleko za vítězným Tornadem... To už je ale jiná kapitola, Carslakeův zázračný finiš s Přemyslem můžete posoudit sami na zmiňovaném filmovém záznamu -  ZDE.

Momenty: Alpheus v lese cylindrů

 

 

Foto: Václav Volf

Dostihový den šlechty vždy bývá obrazově atraktivní podívanou s lehce dekadentním nábojem. Ten nespočívá ani tak ve faktu, že nejvýznamnější šlechtici jako Alžběta II. se samozřejmě nezúčastňují a že start dostihů bývá předsunut na brzké dopoledne, ale v okázale předváděné neznalosti prostředí. Dostihy jsou v podání zahraničních hostů s modrou krví něčím mezi maškarním plesem a natáčením dobového filmu za vydatného použití kostýmového fundusu. Byla to přitom právě šlechta, která do roku 1918 vypiplala dostihový sport a chov anglického plnokrevníka na našem území k téměř britské dokonalosti. Část šlechty pak aktivně podporovala turf i mezi světovými válkami, ve 30. letech byl Zdenko Radslav Kinský několik let předsedou Čs. Jockey Clubu a ještě v roce 1947 působil v nejužším vedení klíčové dostihové organizace Leopold Sternberg. Novodobá šlechta v Karlových Varech jednou ročně bohužel sleduje spíše povrchní efekt a plnokrevník pro ni představuje kulisu, nikoli podstatu snažení. Při vší dekadenci však v současné nelehké situaci českého turfu nesmíme zapomenout na jednu věc - poděkovat pořadateli šlechtického setkání za dlouhodobou podporu karlovarského závodiště. V sobotu se navíc uprostřed všech těch cylindrů a klobouků zrodila jedna výrazná naděje pro klasické dostihy. Alpheus ze stáje Joly vyhrál jistě o 1 1/2 délky stejný dostih na 2000 metrů, ve kterém loni debutoval jeho tréninkový kolega Touch Of Genius. Kvalitu sobotního pole prověří čas (v tom loňském se nacházeli dva klasičtí vítězové), prozatím však lze říci, že se po Montjeu Third objevilo další jméno hodné pozornosti před 23. červnem. Favorit Hudson Canyon zklamal své příznivce i ve druhém startu, hřebec však stále má ještě dostatek času na další progres. Jedna paralela mimochodem existuje - v roce 2012 se v derby po dlouhých měsících trápení a nevýrazných výkonů prosadil Kadyny. Tříletý ročník jako celek zatím na autora zápisníku působí spíše nevýrazně, ale i tady platí, že s definitivním verdiktem je třeba ještě počkat. Lámat hůl nad kýmkoli po třech dostihových nedělích by se jevilo více než nerozumně.

Momenty: Shamalgan proti svému stínu

Pavel Nedvěd býval výborným fotbalistou a dodnes se na jeho úspěchy a třídu vzpomíná. Kdyby ho ale po několikaleté pauze najednou znovu poslali na hřiště proti Messimu, Ronaldovi a dalším, klíčovým hráčem zápasu by se zřejmě nestal. V podobném měřítku proběhl dnešní návrat devítiletého Shamalgana v pražském Memoriálu Jaroslava Maška. Někdejší vítěz italské grupy 1, německé grupy 2 a účastník četných mezinárodních dostihů od Goodwoodu po Meydan a Sha-Tin absolvoval 1400 metrů dlouhý dostih z pozice, v první polovině cílové roviny se pokusil nastoupit, ale na víc než čtvrté místo 3 1/4 délky od nečekaného vítěze Nyani Tomby to nestačilo. S přihlédnutím k věku a dvouleté chovné pauze solidní výkon, ale když jste oním Nedvědem nebo Shamalganem, vždycky vás budou poměřovat s vaším vlastním stínem. Další Shamalganovy starty budou určitě sledovány se zájmem. Prozatím však platí, že hlavním vítězem tohoto comebacku bylo - pokud nepočítáme realizační tým Nyani Tomby - pražské závodiště, které získalo pro svou druhou dostihovou neděli nečekaný divácký magnet. Už o půl hodiny později ale hvězdný prach přebilo ještě něco většího, a to doběh českých odchovanců "raz-tři" v Memoriálu profesora Michala. Loňský suverén Lagaro odešel při letošním debutu poražen od loňského rivala a dalšího odchovance svého majitele Montjeu Third. Že klasický trial pro sebe (po kolikáté už?) rozhodla stáj Rabbit Trhový Štěpánov, by nebylo nic nezvyklého ale upoutat musel vítězův styl. Syn Pop Rocka a Rabbit Montjeu v rozporu s "rabbitovským" koloritem nasadil drtivý finiš, v závěru se odpoutal o 2 1/2 délky a svým projevem naznačil, že delší porce mu rozhodně nebude proti mysli. Na třetím místě doběhl bělouš Johnny Whistle ze stáje Jeso před nejlepším importem Luck Ahead. Ke všem klíčovým tříletým aktérům se zápisník už brzy vrátí v tradičním mapování klasické scény před derby. 

Momenty: Aprílový start

Trojice unavených plnokrevníků míjí po jednom z prvních dostihů roku klidně stojící dvouspřeží lipicánů. Na kozlíku sedí někdejší vítěz Velké pardubické Petr Vozáb a za tím vším se v oparu jarní krajiny vypíná vrch Ralsko. Scéna ze sobotního mítinku v Mimoni svou malebností, ale i lehkou absurditou v mnohém ilustruje start sezóny 2016. První dostihový víkend byl aprílově rozmarný co do počasí i některých dosažených výsledků. Kdo byl zvědavý na to, jaké centrály mají jarní formu a jak budou při svých tuzemských debutech vypadat někteří ostře sledovaní tříletí, musel odcházet ze závodiště se zamotanou hlavou. V nedělní Chuchli splnili roli favoritů vítězka Deylova memoriálu Sedmikraska ze stáje Pegas a také Trip To Sydney v trojkovém rámcovém dostihu. Naopak rozjezd kavalkády "Galileů" z tréninku Josefa Váni v čele s předběžným favoritem derby Hudson Canyonem byl na kratších distancích a měkké půdě o dost pozvolnější, než mnozí čekali. V polovině dubna to ještě není nic, co by mělo zúčastněným způsobovat noční můry, ale faktem zůstává, že tříletým importům o víkendu nečekaně "ukradli show" debutující odchovanci stáje Orling z tréninku Martiny Růžičkové. Jisté vítězství dcery klasické vítězky Vinnah Venillie v čtyřkové míli ještě takovým šokem být nemuselo, ale Darsalamův syn Villon ze stejné rodiny překvapil na 2200 metrů téměř všechny přítomné a bude zajímavé sledovat, jak velké jsou jeho případné rezervy. Pokud jde o zmiňovanou jarní formu, do pozornosti se kromě  Martiny Růžičkové výrazně tlačí  ještě jedna centrála, a to východočeské Němčice. Rodina Vocáskových vyhrála už v  Mimoni vše, na co sáhla, a ve spojení s žokejem Janem Rájou k sobotnímu hattricku včera přidala procházku ryzky Partyday ve stylu "lehce 7". Oba víkendové mítinky nelítostně srazilo deštivé počasí, ale v kontextu panujících povětrnostních podmínek nebyly divácké návštěvy špatné. Zbytek je otázka propagace a reklamy, jejíž intenzita v posledních týdnech – ruku na srdce – znatelně utrpěla probíhajícími spory na dostihové scéně. Klíčové je, že se nakonec sezóna na centrálním závodišti rozběhla a vysoký kredit za dobrou přípravu dráhy a mítinku si zaslouží také pořadatelé v Mimoni. Pokud dosud některé větší stáje měly určitý "blok" cestovat se svými provozními koňmi na sever Čech, mohly by tento přístup do budoucna přehodnotit.

Momenty: Gyözelem! Čeští žokejové září v Maďarsku

Foto: Václav Volf

Gratulaci v maďarštině si Jan Verner zatím moc často ve své kariéře nevyslechl, ale dost možná si to brzy zopakuje. Úřadující vicešampión v neděli absolvoval v Budapešti dva starty pro trenéra Gábora Maronku - a oba vyhrál. Rychlejší byl v tento den jen pilot stíhačky, který na přiloženém snímku prolétával nad Vernerovou hlavou v okamžiku, kdy fotograf Václav Volf zmáčkl spoušť. Po pětkovém vítězství s Laurentiusem si Verner v sedle příznačně pojmenovaného Mr Machine připsal jednu ze tří "jedniček" dne Pestmegyei Hendikep na 1200 metrů. Dařilo se i šampiónovi Bajuržanovi Murzabajevovi, který si po německém hostování z velikonočního víkendu spravil v Kincsem Parku chuť vítězstvím v jedničkovém Tavaszi Hendikepu na šestileté bělce s českým suffixem Viva Lee. Verner a Murzabajev tak můžou být nejnovějšími objevy maďarských stájí, které už před několika lety ochotně sahaly po českých jezdcích a pravidelně využívaly služeb Václava Janáčka, Tomáše Lukáška nebo Radka Koplíka. Z jezdců, ze kterých by v neděli za normálních okolností byli aspoň někteří k vidění na Gomba handicapu, se představili také Jiří Palík, Jaro Línek, Ján Havlík (v neděli dvakrát vítězný) nebo Jakub Pavlíček. Mezi diváky byl k vidění Lukáš Kasal.

Momenty: Tenkrát s Libanonem

Oba muži na tomto snímku jsou legendami rakouského turfu a bývalými žokeji, kteří se nakonec proslavili v jiných rolích. Vlevo 87letý Horst Woldt, bývalý dlouholetý kustod jezdecké šatny na závodišti Freudenau, vpravo mnohonásobný trenérský šampión Emmerich Schweigert. Jejich pohled zůstává zachmuřený. Ačkoli byla Vídeň nedávno posedmé za sebou vyhlášena nejlepším místem pro život na světě, na dostihy plnokrevníků se tady už prakticky nedá chodit. Historický areál Freudenau už léta slouží jako kulisa pro různé společenské a kulturní akce, tolik vzývaný Ebreichsdorf letos bude hostit pouhá tři odpoledne s cvalovými dostihy. V celé zemi je všehovšudy 66 registrovaných koní v tréninku, z toho 14 tříletých a 6 dvouletých. "Ten výhled je tak depresivní, že se tomu člověk vzpírá uvěřit. Tolik věcí se kdysi dělo ve Freudenau, tolik ruchu a lidí v neděli na dostizích… Zbyly jen vzpomínky," řekl Schweigert, když jsme se kvůli jednomu chystanému projektu sešli kousek od ulice, odkud dodnes odjíždějí autobusy do Freudenau.

Momenty: Jiří Charvát chce koupit majoritní podíl v Chuchli

V poklidu a bez větších překvapení proběhla v sobotu volební valná hromada Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní (ČSCHPMDK) v lázeňském kongresovém centru v Poděbradech. Post prezidenta jedné z klíčových organizací českého turfu obhájil Jiří Trávníček, viceprezidentem se nově stal Marek Šimák. Zbylí zástupci svazu v Radě Jockey Clubu Jiří Charvát, Martin Bláha a Jiří Odcházel zůstávají ve svých funkcích. Zhruba šest desítek přítomných členů volilo nakonec pouze z jedné, oficiální kandidátky, do které byl dodatečně doplněn spolumajitel stáje Meridian Petr Poledník. Staronové vedení ve výroční zprávě zrekapitulovalo úspěchy i neúspěchy z posledního volebního období. K těm prvním patří reforma handicapu a relaunch internetové a datové platformy Jockey Clubu, nepodařilo se naopak zavést prodejní dostihy, ani projednat nový projekt sázek.

Momenty: Gala v éře sociálních sítí

Selfie tří šampiónů, foto: Václav Janáček

Včerejší Galavečer českého turfu, který se po devatenácti letech vrátil do Národního domu na Vinohradech, měl několik vrcholů. Jedním z nich bezesporu bylo vyhlášení úřadujícího vítěze derby Touch Of Geniuse Koněm roku 2015, dalším pak ocenění Františka Vítka za celoživotní činnost v dostihovém sportu. Neméně bouřlivé ovace si vysloužil příchod tří šampiónů uplynulého roku - Josefa Bartoše (Itálie), Tomáše Lukáška (Polsko) a Václava Janáčka (Španělsko), kteří převzali cenu za úspěšnou reprezentaci českého turfu v zahraničí. A jestliže si přímo během podobných ceremoniálů pořizují "selfie" hollywoodské hvězdy, nemohli se tomu za velkého ohlasu sálu vyhnout ani čeští šampióni. Žijeme zkrátka v éře sociálních sítí, což bylo nejlépe vidět na facebooku kolem půlnoci ze soboty na neděli. Když jsem v půl dvanácté sedl do taxíku směr domov a zapnul telefon, začaly na mě ze všech stran pršet nejrůznější facebookové momentky a "selfíčka" z právě probíhajícího galavečera. Účast oceněných, předávajících i tančících byla velmi slušná a zastoupeny byly všechny regiony - dorazili Ivan Janatka z Karlových Varů i František Holčák z Velkých Karlovic. Může být lepší důkaz, že se jednadvacátý galavečer v nádherných vinohradských prostorách podařil?

Momenty: Josef Váňa zavolal...

... a lidé přišli. Tak by se dalo ve zkratce popsat, co se dělo v neděli 25. října kolem poledne ve Velké Chuchli a okolí. V den, kdy pochmurné podzimní počasí nijak zvlášť nelákalo ven, a v denní době, kdy spořádané rodiny obvykle zasedají k nedělnímu obědu, se turf na jihu Prahy postaral o dopravní kalamitu, za kterou by se nemusel stydět ani Carlo Capalbo a jeho maraton. Závěrečný dostihový den sezóny v Praze se masivní propagací v posledních dnech před startem důstojně zařadil po bok zbylých dvou skloňovaných akcí roku European Jockeys' Cupu a Velké pardubické. Očekávání nejbohatší klasické steeplechase, nejdelšího rovinového dostihu a matche Váňa - Chaloupka na hřebcích plemene Českomoravský belgik spolehlivě ucpalo nejen silnici mezi Velkou a Malou Chuchlí, ale místy dokonce narušilo plynulost železniční dopravy na trase Praha - Beroun...

Momenty: Velký den věčného smolaře

Foto: Václav Volf

Foto: Václav Volf

Foto: Václav Volf

Mediální zkratky sice mají nicotnou trvanlivost, ale pokud jde o Marka Stromského, zdálo se, že mu je nálepka smolaře a "pechvogela" navždy souzena. Jednačtyřicetiletý žokej ze Štěpánkovic už vyhrál celou řadu velkých dostihů,  ale jeho bilance ve Velké pardubické působila dojmem, že i kdyby si  snad sedl na Železníka kříženého s Korokem, osud by si stejně našel nějaký důvod, proč nemá zvítězit. Neúprosná logika posledních let se definitivně prolomila až v neděli, kdy Stromský projel vítězně cílem 125. Velké pardubické s podceňovaným Nikasem z tréninku Stanislava Popelky. Vztyčil se ve třmenech, pokřižoval se a začal slavit vítězství, ve které už pomalu přestával doufat. Po doběhu ho věnoval své manželce a štěpánkovickému faráři Alfrédu Volnému. "Pan farář mi řekl, že mi to letos vyjde. A manželka mi radila, ať ještě počkám, když jsem chtěl skončit s ježděním," vysvětloval šťastný Stromský. Nikas časem 8:55,29 stanovil nový časový rekord a stal se po bělce Sixteen teprve druhým koněm, který běžel Velkou pardubickou pod devět minut, nepočítáme-li žokejova diskvalifikovaného životního koně Amant Grise. Krásný příběh vítězů však nemění nic na tom, že jsme viděli dostih plný kolizí a zbytečných pádů. Jestliže se před 125. ročníkem Velké intenzivně mluvilo o tom, že má najít nové hvězdy pro budoucnost, hledání bylo úspěšné jen napůl. Velkým příslibem je skvěle běžící Ribelino a je třeba počítat i se Zarifem, Universe Of Gracie, Rabbit Wellem či Lorainem. Jak velký je hvězdný potenciál této sestavy, se však teprve ukáže. Další podrobnosti o průběhu Velké najdete v referátu pro Aktuálně.cz - ZDE.

Magnifique! Trip To Rhodos splatil trenérovi důvěru

Kresba: Ľubomíra Petríková

Šestiletý hnědák Trip To Rhodos si v neděli hlasitě řekl o titul Koně roku 2015, když v pařížském Longchamp po výborném výkonu a pozičně bezchybné jízdě Cristiana Demura finišoval čtvrtý v grupě 1 Prix du Cadran na 4000 metrů. Valach stáje Dr. Charvát se tím definitivně zařadil po bok hvězd jako Darsalam nebo Shamalgan, které v minulosti dokázaly bodovat na scéně gr.1. Za posledních pět sezón si dotaci z nejvyšší dostihové kategorie přivezli jen Meandre, Donn Halling a Dux Scholar. Starty koní v českém tréninku na tomto levelu jsou stále výjimečné - pařížské představení Trip To Rhodose sice bylo už 238. českým startem v dostizích blacktype, ale teprve pětadvacátým v grupě 1. Hlavním důvodem je samozřejmě jednoduchý fakt, že skutečně špičkových plnokrevníků v Česku vždy bylo, je a bude minimum. Zároveň je ale třeba říci, že většina tuzemských stájí není ochotna podobným způsobem riskovat a konfrontaci se silnými (a většinou silnějšími) evropskými soupeři se spíše vyhýbá. Vedle koně s patřičnou třídou tak zůstává další nezbytnou ingrediencí pro podobné výpravy do Evropy odvaha a neomezená důvěra ve svého koně. Přesně taková, jakou předvedl trenér Pavel Tůma, který nakonec dokázal majitele Jiřího Charváta přesvědčit, aby dal přednost Paříži před domácím startem. Vedle nejnovějšího úspěchu má na své straně i statistiky. Trip To Rhodos je v současné době nejúspěšnějším koněm v českém tréninku jak podle dosažených blacktype výsledků (6x), tak počtu dotovaných umístění na grupové a listed scéně (9x).

Odešel žokej. Za Michalem Köhlem

Foto: Václav Volf

Cílevědomost, odhodlání a maximální soustředěnost. Není vždy snadné číst v tváři žokeje poslouchajícího v paddocku trenérovo ordre, ale v překážkových dostizích je to trochu jiné. Tam vídáme podobné výrazy i povědomé tváře řadu let. Ta hrstka obdivuhodných mužů, kteří si pravidelně lámou kosti v Pardubicích i na provinciích, aby se v minimálním čase zase vždy vrátili do akce, je mimořádně vzácná sorta. Už jsme si na jejich tvrdost za ta léta tak zvykli, že si navzdory všem rizikům této profese a životního stylu jen málokdy připouštíme, že by se jednou někdo z nich vrátit nemusel. Michal Köhl, který včera ve věku 36 let skonal na následky tragického pádu v brněnské steeplechase, byl jedním z nich. Podobně jako většina svých souputníků odjel první dostih ještě jako teenager a v devatenácti letech se poprvé objevil na překážkách. Jako stájový jezdec trenéra Josef Váni jezdil na přelomu tisíciletí tehdejší hvězdy z centrály Bohuslav jako Sankt Moritz, Pas Perdu či St Roger, pozdějšího vítěze Velké pardubické Decent Fellowa dovedl k vítězství v Iffezheimer Jagdrennen v Baden Badenu. Dvakrát byl třetí v překážkovém šampionátu a jako jeden z prvních Čechů dostal šanci jezdit na britských překážkách. V sezóně 2005/2006 dokonce na ostrovech dvakrát zvítězil. Celkem získal v kariéře 64 překážkových a sedm rovinových vítězství, ale jeho kariéru postupně brzdila těžká zranění a zdravotní potíže. Nakonec zakotvil u pardubické jízdní policie a dostihové ježdění pro něj zůstalo koníčkem ve volném čase. Poslední vítězství získal v polovině září 2013 s hnědákem Orixem v rodných Pardubicích. Nepatřil k těm, kteří jsou na závodištích centrem pozornosti, ale znalci scény si ho cenili právě pro jeho skromnost a poctivost. Svou osmou Velkou pardubickou v sedle Ter Milla už Michal Köhl nepojede, český turf želí citelné ztráty. Čest jeho památce.

Momenty: Přišli, viděli a nadchli

"Hoši, pozor! Zůstane tu Cristian, Umberto, Fabrice, Bajuržan, Filip a Pinďa." Nestává se každý den, aby člověk za televizním mikrofonem mohl na travnaté dráze zvolat požadavek tohoto typu a aby mu slavná jména dostihového sportu bez odmlouvání vyhověla a pak trpělivě ve frontě čekala, až na ně přijde řada. Jenže celá chuchelská sobota s Evropským pohárem žokejů zkrátka měla zvláštní atmosféru, během níž se nic nezdálo nemožné. Pole soupeřících evropských hvězd? Ne, od slavnostního nástupu před zahájením dostihů až po závěrečnou dekoraci nejlepších to byla spíš stmelená parta přátel a kolegů na výletě, kteří si v práci vzali dovolenou a chtějí si užít nezvyklý den. Tolik úsměvů v pražské vážnici a paddocku nebylo k vidění už dlouho. Mezinárodní parta vedená Filipem Minaříkem a Václavem  Janáčkem přijela do Prahy maximálně uvolněná, ale zároveň motivovaná. Rozdávali autogramy, vyměňovali si postřehy o koních a pochvalovali si neskutečnou atmosféru a diváckou kulisu. "Kluci jsou nadšení, jak tady lidi fandí. Na takové publikum nejsou z Francie, Itálie nebo Německa zvyklí. Připomíná to spíš fotbalové utkání a můžu sám potvrdit, že před takovým kotlem se člověku jezdí úplně jinak," prohodil mezi dostihy Filip Minařík, který v jednom z nejsledovanějších doběhů dne na 2600 metrů dovedl úřadujícího derby-vítěze Touch Of Geniuse k cennému vítězství nad Autorem, Meandrem a spol.

Že vyhrát chtěl opravdu každý, bylo vidět i na působivých a na české poměry nezvykle těsných dobězích. Z pěti dostihů byly tři rozhodnuty po tuhém boji (1/2, krátká hlava, nos), jeden po boji (1/2) a pouze Dashing Home se v hlavním dostihu dokázal pod Fabricem Veronem prosadit jistě o 1 1/4 délky. Kromě vysoké třídy zúčastněných jezdců naplno vynikla síla letošního tříletého ročníku. Dumnonia, Tamarind Cove, Touch Of Genius a Dashing Home své dostihy vyhráli a Living Colors, Aldar či Sanok k tomu neměli daleko. Celkovým vítězem poháru se stal Cristian Demuro před Fabricem Veronem a Umbertem Rispolim, ale to byl nakonec vlastně jen detail. Mnohem důležitější bylo, že Chuchle viděla mimořádně povedené odpoledne, na kterém se dá stavět. Pokud pořadatelé do budoucna vyladí parametry projektu tak, aby se všichni zúčastnění jezdci mohli představit v maximálním množství dostihů, čeká dostihovou Prahu v příštích ročnících ještě větší úspěch i publicita. "Jestli bych se rád vrátil? Samozřejmě, a to samé říkají i ostatní kluci. Bylo to krásné," konstatoval večer v restauraci Vision Cristian Demuro a šel si ještě jednou připít s kolegy i místními na terase tribuny.

Momenty: Když rupne historie

Přistoupil jsem k mikrofonu v bývalém dražebním altánu na nádvoří hřebčína Napajedla a plnými doušky si užíval atmosféry začínající chovatelské přehlídky. Blesklo mi hlavou, že přesně v těchto místech kdysi vedli legendární dražby ročků takoví velikáni jako Quido Neuberg nebo Jan Vaňourek. Zhluboka jsem se nadechl, pronesl na úvod cosi ve smyslu, že stojíme v místech velké chovatelské tradice, neb hřebčín slaví příští rok 130 let od svého založení - a šel jsem k zemi. Rozvrzaná a lehce ztrouchnivělá dřevěná podlaha, která prý pamatuje ještě nástup Zdeňka Hlačíka do funkce ředitele v roce 1976 - tíhu okamžiku prostě nevydržela. Byl to naštěstí moment, který definitivně připoutal pozornost dosud roztěkaného publika a mohlo se začít. Vedle místních ročků, odstávčat a klisen z hříbaty bylo předvedeno sedm plemenných hřebců, kromě Egertona a dalších napajedelských to byli také Age Of Jape, Alaska River, Durante Alighieri a Sharpour. V auditoriu kromě chovatelů Miroslava Ševčíka nebo Vítězslava Vandy nechyběli například Zdeněk Hlačík, František Vítek, František Holčák, Zuzana Kubovičová, Pavel Kalaš, Miroslav Piskla, Antonín Černocký, Milan Theimer, Ivana Pejšková s Markem Šimákem či někdejší šampión rakouských trenérů Emmerich Schweigert. Přehlídka pořádaná Jockey Clubem navzdory čtvrtečnímu termínu výmluvně ukázala, že je třeba udržet tradici a že takové akce mají svůj smysl. Příklady velkých chovatelských setkání v sousedním Německu, kam hřebčíny z celého Německa neváhají svézt své špičkové plemeníky a na samotné předvedení navazují panelové diskuse i neformální debaty, ukazují cestu, kam by se takové iniciativy mohly dál ubírat. Napajedla, rodiště Masise (na obrázku) a desítek dalších slavných koní tuzemské historie, se pro podobné projekty nabízejí jako samozřejmé dějiště.

Momenty: Víkend malých radostí

Mladý amatérský jezdec Adam Florian si v malém paddocku chuchelského závodiště vychutnával potlesk za své první vítězství v kariéře. Vedle něj stála zářící Helena Voršilková, nejen trenérka vítězného koně, ale především Adamova maminka, a hned vedle vodil ryzáka Wobull Se Now neméně hrdý otec Petr Florian. To byl jen jeden z mnoha malých příběhů uplynulého víkendu, který dozajista nebyl červeně zatržený v dostihovém kalendáři. Nicméně pro tuzemské dostihy a jejich základnu byl neméně důležitý než sledované vrcholy a vzhledem k množství vyrovnaných handicapů i mimořádně divácky atraktivní, o čemž nejlépe svědčily solidní návštěvy v Chuchli i sobotních Slušovicích. "Provozní" víkend nabídl celou řadu podobných mikropříběhů jako byla radost rodiny Florianových. Prostřednictvím valacha Twinkyho se po třech letech radovala z úspěchu jezdkyně Miroslava Přibylová, šestiletý Marker Sun se postaral o první vítězství v historii stáje Rozkovec a Zbyněk a premiérově se radovala i stáj JB díky tříleté Rheedii. Z řad nezvítězivších se vyčlenil čtyřletý Wicker Stone a také "malý Trip", dvouletý polobratr Trip To Rhodose jménem Trip To Sidney. A do souhrnu "malých velkých radostí" patří i statečný boj šestiletého Sebastiana v majetku dostihové fotografky Romany Nevěřilové, který v hlavním slušovickém dostihu zdatně sekundoval klasickému vítězi Always On Sunday a finišoval za rekonvalescentem stáje Monte Negro na druhém místě. Na první pohled "odpočinkové" dostihy zkrátka přinesly sto a jeden argument, proč nás dostihy tak baví. A také – že definitivně začal podzim.

Momenty: Pomohl Meandre velkým cenám?

Foto: Eva Holubcová (tbdiamond.cz)

Tak to je teda on, blesklo v neděli hlavou mnohým přítomným, když se v chuchelském paddocku poprvé v kariéře objevil sedmiletý bělouš Meandre z chovu rodiny Rothschildových. Čtyřnásobný vítěz grupy 1, kůň vítězící v Kolíně nad Rýnem, Berlíně či Paříži a disponující jako jediný aktivní plnokrevník v českém tréninku zkušenostmi z nejbohatšího světového (Dubai World Cup) i evropského (Cena vítězného oblouku) dostihu, nedávno změnil majitele a aktuálně patří tatarskému magnátovi Saídu Šaptukajevovi z Kazaně. Kdo v posledních dnech před startem Velké ceny českého turfu četl vyjádření trenéra Arslangireje Šavujeva a slyšel zákulisní informace, musel si hřebce představovat skoro jako polovičního invalidu, který navzdory slavné minulosti snad ani nemusí doběhnout do cíle. Jenže už v paddocku a na slavnostní přehlídce bylo vcelku jasné, že tak horké to zase nebude a že si domácí soupeři nemají dělat přehnané naděje. Kůň, jehož celoživotní výdělky britský Racing Post vyčísluje na 1,1 milionu liber, absolvoval dostih připomínající zejména v první polovině ospalejší Hubertovu jízdu kolem třetí, čtvrté pozice. Žokej Bajuržan Murzabajev později podotkl, že právě tento "francouzský" průběh hřebci maximálně vyhovuje. A skutečně, Meandre po zatočení do cílové roviny nenechal nikoho ani na okamžik na pochybách, že na podobné úkoly i po drsné dubajské zimě a dlouhé rekonvalescenci stále stačí. Jediný ze soupeřů, který výzvu bílého veterána se ctí přijal, byl výborně běžící Autor, ale po krátkém boji se nakonec i on musel sklonit před vysokou třídou vítěze.

Momenty: Dejme o sobě vědět

Nemůžu říct, že bych v poslední době zažil víc nervóznějších okamžiků, než v neděli krátce po půl páté odpoledne na závodišti Iffezheim. Slunce nemilosrdně pražilo a návštěva odhadnutá oficiálně na necelých 9000 lidí se krčila na tribunách a na malé ploše před nimi, kde už vládl stín. V této kulise se odehrála první letošní účast koně v českém tréninku na scéně grupy 2 a také historicky druhý český start v největším německém sprintu Goldene Peitsche. Ač spojení "doběhl dobře šestý" může znít českému uchu zvláštně, Mikesh (na obrázku) nám v neděli připravil obrovský zážitek. Vzhledem k šesti dotovaným místům jsme neodjížděli s prázdnou a forma 4 1/4 délky za vítězným Shining Emeraldem v budoucnu ještě získá na ceně. Je v povaze českého turfu, že co jeden hodnotí jako odvahu a velkou důvěru ve svého koně, může jinému připadat přemrštěné či dokonce směšné. Z různých výroků na tuzemské scéně někdy mívám pocit, že Česko je dostihová velmoc, která v zahraničí nebere nic jiného než vítězství nebo množství vydělaných eur, a cokoli jiného se ironizuje jako "olympijská účast", od niž by mělo být raději včas upuštěno.

Momenty: "Druhý život" Renny Storma

Deštivý den v Hooksielu, provinčním závodišti na severním cípu Německa. Už od pohledu žádný velký sport, vedle jiného programu dva oficiální cvalové dostihy. To bylo nečekané dejiště dalšího startu pětiletého Renny Storma, jedné ze dvou loňských hvězd českého chovu. Po jarním prodeji Christianu von der Reckemu se po něm slehla zem. Šéf centrály Weilerswist ho nechal vykastrovat, ponechal si ho ve svém majetku a nachystal mu dostihový comeback na polovinu července. Kdo však čekal, že se loňský vítěz velkého francouzského handicapu o 52 000 eur vrátí na velkém německém závodišti nebo naváže na své loňské cesty do Francie, musí být zaskočen. Recke s napajedelským odchovancem zatím objíždí provincie. Po druhém místě na plážových dostizích v Cuxhavenu ho poslal k povinnému vítězství v dostihu amazonek na mítinku v Bad Harzburgu a po pouhých třech dnech opět do kategorie F právě v Hooksielu. Renny Storm na hluboké dráze s 67 kilogramy na zádech zvítězil stylem start-cíl. "Podle očekávání se prosadil francouzský import Renny Storm," mylně píše dostihový list Sport-Welt a skoro se zdá, že ponížení někdejší české hvězdy nemůže být větší. Nebo ano? "Vykastrovali jsme ho a dostal pauzu. Teď šlo hlavně o to, aby nabral sebevědomí," vysvětlil Recke zápisníku. A na otázku, proč nezvolil dostihy na závodištích víc odpovídajících hnědákově dosavadní kariéře, dodal: "Na to je čas, těžší dostihy nám neutečou." Ve třech startech během dvou týdnů Renny Storm vyběhal 2750 eur (loni 35 560). Na Reckeho webu dál zůstává v rubrice "Koně na prodej".