18. června 2015

Lze koupit vítěze derby ve slevě? Váňovi to zkusili

Foto: Andrea Zavadilová
Viděno zvenčí to trochu připomínalo nákup v supermarketu. Člověk jde doplnit zásoby, vidí v regálu zvýhodněnou nabídku, tak přihodí do košíku o jedno balení navíc. Zhruba takto si zápisník představuje loňskou cestu Josefa Váni mladšího do Irska. Jen se ten supermarket ve skutečnosti jmenoval Coolmore a šampión překážkových jezdců místo zubní pasty a pracího prášku vybíral dvouleté debutanty pro klienty svého otce. Nakonec přivezl do Česka šest hřebců se zvučnými původy. O půl roku později se celý projekt jeví jako úspěšná operace - do Českého derby se z napjatě očekávané šestice probojovala celá polovina. Dvojice nejlepších Touch Of Genius a Tamarind Cove hájí barvy relativně nové stáje Statek Blata Český Ráj v majetku manželky šéfa fotbalové Mladé Boleslavi Jany Dufkové. A Josef Váňa mladší se kolem obou koní nadále točí jako pracovní jezdec i manažer. "Táta mi loni na podzim řekl: Jeď tam a dělej, co chceš. A já tím stále žiju. Denně na těch koních sedím a vím, co všechno v nich je. Proto je provázím i na dostihy, neodpustil bych si, kdybych to neviděl," říká Váňa mladší.


O citové investici čtyřiadvacetiletého Váni nejlépe svědčí telefonát, který měl žokej Jaromír Šafář týden před Velkou jarní cenou. Josef Váňa starší plánoval poslat do klasického dostihu Tamarind Covea i Touch Of Geniuse a na Šafářovi bylo rozhodnout se, kterého ze synů Galilea chce jezdit. Dvojnásobný šampión českých žokejů byl na jaře v sedlech obou hřebců a velmi se mu zamlouval progres, který zaznamenal Tamarind Cove. Krátce poté, co Váňovi staršímu sdělil svou volbu, mu na displeji telefonu bliklo jméno Váni juniora. "Dost důrazně mě přesvědčoval, abych to nedělal, že z takového koně jako je Touch Of Genius se neslézá…"

Nakonec se velké rozhodování nekonalo. Touch Of Genius byl kvůli obavám z nedostačujícího handicapu raději přesměrován do jiného dostihu a Šafář tak mohl dovést Tamarind Covea k těsnému druhému místu ve Velké jarní ceně. Varování Josefa Váni mladšího si ale vzal k srdci a už z Touch Of Geniuse “neslezl”. Nejprve spolu velmi lehce o 5 délek ovládli trojkový dostih na 2400 metrů a následně finišovali čtvrtí ve Velké červnové ceně, hlavu před tréninkovým kolegou Tamarind Covem a jeho novým jezdcem Janem Vernerem.

Řekli jméno a uvnitř to začalo bublat


Když na sklonku loňského roku dorazilo šest nestartovavších dvouletých hřebců do Česka, na první pohled poutali pozornost svými původy. Otcem čtyř z nich je žijící coolmorská legenda Galileo a špičkové byly také mateřské poloviny rodokmenů. Matka Touch Of Geniuse Festoso vyhrála britské listed a finišovala třetí v grupě 1, umístění v blacktype měla na kontě také matka dalšího účastníka derby Gibb’s Beache. Hvězdou nezkušené sestavy však zůstával Tamarind Cove, syn vítězky Irish 1000 Guineas Saoire, který byl jako roček vydražen Johnem Magnierem za 425 000 eur (asi 11,7 milionu korun).

A právě Tamarind Cove byl hlavním důvodem, proč "váňovci" o nových akvizicích vůbec začali uvažovat. V té době už totiž v Mlýncích stál hřebcův pravý bratr Sundara, účastník Zlaté spony tříletých. "Tamarind Cove pro nás byl hlavní tahák a motivace, proč do takového paketu vůbec jít. K němu jsme pak vybírali ještě nějaké další," vzpomíná Josef Váňa mladší. Ten se před časem shodou okolností seznámil s Paulem Kinanem a když ho jel navštívit, slovo dalo slovo a kromě honebních jízd, při nichž spolu s irskými známými skákal přes cesty a ohradníky, se šel podívat do stájí na koně. Na jedné z coolmorských farem byli soustředění nestartovavší dvouletí, kteří už měli za sebou přípravu u Aidana O’Briena a André Fabreho.

Zmiňované srovnání se supermarketem proto není až taková nadsázka. "Kdybychom měli zájem jen o jednoho koně, cena by byla někde úplně jinde. Tím, že jsme vzali celý balík, dostali jsme se na přijatelné ceny. Coolmore má podobných koní mraky. Jakmile dojdou k závěru, že ve dvou letech nevyhrají něco většího nebo aspoň nevyběhnou, tak je prodávají, protože i pro ně je svým způsobem drahé platit ustájení u O’Briena a Fabreho, na ty boxy už čekají další koně. Těžko spekulovat, kolik by takoví debutanti stáli na dražbě," říká Josef Váňa mladší.

Bloodstock agent Tomáš Janda, který se specializuje na Irsko a Velkou Británii, mu dává za pravdu. "Koně, kteří jsou v Coolmoru určení k prodeji, se soustředí v hřebčíně, není to nic nestandardní. Oni mají koně u dvou desítek trenérů. Když v červenci nebo srpnu vidí, že ten kůň už v dané sezóně nebude na běhání, dají ho na farmu. Koupě takto pozdních debutantů se trochu podobá koupi ročka. I proto je ideální jich pořídit víc, jeden takový za vyšší cenu by představoval riziko, lepší řešení je rozložit to do více nákupů."

Podobně uvažoval i Josef Váňa mladší, po jehož první inspekci si dvorní majitelé z Mlýnců vytipované plnokrevníky rozebrali, a poté došlo k finální transakci. Tamarind Cove byl jasná volba, samotný Váňa se však na první pohled zamiloval do Touch Of Geniuse: "Už když mi řekli to jméno - Touch Of Genius - už to ve mně začalo bublat. Pak ho vyvedli ven a pořád jsem měl ten pocit, že to je ono… Jasně, taky mi blesklo hlavou: první hyrdy v Meranu a je to tam. Že nakonec bude spolufavoritem derby, je svým způsobem neuvěřitelné, ale on je fakt nejlepší. Věřím mu hodně."

Disciplína i charakter


Nezkušení hřebci absolvovali v dubnu své debuty na dráze a vesměs se prezentovali velmi nezkušeným projevem. Ti nejlepší ale s každým dalším startem dělali pokroky. Tamarind Cove při své premiéře zůstal v boxech a prohrál v třetí kategorii se Sanokem a Apeninem, ale už v Memoriálu profesora Michala byl po velkém závěru čtvrtý a ve Velké jarní ceně se přiblížil až na 1 1/4 délky k neohroženému lídrovi ročníku Aldarovi, což se zatím nikomu jinému nepodařilo. "Memoriál profesora Michala absolvoval ještě s blinkersem. Ten jsme mu sundali, dali jsme mu místo něj beránky a bylo vidět, jak to koníkovi prospělo. Věřím, že jeho čas teprve přijde," řekl Josef Vána starší po Velké jarní ceně.

"Tamarind Cove se stále vyvíjí, ještě se v dostihu neumí tak chovat, a po doběhu se tváří, že nic neběžel. Jezdec se musí hodně soustředit, aby mu nevypadl z rytmu. Jakmile má prostor a člověk se do něj opře, utíká ve velkém stylu. Netahá, můžete si s ním dělat co chcete. Myslím, že to bude ideální kůň pro derby," věštil v květnu Jaromír Šafář.

Foto: Andrea Zavadilová
Ten ale na radu Váni mladšího zůstal věrný jinému koni. Touch Of Genius při svém debutu honil Aldzarba v Karlových Varech a v den Velké jarní ceny se proběhl na zmiňovaných 2400 metrů. Šafář položil ruce tak brzy, že hřebcovi příznivci pár vteřin trnuli, jestli to nebude mít následky, ale Touch Of Genius naprosto kontroloval situaci a výsledkem bylo jedno z nejsnadnějších vítězství v letošním tříletém ročníku. "Už jsme měli dostatečný náskok. Nechtěl jsem nic podcenit, na jiném koni, který běží podruhé v životě, bych si to nedovolil. Po karlovarském startu jsem ale přesně věděl, s kým mám tu čest. Už v paddocku člověk pozná, že má v sobě tu disciplínu a charakter."

O vytrvaleckých schopnostech obou hřebců s přibývajícími starty už nebylo pochyb. Během jara jsem se však jezdce i manažera opakovaně ptal, v čem spočívá kouzlo Touch Of Geniuse, kterým se podle nich vyčleňuje ze skupiny svých sparing-partnerů. "Na něm má jezdec v ruce přesně to, co potřebuje. Hlavně nesmí panikařit. Za cestou stačí dát jen nějaký malý náznak a on tu cílovou rovinu seběhne," usmíval se Šafář. "Povahově je mu všechno jedno. Jestli půjde 1600, 2400 nebo za měsíc tři kilometry v Meranu, umí se srovnat se vším," přidal další střípek Váňa junior.

Dědictví z Palerma


Sestava centrály Mlýnce pro derby definitivně vykrystalizovala po Velké červnové ceně, kde Touch Of Genius a Tamarind Cove finišovali "pod rukama" na čtvrtém a pátém místě, a cíl přišel přesně v okamžiku, kdy se začali k trojici koní před sebou přibližovat. Spolu s nimi zamířil na startovní listinu derby trochu nečekaně ještě druhý z Memoriálu dr. Frankenbergera Gibb’s Beach, jehož původním cílem mělo být až slovenské derby v červenci.

S blížící se modrou stuhou jako kdyby alespoň na chvíli mírně vyprchala zvláštní rivalita, kterou mezi sebou otec a syn Váňovi poslední léta pěstují a která se projevuje různými více či méně jedovatými poznámkami. "Ano, při nákupu koní jsem mladému dal volnou ruku. Ale trénuju to pořád ještě já," prohodil na jaře Váňa senior. Po Velké červnové ceně však dodal: "Myslím si, že máme v derby slušné šance, i když jsem dostal od mladého vynadáno, že jsme nebyli blíž vítězi. V práci je jezdíme všechny na střídačku, nejezdím jen Tamarind Covea, protože na něj nemám sílu. Na vážnější práce si na něj musí sednout Pepča, protože ten ho umí zmáčknout. Já jsem to zkoušel dvakrát ještě před Velkou jarní cenou, ale nešlo to."

Foto: Andrea Zavadilová
Další nový rozměr do atmosféry kolem rodiny Váňových před derby vnáší i postavy majitelů. Za růžovo-bílými barvami stáje Statek Blata Český Ráj se skrývají manželé Jana a Josef Dufkovi. "Titulní" rodinný statek se nachází v obci Zámostí-Blata na úpatí Prachovských skal a kromě dvou vysloužilých plnokrevníků na něm pobíhají lamy alpaky, ovce, kozy, oslíci, kočky a japonská doga. "Jsme mladá stáj, která se v dostihovém sportu pohybuje třetím rokem. Hlavně si vážíme toho, že máme šanci zúčastnit se takového dostihu jako derby. Dovézt tři nezkušené hřebce bylo velké riziko. Pepa Váňa v zimě sliboval, že jednoho z nich do derby dostane a nakonec se mu to povedlo s dvěma," raduje se Josef Dufek, který je v “civilu” šéfem fotbalového klubu v Mladé Boleslavi.

S Váňou ho seznámil bývalý rozhodčí Pavlín Jirků. Na začátku přitom byl nápad dát manželce netradiční vánoční dárek. "Nevěděl jsem, jaký dárek koupit a díval jsem se na Zdivočelou zemi. Tam je ta scéna, jak Dejdarovi přivádějí na statek šimla - a to bylo ono. Zajel jsem za Pepou, padli jsme si do noty a něco mi doporučil. Od té doby máme dva koně na ježdění doma na statku a sedm dostihových u Váňových v Mlýncích a Bohuslavi," vypráví Dufek.

Mladá Boleslav skončila v letošní lize na čtvrtém místě. Touch Of Genius s Tamarind Covem by měli mít v derby ještě o něco větší ambice, ale zda to bude stačit i na "evropské poháry" jako ve fotbale zatím zůstává otevřené. Že jsou dostihy úplně jiným typem adrenalinu ostatně Dufkovi pochopili už dávno. "Zápas trvá 90 minut a tady je za dvě tři minuty všechno hotové. Je pravda, že jsem z fotbalu, kde máte ty různé nastavené časy, dost vytrénovaný, ale tohle je něco jiného. Mám před dostihy nervy už od rána." přiznává Josef Dufek.

Jedna spojitost mezi jeho klubem a stájí nicméně existuje. "Kdysi jsme s Mladou Boleslaví porazili Palermo, které má růžové dresy. Byl to obrovský zážitek a od té doby se nám tahle barva zalíbila. Když jsme vymýšleli dres pro stáj, sešla se rodinná rada. Koně patří manželce a máme dvě dcery, tak nakonec nad modrobílou kombinací Mladé Boleslavi zvítězila růžová…"