Mám nějaké nápady. A malou Alžbětku

Loni po derby s Františkem Holčákem a Jiřím Posádem.

Den konání Velké červnové ceny jistě není nejčasnějším startem v historii Martinova derby-zápisníku, ale kupodivu ani nejpozdějším. Tento blog vždy začínal i končil čistě podle toho, jak vypadaly mé časové možnosti a kolik prostoru jsem na jeho psaní zrovna měl. Teď, na prahu osmého ročníku, se tato etapa "sezónního webu" uzavírá. Od příštího roku bych rád rozšířil derby-zápisník na celou sezónu, a kromě samotného dostihu o modrou stuhu tady chci sledovat a glosovat i další události kolem tuzemského dostihového sportu.

Důvod, proč jsem tak neučinil už letos, je prozaický a neméně tradiční – čas. Zatím si na provoz pravidelně aktualizovaného webu netroufám, neboť se nám 18. května narodila dcera, malá Alžbětka, a hektické týdny se staly zase o něco hektičtějšími. Zase se tak potvrdilo, že se většina významných mezníků mého života – snad kromě státnic, které jsem si svého času pragmaticky přesunul na zimní termín – odehrává v blízkosti derby. Narozeniny, svatba a teď i první dítě, vše je přehledně poskládáno do onoho vzrušujícího období mezi Velkou jarní cenou a derby, jemuž lidé mimo dostihový sport říkají jaro. Asi to tak má být.

Nemalou radost mi v poslední době dělá i jediný kůň naší stáje Kelso Stables Mikesh, který od svého vstupu na dostihovou dráhu v červnu 2012 do současnosti vyhrál už šest dostihů a na sprinterských distancích patří k nejlepším v Česku. Pokud jste jeho fanoušky nebo se jimi teprve chcete stát, můžete veškeré novinky sledovat na Mikeshově facebookové stránce – palec nahoru mu můžete dát TADY.

Redakce je připravena.

Celkově ovšem sleduji český turf se stále většími obavami. Ekonomické krize přicházejí a odcházejí stejně jako lidé na tribunách a v zákulisí, za hlavní problém však považuji něco úplně jiného. Naše dostihy ztratily základní étos, příliš často se v nich mává rukou nad důležitými věcmi. Že i špičkoví koně v jedničkových dostizích běhají o stále nižší sumy? To víte, dostihy jsou stejně charita. Valaši v derby? Vždyť je to stejně jedno, vítězové našich klasických dostihů mají jen mizivou chovnou úroveň. Že se přechody třídových tříletých a starších koní z rovin na překážky stávají železným pravidlem? Holt na překážkách víc vydělají. Trh s ročky a plnokrevníky prakticky vůbec nefunguje? Ony ty dražby stejně nemají cenu. A sázky? Češi by stejně na dostihy nesázeli, mají spoustu jiných možností, jak se zbavit svých peněz.

Když se potkáme s lidmi z různých pater tuzemského dostihového sportu, můžeme mít rozdílné názory na řešení zmíněných otázek a problémů, ale jedno je naprosto nezbytné. Abychom k věci nebyli lhostejní. Musím se přiznat, že z mnoha lidí na dostihové scéně – napříč profesními i názorovými tábory – v poslední době začínám tuto lhostejnost a rezignaci cítit. Samozřejmě čest výjimkám! Osobně stále patřím mezi ty, kteří věří, že dostihy jako takové můžou mít i v tak malé zemi jako je Česko svou budoucnost. Neboli řečeno jazykem 21. století: že máme produkt, který můžeme dobře prodat. Samo to ale nepůjde. Pro začátek by stačilo, kdyby utichly osobní spory, a bylo možné investovat zbývající energii do hledání fungujících řešení. Že to bude všechno jiné než snadné, je jasné. Přesto věřím, že nic není ztraceno.

A teď už zpět k derby. Nejvyšší čas odstartovat.