 |
| Filip Minařík, foto: MC |
Že je Filip Minařík nejúspěšnějším českým žokejem všech dob se už stalo tak samozřejmým konstatováním, že to pomalu přerostlo v klišé. Rodák z pražského Radotína však ani ve čtyřiceti letech nepolevuje a posouvá svou kariéru stále dál. I když v nedávné minulosti jako první Čech překročil metu tisíc vítězství v sedle a vybojoval dva tituly šampióna německých žokejů, v poslední době se vydal novým směrem. Jako stájový jezdec slavného hřebčína Schlenderhan během necelých dvou let vyhrál sedm grupových dostihů, z toho tři na nejvyšší úrovni gr.1, a stanul mimo jiné jako první žokej z bývalého východního bloku na startu prestižního Japan Cupu. V rozhovoru, který jsem s ním minulý týden pořídil pro tištěný bulletin European Jockeys' Cupu, mluví nejen o tom, jaké sny a cíle mu v dostihovém sportu ještě zbývají, ale také o důvodech, proč výrazně podpořil pořadatele sobotní akce a sehrál v západní Evropě roli ambasadora poháru žokejů i svého "rodného" závodiště Velká Chuchle.
V rámci European Jockeys‘ Cupu se nakonec představí dvanáct žokejů z devíti zemí. Jak hodnotíte sestavu svých soupeřů?
Myslím, že je to velmi atraktivní sestava. Zvlášť když uvážíme, že se jedná o premiérový ročník a ještě se nemůže opřít o tradici. Termín samozřejmě nemůže vyhovovat úplně všem. Zatímco pro francouzské jezdce je výhodný, pro německé kolegy není optimální vůbec. Výsledný seznam každopádně považuji za velký úspěch pořadatelů.
Dá se tedy do budoucna mluvit ještě o nějakém jiném, výhodnějším termínu?
Asi ne, ono se zkrátka nedá zařídit, aby to vyhovovalo všem. Souhlasím s tím, že nejdůležitější je, aby mohli přijet Francouzi. Pokud má být pohár žokejů do budoucna zajímavý pro sázkovou kancelář PMU a televizi Equidia, je jednoznačně třeba orientovat se na Francii.
Podobné souboje žokejů jako ten, který se chystá na sobotu 26. září v Praze, mívají svá specifika. Tím hlavním je, že zúčastnění jezdci nemůžou nijak ovlivnit, jaké koně pojedou v jednotlivých dostizích. Co si o tom myslíte?
V první řadě je to vždy obrovská show, kterou bych přirovnal například ke špičkovým tenisovým exhibicím. Ať proti sobě nastupují hvězdní žokejové v Ascotu, Tokiu nebo Praze, podobné akce mají velkou prestiž, protože výrazně propagují tento sport. Popularizovat dostihy lze podobně jako jiné sporty hlavně přes velké hvězdy. Samozřejmě máme hvězdné koně, ale ti se poměrně rychle střídají a v průměru vydrží nějaké dva nebo tři roky. Naopak špičkový žokej jezdí i dvacet a více let.
Jak velkou motivaci cítíte před pohárem žokejů mezi svými kolegy a soupeři?
Mluvíme sice o show, ale o motivaci těchto profesionálů si vůbec nedělám starost. Nezapomeňte, že všichni žokejové trpí profesionální chorobou – když se otevřou startovací boxy, chtějí stejně všechno vyhrát. Někdy sedíte ve vážnici a půl dne posloucháte stížnosti mnoha jezdců, kde všude musí jezdit a kam se zase mají trmácet. Jakmile se ale dostanou na dráhu a odstartují, tak by se všichni pozabíjeli, jen aby mohli vyhrát. Ani tentokrát to nebude jiné.
S řadou svých pražských soupeřů se pravidelně potkáváte na evropských závodištích. Jak často přišla řeč na akci v Praze?
Určitě jsme to řešili, třeba Cristian Demuro se mě včera v Longchamp vyptával a moc se těší. Podobné ohlasy mám i od dalších. Pokud bude mít tento první ročník pozitivní ohlas, jsem přesvědčen, že se může příští rok povést přilákat ještě hvězdnější sestavu.
Velká Chuchle má renomé férové dráhy, takže by ani jezdce, kteří tady pojedou poprvé, nemělo nic překvapit nebo zaskočit.
Já si myslím, že naopak. Počítám s tím, že budou pozitivně překvapeni. Jak dráhou, tak i dalšími věcmi. Máte v Praze jedny z nejlepších startovacích boxů v Evropě a také skvělé zavaděče. Dostihy se startují včas a bez velkých průtahů. A dráha i její podklad jsou na špičkové úrovni.
Hodně se mluví o tom, že Praha uvidí v akci žokeje jedenácti různých národností a zřejmě několik různých jezdeckých stylů. Jak byste popsal například rozdíl mezi slavnými Italy jako Demuro s Rispolim a trojicí z Velké Británie a Irska?
Není to samozřejmě úplně snadné posoudit, ale obecně si myslím, že Angličani a Irové jezdí dostihy hodně ofenzivně a potrpí si od startu na dobré tempo. Ani Italové sice nemají nic proti ofenzivnímu pojetí, ale už delší dobu působí ve Francii, a tak si osvojili i defenzivní styl, tedy ježdění dostihů ze zadních pozic a stupňování tempa až v závěru.
Vy sám si ve srovnání s hvězdnými kolegy podle celkových vítězství i grupových úspěchů vůbec nevedete špatně, naopak jste jednou z hlavních hvězd prvního ročníku poháru…
Je to hezké, ale moc bych to nepřeceňoval. Jestli to náhodou nebude věkem, mám na Demura a některé další dobrých deset, patnáct let náskoku…
Jak zatím hodnotíte svou letošní sezónu?
Určitě jsem spokojen. Intenzivní objíždění všech závodišť a honění bodů do šampionátu ve čtyřiceti už trochu opadne, člověk si už toho nemusí tolik dokazovat a spíš se soustředí na jiné věci. Moc si cením, že se mi zase povedlo vyhrát grupu 1. Těch máme v Německu jen sedm ročně a z toho tak tři vyhrají žokejové působící v Německu. Já jsem druhý rok v Schlenderhanu a mám vyhrané tři grupy 1, o čemž se mnoha kolegům může jen zdát, takže mám samozřejmě radost.
Zbyly vám ze začátku kariéry nějaké profesní sny, které byste si ještě chtěl splnit?
Určitě bych se chtěl aspoň jednou zúčastnit nejbohatšího evropského dostihu Ceny vítězného oblouku v Paříži, i když už teď vím, že ani letos se mi to nesplní. Původně jsme tam směřovali výborného Ita, ale ten prodělal zdravotní problémy a musel být škrtnut i z Velké ceny Badenu. Navíc si myslím, že letos nás čeká "Arc století", kam by bylo těžké jet s jakýmkoli německým koněm. Tréve, New Bay, Golden Horn – to jsou hvězdy, díky kterým to může být nejsilnější ročník za mnoho let.
V Česku jste v poslední době jezdil jen sporadicky, ale většina diváků má stále v paměti váš slavný hattrick z Central European Breeders‘ Cupu 2001 v Mostě. Jak moc byste se chtěl něčemu takovému přiblížit v sobotu v Praze?
Bylo by to hezké, ale tentokrát to bude jiné a a konkurence bude o hodně silnější. Zároveň si myslím, že někdy je třeba nevnímat jen své osobní cíle a věnovat maximum energie těm důležitějším, což je v tomto případě propagace dostihového sportu. Jednak rovinových dostihů v České republice a pak taky českého turfu na mezinárodní úrovni.
Máte představu o kvalitě českých koní, řekněme určitý „feeling“, co si s nimi budete moci v dostihu dovolit?
Obecně to bude otázka pocitu a odhadu na místě. Neměl by to být problém, já i ostatní kolegové jsme myslím schopní se přizpůsobit jakékoli dráze a jakémukoli koni. Dále samozřejmě záleží i na tom, zda na mě zbude nějaký opravdu špičkový český kůň jako úřadující derby-vítěz nebo třeba Mikesh, který neudělal ostudu ani venku. Takže dobří koně tady určitě budou a pevně věřím, že aspoň na jednoho z nich se dostanu. (pozn. - nakonec Filip Minařík pojede sestavu Cassie, Mikesh, Simplon, Touch Of Genius a Bright Sand)
