21. června 2015

15 minut po doběhu: Nemůžu ani pořádně sedět, ale stojí to za to

Foto: Andrea Zavadilová
Měl volbu, na které před derby ztroskotala už řada velkých žokejských jmen. Jaromír Šafář na jaře jezdil prakticky všechny tříleté trenéra Josefa Váni a v jedné chvíli se musel rozhodnout, zda v derby zůstane na talentovaném a zvolna nahoru posouvaném Touch Of Geniusovi, nebo přesedne na jeho stájového kolegu Tamarind Covea, jenž se zlepšoval s každým dalším startem a mnozí v něm viděli jednoho z černých koní letošního derby. Krátce váhal i samotný Šafář. V pravé chvíli však zasáhl Josef Váňa mladší, který dvojnásobného českého šampióna takřka přinutil setrvat v sedle Touch Of Geniuse. I díky tomu se v neděli mohl syn bývalého známého překážkového žokeje ve svých devětadvaceti letech radovat z prvního vítězství v derby i klasických dostizích vůbec. Nebylo to však zadarmo. Půl hodiny před derby se nepříjemně zranil ve startovacích boxech, kde ho vedle stojící kůň kopl do nohy. Novopečený vítěz derby tak nedlouho po svém životním úspěchu pospíchal k lékaři na šití.


Derby-den pro tebe špatně začal a krásně skončil...

Tak nějak. Trochu jsem byl zklamaný po dostihu dvouletých a pak přišla další rána, když mě ve startovacím boxu nakopla cizí klisna. To jsem se moc dobře necítil, ale naštěstí jsem to mezi dostihy nějak rozchodil. Radši jsem si nesedal, abych tu bolest cítil co nejmíň. A pak to dopadlo nejlíp, jak mohlo.

Neblesklo ti po tom zranění hlavou, že bys mohl o start v derby přijít?

O tom jsem ani moc neuvažoval. Jak jsem dostal tu ránu, tak jsem hned slezl z koně a zkoušel, jestli dokážu stát na jedné noze. Udělal jsem pár dřepů, vyskočil zpátky a řekl jsem: Jedeme! Odjel jsem normální dostih, cítil jsem se v něm relativně dobře, tak jsem věřil, že to půjde. Poprvé jsem si sedl až teď po derby a cítím to teda dost…

Fakt je, že už tu byl vítěz se zlomenou klíční kostí.

Přesně tak. Vašek Janáček měl zase před derby zánět v rameni, do čtrnácti dnů se dal taky do kupy. Když jsem přišel do paddocku, říkal jsem panu majiteli Dufkovi, ať se nebojí, že bych se válel po zemi jako fotbalisti, a že jedu dál.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že o tvém prvním vítězství v derby rozhodl Josef Váňa mladší, když tě přemluvil, abys na Touch Of Geniusovi zůstal i v derby.

Jojo, říkal mi, abych se opovážil slézt. Toho jsem si vážil a musel jsem poslechnout, Pepča už dokázal velké věci a jeho slovo něco znamená. Byl jsem přesvědčený o tom, že ví, co říká. Koneckonců vidí ty koně každý den v práci a má o nich nejlepší přehled.

Při pohledu z tribuny mi připadalo, že jste měli s Touch Of Geniusem prakticky ideální průběh dostihu. Je to tak?

Pocitově ideální. Je ale fakt, že jsem měl sedět na pozici, takže to nebylo úplně, jak jsme si představovali. Více méně jsem si stále přehrával slova mladého Pepči Váni, jak by na tom koni jel on. Všechno nechat na něm, udělat mu příjemný dostih, aby netahal, a nechat to na něm. Tak jsem se o tom bavil i s trenérem, dal mi volnou ruku. Viděl jsem, že mám kolem sebe Oriental Sky a Sirius Shina, tak jsem zůstával ledově klidný. Bylo také dobře, že jsem měl venkovní číslo a díky tomu jel celý dostih po dobré dráze.

Co sis říkal při točení do cílové roviny?

Za parkovištěm jsem měl chvilkovou krizi. To jsem viděl, že se chytl se mnou Oriental Sky a přešel mě o hlavu. Z posledního startu jsem naštěstí věděl, že když je Touch Of Genius na dostřel jinému koni, tak nechce prohrát. Sice jsem se do něj pak opřel trochu razantněji bičíkem, že jsem dostal i sankci, ale to je holt derby.

A první myšlenky po projetí cílem?

Nevěřil jsem tomu. Přemítal jsem, jestli se to fakt stalo nebo se mi to zdá. Na první moment si snad ani nevzpomenu, začalo mi to docházet až na protilehlé rovině, když jsme zastavili. A křičel jsem na Jirku, že teď si to užiju. Těší se i rodiče, hlavně teda máma. Táta je přes překážkové dostihy, ten snad ani neví, co je derby. V naší rodině bylo dosud nejvíc jeho čtvrté místo ve Velké pardubické, já byl jen jednou čtvrtý v derby. Po dnešku bych mohl mít navrch já... (smích)

Noha vítěze derby po doběhu.
Pár dobrých koní jsi v derby už jel, ale vlastně si z hlavy moc nevybavuji, zda jsi měl někdy větší šanci na úspěch.

Těžko říct, šance tam určitě byly, ale asi ne vyloženě na vítězství. S Wallistem hrálo roli, že do té doby neběžel dostih nad dva kilometry. Brutal Rocco byl dost nezkušený kůň, kterého od začátku kariéry provázela zvláštní smůla, první kolizi s jiným koněm měl v Německu a od té doby se to s ním vezlo. Tozan měl mířit vysoko, jenže se ukázalo, že není vytrvalec. Omnibus vyhrál Červnový pohár, ale bylo to narychlo, vydal hodně sil čtrnáct dní před derby.

Touch Of Genius se po prvních dvou startech zařadil mezi předběžné favority derby. Proto mnozí hodnotili jako zklamání jeho čtvrté místo ve Velké červnové ceně, byť pod rukama.

Takové hlasy zazněly. Já jsem to nikde moc neventiloval, ale byl jsem si vědom, že jsem to zajel tak, aby to nebylo na doraz. Neříkám, že bych ho nepodporoval jako v kterémkoli jiném dostihu, ale dával jsem pozor, aby ušetřil nějaké síly. Nebylo nutné o tom někoho přesvědčovat, hlavní bylo, že jsem to věděl já.

Teď by měly začít nějaké oslavy, ale nejdřív bude asi šití nohy?

Jo, jen nevím, jak mi to šéf domluvil… (Tomáš Hurt volá: Je to vyřízené!) Tak myslím, že na rychlovku tam pojedu nechat to spíchnout a pak myslím, že Benešov dnes něco zažije! Dáme hlavy dohromady a uvidíme.