Viděli jsme v podání Age of Japea další strhující výkon, ale povězte: bylo to dnes vítězství třídy nebo si kůň udržel vrcholnou formu z jara?
Formu má skvělou, ale on je ve svém ročníku jednoduše nejlepší. A dnes mu sedělo úplně všechno. Byl na tom skvěle, v cílové rovině jsem na něj mlasknul a on vystřelil jako obvykle. Ale vyhrál by i s horší formou.
Když jsme u formy - trenér Holčák před startem tvrdil, že ji máte i vy. Co jste pro to udělal?
Nic zvláštního, trochu jsem běhal a v posledních třech týdnech jsem jel méně dostihů, na koni jsem seděl spíš v práci. Také jsem byl týden na dovolené v Palkovicích. Bylo to fantastické, trocha turistiky a krásné letní počasí.
Vnímal jste dnešní den ze svého pohledu jako vrchol léta?
Trojkorunu člověk nevyhrává jen tak, třeba já jezdím už třicet let a dnes jsem ji získal poprvé. Můžu vám říct, že je to nádherný pocit. Na druhé straně jsem dnes měl trochu obavy z délky dostihu, těmi 2800 jsem si nebyl úplně jistý, ale i tak jsem Age of Japeovi hodně věřil. On je jednoduchý na ježdění, stačí sedět vzadu a v závěru zrychlit. Takto výborný kůň jezdci nedělá problémy, samozřejmě je třeba mít dobrý průběh dostihu, ale jinak tam není žádná zrada.
Máte dojem, že Age of Jape vám pomohl znovu nastartovat kariéru, je o vás větší zájem?
Když člověk vyhrává, je to vždy dobré. Je mi už 42 let, já už žádnou velkou reklamu nepotřebuji. Mám své stabilní klienty, nebudu jezdit věčně a ve střední Evropě mě za ta léta už všichni znají. Přesto vnímám letošní úspěchy s Age of Japem jako velké plus, protože před dvěma lety jsem ukončil kariéru, začal jsem trénovat a když jsem se chtěl letos vrátit, nebylo to vůbec snadné. Dost jsem se natrápil s váhou a víte, jak to chodí. V tomhle věku se po pauze vrátíte, něco výsledkově nevyjde a už slyšíte: Vidíte, ten už je starý. To pak jde rychle. Takže můžu říct, že mi tenhle kůň hodně pomohl a jsem jemu i jeho stáji vděčný.
Svým způsobem je tedy pro vás Age of Jape něco jako elixír mládí...
Už holt nejsem nejmladší. Když si někdo udělá v pětadvaceti nebo třiceti pauzu, je to něco jiného, než když se vracíte do sedla ve dvaačtyřiceti. Čas prostě nezastavíte, ale hlava zůstává stejná. Styl už možná není takový jako tenkrát, ale je to tak důležité? Myslím, že nejdůležitější je hlava.
Na jaře jste řekl, že jste v případě dobré nabídky kdykoli ochoten vrátit se k trénování. Je na tomto poli něco nového?
Občas se někdo zeptá, ale já takové nabídky hodně zvažuji. Chci pracovat už jen se seriozními lidmi, kteří nemění trenéry jako ponožky. Takoví jsou poměrně vzácní - existují, ale je jich málo. A mně se nechce po půlroce zase stěhovat. To je mateřská školka, už to nemám zapotřebí.
Takže zůstáváte v sedle. Na jak dlouho dopředu plánujete?
Ještě chci pár let jezdit, pokud to umožní váha a kondice. A pak se uvidí.
