O trojkorunové psychologii ví Holčák své. Když měl před třinácti lety prestižní metu na dosah poprvé, v českém turfu právě doznívala první vlna importů z Francie. Magickou cestu Glowinga, odchovance francouzské pobočky dubajského impéria Darley, ovlivnil jednak britský žokej William Lord a pak také úhlavní rival Mir Sada. Jejich epické souboje vyvrcholily strhujícím finišem v St. Legeru, který navždy vešel do historie i sugestivním televizním komentářem Miodraga Merthy v přímém přenosu televize Nova: "Glowingu běž, Glowingu běž... Lorde... ještě kousek, ještě kousek! Je tam, přátelé, je tam!"
O tři roky později přišel Ray of Light. Jeho partnerem byl Holčákův mladý stájový jezdec Kamil Píchal, který si navzdory stoupajícímu trendu angažování zahraničních žokejů na velké dostihy udržel důvěru trenéra i majitele. Spolu se protančili klasickou sezonou s podobnou lehkostí jako Glowing s Lordem, díky zvlášť výhodné konstelaci se však do srdcí chuchelského publika zapsali mnohem hlouběji. Koncem 90. let totiž začala po několika letech stagnace stoupat návštěvnost chuchelského závodiště, dostihy se navíc ještě těšily dobrému pokrytí v denním tisku a televize už tenkrát vysílala poměrně vysoký počet přímých přenosů. Snímky jásajícího Píchala s Ray of Lightem po vítězství v derby obletěly všechna větší média a český turf měl po delší době skutečnou hvězdu, která poutá pozornost i mimo oblast skalních turfmanů. Triumf v St. Legeru a zisk trojkoruny se v tomto světle zdály být téměř jisté, vždyť Ray of Light ve tříletém ročníku vyčníval a 2800 metrů neměla být zásadní překážka.
V této atmosféře se nechal realizační tým z Velkých Karlovic strhnout k malé oslavě předem a do televizní kamery kolektivně zapěl hymnu léta 1999: "Dú Valaši dú, pro trojkorunu..." A přišel trest. Ve chvíli, kdy Ray of Light cválal na distanci jasně na prvním místě a Kamil Píchal cítil, že úkol je splněn, nečekaně udeřil Bohemian Lad s žokejem Karolem Šarinou a doslova na cílové čáře favorita předstihl.
Tehdy se zdálo, že sportovní tragédie valašského týmu nemůže být větší a že do dalšího útoku na trojkoruny uplyne hodně vody. Už v roce 2001 se však objevil další adept, shodou okolností ve stejných barvách brněnského podnikatele Rajmunda Pavly. Tribal Instinct ovládl pod Irem Johnem Eganem v dobrém stylu Velkou jarní cenu i České derby, tentokrát se ale už nic nezpívalo. A St. Leger se proměnil ve velké sólo hřebce, v jehož sedle byl ironií osudu Karol Šarina.
Jediné, co se nevrátilo, je onen starý popěvek. "Jsme pokorní, podobné věci netřeba pokoušet, protože dostihy jsou nevyzpytatelné. Age of Jape je sice favorit, ale víte, jak někdy takoví favoriti končí. O Ray of Lightovi se také myslelo, že to má jisté a pak toho měl plné běžky," vysvětluje Holčák.
Trojkoruna stále zůstává prestižním, byť nehonorovaným titulem, jinak se ale podle valašského trenéra mnohé změnilo. "Ve srovnání s dobami Ray of Lighta je to jiná situace. Tenkrát tady bylo pár importů a ti koně nebyli tak vyrovnaní, z dnešního pohledu to chvílemi působí jako jednoocí králové. Dnes je konkurence mnohem tvrdší. Ale nějaké společné body by se našly, i Age of Jape je ve své éře výjimečným koněm, bez ohledu na další kariéru," dodává.
Příprava derby-vítěze proběhla podle Holčáka v pořádku: "Moc se na neděli těšíme, snad si formu od toho května udržel. Jsou tam sice pošetření koně, ale mělo by to být dobré. Nic jsme neměnili, žokej je stejný a ani on nenechal nic náhodě, údajně má formu taky... A jestli bude zase autobus z Palkovic? V každém případě."
Před tak důležitým dostihem se hovoří o dalších plánech poněkud obtížněji, trenér se ale zatím kloní k variantě, že by Age of Jape v neděli uzavřel letošní sezonu. "Byli bychom rádi, kdyby si po St. Legeru odpočinul. Pro letošek by to mohlo stačit," uzavírá Holčák.
