8. října 2015

Výzva jménem Rabbit Well. Váňova cesta do hlubin koňské duše

Foto: Václav Volf
Skupina koní a jezdců už mizela v dáli, ale jedna dvojice se ani nehnula. Znovu a znovu se žokej Josef Bartoš snažil navést ryzáka s výraznou lysinou na zkušební skok, ale všechny pokusy selhávaly. Někdejší vítěz Zlatého poháru Rabbit Well, jehož nadějnou kariéru dávno zastínila extempore v blízkosti startérova praporku, toho dne usoudil, že nemá smysl ani dorazit na start. Bartoš postupným manévrováním skončil v lesíku uprostřed závodiště a tam nakonec rezignovaně odsedlal. Kdesi na tribuně mezitím majitel Zdeněk Jandejsek vztekle mávl rukou a usoudil, že jméno Rabbit Well už nikdy nechce slyšet. Psal se 8. květen 2013 a zdálo se, že právě končí příběh další vyhaslé naděje. Zatímco se sedmiletý ryzák spokojeně vracel do stáje, upřeně ho sledovali dva muži, kteří se rozhodli, že to tak nenechají. Jedním z nich byl valachův stávající trenér František Zobal a tím druhým budoucí opatrovatel Josef Váňa. O dva roky později je Rabbit Well favoritem 125. Velké pardubické s Českou pojišťovnou. "Složitých koní běhá na světě plno, ale přímo takového jako je on, co spojuje takovou třídu a svéhlavost, potkáte málokdy..." říká Josef Váňa a potutelně se usmívá. On i jeho tým za poslední dva roky vložili do Rabbit Wella víc práce než do většiny jiných koní. Teď je na čase vybrat zisky - a mnohonásobný vítěz Velké pardubické si nemůže být o nic jistější než jeho předchůdci, že se to v den D podaří.


Na první pohled to působí jako paradox. Rok poté, co ukončili kariéry trojnásobní vítězové Orphee des Blins a Tiumen, je sázkovým favoritem nejsledovanějšího českého dostihu valach, který se chystá na svou první Velkou pardubickou a kromě menších zkušeností proti němu mluví jeho bouřlivá povaha a nespolehlivost. Pokud však nadhodíte jméno Rabbit Well v centrále Mlýnce pod vrchem Vladařem, začnete pozvolna chápat, proč právě kvůli tomuto ryzákovi Josef Váňa mladší urychlil rekonvalescenci po zlomenině kotníku z letošního července. "Na lepším koni jsem asi neseděl. Zatím jsem v dostihu nezažil situaci, kterou by nedokázal vyřešit. Z dálky se podívá na překážku a hned ví, co má dělat. Stále se mluví o tom, jak nechce odskakovat, ale jakmile dostih začne, hrozně rád závodí. Začne předbíhat koně a už to nechce pustit," vypráví Jan Kratochvíl, vedoucí muž překážkového šampionátu, který se už druhý rok právě s Váňou juniorem střídá v ryzákově sedle.

Foto: Václav Volf
Ve svých devíti letech má Rabbit Well za sebou kariéru roubenou událostmi, která vydá na několik koňských životopisů. Ze 47 startů proměnil patnáct ve vítězství a stáji Rabbit Trhový Štěpánov vyběhal přes 1,5 milionu korun. Jako výborný skokan nikdy neupadl, ale na druhou stranu šestkrát neodskočil do dostihu, na jehož startovní listině se nacházel. Vystřídal pět různých trenérů a jeho sázkové kursy dlouhá léta kalkulují se dvěma odlišnými scénáři: buď zůstane na startu, nebo… To klade vysoké nároky nejen na nervy sázkařů a valachových příznivců, ale především majitele Zdeňka Jandejska.

Historicky druhý Podnikatel roku a šéf firmy Rabbit Trhový Štěpánov opakovaně zvažoval, že se nespolehlivého ryzáka zbaví. "Poslední roky jsem si ho už ani nechtěl nechávat, protože chvílemi dělal víc ostudy než radosti," přiznává Jandejsek, jehož stáj se dlouhodobě zaměřuje spíše na rovinové dostihy. "Jenže Josef Váňa mi říkal: Neblbni, já to s ním budu ještě zkoušet. Tak jsem si řekl, že když se s ním chce trápit, proč ne. On to byl vždycky takový pevný a tvrdý kůň, takže předpoklad, že by něco mohl dokázat, tam byl. Kdyby nás ale tak netrápil s těmi starty…"

Jeden z nejúspěšnějších majitelů v českém turfu si povzdechne a před očima mu začne běžet frustrující film. "Já jsem s ním jel do Pisy i Merana, při obou příležitostech zůstal na startu. A udělal to i v Pardubicích a ve Francii. To nebyla obyčejná zklamání, jaká člověk zažívá v turfu dnes a denně. Když kůň přijede na dostihy a neodstartuje, zasáhne vás to víc, než kdyby běžel a neuspěl… Přesun k Josefu Váňovi byla poslední šance. Vypadá to, že si s ním dokáže poradit, tak uvidíme, jestli to v neděli vyjde. Zatím nemá ty velké crossové skoky až tak zažité, ale trenér říká, že si s tím nemám dělat starosti."

Foto: Václav Volf

Od začátku byl svůj


Rabbit Well se narodil 25. března 2006 na britských ostrovech, ale oba rodiče jsou francouzského původu. Otec Dream Well vyhrál v roce 1998 francouzské i irské derby, ale jako plemeník zklamal. Nějaký čas působil v Japonsku, kde dal svého nejúspěšnějšího potomka, gr.2 vítěze Admire Monarch. Matka Celinda (Bering) běhala na menších francouzských drahách a posbírala jen několik umístění. Z jejích hříbat se kromě Váňova ryzáka dostal na dráhu jen valach Celian, čtyřnásobný vítěz a solidní překážkář ve Velké Británii.

Sečteno a podtrženo nic, co by v katalogu dražby odstávčat společnosti Tattersalls koncem listopadu 2006 poutalo zvláštní pozornost. Novou akvizici začínající stáje Rabbit Trhový Štěpánov vydražil za 1000 guinejí Václav Luka a ryzák posléze prošel celým procesem, kterým se zeleno-bílé barvy "králíků" později proslavily. Vyrůstal s ostatními zakoupenými hříbaty ve stáji svého majitele v Pičíně na Benešovsku a posléze se přesunul do tamního tréninku Dalibora Töröka. To už pod "reklamním" jménem Rabbit Well - další praxe, kterou do českých dostihů přinesl právě Zdeněk Jandejsek. "Hned na začátku jsme se rozhodli, že naši importovaní koně budou mít ve jménech název firmy. Spousta lidí nevěřila, že to k něčemu bude dobré, ale osvědčilo se to a reklamě naší značky to pomáhá. U vlastních odchovanců respektujeme domácí zvyklosti, tedy první písmeno jména matky," vysvětluje Jandejsek.

Foto: Václav Volf
Jako dvouletý dokázal Rabbit Well vyhrát trojkový dostih v Praze a finišoval pátý v jedničkovém Yoko Cupu. Do ročníkové špičky se sice nepropracoval, ale dokázal ve svých dostizích porazit koně jako Iryklon, Falcohill nebo Heat Set. "Pamatuji si ho jako šikovného koníka. Měli jsme v té době lepší dvouletky, ale v práci s ním nebyly problémy. On byl od začátku svůj, už tenkrát se objevovaly náznaky, že bude svéhlavější, ale nemůžu o něm říct nic špatného. Že občas mladý kůň skončí v tréninku mimo dráhu, se prostě stane…" vzpomíná ryzákův první trenér Dalibor Török.

Toho v Pičíně po sezóně nečekaně nahradil Greg Wroblewski, pro něhož byl Rabbit Trhový Štěpánov první českou štací a spolu s ním ve stáji působili žokejové Martin Srnec a Dušan Andrés. I nový tým ryzáka otestoval mezi elitou, ale tehdejší tříletý ročník v čele s Age Of Japem byl mimořádně silný a také doma v Rabbitu stál v osobě bratislavského klasického vítěze Funny Valentine třídovější kůň. Rabbit Well si na rovině připsal ještě jedno vítězství, které svou bizarností jakoby předznamenalo jeho další osudy. Ve II. kategorii na 1820 metrů totiž vedoucí Bright Sand ve vítězné pozici nečekaně vybočil doleva a ztratil za distancí svého jezdce, takže vítězství spadlo do klína právě Rabbit Wellovi se Srncem. "Byl to talentovaný, ale problematický kůň. Jakmile se dostal od jezdce pod tlak, začal brzdit. V tréninku jsme zkusili stínidla a špunty do uší, ale bez efektu. Po delších debatách byl nakonec vykastrován," říká dnes Martin Srnec.

Foto: Václav Volf

Už koncem června absolvoval tříletý Rabbit Well svůj překážkový debut a v září si připsal vítězství na proutěných překážkách v Lysé nad Labem. Hodně práce se svéhlavým juniorem udělal zkušený žokej Dušan Andrés, start ve Zlaté sponě tříletých po přechodu k trenérovi Aleši Vaňourkovi však dopadl zklamáním. Rabbit Well se nenechal držet, utekl soupeřům o dobrých dvacet délek a v závěru zeslábl. Po sezóně Rabbit Well poprvé změnil prostředí a stěhoval se z Benešovska do Chotouně k trenérovi Františku Zobalovi.

Často končil v kukuřici


V péči vítěze Velké pardubické z roku 1976 Rabbit Well poprvé ukázal záblesky věcí budoucích. Ve čtyřech letech vyhrál dva dostihy - v Mostě velmi lehce o sedm délek, v Pardubicích velmi lehce o šest délek. Když ale mělo dojít na srovnání s elitou v Ceně ČASCH, zůstal s Liborem Šimůnkem poprvé v kariéře na startu a o moc lépe nedopadl ani pokus o reparát při posledních dostizích sezóny v Pardubicích. Bylo evidentní, že se rýsuje problém. "Velmi nevyzpytatelný kůň, strašně záleželo na tom, jak se vyspal. Uměl zastavit a uhnout třeba i v galopu, co chvíli jsme s ním jezdili v kukuřici nebo pšenici," směje se František Zobal. "Na něm se každý týden muselo zkoušet něco jiného, jednou cválat tam, podruhé zase jinam. Ono to vždy chvíli působilo a pak zase ne."

Foto: Václav Volf
Zobal a jeho tým postupně pochopili, že natrvalo se nad valachovou svéhlavostí zvítězit nedá. V roce 2011 to přitom řadu měsíců vypadalo nadějně. Pětiletý Rabbit Well vlétl do sezóny jako uragán. Po dvou vítězstvích v Pardubicích si připsal cenný úspěch ve Zlatém poháru po velkém boji s Budapestem. Jenže následoval výkonnostní propad. V Meranu zůstal opět na startu a rozloučil se tak s Liborem Šimůnkem. S Pavlem Kašným ani Ondřejem Velkem se mu však nedařilo lépe. V roce 2012 nedokázal vyhrát ani jednou a na dřívější výsledky dal vzpomenout jen druhým místem ve Zlatém poháru za Sokolem… "Postupně jsme s ním vyčerpali snad všechny možnosti včetně různých stínidel, kapucí na hlavu, špuntů do uší, změn jezdců, přiježďování, terapií… Nic nepomáhalo, na těch otevřených prostranstvích v Chotouni jsme se trápili..." vzpomíná Zobal.

Když v květnu 2013 přišlo legendární extempore před zkušebním skokem a následně v pardubickém lesíku, zdála se kariéra Rabbit Wella být u konce. František Zobal v poslední chvíli přesvědčil majitele Zdeňka Jandejska, aby dal valachovi ještě šanci v jiném prostředí a poslal ho do kopců. Pod Vladař.

Přiměl Váňu chodit na start


Sedíme s Josefem Váňou na závodišti v Lysé nad Labem a usrkáváme pivo. Snažím se z něj vymámit vzpomínky na jaro a léto 2013, kdy Rabbit Well dorazil do centrály Mlýnce. "Ty první okamžiky byly dost špatné. Pořád jsme něco zkoušeli, ale rychle jsme zjistili, že je třeba se vyhnout jakémukoli násilí, pak se s ním lze domluvit. Nelze se tomu divit, asi si v životě za tenhle svůj neduh vytrpěl svoje, takže nemá rád bičík ani v dostihu," poznamená Váňa.

Foto: archiv Nely Rymešové
Rabbit Well se u něj setkal s ošetřovatelkou a pracovní jezdkyní Nelou Rymešovou, kterou potkal už kdysi jako tříletý v centrále Rabbitu. "Měla jsem z toho neskutečnou radost. Well začal znovu od nuly jako kůň, nad kterým tolik lidí zlomilo hůl. Nemohl najít lepší místo, kde by dostal tak individuální přístup a pro něj do té dobu neznámou práci - kopce a neustálé přiježďování. Kulišárny mu šly vždy dobře, ale místo aby stárnutím krotil emoce, vymyslel oproti svému mládí nové finty," říká Nela, která valacha od té doby pravidelně vodí do dostihů.

Zatímco veřejnost řešila, jestli pojede nebo nepojede Tiumena ve Velké pardubické, Váňa se naplno věnoval koňskému potížistovi a záhy udělal další důležitý závěr. Posadil na ryzáka mladého Jana Kratochvíla. "Potřeboval jsem, aby toho koně jezdil někdo, kdo mu věří," vysvětluje. Nově sestavená dvojice suverénně vyhrála svůj debut ve Světlé Hoře, v následujících letech si připsala dvě působivá vítězství v Prvomájové steeplechase a zůstala na startu jen jednou v Pardubicích. Postupně se do valachova sedla začal vracet i Josef Váňa mladší, který s Rabbit Wellem vedle tří vítězství finišoval třetí v Gran Corsa Siepi di Milano a absolvoval také nepodařené výlety do Cagnes-sur a Pisy. "Dá se říct, že se na něm s Pepčou tak střídáme. Začátek sezóny vždy vyšel na mě a jakmile se objevily nějaké problémy, tak se stávající jezdec naštval a jezdil ho ten druhý, takže na podzim mě obvykle střídal Pepča," usmívá se Kratochvíl, jenž se stejně jako Váňa junior v létě zranil. Dřív se dokázal vrátit do sedla Váňa, který s ryzákem ovládl srpnovou kvalifikaci, a tak ho nyní pojede i ve Velké pardubické.

Foto: Václav Volf
Jakkoli Josef Váňa starší od začátku bere "projekt Rabbit Well" jako velkou výzvu, stejně jako František Zobal záhy pochopil, že "spravit hlavu" tohoto koně natrvalo je nereálné. "Myslím, že se to výrazně zlepšilo, koník je v pohodě a už nějaký čas seká latinu. Letošní problém v Pardubicích nebo loňský v Pise nebyly až tak jeho vina, například v Itálii si ho dobře vychutnali soupeři… Je to ale myslím věc, která se asi nikdy nedá úplně odstranit, protože to už párkrát vyzkoušel. A my děláme všechno pro to, aby se mu to příště už nepovedlo…" míní Váňa, který od jistého času osobně chodí na start dohlédnout na odskočení svého svěřence.

Ze všech propriet, jimiž byl kdysi Rabbit Well v dostihu vybaven, už zůstala jen černá stínidla. Zbytek si musí zorganizovat jezdci, kteří dobře vědí, že valach celou kariéru své eskapády provádí stejným způsobem. Tedy postaví se na startu a "hodí otočku" doleva. "Vždycky na něj zkoušíme vymyslet něco nového, aby to neznal. Já jsem s ním třeba chodil mezi koňmi a Pepča má zase jinou fintu. Je prostě třeba ho překvapit. Jakmile má stereotyp, hrozí problém," říká Kratochvíl.

Další střípky o ryzákově osobnosti dodává Nela Rymešová: "U něj je vše opačně. Když už cválá, není dobré na něj jít s bičíkem. Má rád svou převahu na člověkem, lepší než bič je pohladit ho. On ví, co má dělat a dostih chce mít ve své režii, nenechá si do toho zasahovat…"

Vzpomínka na Hagarda: Velká? Ne, děkuji


Jestli má někdo představu o tom, co všechno momentálně realizační tým Rabbit Wella řeší, je to Tomáš Hurt. Trenér a bývalý překážkový žokej z benešovského Černého lesa před patnácti lety zůstal na startu s ryzákovým legendárním předchůdcem Hagardem. Český odchovanec měl pověst železného koně, který od svých dvou do deseti let absolvoval neuvěřitelných 73 startů. Byl skutečným králem provincií a zejména svého domovského Benešova, kde vyhrával stylem "zadrženě 12" nebo "velmi lehce 15". V roce 2000 finišoval druhý v srpnové kvalifikaci, kde porazil Belovodska, Chalca nebo Hřivnu, a byl za velké peníze dohlášen do Velké pardubické. Tam ovšem začal na startu stávkovat. "Nevzpomínám na to moc rád, těšil jsem se na svou první Velkou a bylo to velké zklamání. Vím, co teď Váňovci prožívají. Zkoušejí různé taktiky startů a všemožné finty, to jsme dělali taky. Jenže když se Hagard rozhodl, že nepoběží, tak prostě neběžel…" krčí rameny Hurt.

V celé Hagardově kariéře se paradoxně nacházejí jen dva dostihy, do kterých oficiálně neodskočil. Sedmkrát ovšem vybočil. "Ono se párkrát stalo, že zůstal na startu a podařilo se mi ho rozjet ve chvíli, kdy ostatní už skákali druhou, třetí překážku. Dokázal takhle i vyhrát," směje se a přidává málo známý fakt: "Já jsem Hagarda nakonec rozjel i v té Velké, chtěl jsem aspoň zkusit někam dojet, i když soupeři už byli v nedohlednu. Naštěstí jsme skončili na druhé překážce, protože jet široko daleko sám na Taxis by asi nebylo úplně moudré…"

Hagardův dostihový příběh neměl happy-end, k dalšímu startu ve Velké pardubické už nenastoupil. Problémy benešovské hvězdy se s přibývajícím věkem stupňovaly. "Už to nešlo, dělal to stále častěji i v tréninku. S ním jsi fakt nevěděl, jestli do toho dostihu nastoupíš, nebo ne. Na domácí dráze už přesně znal, kde jsou východy, a tam třeba uprostřed tréninku zastavil… Proč to ten kůň dělal, těžko říct. Musel tam být nějaký psychický problém nebo trauma, ale žádný spouštěcí mechanismus jsme nedohledali. Ani vysvětlení, proč to jednou dělal a jindy zase ne…"

Váňa: Do té jeho hlavy nikdo nevidí


Foto: archiv Nely Rymešové
Co přesně stojí za svéhlavostí a neochotou jejich svěřence odskakovat do dostihů, s jistotou neví ani tým Rabbit Wella. Odpovědi zasvěcených se různí. "Paní doktorka Mezerová říkala, že ten kůň nechce běhat a startovat kvůli riziku bolesti, protože ho bolí klouby. Pokud to tak opravdu je, my jsme udělali všechno pro to, aby ho bolely co nejméně. Cenu všech těch preparátů, co po celou dobu u nás dostává, radši ani nechci vyčíslovat. Ale zřejmě to funguje," míní Váňa.

Hypotézu členů svého týmu, že skutečný problém může být v ryzákově enormní chytrosti, nechce potvrzovat ani vyvracet. "Že mu možné důsledky účasti v dostizích docházejí líp než jiným koním, je jen domněnka. Jak mu to přesně v té jeho hlavě funguje, neumím vysvětlit," krčí rameny trenér.

Ať je to jakkoli, ošetřovatelka Nela podle určitých detailů pozná rozpoložení svého svěřence už v paddocku: "Musí tam být hodný, což u něj znamená chodit jako pejsek na prověšeném vodítku. Jak je chtivější a vzteká se při pomalé chůzi, není to nikdy dobré znamení. Chodím vždy vedle něj a dělám, že tam nejsem, abych ho nedej bože nenaštvala. Jen ho hladím a poplácávám… On ale Well ví, co dělá. Jestli nepoběží, ví proč..."

Pokud Rabbit Well odstartuje, může se postarat o další velkou kapitolu v historii slavného dostihu. Ale také nemusí - možností, jak jeden z nejotevřenějších ročníků Velké pardubické posledních let může dopadnout, je celá řada. Zápisník nicméně věří, že klíč k nedělním událostem leží právě v hlavě ryzáka s velkou lysinou.

(napsáno pro Aktuálně.cz, kde vyšla zkrácená verze ZDE)

Oprava: V původní verzi tohoto textu bylo mylně uvedeno, že centrála Rabbitu v Pičíně se nachází na Příbramsku. Správně je samozřejmě Benešovsko, všem benešovským patriotům i samotné stájí Rabbit se omlouváme :-)