 |
| Foto: Andrea Zavadilová |
Že jsou dostihoví příznivci poněkud specifická skupina obyvatelstva, asi tušíme všichni. Když se ovšem na 1. máje vyrojí nejrůznější části společnosti, aby se každoročně srazily v ulicích, na velkých náměstích a pláních, člověku dojde, že dostihový lid je ve skutečnosti regulérní subkulturou. Jen nechodíme na svátek práce demonstrovat, nýbrž se sjíždíme za účelem hazardu a oslavy koní do polabských lesů. Z tohoto úhlu viděno je účast na prvomájových dostizích v Lysé nad Labem téměř demonstrací společenského postoje. A nejen v Lysé. První prodloužený květnový víkend sahal akční rádius českých stájí přes půl Evropy.
 |
| Troizilet, Václav Luka a autor v březnu. |
Český úspěch jara se zrodil minulou neděli v Longchamp. Na ostře sledovaném mítinku, při němž byla slavnostně otevřena klíčová pařížská dráha, zvítězil čtyřletý Troizilet (Wootton Bassett) v bohatě dotovaném Grand Handicap de l‘ Inauguration de Paris Longchamp (1400 m). V sedle svěřence Václava Luky mladšího byl žokej Theo Bachelot, který hřebci stáje Leram připravil téměř pohádkový průběh. Ze druhé, třetí pozice cválal v poctivém tempu blízko špice a zároveň v zákrytu, než se 100 metrů před cílem dostal dopředu a po epickém boji o hlavu udolal stejně starého Rayon Verta. Troizilet tak inkasoval v přepočtu téměř 900 tisíc korun a jeho francouzský handicap poskočil na 43. Morální i sportovní hodnotou hřebcův výkon více méně dorovnal předloňský triumf jeho stájového kolegy Wirelesse v Grand Handicapu de Deauville. "Na každé distanci se běhá jeden grand handicap do roka, většinou v rámci nějakého významného dne nebo mítinku. Ten v Deauville byl speciální svou dotací 100 000 eur. V neděli se ale konala inaugurace nového Longchamp, byla tam majitelská elita Francie a na francouzské poměry netypická divácká kulisa, takže se opravdu dá říci, že nedělní úspěch má stejné parametry jako ten Wirelessův," vysvětloval Václav Luka. "Průběh dostihu byl optimální, takhle si to vlastně každý přeje. Pikantní bylo, že druhý v cíli byl Mickael Barzalona, který předtím Troizileta jezdil. I tentokrát měl zájem o angažmá, ale nakonec řekl, že Theo nám jezdí pravidelně, a tak se zlobit nebude. A v cíli byli oba raz-dva." Po tomto vítězství Troizilet zřejmě bude směřovat do grupy 3, mnoho jiných možností bošovickému týmu nezbývá.
S úplně odlišnými pocity odjížděl z Longchamp tým úřadujícího Koně roku Trip To Rhodose (Rail Link), jemuž vstup do sezóny v Prix de Barbeville (Gr.3, 3100 m) nevyšel průběhově ani výsledkově. V kvalitně obsazeném dostihu, ve kterém loni doběhl pátý a předloni třetí, obsadil valach vzdálené jedenácté místo, přes 25 délek od vítězného Funny Kida (Lemon Drop Kid) a 20 délek od nejbližšího soupeře. Trenér Pavel Tůma si po dostihu zoufal kvůli poziční jízdě Mickaela Barzalony, zvenčí viděno ale nešlo přehlédnout, že devítiletý bojovník tentokrát nebyl ani na okamžik ve hře o cokoli. Barzalona se do něj musel opřít dlouho předtím, než se kdokoli z jeho soupeřů v sedle byť jen pohnul, a v posledních stovkách metrů ho tak pouze nechal doběhnout do cíle. Nejlepší, co může stáj Dr. Charváta za této konstelace udělat, je na nedělní start zapomenout. Trip To Rhodos ve svém věku ostatně už nemusí nic dokazovat.
Alespoň částečnou náplastí bylo pro stáj z Dvorců krásné vítězství Northerly Winda (Saint Des Saints) v Mannheimu. Žokej Jan Faltejsek šestiletému hnědákovi na trati 4200 metrů dobře rozvrhl síly, a přestože výrok rozhodčích zněl "boj 3/4", v závěru více méně kontroloval situaci. Konkurence v Grosses Heinrich Vetter – Badenia-Jagdrennen sice nebyla nijak zvlášť ohromující, což je ve stále spořejším německém překážkovém provozu realita. I tak se ale Northerly Windovi podařil zajímavý zápis do historie. Slavná "Badenia" má totiž ještě delší tradici než Velká pardubická, běhá se od roku 1870, a ve zlatých časech německých překážkových dostihů před první světovou válkou patřila k nejprestižnějším dostihům svého druhu v regionu. Žokej Jan Faltejsek a majitel Jiří Charvát se zařadili do úzkého klubu lidí, kterým se podařilo vyhrát Badenii i Velkou. Patří do něj ještě hrabě Fritz Metternich, G. Sayers, Baron von Cramm, William Moore, Peter Gehm, Dirk Fuhrmann a Greg Wroblewski.
 |
| Foto: Andrea Zavadilová |
Překážková historie se psala i 1. května v Lysé nad Labem, kde si Jan Kratochvíl dojel pro páté vítězství za sebou v Prvomájové steeplechase. Poté, co v předchozích letech dovedl k úspěchům dvakrát Rabbit Wella a jednou Ange Guardiana, se podruhé za sebou prosadil na Theophilovi (Elusive City). Talentovaný skokan v barvách Dostihového klubu iSport – Váňa neměl s obhajobou loňského vítězství větší práci. V šestičlenném poli, jehož polovinu postavila stáj EŽ Praha, se zpočátku staral o poklidné tempo favoritův tréninkový kolega Rabbit Hawk Wing (Hawk Wing). Ve druhé polovině tlačil na špici vítěz Velké slušovické Pareto (Rainbows For Life), ale Theophilos v závěru lehce odskočil o 4 délky. "Dnes se dobře vodil. Když jsem ho měl zaparkovaného na pozici, cválal v klidu a nenechal se ničím rušit. Byl skvělý, dobře jsem se svezl," řekl po doběhu Kratochvíl. Theophilos zároveň ovládl unikátní souboj dvou početných syndikátů. Zatímco Dostihový klub iSport – Váňa oficiálně eviduje sedm desítek členství a v praxi čítá kolem 130 lidí, vítězova soupeřka Poinsettia (Egerton) sdružuje pod hlavičkou Syndikátu hvězda – Olehla 26 domácích i zahraničních fanoušků. Jejich naděje však v úterý vyhasly na předposlední překážce. Jak vypadá hromadná radost v podání desítek vítězných spolumajitelů, jsme viděli po dostihu před cílovou podkovou. A případné nevýhody? "Největší problém je všechny v paddocku pozdravit. Jinak než hromadně to nejde. Kdybych měl obejít každého zvlášť, tak bych snad ani nestihl dostih,“ smál se Jan Kratochvíl. "Ale je fajn, že to všechny tak baví a že jim kůň dělá radost. To je pak vyhlašování vítězů ještě větší zážitek…"
Karlovarská "dvojka" na 2000 metrů se v posledních letech stává stále vlivnější zastávkou na cestě k derby. Na hodnotu letošního "šlechtického trialu" si ještě budeme muset počkat, vítězství outsiderky 21:1 Blessed Kiss (Kentucky Dynamite) však bylo natolik suverénní, že se nad ním nedá mávnout rukou. Jediná svěřenkyně trenéra Igora Endaltseva s registrací pro tuzemský provoz si v sedle s Davidem Liškou pohrála se soupeři. Po poklidném průběhu z hloubi pole se v cílové rovině vyvezla za nejlepšími a už před distancí měla jasnou převahu. V cíli měla na druhého Mandachala (Manduro) a jeho stájového kolegu Forever Drye (Jukebox Jury), kterým dávala 1,5 a 3,5 kilogramu, k dobru 4 1/2 délky. Její styl se s trochou dobré vůle dal označit i slůvkem zadrženě, což v kontextu její dubnové formy z Nancy pro tuto chvíli nepůsobí úplně lichotivě. Kromě stále zeleně působícího a v závěru mocně dotahujícího Mandachala podal solidní výkon i čtvrtý Oriental Glory (Soldier Hollow). Pátý Valentino Dancer (Planteur) ztrácel další dvě délky, ale i on při druhém startu kariéry naznačil potenciál. V rozhodujících okamžicích se naopak zcela vytratila dvojice trenéra Šavujeva Motorsport (Motivator) a Mobilization (Declaration Of War), neviditelný byl i vítěz Simsonovy ceny Golden Alighieri (Durante Alighieri). Irish Hit (Most Improved) podle všeho doplatil na kolizi v úvodních metrech.
Regulérní českou invazi zažil francouzský Wissembourg, kde tuzemské stáje obeslaly téměř všechny dostihy programu. Jednou – zásluhou pětiletého Lodgian Whistlea (Silver Whistle) a žokeje Jaroslava Myšky – se radovaly z vítězství. A bohužel se postaraly také o nejstrašidelnější okamžik podvečera, kdy se Petr Foret po pádu z Lorien (Jukebox Jury) v závěrečném oblouku dostal v plné rychlosti do kontaktu se soupeřem. Z hrozivé kolize vyvázl se zlomenou klíční kostí, lícní kostí a poraněnými žebry. Prvního jezdce DS Pegas tak nyní čeká zdravotní dovolená.
Procházka starého machra. Mnozí už měli jeho kariéru za dávno skončenou, ale devítiletý Hidden Flame (Barathea) je v sobotu vyvedl z omylu. Doyen centrály Darhorse, který pamatuje všechny krabčické trenéry s výjimkou Pavla Kalaše, se po roce a půl objevil na dráze a pohodlně zvítězil v Karlových Varech. Jediný okamžik, kdy v trojkovém Stollbert dostih Architektů na 1600 metrů nebyl vidět na špici, byla krátká chvíle po startu, kdy část žokejů "vystrkala" své koně z boxů. Pak už to Václava Janáčka vyneslo dopředu a mohutný ryzák se velkými skoky vzdálil soupeřům. "Má strašně dlouhou akci. Stále mi připadalo, že jedu pomalu," kroutil hlavou španělský šampión. Janáček se v cílové rovině pro jistotu čtyřikrát ohlédl, ale mezi Hidden Flamem a zbytkem pole stále zela malá věčnost. V cíli to bylo přesně sedm délek. "V cílové rovině se mi zdálo, že budu klusat. Ale když jsem se poprvé ohlédl, bylo mi jasné, že mě nikdo nechytí. Jen jsem se ho snažil udržet v rytmu a nijak mu nepřekážet," dodal Janáček. Pro Hidden Flamea to bylo šesté vítězství v barvách DARu. Dodnes nezapomenutá je jeho sedmidélková exhibice v bratislavské Ceně Scottish Rifla před pěti lety, podobně suverénně vyhrál Cenu města Karlovy Vary. Ještě před importem do Česka finišoval šestý v Prix du Jockey Club, jeho polobratr Royal Bench (Whipper) vyhrál Prix Daniel Wildenstein (Gr.2).
Tři malé návraty dostihového víkendu. Tomáš Lukášek zakončil veleúspěšné zimní angažmá v Kataru, během něhož si připsal 24 vítězství a dělené páté místo v tamním šampionátu. V sobotu už byl v akci na západě Čech a ze dvou jízd vytěžil třetí a čtvrté místo. Dlouho jsme neviděli v akci také trojnásobného šampióna Jana Ráju, který vstoupil do sezóny až v závěru dubna. Na prvomájových dostizích si připsal první letošní "čárku" s tříletým Lombardinem (Bully Pulpit). O třetí návrat do oficiálních statistik se postaral někdejší úspěšný žokej Václav Kučera. Muž, který se proslavil jako Lakmusův jezdec v nešťastném Čs. derby 1974, ale kromě toho má na kontě celou řadu velkých překážkových vítězství, vstoupil v Lysé nad Labem mezi majitele. Učilištní veterán Johannes Kepler (Dubai Destination) při premiéře v Kučerových barvách finišoval pod žákyní Simonou Laubeovou šestý.
Někdejší klasický vítěz Sanok (Jape) se v pátek fatálně zranil při pádu v Chepstow. Odchovanec polského hřebčína Golejewko byl před třemi lety v tréninku Grega Wroblewského a barvách stáje Nýznerov hvězdou na vzestupu. Začínal v nižších kategoriích a derby ještě vynechal, ale na sklonku léta vyhrál pod Václavem Janáčkem St. Leger a posléze jen o krátkou hlavu podlehl Touch Of Geniusovi v EJC Long. Působil dojmem perspektivního koně pro velké vytrvalecké dostihy a potenciálně i na překážky. Jak se ale brzy mělo ukázat, start na Evropském poháru žokejů byl jeho labutí písní. Majitel brzy nato kývl na lukrativní nabídku z britských ostrovů. V tréninku Paula Cowleyho působil Sanok jen jako stín sebe sama. Nejlepší výsledek zaznamenal před měsícem v Kemptonu, kde finišoval čtvrtý v proutkách class 4 na 3200 metrů.
 |
| Foto: Andrea Zavadilová |
Resuscitace dostihů neregistrovaných koní se zatím nekoná. Pořadatel v Lysé nad Labem sice předem avizoval ochotu takový dostih uspořádat, ale za situace, kdy Jockey Club hodlá intenzivně kontrolovat, zda se mezi startujícími nenacházejí registrovaní dostihoví koně, se podle všeho nenašlo dost zájemců. Což je v zásadě překvapivá zpráva. Řada tuzemských stájí sice podobné ukázkové závody nepochybně používala jako vítanou "práci po trávě" pro různé rekonvalescenty a juniory, ale jistě to nemohl být případ všech startujících. Spíše se zdá, že dostihy neregistrovaných by potřebovaly, aby se jich někdo ujal podobným způsobem, jako v případě Pony ligy. I tento populární seriál pro nejmladší jezdce je výsledkem privátní iniciativy hrstky nadšenců a jejich intenzivní práce. "Neregistrovaní" by z pohledu juniorů v sedlech klidně mohli sehrát roli přechodu mezi poníky a skutečnými dostihy. A kde na to vzít koně? Přímo se nabízí množství vysloužilých plnokrevníků v důchodu a "hobbíků". Pokud by se ukázkové závody takto podařilo upravit a vytvořit z nich celoroční seriál, zvýšila by se i jejich divácká atraktivita. Už by to nebyla poněkud "kovbojská" a někdy ne úplně bezpečná podívaná, nýbrž atraktivní klání náctiletých jezdců, ve kterých lze navíc vidět bývalé známé koňské tváře. Zbývá tradiční problém: "najít lidi"...
 |
| Foto: Otakar Kroužecký |
A na závěr jedno výročí - v neděli uplynulo 40 let od narození Železníka. Kultovního plnokrevníka, kterého znal v této zemi na přelomu 80. a 90. let doslova každý. O synovi Zigeunersohna a Želatiny už bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Včetně toho, že s trochou štěstí mohl ke svým čtyřem vítězstvím ve Velké pardubické klidně ještě jedno (nebo dvě) přidat. Při vzpomínce na jeho obrovskou popularitu, která výrazně přispěla ke zrodu fenoménu Josef Váňa, si lze jen domýšlet, jak by se dala marketingově zužitkovat, kdyby ryzák běhal dostihy v dnešní době. Co vlastně ze Železníkova světa zbylo po čtvrtstoletí? Například se v českém turfu už dávno nepěstují ambice startovat ve Velké národní jako v době, kdy byli za kanál La Manche pronajati Železník s Valenciem. Budova stáje, ve které se ryzák narodil, byla před několika lety zbourána a dávno neexistuje ani samotný šamorínský chov, byť koňařská tradice v obci nedaleko Bratislavy stále funguje a jméno Šamorín je momentálně synonymem pro moderní jezdecký areál evropského střihu. Ve své původní podobě se naopak udržela centrála ve Světlé Hoře, kde nadále úspěšně působí Železníkův trenér Čestmír Olehla a každé léto tam pořádá populární dostihový den. Zachoval se i slavný žlutý dres s červenou šerpou, dnes spojený s DS Malá Morávka bratrů Novákových. Josefu Váňovi veřejnost pořád říká "žokej", ačkoli se už dlouho živí trénováním v centrále Mlýnce/Bohuslav a zhruba jednou ročně naťukne v médiích ambici ještě někdy jet Velkou. A samotná Velká pardubická? Ta se jak známo stále těší mimořádné oblibě. Byť už to je svým naturelem i tempem vlastně úplně jiný dostih.
