Musím se přiznat, že před nedělním Memoriálem Rudolfa Deyla mě v paddocku zaujala jen menší část z patnácti startujících klisen. Třeba se mýlím, ale v posledních letech mám pocit, jakoby tříleté klisny byly z pohledu majitelů vytlačovány stále dražšími posilami pro České derby na okraj zájmu. Pokud jede vlivná stáj nakupovat na zahraniční dražby, perspektivní klisnu pro klasické dostihy leckdy pořídí bokem jako přívažek ke svým hlavním posilám, hřebcům. Na prestiži Jarní ceny klisen začíná být menší zájem o klisny znát a skupina špičkových klisen s perspektivou dalšího využití v chovu se zužuje.
Samozřejmě, lze namítnout, že jedna nebo dvě hvězdy se na scéně tříletých klisen nakonec vždy objeví. Loni třeba zazářily Hanover Lady a Mary Lou. Jenže pokud klasické dostihy klisen nemotivují majitele k větší aktivitě, ze svého postavení sezónního vrcholu navzdory zvýšené dotaci poněkud slevují.
Příčin popsaného stavu může být celá řada. Vedle té očividné, že řada předních rovinových trenérů se zároveň specializuje na překážkové dostihy a pořízení „budoucího valacha" z jejich hlediska dává smysl, lze hledat důvody také v samotných majitelích. Ti, kteří masivně investují do českého turfu, nemají zájem o chov a podle toho si své akvizice vybírají. Chovatelé, od nichž bychom mohli dovoz špičkové klisny z ostrovů spíše čekat, zase mají vlastní dostihovou stáj jen výjimečně a v současné situaci jsou rádi za udržení svých chovů při životě.
Ten rozdíl trochu připomíná srovnání veřejnoprávní televize s tou soukromou. Zatímco soukromá televize využívá strategie, která vede přímočaře k úspěchu (v tomto případě k sledovanosti), veřejnoprávní televize má také jiné úkoly včetně kultivace společnosti a branže. Jestliže by dovoz kvalitních klisen ze zahraničí znamenal výrazný impuls pro zdejší chov, velcí hráči českého turfu vám na příkladě zmíněné paralely namítnou, že se jich tento zájem netýká, neboť nejsou veřejnoprávní stájí. Tuzemští chovatelé, na jejichž práci bychom tu „veřejnoprávnost" mohli aplikovat spíše, zase logicky opáčí, že na rozdíl od veřejnoprávní televize nejsou dotovaní z veřejných prostředků a tudíž mohou jen těžko dávat přednost zájmu českého tufu před vlastním přežitím.
Za všechny dva hlasy z nedělního paddocku.
„Je to pravda, hřebci jsou momentálně ceněni mnohem víc a klisny se moc nedovážejí. Je to pro náš turf škoda," reagoval na mou tezi člen prezidia Jockey Clubu Tomáš Krůta. „Je otázkou, zda lze motivaci majitelů ohledně pořízení klisen z naší strany nějak podpořit. Nedávno jsme se bavili, že by bylo dobré udělat více dostihů pro klisny. Zatím je to ve fázi rozhovorů, ale myslím, že to jednou přijde."
Příkladem trenéra, který jednoznačně preferuje hřebce, je Josef Váňa. „Já jsem o dovoz klisny nikdy moc neměl zájem, protože co s klisnou? Pokud se na dráze osvědčí, jde do chovu, ale já si vždy vybírám koně s perspektivou možné překážkové kariéry. Zkrátka nejsem fanda klisen, i když jich momentálně mám v tréninku asi dvanáct nebo čtrnáct. Nemyslím si ale, že by tady nebyly dobré klisny. Několik zajímavých jsem dnes viděl a to ještě určitě nebylo všechno, co uvidíme v Jarní ceně klisen..."
Samozřejmě, lze namítnout, že jedna nebo dvě hvězdy se na scéně tříletých klisen nakonec vždy objeví. Loni třeba zazářily Hanover Lady a Mary Lou. Jenže pokud klasické dostihy klisen nemotivují majitele k větší aktivitě, ze svého postavení sezónního vrcholu navzdory zvýšené dotaci poněkud slevují.
Příčin popsaného stavu může být celá řada. Vedle té očividné, že řada předních rovinových trenérů se zároveň specializuje na překážkové dostihy a pořízení „budoucího valacha" z jejich hlediska dává smysl, lze hledat důvody také v samotných majitelích. Ti, kteří masivně investují do českého turfu, nemají zájem o chov a podle toho si své akvizice vybírají. Chovatelé, od nichž bychom mohli dovoz špičkové klisny z ostrovů spíše čekat, zase mají vlastní dostihovou stáj jen výjimečně a v současné situaci jsou rádi za udržení svých chovů při životě.
Ten rozdíl trochu připomíná srovnání veřejnoprávní televize s tou soukromou. Zatímco soukromá televize využívá strategie, která vede přímočaře k úspěchu (v tomto případě k sledovanosti), veřejnoprávní televize má také jiné úkoly včetně kultivace společnosti a branže. Jestliže by dovoz kvalitních klisen ze zahraničí znamenal výrazný impuls pro zdejší chov, velcí hráči českého turfu vám na příkladě zmíněné paralely namítnou, že se jich tento zájem netýká, neboť nejsou veřejnoprávní stájí. Tuzemští chovatelé, na jejichž práci bychom tu „veřejnoprávnost" mohli aplikovat spíše, zase logicky opáčí, že na rozdíl od veřejnoprávní televize nejsou dotovaní z veřejných prostředků a tudíž mohou jen těžko dávat přednost zájmu českého tufu před vlastním přežitím.
Za všechny dva hlasy z nedělního paddocku.
„Je to pravda, hřebci jsou momentálně ceněni mnohem víc a klisny se moc nedovážejí. Je to pro náš turf škoda," reagoval na mou tezi člen prezidia Jockey Clubu Tomáš Krůta. „Je otázkou, zda lze motivaci majitelů ohledně pořízení klisen z naší strany nějak podpořit. Nedávno jsme se bavili, že by bylo dobré udělat více dostihů pro klisny. Zatím je to ve fázi rozhovorů, ale myslím, že to jednou přijde."
Příkladem trenéra, který jednoznačně preferuje hřebce, je Josef Váňa. „Já jsem o dovoz klisny nikdy moc neměl zájem, protože co s klisnou? Pokud se na dráze osvědčí, jde do chovu, ale já si vždy vybírám koně s perspektivou možné překážkové kariéry. Zkrátka nejsem fanda klisen, i když jich momentálně mám v tréninku asi dvanáct nebo čtrnáct. Nemyslím si ale, že by tady nebyly dobré klisny. Několik zajímavých jsem dnes viděl a to ještě určitě nebylo všechno, co uvidíme v Jarní ceně klisen..."
