Liebichův Sagar by se divil. Neděle s epičtějším finále než maďarský film

Foto: Andrea Zavadilová

Postrádá se jaro. Vypařilo se bez náhrady, bylo zlikvidováno a nemilosrdně vyšoupnuto. Sucho napříč republikou, vyprahlá krajina a málo vody. V dostihové sféře tvrdo, prašno – a časové rekordy. Padají na všech možných drahách a výkonnostních úrovních. Týden poté, co byl překonán rekord Jarní ceny klisen a také letité maximum na 2400 metrů v Mimoni, přepisování tabulek zdaleka nekončí. Novým rekordmanem Memoriálu dr. Frankenbergera je od soboty Be Master, který tak na sebe výrazně upozornil před Českým derby. O den později převzal štafetu Sagar, který posunul o dvě setiny rekord Velké jarní ceny. Což o to, je to hezké – ale pořádný déšť a početná startovní pole by byly ještě lepší.

Schovaná klisna a Švéd zlomili rekord. Český žokej vítězí stokrát v blacktype

Stál před vážnicí, obtížen sedlem a cestovní taškou, a působil poněkud ztraceným dojmem. Nebýt vedle odloženého poháru, jen málokdo by poznal, že má před sebou čerstvého vítěze Jarní ceny klisen. Per-Anders Graberg je i po čtvrt století ježdění a více než 1000 vítězstvích stále panem Nenápadným. Na jindy neproniknutelné tváři se ale tentokrát zrcadlil široký úsměv. "Bylo už načase, že? Konečně jsem si v té Praze taky vyhrál," liboval si nejlepší švédský žokej necelé dvě hodiny poté, co v sedle tajného tipu Lady Westminster zlomil časový rekord Jarní ceny klisen. Vítězství na české půdě se dočkal na devatenáctý pokus a po neděli už nebude vnímán jen jako stálý inventář Evropského poháru žokejů, na němž se představil zatím třikrát. "Pořadatelé poháru o mě stojí i letos. Ještě musím ověřit, jaké budu mít v září závazky, ale když to bude možné, rád znovu dorazím," dodal Graberg. Napsal tak tečku za dostihem, který zůstane dlouho v paměti i z jiných důvodů.

Shrnujeme víkend superlativů: "Grand sukces" i tlačenice desítek majitelů

Foto: Andrea Zavadilová

Že jsou dostihoví příznivci poněkud specifická skupina obyvatelstva, asi tušíme všichni. Když se ovšem na 1. máje vyrojí nejrůznější části společnosti, aby se každoročně srazily v ulicích, na velkých náměstích a pláních, člověku dojde, že dostihový lid je ve skutečnosti regulérní subkulturou. Jen nechodíme na svátek práce demonstrovat, nýbrž se sjíždíme za účelem hazardu a oslavy koní do polabských lesů. Z tohoto úhlu viděno je účast na prvomájových dostizích v Lysé nad Labem téměř demonstrací společenského postoje. A nejen v Lysé. První prodloužený květnový víkend sahal akční rádius českých stájí přes půl Evropy.

Benefice zelených koní: Sagar ukázal potenciál, ale Pegas věří v "draka"

Foto: Andrea Zavadilová

Bývaly doby, a není tomu tak dávno, kdy ještě v úterý po dostizích byla docela vzácnost najít na internetu fotky z dění uplynulého víkendu. Úplné sci-fi znamenalo pustit si záznam odběhnutého dostihu ještě ve stejný den, a nedostatkovým zbožím byly i jakékoli podrobnosti nad rámec technických výsledků. To všechno je minulost. V roce 2018 lze sledovat průběh dostihů živě na internetu z pohodlí domova, svůj záznam nebo fotky pořizuje prakticky každý druhý návštěvník vlastnící mobilní telefon. Vše se zrychlilo, informační komfort je větší. Dokážeme se ale z dostihů více radovat, máme z nich větší potěšení, umíme množství podnětů přetavit v nezapomenutelné zážitky? To už záleží na každém z nás. Jsou to ale právě zážitky, kvůli nimž se vyplatí zaklapnout počítač a vyrazit na závodiště osobně. Kongeniálně to v neděli vystihla jedna z vodiček v chuchelském malém paddocku, která v rámci sprchování svého svěřence letmo opláchla i pár diváků za bariérou. "Ale tak aspoň taky máte nějaký zážitek! Dostali jste něco navíc," zazubila se na fotící teenagery za plotem. Dost možná kápla na reklamní slogan s potenciálem.

Jak gratulovat po Deylově memoriálu. Rapet skoro jako Ester Ledecká

Foto: Andrea Zavadilová

Pomalu, ale jistě se dává dostihová sezóna do pohybu. Zatímco v zahraničí měl uplynulý víkend nezpochybnitelné vrcholy v podobě 25. vítězství fenomenální australské klisny Winx za sebou a irský doběh raz-čtyři ve Velké národní vedený Tiger Rollem v ikonických barvách šéfa Ryanairu Michaela O’Learyho, na domácí půdě začíná napětí před klasickými dostihy. David Liška se pohodlně usadil v čele jezdeckého šampionátu. O slovo se hlásí nové koňské hvězdy, dvě osvědčené naopak skončily. Řada dostihů svými divočejšími průběhy připomíná aprílové počasí. A závodiště Velká Chuchle pod novým majitelem dál hledá svou budoucí tvář.

Liškův let trvá a requiem za Jedovou chýši. To nejlepší z Gomba víkendu

Foto: Andrea Zavadilová

Plnokrevník je rané plemeno a v ochozech závodišť panuje utkvělá představa, že existují i raní trenéři. Totiž, ono nic jiného nezbývá. Když se člověk po půlroční přestávce ocitne u paddocku chuchelského závodiště, snaží se bleskově odhadnout potenciál čerstvých tříletých i aktuální formu ostřílených starších borců a nemůže se opřít o nic jiného než vizuální vjem a formy koní z loňského podzimu, zoufale se snaží najít něco, čeho by se mohl chytit. A tu nastupuje fenomén "jarních trenérů", kteří mají své koně nachystané k vrcholným výkonům hned první neděli. Například takový Allan Petrlík, ten to má dokonce v genech, neboť jarní formu míval už jeho otec Harry Petrlík s koňmi PP Šamorín v 80. letech. Nebo Greg Wroblewski, ten si začátkem dubna obvykle počíná se svými koňmi jako tygr vypuštěný z klece. Zhruba takhle uvažuje rok co rok tuzemský turfman, který se právě vzbudil ze zimního spánku, a kromě zmíněné dvojice ještě vydatně sází na koně Václava Luky mladšího, jehož svěřenci už od ledna pilně "zařezávají" na francouzských drahách. Jenže ono to fakt funguje. A tak netřeba zdůrazňovat, že hlavní dostih v Mostě vyhrál Allan Petrlík, úspěch v Gomba handicapu obhájil Master Of Gold z tréninku Grega Wroblewského a ekipa z Bošovic si z Prahy odvezla hattrick. Je prostě jaro!

Sezóna začala! Co všechno se stalo, ale i to, co se nestalo

Velikonoční pondělí odpoledne, silnice kousek za Lysou nad Labem. Muž a jeho kůň se vracejí domů. Nonšalantně si vykračují mezi jedoucími i stojícími auty, obrázek stoického klidu uprostřed uspěchané civilizace. Pranic jim nevadí, že se dlouhá řada vozů kolem nich štosuje do stále větší dopravní zácpy, jak už to krátce po skončení dostihů bývá. Pomalu míjejí spěchající diváky za volanty, sázkaře v rodinných vozech všech typů i koňské kolegy v přívěsech a přepravnících. Bývalý šampión překážkových jezdců Karel Vít a pětiletý valach Zlomek jdou pěšky a cítí spokojenost po dobře odvedené práci. Před slabou půlhodinkou se bratrovi někdejšího "pětkového hrdiny" Zápaďáka podařilo na devatenáctý pokus zvítězit. Také v pětkovém dostihu, ale dostihová radost je stejná bez ohledu na kategorii. Od tohoto týdne se před našima očima opět začnou odehrávat desítky a stovky podobných mikropříběhů. V Česku začala další dostihová sezóna. Konečně!

Recenze: "Kůň slavnější než Hitler". Seabiscuit konečně vyšel česky

Když po novém roce vyšlo české vydání slavné biografie amerického šampióna Seabiscuita od autorky Laury Hillenbrandové, kupodivu to v dostihových kruzích prošlo bez většího povšimnutí. Třistastránková publikace, vypravená nakladatelstvím Romeo pod názvem Sázka na outsidera, si však nesporně pozornost zaslouží. Se zpožděním šestnácti let se k nám dostává příběh, který vévodil 42 týdnů žebříčku bestsellerů New York Times a bez nadsázky uhranul celé Spojené státy. Později se ukázalo, že se jednalo o nepřenosný, ryze americký fenomén. Jockey Cluby a závodiště na celém světě si od boomu kolem Seabiscuita sice slibovaly oživení zájmu o dostihový sport a přilákání nového publika, ale velké naděje se naplnily jen minimálně. To samé se dá říci o filmu, který v roce 2003 na motivy románu Hillenbrandové natočil režisér a scénárista Gary Ross. Přestože byl nominován na Oscara v sedmi kategoriích, do českých kin se nedostal.