 |
| Foto: JJ Clark |
Následující text vyšel 4. února v renomovaném německém newsletteru Turf Times. Napsali jsme ho spolu s Catrin Nack z Hamburku, a třebaže je to jen malá vzpomínka dvou dostihových příznivců na jednoho obdivuhodného koně, možná najde své čtenáře i u nás. Proto s povolením vydavatele a spoluautorky vkládám českou verzi.
Disciplína cross country v minulých dnech přišla o jednu ze svých veličin. Ve věku 27 let podlehl v irském hřebčíně Martinstown srdečnímu kolapsu hnědák Risk Of Thunder. Jméno, které v západní Evropě znají zřejmě jen dlouholetí a nadšení překážkoví fanoušci, a přesto byl "Risky", jak mu doma s láskou říkali, koňský hrdina. Irské noviny dokonce mluví o legendě. Pokud byla Quevega "Queen of Cheltenham", tak Risk of Thunder musí být uznáván jako "King of Punchestown". A pokud zajdeme ještě dál, není vůbec od věci vyslovovat jeho jméno jedním dechem s Red Rumem. Jestliže tento svého času udělal tolik pro obnovení popularity Velké národní, byl to právě Risk of Thunder, kdo podobným způsobem a skoro sám zpopularizoval na ostrovech dostihy cross-country.
Syn legendárního překážkového plemeníka Strong Gale získal v letech 1995 - 2002 neuvěřitelných 7 (slovy sedm) vítězství v La Touche Cupu a celkově dvanáct triumfů na své oblíbené dráze v Punchestownu. Unikátní sbírku úspěchů Risk of Thundera kompletují ještě jedno vítězství v regulérním dostihu a pět v point-to-point. V jeho sedle byli k vidění různí žokejové včetně Richarda Dunwoodyho, nejvíce je však hnědákova kariéra spojena s Endou Bolgerem.
Bolger - sám nekorunovaný král trenérů cross-country - fungoval jako jezdec a trenér v jedné osobě a sám vyhrál s Risk Of Thunderem tři ročníky La Touche Cupu. "Jako jezdec jsem na něm neprohrál, což jsem vždycky všem ostatním žokejům zdůrazňoval. Na kursu cross country byl prostě neuvěřitelný, nejlepší skokan pro tento druh překážek, na kterém kdokoli z nás seděl. Prostě vrhl všechno, co měl, přes živé ploty a valy a diváci zadržovali dech. Samozřejmě byl enormně populární i kvůli tomu, že běhal v barvách Seana Conneryho a lidé chodili na závodiště už jen proto, aby ho viděli na vlastní oči," vzpomínal Bolger tento týden. "Určitě není přehnané říci, že vdechl disciplíně cross country v Irsku nový život."
Syn legendárního překážkového plemeníka Strong Gale získal v letech 1995 - 2002 neuvěřitelných 7 (slovy sedm) vítězství v La Touche Cupu a celkově dvanáct triumfů na své oblíbené dráze v Punchestownu. Unikátní sbírku úspěchů Risk of Thundera kompletují ještě jedno vítězství v regulérním dostihu a pět v point-to-point. V jeho sedle byli k vidění různí žokejové včetně Richarda Dunwoodyho, nejvíce je však hnědákova kariéra spojena s Endou Bolgerem.
Bolger - sám nekorunovaný král trenérů cross-country - fungoval jako jezdec a trenér v jedné osobě a sám vyhrál s Risk Of Thunderem tři ročníky La Touche Cupu. "Jako jezdec jsem na něm neprohrál, což jsem vždycky všem ostatním žokejům zdůrazňoval. Na kursu cross country byl prostě neuvěřitelný, nejlepší skokan pro tento druh překážek, na kterém kdokoli z nás seděl. Prostě vrhl všechno, co měl, přes živé ploty a valy a diváci zadržovali dech. Samozřejmě byl enormně populární i kvůli tomu, že běhal v barvách Seana Conneryho a lidé chodili na závodiště už jen proto, aby ho viděli na vlastní oči," vzpomínal Bolger tento týden. "Určitě není přehnané říci, že vdechl disciplíně cross country v Irsku nový život."
Ačkoli byl oficiálním majitelem Risk Of Thundera první představitel Jamese Bonda, v pozadí se vždy pohyboval JP McManus, který výrazně ovlivňoval valachovo menežování. Hnědákovi se sice na jiných drahách než v Punchestownu dařilo o něco méně, přesto Bolger a McManus neváhali podniknout dvě expedice do Pardubic.
Připomeňme, že když v roce 1998 Risk Of Thunder přicestoval do Česka poprvé, měla Velká pardubická za sebou teprve čtyři ročníky s upravenými překážkami. Dostihový spolek intenzivně žil partnerstvím s Cheltenhamem, Meranem či Waregemem a čeští překážkáři podnikali první velké výpravy do Itálie i na cheltenhamskou Sporting Index Chase. Příjezd koně v barvách Seana Conneryho a tréninku Endy Bolgera byl dalším milníkem. Na britských ostrovech Velkou pardubickou zase připomnělo vítězství It’s A Snipa s Charliem Mannem v roce 1995, i následná hostování Richarda Dunwoodyho, Normana Williamsona, Rubyho Walshe a dalších. Tři roky po triumfu It’s A Snipa, kterého Marcus Armytage označil za koně "pomalejšího než pohřební vůz", se najednou proti české konkurenci postavil "král Punchestownu", na rozdíl od většiny jiných britských a irských účastníků skutečný specialista na cross-country.
 |
| Foto: JJ Clark |
První ukázku svého umění předvedl už na irské lavici, kterou působivě překonal ve zlomku vteřiny a hned v úvodní fázi dostihu se tak dostal do vedení. Následoval hromadný pád na Popkovickém skoku, kde skončily šance většiny domácích favoritů, a Risk Of Thunder s Richardem Dunwoodym měl najednou nesčetné délky náskoku. Na tribunách to zašumělo, o vítězi se zdálo být rozhodnuto. Když ale viditelně prořídlé pole vyběhlo z lesíka, nebylo po irském valachovi a Dunwoodym ani vidu, ani slechu. I televizní diváci zjistili až po dlouhých minutách, že Risk of Thunder ztratil svého hvězdného jezdce na malých zahrádkách. Po dostihu vyšlo najevo, že to svým způsobem bylo štěstí - Dunwoody totiž chyboval už před pádem a podle svědectví ostatních jezdců špatně objel točný bod. Kdyby se Risk of Thunder dostal do cíle, čelil by diskvalifikaci, rozhodčí by nicméně kromě hlasů jezdců neměli žádný hmatatelný důkaz, neboť situaci za lesíkem nezachytila žádná z četných kamer.
O rok později se Enda Bolger se svou hvězdou do Pardubic vrátil pro reparát. Tentokrát angažoval Kena Whelana, který nasměroval Risk of Thundera záhy na špici a Taxisův příkop skákal jako první. Hnědák ukazoval v rychlém tempu dlouhé a vysoké skoky a bravurně zdolával všechny nástrahy kursu. V polovině dostihu měl k dobru deset délek, jako jediný s ním dokázal držet krok krajan Dennistownthriller. Whelan si pohrával s tempem a Risk of Thunder působil i s přibývajícími metry svěžím dojmem. Dva kilometry před cílem bylo jasné, že jeho hlavním soupeřem bude obhájce vítězství Peruán, posouvaný Zdeňkem Matysíkem stále blíž špici. Ještě v posledním oblouku Risk of Thunder vedl, ale v cílové rovině ho Peruán převálcoval a odskočil o deset délek. Irská hvězda porazila zbytek pole o patnáct délek, to ale nemohlo nic změnit na obrovském zklamání v táboře Endy Bolgera. Zklamání tak velkého, že se ještě po letech v Pardubicích tradovalo, že J.P. McManus kvůli této prohře na Pardubice zanevřel. Ať už to bylo jakkoli, další kůň dvojice Bolger - McManus startoval ve Velké pardubické až v roce 2012…
A tak Risk of Thunder vítězil dál v Punchestownu. Bylo mu třináct let, když se v dubnu 2002 naposled postavil na start La Touche Cupu. V jeho sedle byl tentokrát JT McNamara, renomovaný amatér, jehož kariéra předčasně skončila po těžkém pádu v Cheltenhamu v roce 2013. Stárnoucí valach a jeho pilot se pustili do svého oblíbeného kursu v tradičně svižném tempu a postupně si vypracovali značný náskok. Komentátor Des Scargill už tušil senzační sedmé vítězství, když se najednou ze vzdáleného pole oddělil kůň a jal se žijící legendu pronásledovat. Outsider Ballyday Dazy se přibližoval s každým cvalovým skokem, zatímco unavený Risk of Thunder ochaboval a naplno jezdící McNamara dělal v sedle všechno možné i nemožné, aby udržel vedení. Celé závodiště čekalo, zda cílová čára přijde včas - a přišla, Risk of Thunder o krk zachránil vítězství.
 |
| Foto: JJ Clark |
Byla to slavná tečka za skvělou kariérou. Risk of Thunder byl po tomto vítězství obratem poslán do penze, kterou strávil v irském Kilmallocku. Péči týmu McManusova hřebčína Martinstown Stud si užíval dlouhá léta plnými doušky, i když mu občas těžkly jeho už kdysi tak citlivé nohy. Dělal ve výběhu společnost nikomu menšímu než trojnásobnému vítězi Champion Hurdle Istabraqovi, s nímž vytvořil nerozlučnou dvojici a skvěle sehraný tým.
Internetový boom a sociální sítě přišly pro Risk of Thundera pozdě, přesto lze na Youtube najít několik jeho dostihů a dokonce zvláštní video na jeho počest. Překážkový hrdina starého ražení nebude chybět jen Istabraqovi...
