Derby DJ: Komentujeme a drbeme poslední hodiny před derby 2018

Poslední večer před derby bývá na Martinově derby-zápisníku časem velkého dumání, ale také honění restů. Jako každý rok se zdaleka nedostalo na rozebrání všech šancových koní, ale to vůbec nevadí. Stejně bych měl pocit, že nosím dříví do lesa a opakuji tahy a chvaty, které jsou na internetu k vidění v několikerém provedení. Ostatně za 24 hodin bude většina zaručených informací a teorií pasé, a na spoustu otázek budeme znát odpovědi. Což bude znamenat definitivní konec první poloviny sezóny, protože výjimečnost derby spočívá právě v té horečné atmosféře, provázející poslední dny před startem. Jakmile se po derby-neděli rozhostí onen klid, je to neklamná známka, že začíná dostihové léto se všemi Karlovými Vary, Kolesy i Slovenským derby. Pojďme si tedy ještě naposledy užít té zmíněné horečky a ohledat dostih roku z více pohledů. I letos pro vás mám ještě pár střípků, u nichž by bylo škoda, kdyby spadly pod stůl. A proč se to jmenuje Derby DJ? Protože těch střípků je skoro tolik jako songů na playlistu průměrné české diskotéky.

Derby DJ: Komentujeme a drbeme poslední hodiny před derby

Stalo se na tomto webu dobrou tradicí završit zběsilý finiš zpravodajství před derby jednou poslední tečkou. Asi jako když žokej vytáhne na distanci bičík (teď na vás spiklenecky pomrkávám, všichni přece víme, že v Česku se vytahují bičíky už "za cestou" na začátku cílové rovinky). I letos tou tečkou bude glosář Derby DJ, shrnující všemožné dění před vrcholem sezóny a nabízející poslední zbytky z reportérského bloku. Jako obvykle to píšu v hluboké noci, kdy všichni čtenáři už spí a spoléhám na to, že si to přečte aspoň hrstka lidí, kteří sem zabloudí ještě v neděli ráno a dopoledne, kdy pro změnu budu spát já. A proč zrovna DJ? Protože těch střípků je skoro tolik jako songů na playlistu průměrné české diskotéky.

Derby DJ: Komentujeme a drbeme poslední hodiny před derby

Před chvílí odbila půlnoc, velký den je tady. Za devatenáct a půl hodiny je tady derby. Ideální čas ještě vytěžit, co zbylo v reportérském bloku a eventuálně na poslední chvíli rozšířit nějaké drby. Poslední tečku za zběsilým odpočítáváním před 96. Českým derby udělá na zápisníku i tentokrát glosář nazvaný Derby DJ, shrnující různé podstatné i nepodstatné dění poslední hodiny před vrcholem sezóny. Pojďme si totiž přiznat, že to letošní mimořádně otevřené derby je jako dělané pro lehce rozevlátý žánr. A proč zrovna DJ? Protože těch střípků je skoro tolik jako songů na playlistu průměrné české diskotéky.

Momenty: Tenkrát s Libanonem

Oba muži na tomto snímku jsou legendami rakouského turfu a bývalými žokeji, kteří se nakonec proslavili v jiných rolích. Vlevo 87letý Horst Woldt, bývalý dlouholetý kustod jezdecké šatny na závodišti Freudenau, vpravo mnohonásobný trenérský šampión Emmerich Schweigert. Jejich pohled zůstává zachmuřený. Ačkoli byla Vídeň nedávno posedmé za sebou vyhlášena nejlepším místem pro život na světě, na dostihy plnokrevníků se tady už prakticky nedá chodit. Historický areál Freudenau už léta slouží jako kulisa pro různé společenské a kulturní akce, tolik vzývaný Ebreichsdorf letos bude hostit pouhá tři odpoledne s cvalovými dostihy. V celé zemi je všehovšudy 66 registrovaných koní v tréninku, z toho 14 tříletých a 6 dvouletých. "Ten výhled je tak depresivní, že se tomu člověk vzpírá uvěřit. Tolik věcí se kdysi dělo ve Freudenau, tolik ruchu a lidí v neděli na dostizích… Zbyly jen vzpomínky," řekl Schweigert, když jsme se kvůli jednomu chystanému projektu sešli kousek od ulice, odkud dodnes odjíždějí autobusy do Freudenau.

Momenty: Když rupne historie

Přistoupil jsem k mikrofonu v bývalém dražebním altánu na nádvoří hřebčína Napajedla a plnými doušky si užíval atmosféry začínající chovatelské přehlídky. Blesklo mi hlavou, že přesně v těchto místech kdysi vedli legendární dražby ročků takoví velikáni jako Quido Neuberg nebo Jan Vaňourek. Zhluboka jsem se nadechl, pronesl na úvod cosi ve smyslu, že stojíme v místech velké chovatelské tradice, neb hřebčín slaví příští rok 130 let od svého založení - a šel jsem k zemi. Rozvrzaná a lehce ztrouchnivělá dřevěná podlaha, která prý pamatuje ještě nástup Zdeňka Hlačíka do funkce ředitele v roce 1976 - tíhu okamžiku prostě nevydržela. Byl to naštěstí moment, který definitivně připoutal pozornost dosud roztěkaného publika a mohlo se začít. Vedle místních ročků, odstávčat a klisen z hříbaty bylo předvedeno sedm plemenných hřebců, kromě Egertona a dalších napajedelských to byli také Age Of Jape, Alaska River, Durante Alighieri a Sharpour. V auditoriu kromě chovatelů Miroslava Ševčíka nebo Vítězslava Vandy nechyběli například Zdeněk Hlačík, František Vítek, František Holčák, Zuzana Kubovičová, Pavel Kalaš, Miroslav Piskla, Antonín Černocký, Milan Theimer, Ivana Pejšková s Markem Šimákem či někdejší šampión rakouských trenérů Emmerich Schweigert. Přehlídka pořádaná Jockey Clubem navzdory čtvrtečnímu termínu výmluvně ukázala, že je třeba udržet tradici a že takové akce mají svůj smysl. Příklady velkých chovatelských setkání v sousedním Německu, kam hřebčíny z celého Německa neváhají svézt své špičkové plemeníky a na samotné předvedení navazují panelové diskuse i neformální debaty, ukazují cestu, kam by se takové iniciativy mohly dál ubírat. Napajedla, rodiště Masise (na obrázku) a desítek dalších slavných koní tuzemské historie, se pro podobné projekty nabízejí jako samozřejmé dějiště.

Momenty: V kabině nad Berlínem

"Tohle tak těžké nebude," zasmál se Günther Barth a poposedl na židli v komentátorské kukani pod střechou hlavní tribuny berlínského závodiště Hoppegarten. Kdesi na horizontu se krčila dvojice koní. Hlas Hoppegartenu se tentokrát nepotřeboval učit dresy, ale o to pozorněji musel sledovat monitor, neboť ze svého stanoviště nedohlédne volným okem na začátek zdejší přímé dráhy. Pak se ozvalo z vysílačky "Gleich geht es los!" a německý turf zažil první match od roku 1907. Co bývalo v bohatýrských dobách dostihové historie vnímáno jako souboj dvou koní (a majitelů) na ostří nože, bylo v červenci 2015 oprášeno jako hec dvou spřátelených majitelů. Jejich valaši Gamgoom a Ach Was už vyhráli celou řadu dostihů, ale rozhodně nepatří k hvězdám německého turfu. Majitelé, posléze závodiště a nakonec jistá sázková kancelář coby sponzor nicméně vycítili slušný marketingový potenciál. Ačkoli sportovní hodnota souboje valachů byla mizivá - Ach Was by za normálních okolností musel nést o 8,5 kg méně než Gamgoom - match nadchl sociální sítě i celostátní média. Zúčastněné stáje jej totiž pojaly jako velký happening, do sedel angažovaly dvě populární jezdkyně a byly kromě slušné publicity odměněny i neuvěřitelnou atmosférou. Ať match, večerní dostihy nebo jiné nápady - pokud jde o popularizaci turfu, nejsou žádné hranice.