Dostihy už dávno skončily, ale uvnitř chuchelské tribuny to stále hučelo jako v úle. Jiří Charvát vyšel do prázdného hlediště, usrkl ze sklenice whisky a znovu se zahleděl dolů na trávník, kde se mu o několik hodin dříve otevřela netušená šance konečně vyhrát České derby. Minimálně tři z jeho čtyř koní ten den ukázali vytrvalecké dispozice i potřebnou třídu. Tak slibnou výchozí pozici před derby měla naposledy Napajedla v osmdesátých letech. V hlavním stanu modrožlutých – salonku, který megalomanští plánovači Státního závodiště zamýšleli jako press centrum pro větší počet novinářů, než kdy Chuchle viděla – se po Velké červnové ceně mluvilo o mnohém. "Po dnešku je jasné, že derby musí být rychlejší,“ je přesvědčen Jiří Charvát. V rozhovoru pro zápisník také popisuje, který nákup byl zbytečný a jak je možné, že Kaptah je na dostihové scéně hlavní postava a Sinuhet jen vedlejší, ačkoli ve strhující próze Miky Waltariho je to přesně naopak.
Být 2-3-4-6 ve Velké červnové ceně, to už o moc líp nejde. Před derby skoro optimální pozice.
Ano, ale když nemáte koně u jednoho trenéra, tak mezi nimi není jiná možnost srovnání, než dostih. Už jsem měl chvílemi výčitky, že možná nasazujeme moc koní včetně takových, kteří na to nemají. Prostě jsem je neuměl zařadit. Třeba pan Drlík mi říkal o A Gentlemanovi, že je to dobrý koník a půjde dál nahoru, ale to vám řekne skoro každý trenér, a tak stejně čekáte, co ukáže dostih…
Máte po dnešku pocit, že se vaši tříletí hřebci seřadili před derby zhruba tak, jak jste očekával na začátku sezóny?
Od té doby už uplynula dlouhá doba a jsme mezitím o dost moudřejší. Já jsem si říkal, že tam bude Betpak Dala, Kaptah a také A Gentleman. My Afantou jsem čekal o něco níž.
A to ještě není všechno, další perspektivní kůň se vám nečekaně vyvinul v hnědákovi Trip To Rhodos.
Ten má takovou divnou povahu, trenér Tůma mu říká "pes průzkumník". Je takový nedůvěřivý, asi má nějakou špatnou zkušenost ze stáda. Na závodišti měl problémy, tak jsme ho dali k Pavlu Tůmovi. Přiznávám, že s postranní úvahou, zda možná nebude vhodný do překážek, i když byl jako roček s dobrými papíry koupený za slušné peníze. Myslím si, že trenér má právo říct, že si s koněm nerozumí a že bude lepší dát ho někam jinam, to není žádná ostuda. Akorát místo něj musí přijít jiný kůň. Že se ukázal takhle dobře, je příjemné, špatný kůň to není.
Vzhledem k tomu, že teď máte tolik vhodných koní, tak dohláška French Quebec asi není na pořadu dne?
Musím si o tom promluvit s trenérem, ale asi není. I když si myslím, že klisny jsou handicaperem oceněny oproti hřebcům málo. Je tam čtyři, pět kilo rozdílu, což myslím v reálu tak není. French Quebec je každopádně už teď přihlášená do Slovenského derby.
Ne všechny nákupy před letošními klasikami se povedly. Velké zklamání je asi Sinuhet, kterého jste koupil na Arqana Breeze Up Sale za 70 000 eur a zatím stále nevyběhl…
Tenkrát jsem koupil dva koně, Kaptaha a Sinuheta, protože moje nejoblíbenější knížka je stále Egypťan Sinuhet od Miky Waltariho. Když je člověk v mém věku, už tolik nečte, aspoň já to nedokážu. Mnoho knížek už mou pozornost neupoutá, protože člověk už ten život zná. Ale Egypťan Sinuhet je knížka, kterou mám doma v několika vyhotoveních a otevřenou na různých místech. A protože ten Sinuhetův princip je spravedlivější - Sinuhet byl v knize lepší než Kaptah – dali jsme lepší jméno tomu dražšímu. A vidíte, svět to chce jinak.
Když jste zmínil Kaptaha, jak vlastně funguje dynamika mezi stájemi Dr. Charvát a Charvátová, vnímáte je doma jako oddělené jednotky?
Manželka mě chce porazit, to je celé. Ale opět se ukázalo, že to asi nepůjde… (smích, v pozadí se ozývá hlas Diany Charvátové: "Budu si muset počkat na další dárek!“)
Stáj vaší manželky nicméně změnila barvy, teď jsou obrácenou paralelou těch vašich.
Mělo to úplně prozaický důvod. Mám už starou mámu a ona když viděla běžet manželčina koně, tak tu červeno-černou kombinaci nerozklíčovala, protože má zafixované moje barvy. Než poznala, že je to také náš kůň, dostala tři infarkty, že jsme nevyhráli.
Dokázal byste teoreticky rozdýchat, kdyby vás v derby manželka porazila?
Ale jo, žít bych s tím dokázal. Myslel jsem si, že Kaptah skončí ve Velké červnové ceně líp. Samozřejmě je otázka, jak by to vypadalo, kdyby se běželo o tři vteřiny rychleji, ale myslím si, že by to bylo rozhozené jen mezi těmi čtyřmi, pěti koňmi vpředu, ti další by asi do boje nezasáhli. Ještě se na ten dostih musím podívat. Pořádně jsem ho neviděl, protože jsem se na to díval tam dole na kraji tribuny, kde mě vždy trenéři sledují, jak jsem naštvaný.
Derby je skoro poslední velký dostih, který jste ještě nevyhrál. V minulosti jste mi opakovaně říkal, že po něm zase tak fanaticky netoužíte. Jak to cítíte aktuálně?
Ono po derby nejde tak toužit, protože se vítězství nedá získat nějakou systematickou činností. Systematicky se můžete dopracovat třeba k nejlepšímu mílaři, ale všechny klasické dostihy pro tříleté koně jsou v podstatě věcí náhody a derby je v tomhle úplně výjimečné. Kůň může uspět ve Velké jarní ceně, ale přejít z 1600 na 2400 metrů je už velký rozdíl. I letos se může nakonec objevit někdo úplně jiný. Prvních pět koní ve Velké červnové ceně bylo poměrně blízko u sebe, může jít nahoru třeba Brutal Rocco a další. Po dnešku víme, že derby musí být rychlejší. Před Velkou červnovou jsme nevěděli, kdo z našich koní by měl vodit. Asi ten nejhorší, ale kdo je nejhorší? To se muselo ukázat. Osobně jsem si myslel, že nejhorší je My Afantou a byl bych ho nechal vodit, což by byla chyba. Příště ale musíme přijít s řešením, třeba nám bude vodit manželka… (smích)
Loni jsem měl chvílemi dojem, že vás dostihy trochu přestaly těšit. Objevoval jste se na nich méně, ale během zimní přestávky jste zase intenzivně nakupoval posily.
Na závodiště jsem jezdil méně, protože s malým synem se ještě nedá jezdit vůbec. Teď už chodí, ale předtím hlavně plakal... Výrazněji jsme posílili hlavně proto, že jsem přišel o výborné koně jako Royal Mouginse a Chenonceau, My Old Husband vypadl ze své výborné formy… Každý chce se mnou soutěžit a já je chápu, taky chci soutěžit. Všichni říkají, že mám na koně štěstí, jenže já jsem od doby, kdy zemřel Royal Mougins, dal do nákupu nových koní 20 miliónů korun. Ať to byli Betpak Dala, French Quebec, Sinuhet, Kaptah… Ona při nákupech neplatí přímá úměrnost, že ten nejdražší bude automaticky nejlepší. Dnes vidím, že třeba Betpak Dalu jsem kupoval úplně zbytečně. Pár milionů jsem vysypal z okna, ale to vím až teď. Nikdy to není jasné dopředu. Tuhle jsem u chuchelského baru slyšel věty jako "Proč už ten bůh nepřeje i nám", ale tak se na dostihy nedá dívat. Ano, dávám do toho hodně peněz.
Prožíváte už doběhy trochu méně emotivně, než ještě před časem?
Asi se s věkem stávám trochu falešnější a není to tak vidět, ale prožívám to úplně stejně. Na druhé straně musím říct, že některé věci jsem vyhroceně neprožíval nikdy. Prožíval jsem, když nás někdo porazil v roli horkého favorita…
A to pak potřebujete po doběhu tu pětiminutovku na vstřebání výsledku.
No jo. Pana Trávníčka mám moc rád a vážím si ho, teď jsem mu říkal: Pane Trávníček, já vám to moc přeju, ale krátce po dostihu vám to říkám moc nerad.
Za ta léta jste mnoho koní koupil privátně i na dražbách. Dá se říct, ke kterému způsobu víc inklinujete?
Mám jedno úplně jednoduché pravidlo. Koně v tréninku kupuji v Irsku, mám tam agenta a umím ten handicap zařadit do kontextu. French Quebec má stejnou známku jako Mariydi a De Roberto a běhá úplně stejně. Známky kolem 90, 95 dokážu v Česku zařadit, u handicapu nad 100 mám trochu strach. To už jsou koně, kteří museli běžet grupu a to vyjít může a nemusí. V této kategorii jsme koupili Miracle Matche, což vůbec nebyl špatný kůň, ale nebyl to takový rozdíl. Ke koním v tréninku z Francie mám určitou nedůvěru, často to nepasuje. Proto kupuji koně v tréninku v Irsku, zatímco ročky pořizuji s předpoklady do delších dostihů a ti se musí kupovat na aukcích. Nikde jinde je neseženete.
Máte střednědobou vizi nebo představu, jak by vaše stáj měla jít dál?
Základní milník představují naše měřítka. Jak říkal Caesar: Radši být v poslední vesnici první, než v Římě druhý. Do Ceny vítězného oblouku se nepřihlásím, dokud nebudu mít reálnou šanci být do pátého místa. Ale obecně řečeno platí dostat se dál a to se tady s koňmi podařilo vlastně jen Arslangireji Šavujevovi. Za těch pět, deset let, co to dělám, se naše absolutní špička myslím výrazněji nezlepšila. Stále tu stačí kůň z Irska se známkou 90 nebo 92. Tím, že se hodně nakupuje, se špička akorát rozšířila, ale nevyrostla. Potřebovali bychom se s dvěma, třemi koňmi dostat přes 100 liber v handicapu a to se nám nedaří. Otázka zní, zda se nám to podaří udělat tady z Česka nebo tím, že dáme koně do zahraničního tréninku. Nebo si pronajmout stáje s nějakým trenérem v Baden Badenu a odtud jezdit do Francie? Protože jediná příležitost je dnes Francie, tam se dají vydělat peníze. Pokud si řekneme, že tam zkusíme jezdit odtud, pak se musí koupit do jedné stáje pět ročků po sto tisících a smířit se s tím, že dva nebudou k ničemu a další to zdravotně nevydrží. Takže budeme běhat se dvěma a můžeme možná vyhrát grupu 3.
Zatím to tedy nemáte pro sebe vyřešené?
Ne, je to hledání cesty. Z mých irských nákupů takový kanón nebude, to jsou koně pro Česko. Kanón může být jen z ročka, ale jde o to, abychom ho dokázali najít.
Velkým problémem současnosti je nedostatek kvalitních žokejů. Vy jste to letos vyřešili soukromým angažováním Jána Havlíka, je to cesta do budoucna?
Jo, trochu jsme to tím vyřešili, ale řeknu vám jednu věc. Stále se říká nedostatek žokejů, ale dnes se běhaly dostihy v Praze i na Slovensku. A Velká červnová cena přitáhla relativně dost koní i dobrých žokejů. Větší problém jsou podle mého názoru překážkoví jezdci.
Diváci dobře znají vaši bilanci na dráze, ale jak se vám teď daří v byznysu – tedy v oblasti, která živí vaše koně?
V byznysu si vedeme výborně. Dělí se vlastně na dvě části: pod Charvát Group je miliarda obratu, to je stoprocentně moje. Druhá část jsou obráběcí stroje Strojimport, tam jsme tři vlastníci a máme nějakých 1,5 miliardy. Dá se tedy říci, že kontinuálně točíme skoro tři miliardy obratu, soustavně a se zisky, které zdaňujeme tady v Česku. Teď jsme jednu firmu přikoupili, leteckou výrobu. Musím říct, že podnikání funguje velmi dobře.
Podle vašich firemních tiskovin se mi zdálo, že jste se jednu dobu do toho docela snažili vtáhnout i zaměstnance.
To stále běží, u nás jsou platy otevřené a každý ví, kdo si kolik vydělává. Když si někdy myslí, že by byl lepší, může to ukázat. Všechno je absolutně otevřené, nemáme ani žádné odbory. Teď jsme přijali jednoho inženýra ze Španělska a stále se sháněl po odborech. Žádné nejsou, lidi je nechtějí.
