Přistoupil jsem k mikrofonu v bývalém dražebním altánu na nádvoří hřebčína Napajedla a plnými doušky si užíval atmosféry začínající chovatelské přehlídky. Blesklo mi hlavou, že přesně v těchto místech kdysi vedli legendární dražby ročků takoví velikáni jako Quido Neuberg nebo Jan Vaňourek. Zhluboka jsem se nadechl, pronesl na úvod cosi ve smyslu, že stojíme v místech velké chovatelské tradice, neb hřebčín slaví příští rok 130 let od svého založení - a šel jsem k zemi. Rozvrzaná a lehce ztrouchnivělá dřevěná podlaha, která prý pamatuje ještě nástup Zdeňka Hlačíka do funkce ředitele v roce 1976 - tíhu okamžiku prostě nevydržela. Byl to naštěstí moment, který definitivně připoutal pozornost dosud roztěkaného publika a mohlo se začít. Vedle místních ročků, odstávčat a klisen z hříbaty bylo předvedeno sedm plemenných hřebců, kromě Egertona a dalších napajedelských to byli také Age Of Jape, Alaska River, Durante Alighieri a Sharpour. V auditoriu kromě chovatelů Miroslava Ševčíka nebo Vítězslava Vandy nechyběli například Zdeněk Hlačík, František Vítek, František Holčák, Zuzana Kubovičová, Pavel Kalaš, Miroslav Piskla, Antonín Černocký, Milan Theimer, Ivana Pejšková s Markem Šimákem či někdejší šampión rakouských trenérů Emmerich Schweigert. Přehlídka pořádaná Jockey Clubem navzdory čtvrtečnímu termínu výmluvně ukázala, že je třeba udržet tradici a že takové akce mají svůj smysl. Příklady velkých chovatelských setkání v sousedním Německu, kam hřebčíny z celého Německa neváhají svézt své špičkové plemeníky a na samotné předvedení navazují panelové diskuse i neformální debaty, ukazují cestu, kam by se takové iniciativy mohly dál ubírat. Napajedla, rodiště Masise (na obrázku) a desítek dalších slavných koní tuzemské historie, se pro podobné projekty nabízejí jako samozřejmé dějiště.
