Sezóna začala! Co všechno se stalo, ale i to, co se nestalo

Velikonoční pondělí odpoledne, silnice kousek za Lysou nad Labem. Muž a jeho kůň se vracejí domů. Nonšalantně si vykračují mezi jedoucími i stojícími auty, obrázek stoického klidu uprostřed uspěchané civilizace. Pranic jim nevadí, že se dlouhá řada vozů kolem nich štosuje do stále větší dopravní zácpy, jak už to krátce po skončení dostihů bývá. Pomalu míjejí spěchající diváky za volanty, sázkaře v rodinných vozech všech typů i koňské kolegy v přívěsech a přepravnících. Bývalý šampión překážkových jezdců Karel Vít a pětiletý valach Zlomek jdou pěšky a cítí spokojenost po dobře odvedené práci. Před slabou půlhodinkou se bratrovi někdejšího "pětkového hrdiny" Zápaďáka podařilo na devatenáctý pokus zvítězit. Také v pětkovém dostihu, ale dostihová radost je stejná bez ohledu na kategorii. Od tohoto týdne se před našima očima opět začnou odehrávat desítky a stovky podobných mikropříběhů. V Česku začala další dostihová sezóna. Konečně!


Není to mimochodem stá dostihová sezóna, jak před několika dny zaznělo na tiskové konferenci Jockey Clubu, ale devětadevadesátá. V roce 1919 byl sice založen Čs. Jockey Club, ale žádné dostihy se toho roku na českém území neuskutečnily. Ještě neexistovaly téměř žádné domácí stáje, panoval kritický nedostatek koní a po dlouhé válečné pauze nebylo žádné z existujících závodišť ve stavu, který by umožňoval okamžité obnovení dostihového provozu. Velká Chuchle tak otevřela své brány až na jaře 1920 a ve stejném roce se běžela i první poválečná Velká pardubická. Můžeme tedy z Jockey Clubu sejmout tlak jubilejní sezóny.

Čtyřicet koní v sedmi dostizích, to číslo nemohlo pořadatelům dostihové premiéry udělat radost. Nepomohly velkoryse vypsané dostihy včetně stotisícového bonusu v tom hlavním, ani některé další tahy jako dostih na 2200 metrů pro tříleté debutanty. Svést to pouze na počasí a záchvěvy zimy na konci března by ale bylo zavádějící. Malá startovní pole jsou v posledních letech bohužel širším mezinárodním trendem a je prací Jockey Clubu, jeho rovinové komise i jednotlivých pořadatelů promyslet, jak tomu do budoucna čelit. Pracovní hypotéza: nejsou tři velké dostihové dny na třech různých drahách (Lysá, Most, Velká Chuchle) během jednoho kalendářního týdne v současné situaci českého turfu i na jaře příliš?

Foto: Andrea Zavadilová

"Statek Blata chce své peníze zpět," pravil sugestivní titulek kolegů z Tipařova palce. Majitel a hlavní sponzor velikonočních dostihů Josef Dufek ovšem v pondělí působil jako muž, který má úplně jiné starosti. "My jako stáj ty peníze necháváme tady. Nízký zájem stájí mě mrzí spíše kvůli rodině Palyzových, která kolem zdejších dostihů odvádí spoustu práce. A úplně jsem to nepochopil ani z pohledu majitelů a trenérů, vždyť čistě ekonomicky byl dnešní dostihový den na české podmínky dotován nadstandardně, a netýkalo se to jen hlavního dostihu. Každý rok také vnímám stesky, že není na jaře co běhat s tříletými vytrvalci a tady ta možnost byla. Ale je to samozřejmě každého věc, čemu dá se svými koňmi přednost," krčil rameny Dufek. Mezi vypsanými dostihy tentokrát chyběla Velikonoční steeplechase. "Věděli jsme, že kvůli termínovému souběhu s Milánem tady dnes kvalitní překážkový dostih nepostavíme. Čtyři až šest špičkových žokejů dnes jezdí právě v Itálii, a tím pádem jsou tam i koně," vysvětloval Josef Dufek. Když ke konci pondělního odpoledne nečekaně zvedl ruce nad hlavu, mohlo za to právě Miláno. Narostlý tříletek Mahe King (Adlerflug) v barvách Statku Blata Český Ráj při svém překážkovém debutu ukázal slušný talent a utekl mezinárodním soupeřům o pět délek. Stejně starý Mandachal (Manduro) ovládl o devět délek dostih debutantů a postaral se tak o jediný pondělní úspěch španělského šampióna Václava Janáčka.

Foto: Andrea Zavadilová

S napětím očekávaný souboj derby-vítězů v Lysé neměl vítěze. Přesněji řečeno: vítěze měl, ale stal se jím největší outsider v poli Charles Quatrieme (Motivator). Osmiletý veterán z rodinné stáje Dolní Moravice už v mladších letech mnohé sliboval, ale přibrzdily ho vleklé zdravotní problémy. Nicméně trenérka Eva Záhorová už několikrát dokázala, že se velkých jmen nebojí a valachovo velikonoční vítězství je nutné navzdory několika umístěním z lepších dostihů hodnotit jako jeho životní výkon. Výborně zaběhla i napajedelská odchovankyně Celeste (Ryan) na druhém místě, třetí Touch Of Genius (Galileo) už ztrácel sedm délek, ale porazil Timekeepera (Galileo) a byť jeho slibný moment skončil na začátku cílové roviny, v zásadě splnil vše, co se od něj očekávalo. "Při absenci steeplechase jsme uvažovali, jak zvýšit atraktivitu programu, a proto jsme poslali do hry naše derby-vítěze. Touch Of Genius sice nemá dostih v nohou, naposled běhal v červnu a ve srovnání s Timekeeperem mu ani neseděla distance, ale potřebovali jsme pro něj vstup do sezóny. A také jsme chtěli přitáhnout diváky a něco nabídnout televizi. Je to jako ve fotbale: hlavní musí být atraktivita pro diváka," konstatoval Dufek.

Foto: Andrea Zavadilová

Touch Of Genius je jedním ze tří vítězů Českého derby, kteří zůstávají v tréninku. Zatímco úřadujícího vítěze Josepha (Lando) čeká těžký úkol obstát proti starší špičce a vylepšit rozpačitý dojem z posledních loňských vystoupení, oba jeho předchůdci se vracejí na dráhu po vleklém zranění. S Gontcharem (Champs Elysees) se chce trenér Arslangirej Šavujev pokusit o návrat na blacktype scénu a přihlásil ho do květnové grupy 2 Oleander-Rennen v berlínském Hoppegartenu. Podobným směrem se ubírají i myšlenky týmu Touch Of Geniuse. "Chceme ho po skončení kariéry zařadit do chovu, a tak ho směřujeme na červen do grupového dostihu v Miláně. Teď je hlavní, aby zůstal zdravý," dodal Josef Dufek.

Na 2. duben jen tak nezapomene Marián Štangel. Jeden z nejúspěšnějších slovenských parkurových jezdců moderní éry absolvoval v Lysé nad Labem svůj oficiální debut s trenérskou licencí. Energický muž pocházející ze Šamorína sleduje dostihy od dětství a jeho tajným snem je mít jednou koně na startu Velké pardubické. Zda se mu to podaří s jeho současným překážkářem Marianem, zatím zůstává otevřené. Svou trenérskou kariéru zahájil čtvrtým místem ryzky Mooreen (Calming Influence). Vítězka loňské Ceny Arvy je prozatím hlavní hvězdou Štangelovy stáje sídlící na bratislavském závodišti Starý Háj.

Velikonoční pondělí z říše snů prožil také Jaromír Šafář. Šance, kterou mu v Hannoveru nabídl trenér Pavel Vovčenko, se úřadující český šampión zhostil se ctí a dovedl hnědáka Schänga (Contat) k jistému vítězství v prvním listed německé sezóny. Na měkké dráze se zrodilo svým způsobem české velké pořadí. Na druhém místě totiž finišoval svěřenec Miroslava Rulce Mata Utu (Slickly) a třetí příčku obsadil Bauyržan Murzabajev na Scapině (Tai Chi).

Když zmiňujeme věci, které se v pondělí staly, je třeba přidat i jednu, která se nestala. Po mnoha letech v Lysé nad Labem chyběl tradiční dostih neregistrovaných koní. Jockey Club totiž na svých internetových stránkách ohlásil, že bude doživotně distancovat všechny registrované dostihové koně, kteří se podobných ukázkových závodů zúčastní. Protože mnozí trenéři v minulosti využívali dostihy neregistrovaných koní jako pohodlnou variantu práce po trávě pro mladé koně a rekonvalescenty všeho druhu, zdá se, že zčistajasna nemá "neregy" kdo běhat. Což je škoda přinejmenším z jednoho důvodu – tyto závody "mimo soutěž" hrály významnou roli při růstu a podchycování mladých jezdeckých talentů a měly v tomto směru nemalý potenciál. Dobře je to vidět na dostizích poníků, o jejichž přínosu v této oblasti od vzniku oficiální Pony ligy se závaznými pravidly i svědomitým vyhodnocováním snad už nikdo nepochybuje. Podobný krok do "legality" je nyní potřeba udělat také s dostihy neregistrovaných. Ty by se za určitých předpokladů mohly stát tolik potřebným přechodem mezi poníky a oficiálními dostihy - ale je nutné jasně vytyčit pravidla.

Ve věku nedožitých 70 let zemřel Fidelis Schlée a s ním odešel i kus zvláštní atmosféry dostihového sportu devadesátých let. Doby, kdy v hlavním městě vycházel ve stotisícovém nákladu Večerník Praha jako deník, ve kterém bylo prakticky ob den možné najít alespoň krátký text o dostizích nebo snímek ze závodiště. Ještě předtím, než se majitel tohoto listu zapsal do povědomí veřejnosti jako svérázný podnikatel "s tím zlatým záchodem", byl totiž vášnivým dostihovým příznivcem a majitelem populární stáje. Když se jeho Ajanta stala v roce 1993 Koněm roku, vyšel ve spřízněných novinách opakovaně její barevný plakát. Fidelis Schlée rád pózoval se svým Rolls-Roycem, ale v dostihové oblasti mu byla vlastní určitá velkorysost, která se v pozdějších letech ze zdejšího turfu poněkud vytratila. Sponzoroval první dva ročníky derby po rozdělení federace, rodině Vítkových jako svým dvorním trenérům často nechával volnou ruku. Dodnes se vypráví historka, jak zcela odzbrojil svého žokeje i trenéra, když jim v paddocku před klasickým dostihem oznámil, že si v případě vítězství mohou rozdělit dotaci mezi sebe. Čímž ovšem jezdce znervóznil natolik, že výsledkem bylo "až" třetí místo. Po Ajantě přišel hvězdný mílař Gay Devil nebo vítěz z Auteuil Rouge Ruban. Večerník Praha a jeho majitel však dokázali se svými čtenáři oslavovat i méně hvězdné koně jako Merlin Bohemia nebo Vlastík. Po prodeji novin Schlée přejmenoval stáj na Semper Fidelis, ale to už byla jeho labutí píseň. Poslední neuskutečněnou ambicí jednoho z prvních úspěšných soukromých majitelů po roce 1989 bylo startovat s Hyphenem v Dubaji. Zemřel den před letošním Dubai World Cupem.