 |
| Foto: Evizna Kopečná |
Byla to jen chvilka, sotva vteřina. V jednom momentu jsem si na tříletém Morganovi hledal po startu pozici – a najednou tma. Kůň i já jsme skončili v kotrmelcích. Dost ošklivý pád. Jen mi blesklo hlavou, že to není moc hezký začátek výletu do Prahy. Tohle jsou situace, kdy jde o život. Vendula Korečková to střihla přímo mému koni pod nohy, nemohl jsem nic dělat. Po dostihu se mi omlouvala, uznala chybu a já to beru. Nemohla koně v tu chvíli ovládat, tak se na ni nezlobím. Jsou to ale nebezpečné momenty, které se nesmí stávat a je potřeba jim v dostihu předcházet. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Rychle jsem se oklepal a odjíždím se dvěma vítězstvími.
Ve Velké dubnové ceně jsem měl na výběr mezi čtyřmi koňmi. Původně jsem slíbil Gregovi Wroblewskému, že pojedu Solar Eclipse. Greg mi ale nakonec volal, že jeho syn domluvil angažmá Szczepana Mazura a chtěl, aby polský šampión v Praze dostal pořádné "rito". Neměl jsem s tím problém. Szczepan jezdí dobře, nemá to sem úplně blízko, tak ať se v Chuchli sveze na dobrém koni. Mně to žádný škrt přes rozpočet neudělalo. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu Father Frosta. Viděl jsem všechny jeho dostihy. Je to kůň, který je v průběhu strašně klidný a umí odpočívat, tak jsem si říkal, že by to nemuselo být špatné ani na 1800 metrů.
Nakonec to vůbec nebyl snadný dostih, Šafi (Jaromír Šafář) na Aldzarbovi dobře rozvrhl síly. Bylo mi jasné, že tenhle kůň v závěru nezastaví a jakmile má v dostihu potřebný klid, je to velmi nebezpečný soupeř. Nemělo ale smysl se s ním nahánět na špici. Přede mnou cválaly Dally Hit a Sapsiree, na nich dva zkušení žokejové Jiří Palík s Janem Rájou. Ti dopředu nespěchali a já neměl na výběr. Kdybych začal spekulovat a honit sám Aldzarba, v závěru by mě pak sežrali. Takže nebyla jiná možnost, než zachovat klid, i když se Aldzarb všem vzdaloval. Nakonec to klaplo. Moc jsem ten dostih chtěl vyhrát. Zase ale na sebe nemůžu být přehnaně hrdý – dostal jsem sankci za bič, bylo ho tam v závěru příliš a to není nikdy dobře. Moje chyba, musím se polepšit.
Musím se přiznat, že momentálně mám dost starostí. Mám dobrou práci u trenérky Evy Fabiánové v Hoppegartenu a začínají se rozjíždět dostihy, ale je to složité. Stále řeším problémy s papíry a vízy. To je teď priorita, bez které se nemůžu posunout dál. Můj bratr Jeleman je na tom lépe, zrovna dostal papíry na dva roky. Pracuje u Grega Wroblewského. Proto je skvělé, že jsem dnes pro Grega a pana Nieslanika vyhrál dostih s tříletým Kerabushem. Je to takové hezké – oni pomohli bráchovi, já teď pomohl jim. Brácha byl v Kazachstánu velký talent na ultravytrvalecké dostihy. Na 20 kilometrů byl o hodně lepší než já, mně to moc nešlo. Asi jsem na to neměl tu správnou trpělivost. Jeleman zatím jezdí v práci, na koni sedět umí. Teď si ho vzal do parády Greg.
V Berlíně prožívám klasické začátky. Znovu začínám od nuly jako kdysi v Česku. Když jsem přišel z Kazachstánu, bylo to pro mě těžké uchytit se v úplně neznámém prostředí. Pak jsem se ale dostal mezi lidi a rychle získal kamarády. Dnes mám někdy pocit, že se do Česka těším skoro víc než domů, kde už nemám moc kamarádů. Právě lidi mi v Berlíně moc chybí. Neumím německy a zatím se moc neučím. Dokud se nevyřeší situace s papíry, nedokážu se na to soustředit, potřebuji mít čistou hlavu... Někdy není snadné se domluvit, ale u trenérky Fabiánové je Jan Korpas a asistent trenéra Rolanda Dzubasze je Polák, díky nim to zvládám. Na dostizích mi moc pomáhají i Filip Minařík a Jozef Bojko. Jsou skvělí a musím jim touto cestou poděkovat.
Říká se, že v Německu není moc konkurence, ale je to přesně naopak. Konkurence je obrovská. Němečtí kluci naváží i malé váhy, já jsem tam se svými 54 kily už docela těžký. V Česku je to lehká váha, tam ne. Není vůbec snadné dostat se na dobrého koně. Východní trenéři mě ale už trochu znají. Jsem domluvený s Rolandem Dzubaszem, že pro něj budu jezdit v dostizích koně majitelů, kteří nemají své stájové žokeje. Už jsem byl třetí v grupě pro hřebčín Auenquelle, příští neděli bych měl jet koně ze šampiónské stáje Darius Racing. Mým manažerem je ředitel berlínského závodiště Ulf-Thomas Kühn. Když to ale bude jen trochu možné, chci jezdit také v Česku. Než jet na jednoho koně šest, sedm hodin do Kolína nebo Düsseldorfu, přijel bych raději do Prahy.
Už byly i nějaké nabídky na pozici druhého jezdce ve velké stáji, ale podle mě je na to ještě brzo. Musím se dál zlepšovat a jít postupně…
