Ve věku 86 let minulý týden zemřel bývalý žokej Vlastimil Vaňátko. Muž, který se navždy zapsal do historie českých dostihů, když v květnu 1945 obětavě zachraňoval plnokrevníky z hořících stájí, zapálených nacisty. Okolí závodiště Velká Chuchle tenkrát bylo jedním z posledních míst, kde ještě doznívaly boje druhé světové války a jednotky Waffen SS pod vedením generála Kleina odtud začaly ustupovat až 9. května podvečer. V rámci přesunu na chuchelském železničním přejezdu vyhodily do vzduchu auto napěchované municí a požár se záhy rozšířil na hotel Start a blízké dřevěné stáje. Tehdy šestnáctiletý učeň Vaňátko se ocitl na místě jako první a ani na okamžik neváhal. Spolu se svým mistrem Lesliem Lomaxem začali vyděšené koně vyvádět ze stájí a podařilo se jim takto zachránit zhruba tři desítky plnokrevníků. V plamenech zůstali jen tři - Cyklon, Naturfreund a Luba. Vlastimil Vaňátko se po válce stal nejlepším učněm a vyrostl v populárního jezdce, řadu dostihů vyhrál například se svou oblíbenou klisnou Antoinette. Že se nakonec nestal slavným žokejem, mělo několik důvodů. Trenéři drobného a spolehlivého Vaňátka sice rádi na své koně posazovali, ale nejčastěji využívali jeho nízké hmotnosti v rámcových handicapech a jako jezdce vodičů. Skutečně velkou příležitost v sedle výjimečných koní nikdy nedostal a díky své skromné povaze po ní ani netoužil. Našel se v roli týmového hráče a nezištného sparing-partnera chuchelských hvězd jako Karel Havelka, které rády vzpomínaly na jeho svědomitost a poctivost. Vaňátkovu vlastní kariéru přibrzdilo těžké zranění po pádu v jednom chuchelském překážkovém dostihu na začátku 50. let, shodou okolností v sedle Antoinette. Po návratu z vojny se objevoval na startovních listinách jen příležitostně, ale jako třicátník se ještě dokázal do širší špičky vrátit. V sezóně 1961 byl šestý v rovinovém šampionátu, o rok později dovedl Nigerii ke čtvrtému místu v Československém derby. Celkem odchovanec trenérů Leslieho Lomaxe a Josefa Kohoutka získal přes 80 vítězství na rovině a 35 na překážkách. Po odchodu do invalidního důchodu se s dostihovým sportem rozloučil, až do smrti však žil ve Velké Chuchli. Čest jeho památce.
