Na okraj věštění z kávové sedliny. Fejeton a hitparáda před dnem D

Foto: Andrea Zavadilová

(napsáno pro Favorita) Derby je pro mě od dětství největším dnem roku. Kam se hrabou všechny narozeniny, dovolené a převody výplaty na účet. Na vlastní oči jsem přihlížel dvaadvaceti ročníkům, což mě v kontextu dlouhého zástupu dostihových přátel a ctěných kolegů všech věkových kategorií řadí kamsi do středu pelotonu.  Dodnes jsem schopen přesně ocitovat důvody všech vynucených absencí spadajících do časů neplnoletosti, kdy ani sebevětší turfman o svých plánech nerozhoduje sám. V posledních týdnech před derby dodržuji hned několik rituálů. Jedním z nich je psaní blogu, jehož prostřednictvím se snažím ohledávat atmosféru i mýty kolem aktuálního ročníku modré stuhy.


Řekněme si to rovnou – derby je jednou velkou směsicí pravidelně se opakujících mýtů a rituálů. Těsně před polovinou sezóny srovnáváme skupinu mladých koní, kteří se ještě nedostali na vrchol svých možností a zdaleka nebyli otestováni natolik spolehlivě, aby se dala závazně určit jejich reálná třída, distanční schopnosti a dostihový styl. Přesto se o to každý rok znovu pokoušíme a chvílemi při tom věštíme z kávové sedliny. Jsou ročníky, kdy se zdá být situace poměrně jasná a léta, kdy pro změnu všichni tápou. V takových dobách se objevují nejrůznější klišé ve stylu "tříletý ročník je mimořádně vyrovnaný", "nebývale otevřené derby", "může vyhrát osm až deset koní" a podobně. Mnozí píšící i sázející debatéři se zároveň všemožně "sichrují": Toto je favorit, ale uvidíme, jestli to dá … Hle, outsider, ale případným dobrým výsledkem nepřekvapí. A tak dále…

Jenže netrefit vítěze derby či se dokonce totálně plést není žádná ostuda. Jít s kůží na trh je naopak naprosto nutné, jinak to před derby ani nejde. Zkušenosti ostatně ukazují, že úspěšnost derby-odhadů bývá zhruba půl na půl. Pamatuji si, jak jsem si byl vítězstvím koní jako Age Of Jape, Ray Of Light, Nora Jeane nebo Gontchar tak jistý, jako že ráno vyjde sluníčko. Občas jsem dokonce věštecky předpověděl blesky z čistého nebe typu Laureat s jakýmsi mladíkem Václavem Janáčkem (11:1). Některým jiným vítězům jsem naopak nevěřil snad ještě ve chvíli, kdy probíhali cílem (Ready for Life, Kadyny…). To k tomu ale patří. Ve změti všech rozborů totiž jemně zaniká banální, leč až příliš často přehlížený fakt: "šancových" koní může být třeba dvanáct, ale vítěz je nakonec vždy jen jeden, dotovaných míst sedm a někdo také musí skončit poslední. Třeba právě někdo z těch zatím vzývaných. K tomu přičtěme sekundy plné sveřeposti mezi vyskočením z boxů a zatočením na protilehlou rovinu, vzpomeňme si na všechny kolize z minulých ročníků – a je jasné, že momentálně nelze nic brát úplně doslova.

Nenechme se ale mýlit, většina stáji o nedělním vývoji a perspektivách nemá o moc lepší představu než my normální smrtelníci za plotem. Nemalou část předstartovních interview, která poskytují nám novinářům, tvoří diplomacie kombinovaná se známým "přání otcem myšlenky". Každé slůvko váží jako na lékárnických vahách a pokud mají nějakou opravdu insiderskou informaci, nechávají si ji z pochopitelných důvodů pro sebe. To až s odstupem dnů, týdnů, měsíců a někdy i let probleskují přiznání, kdo s kým utekl v posledních dnech před derby, kdo se potuloval bez jezdce po lese nebo na kolejích, kteří naprosto zdraví koně ve skutečnosti celou dobu laborovali se zdravím a jaké další problémy se v tu dobu odehrávaly za zavřenými dveřmi.

S tím ale tak nějak počítáme. Patří to ke "hře", a to nejen před derby. Dodnes se směji při vzpomínce na jeden rozhovor, ve kterém mi jistý realizační tým ještě v paddocku do televizního mikrofonu tvrdil, že favoritův stájový kolega opravdu, ale opravdu nebude nasazen jako vodič, v žádném případě ne. Pak se otevřely boxy a… Zbytek znáte.

Stejně tak mě vždycky fascinoval ten obrovský kontrast mezi týdnem před derby a po něm. Ten zlom v neděli večer, kdy je všechno rozhodnuto, většina teorií spadla během dvou a půl minut do kanálu a zůstal jen nezvratný výsledek, na kterém už nelze nic změnit. Většina teoretických, ale i těch na všechny svaté odpřisáhnutých vytrvalců svých proklamovaných schopnosti zase pozbyla, rozejdou se na kratší distance, případně do nižších kategorií nebo na proutěné překážky – a je na rok zase klid.

Významným nedostatkem našeho derby, respektive celého českého turfu, je fakt, že celá tahle sláva by měla být jakýmsi vrcholkem ledovce, jehož zbytek ovšem v našem případně není k nalezení. Máme 2,5 miliony korun dotované derby, které svou prestiží, tradicí a právě tou sumou podněcuje představivost většiny majitelů a trenérů. Ovšem už nemáme potřebné množství dobře či přinejmenším slušně dotovaných dostihů, které by všichni ti za nemalé peníze pořízení koně mohli běhat před derby – a zejména po něm.

Ať už tříletá naděje uspěla či nikoli, moc dalších velkých cílů se na obzoru nerýsuje. Je tady na podzim Evropský pohár žokejů, nicméně prestiž a dotace obou komparačních "Velkých cen" a dalších potenciálních cílů se v rozmezí let až moc proměňují dle aktuální situace v českém turfu. Příliš možností na další formování a seberealizaci bývalých derbystů tady zkrátka není. A to jim ani nemusí v dálce "zlověstně" blikat Zlatá spona tříletých…

Vraťme se ale na začátek a od slov k činům. Jak by mohla vypadat subjektivní hitparáda letošních uchazečů o vítězství podle zápisníku? Podle odhadu míry šancí na vítězství (nikoli pořadí v cíli) třeba takto: 

1. BLACK CANYON

Posadit na první místo horkého favorita není nic, co by zavánělo třeskutou odvahou nebo originalitou. Neporažený kůň, který vyhrál polovinu svých startů zadrženě, ale dost dobře nemůže stát stranou úvah. Ano, jsou tu jisté limitující faktory, například falešné tempo v obou letošních dostizích, které Black Canyon absolvoval (a vyhrál). To hlavní, co bychom potřebovali vědět, nám Velká červnová cena, natož Karlovy Vary neřekly. Black Canyon zůstává velkou neznámou. Jeho dostihový styl, prostorná akce a lehkost, s nimiž si dosud počínal, jakož i současná forma jeho stálého jezdce Petra Foreta, však zvyšují pravděpodobnost, že se dokáže poprat i s případnou nepřízní osudu. Vodit nutně nepotřebuje, může jít i z pozice a jistá flegmatičnost jeho projevu naznačuje, že by si mohl poradit i s případným rušnějším děním okolo sebe. Jistě, existuje sto a jeden důvod, proč Black Canyon může v neděli poprvé odejít poražen. Ta jiskřička brilantnosti, kterou v některých okamžicích předvedl, však stejnou měrou dává naději na velké věci.

2. NAGANO GOLD

Foto: Andrea Zavadilová

Každé derby-pole obsahuje koně, kteří se vyhnuli poslednímu trialu a tím i velkému srovnání se zbytkem ročníkové špičky. Důvěra v ně kladená představuje určitý risk. Jsou to koně, kteří mohou stejně tak slavně zvítězit, jako být matně devátí. Nagano Gold je v mnoha ohledech podobnou neznámou jako Black Canyon, se kterým těsně prohrál v Karlových Varech (při nezanedbatelné váhově výhodě). Dosavadní starty dokázaly, že si umí sám odtáhnout dostih, ale ve většině loňských i letošních dostihů se s ním jezdci v úvodní fázi "prali". Zdá se mi, že ten ideální průběh na míru, který by mu umožnil plně rozvinout své schopnosti, zatím Nagano Gold nedostal. Potřebuje totiž svižný, rychle odběhnutý dostih a klid na pozici. Jakmile se za takových podmínek dokáže usadit, může se podle mého názoru měřit s kýmkoliv. Vytrvalost v tomto případě není problém, dokonce má v nohou vítězství na 2400 metrů. Teď ještě potřebujeme poslední důkaz potřebné třídy. V nedělním galopu měl sice navrch tréninkový kolega Palazzo Corsini, osobně ale vidím z dvojice svěřenců Grega Wroblewského výše tohoto bojovníka. I zde je nemalá výhoda v osobě špičkového jezdce.

3. STELLAR SPEED

Přesně po roce přicházejí majitel Valentin Buchtojarov a trenér Arslangirej Šavujev se stejnou strategií. Stellar Speed jde ve stopách úřadujícího derby-vítěze Gontchara, i on absolvoval všechny starty před modrou stuhou ve Francii. Jeho formy mají vzestupnou tendenci a zejména ta poslední z květnového Maisons-Laffitte ho katapultovala mezi hlavní favority derby. V kontextu některých soupeřů, s nimiž se potkal (v čele s na úrovni listed etablovaným Galikeem), počtů délek a podobných ukazatelů je třeba ho maximálně respektovat. Na rozdíl od jeho loňského předchůdce si ale nemyslím, že třídově nutně převyšuje všechny své soupeře. Bude muset bojovat a potvrdit naznačené.

4. NOBLE CLIFFS

Foto: Andrea Zavadilová

Zatím trochu ve stínu Black Canyona se nachází kůň, od něhož si stáj Pegas slibovala velký vzestup už loni. Noble Cliffs mnohé "nakousl" – ale zatím nedopověděl. Loňské velmi lehké vítězství ze zářijové Prahy se s odstupem času příliš nezhodnotilo, v Ceně zimního favorita měl špatný průběh, letošní debut v Compiegne skoro ani nelze zasadit do českého kontextu a ve Velké jarní ceně skončil po nikterak ideálním průběhu druhý. Z práce ho předchází velmi dobrá pověst. Tento kůň míří vysoko – a Jack Mitchell ho už zná. Zbývá potvrdit Angličanova květnová slova, že Velká jarní cena byla příliš krátká. Rodokmen to nutně negarantuje – ale prozatím věřme odhadu stáje.

5. SIR SUN

Foto: A. Zavadilová

V aktuální sezóně vyběhl jednou – a vyhrál klasický dostih. Je evidentní, že nepatří ke koním, kterým 2400 metrů padne jako ulitých. Jeho energická cvalová akce, dostihový styl a bojovnost ale dávají naději, že by přesto mohl bojovat o přední příčky. Zástupce stáje Lokotrans potřebuje průběh, na který je specialistou právě Jiří Chaloupka. Pokud se po cestě vyhne všem kolizím jako svého času Cheeky Chappie a na začátku rovinky ho žokej po chaloupkovsku vytáhne do vnější stopy k finiši ze zadní pozice, může to být ještě zajímavé...

NA UMÍSTĚNÍ: FELIX, AENEAS, FIGHTING LIPS, ZOCK, JOSEPH…

Vypíchnout koně na překvapení, který se může výrazně zvednout anebo naplno rozkvést právě na derby-distanci, není snadné. Osobně na to jdu vylučovací metodou. Mám velký respekt před umem Grega Wroblewského a věřím, že Palazzo Corsini může být kůň s potenciálem, ale peripetie kolem Velké červnové ceny naznačily, že v posledních týdnech zdaleka ne všechno šlo hladce – a derby je často právě o rozhodujících rozdílech a drobnostech, které nakonec v daný den chybí. Dohlášený George Boole je klasickým vítězem a o specialistovi na derby Františku Holčákovi platí to samé, tedy hluboký respekt a nutnost nikdy nepodceňovat jeho svěřence. V případě "George" nicméně tuším nedostatek vytrvaleckých schopností… Dominique byl na jaře problémové dítě stáje Dr. Charvát, v letošních dvou startech ho chvílemi zrazovala psychika a právě ta může znamenat onu zmiňovanou chybějící drobnost…

Kdo tedy zbývá? Velmi dobrý dojem na mě udělal ve Velké červnové ceně Felix, jehož spojení s Janem Rájou považuji za symbiózu podobného druhu jako v případě Sira Suna s Jiřím Chaloupkou. Po třetím místě v závěrečném trialu nelze odepisovat Aenease, umístění na tabuli může být reálné. Stejná charakteristika platí i v případě Fighting Lipse, disponujícího oproti některým favoritům převrácenou rovnicí – nikoli nejvíce třídy, ale zato vrchovatě vytrvalosti. Zimní favorit Zock celé jaro dobře vypadá a trenérka Helena Blažková ho udržela ve špičce ročníku. Možný chybějící zbytek vytrvalosti ovšem bude muset vyvážit stoprocentním průběhem, těžko od něj čekat drtivý závěrečný speed.

A pokud hledáme vyloženě jednoho outsidera, u něhož si za určitých okolností umím představit zatím málo pravděpodobný let ke hvězdám, nebojím se říct jméno Joseph. Nechme na chvíli stranou prestiž a status Memoriálu dr. Frankenbergera i následné výkony Kerabushe, Silver Balla a Landarona. Joseph má nepochybné rezervy, potenciál a vytrvalost. A jeden z hrstky lidí, kteří si toho jsou vědomi, je Jiří Palík. Otevřené zůstává, zda derby nepřichází příliš brzy a jaká je hnědákova reálná třída.