Jeho koni už nasadili věnec, ale Jan Rája jakoby stále nemohl uvěřit. Po dvou desetiletích v dostihovém sedle a po řadě pokusů se mu konečně podařilo vyhrát derby. Nemohl jinak, zaklonil hlavu a vykřičel svou radost do oblak. Zatímco Rájův pokřik zanikal v ovacích zaplněné tribuny, v cílové rovině mu spěchal naproti malý muž v tmavém klobouku, který to celé zařídil. Josef Váňa, trenér a nejpozději od tohoto týdne také guru rychloléčby žokejů. Právě on Rájovi věřil navzdory závažnému zranění a právě jemu děkoval devětatřicetiletý žokej po doběhu nejvíc. Ale nejen jemu.
Honzo, představoval jste si vítězství v derby přesně takto?
Honzo, představoval jste si vítězství v derby přesně takto?
Musím se přiznat, že jsem měl úplně na začátku trochu strach, protože když jsme odskočili do zkušebního cvalu, měl jsem v ruce metrák. Pepa Váňa mi řekl před dostihem: Hele, už jsem ho upravil, že netahá. A pak tohle. Při odskočení do zkušebního cvalu mi blesklo hlavou: Do háje, to není možný…
Takže první seznámení s novým užděním, které Josef Váňa vymyslel, vás úplně neuklidnilo?
Na první pocit to bylo, jako když si to opřu tady o ten sloup a tahám. Ale potom v dostihu už byl Roches Cross perfektní, fakt se mi vodil líp, než minule. V cílové rovině se mi opřel o vedoucího koně a nechtěl od něj pryč, takže jsem musel vytáhnout bičík a pobídky nesměřovaly na zadek, ale přes plec, abych ho dostal od té zádě a dostal se před toho koně. Těch posledních 150 metrů, to už bylo fakt na krev. Oba jsme makali, co to šlo.
Celé jaro se bavíme o tom, že optimum Roches Crosse bude spíš ke dvěma kilometrům, přitom z tribuny to dnes vypadalo, že jste vítězství vybojovali až úplně v závěru.
Hrozně moc udělalo, že jsem měl oproti jiným klukům dobrý průběh dostihu. Pořád jsem si seděl zvenčí a to bylo důležité. Dráha je sice dnes skvěle připravená, ale u bariéry to je po předchozích šesti dostizích už trochu rozšlapané. Já jsem šel prakticky druhou, třetí stopou po dobrém povrchu a v rovině jsem měl celou dobu otevřený prostor. Nemusel jsem se nikde proplétat polem, akorát jsem si hlídal koně, kteří byli vpředu. Měl jsem perfektní dostih.
Kdy vás napadlo, že vyhrajete derby?
Nevěřil jsem tomu až do poslední chvíle. Jezdil jsem favorita už několikrát, před startem vždy byla smršť novinářů a nevyšlo to. Takže dokud jsem neměl hlavu vpředu, nevěřil jsem tomu. Kdybych měl i dvě délky náskok, jel bych stejně naplno a natvrdo…
Jedna věc ale byla oproti předchozím sezónám jiná. Před dvěma týdny jste prodělal vážné zranění, jak jste si z tohoto pohledu dnes věřil, byl jste dnes stoprocentním Janem Rájou?
Dnes jsem jezdil bičem z levé i pravé strany, jako kdyby mi nic nebylo. Musím poděkovat panu doktoru Tomanovi z plzeňské nemocnice, který odvedl skvělou práci, a ještě bych chtěl vyzdvihnout práci svého léčitele pana Šlechty. Podílel se na mé rekonvalescenci a odvedl perfektní práci.
Takže tam absolutně nebyla obava, že když dojde k nějaké vyhrocené situaci nebo souboji hlava – hlava, nemusíte to ustát?
Měl jsem z toho strach před začátkem dostihů. V tréninku jsme sice doma jezdili galupy, ale bičem jsem jezdil jen v levé ruce. Pravou jsem si chtěl nechat až na dostihy, abych byl čerstvý a něco si tam nepoškodil. Ale dnes po prvním dostihu s Kolymbií, kdy jsem si přehodil bičík do pravé ruky, obrátil jsem ho a po první pobídce jsem necítil v pravé ruce žádný tlak ani bolest, věřil jsem, že to bude dobré. Takže jsem spokojený a děkuji všem, opravdu všem. Protože jsem rád, že jsem se vrátil do Česka a tohle je taková odměna, kterou jsem ani nečekal.
