13. července 2017

Fotoblog VV: Sázka na bělouše. Jaro Línek začíná novou kapitolu


Foto: Václav Volf

Letitá zkušenost říká, že posílat do derby bělouše se v bývalém Československu silně nedoporučuje. Velká Chuchle za celých 97 let bílého vítěze derby ještě neviděla, v Bratislavě byl tento úkaz pozorován pouze jednou. To ovšem v éře, kdy by trenér Mario Hofer ve Starém Háji vyhrál snad i se strakáčem, a tak v roce 2004 prostřednictvím Siberiona úspěšně vstoupil do historie. Jestli v našich končinách existuje někdo, komu by se to mohlo znovu povést, je to Jaroslav Línek. Muž, který všechna čtyři vítězství v maďarském derby získal na bělouších, a nyní by rád ukončil letité čekání na úspěch v domácí modré stuze v sedle stejně zbarveného Oroblanca (na snímku vpravo). "Třeba je to dobré znamení, ve Slovenském derby jsem bílého koně ještě nejel," směje se čtyřicetiletý Línek, který zároveň poprvé posílá koně do vrcholu sezóny jako oficiální trenér. A tak "přibalil" ještě jednoho bělouše - na slovenského odchovance Gentleman Jacka (vlevo) ze stáje 7 Horse angažoval Bejsima Ferhanova.


Foto: Václav Volf

Oroblanco (Jukebox Jury) ze Stajne Patrik sice nepatří do nejužšího okruhu favoritů, ale na jaře dokázal s rezervou vyhrát dvojkový Memoriál Karola Firbasa (2000 m) a následně finišoval pátý ve Starohájském kritériu. Za 22 000 eur vydražený hřebec sice vyrůstal v hřebčíně Etzean, ale pochází z úspěšné německé rodiny "O", která se nejvíce proslavila pod hlavičkou hřebčína Zoppenbroich. Z našeho pohledu je zajímavá tím, že její německá větev byla založena v Napajedlích narozenou Sachertorte (Percy) a jedná se tedy o starou baltazziovskou rodinu Rose Bernd. "Situace před letošním Slovenským derby je hodně otevřená, v tříletém ročníku zatím není taková konkurence, jak jsme byli zvyklí v předchozích ročnících. Více než kdy jindy bude rozhodovat průběh dostihu a štěstí," glosuje Línek šance svého hřebce. "Věřím, že sedím na vytrvalci, který ukazuje i v práci, že derby-distance pro něj nebude problém..."

Foto: Václav Volf

Pro Jaroslava Línka to bude čtrnáctá účast v bratislavském derby, zatím posbíral tři druhá a jedno třetí místo. Ve vrcholu sezóny už jezdil prakticky pro všechny přední slovenské trenéry, ale i pro Sándora Ribárzskiho nebo Elfi Schnakenbergovou. "Nejblíž k vítězství jsem asi měl s Lenzem ze stáje Vimar Dvorníky, tenkrát nás porazil jen Rocky Of Gracie. A ani minulý rok s Fantastic Lacym nebylo vítězství daleko, možná jen stačilo mít trochu víc štěstí a lepší startovní číslo. Třetí jsem byl s Ryanem, ten se zvedal postupně a čím byl starší, tím byl lepší..." vzpomíná Línek. Jedním dechem ale dodává: "O vítězství v domácím derby stojím hodně, ale nijak zvlášť na to netlačím. Víte, když člověk chce příliš, má tendenci to spíš zkazit. Musím tomu nechat volný průběh..." Čekání na domácí vítězství si v posledních letech krátil triumfy v maďarském derby. Postupně ho vyhrál s King's Honorem (2004), Thunder Groomem (2006 - na snímku nahoře), Maydayem (2013) a Quelindem (2015). Všichni měli dva společné jmenovatele - bílou barvu a německý původ.

Foto: Václav Volf

Jaroslav Línek vyrůstal v Borském Mikuláši, kde začínal na ponících spolu se svým dvojčetem Pavlem. "Bratr měl koně rád, ale nezůstal u nich, postupně ho víc chytli koně pod kapotou. Lákala ho závodní auta, stal se automechanikem a je spokojený. Já jsem to měl jinak, vyučil jsem se ošetřovatelem koní. Po základní škole pro mě nic jiného než koně neexistovalo a měl jsem představu, že se jim budu věnovat právě v Borském Mikuláši. Jenže tamní stáj měla problémy, a tak mi rodiče řekli: ,Půjdeš dělat něco normálního'... Stále mě to ale táhlo do stájí a nakonec jsem se přes Čika Brečku dostal do PD Senica. Zaměstnali mě, udělal jsem si amatérskou licenci a začal jsem jezdit dostihy," popisuje své první kroky. Zpočátku ho nejvíce formovali trenéři Ľudovít Šara, Pavel Kalaš a Samuel Sokol. Na dlouhých 18 let se Línek stal součástí fenoménu PD Senica, posledního zemědělského družstva na Slovensku, které dodnes vlastní dostihové koně. "Pro mě to byly krásné roky, potkal jsem tam dobré koně i lidi. Nastupoval jsem v éře Pavla Kalaše, po jeho odchodu se na trenérském postu vystřídali Roman Mališka, Vlastimil Toman a Zuzana Kubovičová... Když se mi podařilo na dostizích v Čáčově vyhrát na koni v družstevním dresu, to byl rachot! To jsem si užíval, jednou jsem tam dokonce vyhrál pět dostihů za jeden den..." (na snímku ze 17.8. 2003 po vítězství na senické Brithney na domácí dráze)

Foto: Václav Volf

Za posledních dvacet let seděl na dlouhé řadě skvělých koní. Pokud je ale Jaroslav Línek tázán na toho osudového, vypálí takřka okamžitě jedno jméno: "Scyris. Sedmkrát jsem ho jezdil a sedmkrát jsme spolu vyhráli. Jezdil se poměrně snadno. Jakmile začal běhat sprinterské distance, které mu seděly nejlíp, tak to byl pan kůň, který čněl nad ostatními," zamyslí se žokej a jsme zase u běloušů. "Spousta lidí říká, že šiml snad ani není kůň, ale v mém případě to je přesně obráceně. Vždy se mi s nimi tak dařilo, že o nich nemůžu říct jediné křivé slovo..."


Foto: Václav Volf

Vyhrál zhruba čtyři stovky dostihů, čtyřikrát byl šampiónem na rovině a dvakrát na překážkách. Má na kontě deset klasických vítězství na Slovensku, dvě další přidal v Česku (Velká jarní cena - Innovator, St. Leger - Atack). Devětkrát poslouchal hymnu pro vítěze na mítinku Turf Gala, ale připsal si i celou řadu velkých dostihů v Česku a Maďarsku, tři "čárky" v rámci někdejšího Central European Breeders' Cupu a také švýcarské listed na později do Austrálie prodaném Thunder Teddingtonovi. Kolem přelomu století byl také vyhledávaným překážkovým jezdcem, ale později dal podobně jako například Jan Rája přednost rovinám. "Ať je to jakkoli, na překážkách je větší riziko zranění, i mě jich pár potkalo. Překážková scéna na Slovensku je navíc malá, je tady málo koní i dostihů, soustavněji se překážkovým koním věnují vlastně jen trenéři Brečka a Hanáček," vysvětluje Línek. "Dodnes ale vzpomínám na své dva starty ve Velké pardubické. S Hard Westportem od trenéra Votavy jsem se dokonce dostal do cíle na desátém místě a pak jsem jezdil ještě panu Holčákovi Toasta, toho jsem ale musel kvůli zranění zadržet. I po letech musím říct, že jet Velkou byl neskutečný zážitek. Stejně jako vítězství se skvělým tempařem Almanzorem z tréninku Radka Holčáka. To byl hodně dobrý kůň, s ním jsme soupeře většinou poztráceli už daleko před cílem. Vyhráli jsme třeba Zlatý pohár Paramo."


Foto: Václav Volf

Ambice věnovat se trénování v něm uzrála postupně. "Když jsem byl mladší, lákalo mě hlavně ježdění dostihů a úplně jsem ještě nevnímal ty různé věci okolo. S postupujícími lety mě začalo zajímat, jak se koně chystají, zkoušet jim hledat jejich parketu..." Své koně od začátku připravuje v Lakšárské Nové Vsi, zprvu v tandemu se švagrem Jozefem Chodúrem, později s Miroslavem Stančíkem, s nímž slavili mimo jiné úspěch ve slovenském Oaks se Saintnixou (na snímku). Od letošní sezóny vlastní Jaroslav Línek trenérskou licenci. "Už jsem se smířil s tím, že přichází méně jezdeckých příležitostí a že už neodjezdím tolik dostihů jako dřív. Dvojrole žokeje a trenéra samozřejmě není snadná, ale mám kolem sebe spolehlivý mančaft a výborné lidi ve stáji, na které se můžu plně spolehnout. Podporuje mě i celá rodina, bez toho by to nešlo."


Foto: Václav Volf

Lakšárská Nová Ves se pomalu, ale jistě stává svého druhu "slovenským Newmarketem". U Jaroslava Línka momentálně stojí necelé dvě desítky koní, nově zde působí také jeho bývalý "parťák" Miroslav Stančík a plnokrevnou enklávu v obci nedaleko českých hranic se zhruba tisícem obyvatel dotváří početná stáj majitele areálu Petera Strniska.


***
"Fotoblog VV" je nová příležitostná rubrika vznikající ve spolupráci s Václavem Volfem, s nímž se kamarádíme bezmála dvacet let a který poskytuje fotky pro zápisníku od samého vzniku tohoto blogu. Vaškův akční rádius je vpravdě středoevropský, a tak občas velmi rád doprovodím některé snímky z jeho cest a bohatého archivu pár nezbytnými písmenky.