 |
| Miroslav Ševčík s am. Kelly Marks, foto: Václav Volf |
Rozšafný starší muž ve vínové košili se žlutou kravatou stojí v paddocku a za občasného použití klidných gest rozmlouvá se svými jezdci, klienty i dostihovými příznivci. Nikam se nežene a nemluví déle, než je zapotřebí, ale v pár větách dokáže pregnantně nastínit, co má na srdci. Sledoval jsem ho vždy z lehkého povzdálí, v sedlištích a dalších prostorách českých, moravských a slovenských závodišť, a vnímal jsem ho jako klidnou sílu v tomto neklidném světě. Člověka, který si dávno ujasnil, co chce od života, a tak umí zůstat nad věcí i v situacích, ve kterých jiní propadají panice nebo trudnomyslnosti. Chovatel, majitel, trenér a dostihový činovník Miroslav Ševčík, který 16. září ve věku 68 let podlehl těžké nemoci, byl originálem a osobností.
Spojoval v sobě množství paradoxů. Chovatelé a obchodníci s koňmi nebývají na závodištích nutně nejpopulárnějšími osobnostmi. Už jen proto, že dostihový sport není koncertem na přání a ne každý odchovaný a prodaný kůň dokáže splnit naděje do něj vkládané. Leckdy při tom vznikají skutečné i domnělé křivdy, které se následně kvůli rozdílným očekáváním a pohledům různých stran mohou odrazit na mezilidských vztazích. I Miroslav Ševčík byl šikovný obchodník, přesto zůstával dlouhodobě jednou z nejpopulárnějších postav dostihové scény.
Jak se mu to podařilo, jsem pochopil před pár lety v jednom motorestu nedaleko Velkého Meziříčí, kde se konala mimořádně vypjatá výroční schůze Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní. Sálem pršely několik hodin invektivy všemi směry a většina aktérů schůze v tu dobu už dávno opustila jakoukoli věcnost a konstruktivnost. Auditoriem plály čím dál větší emoce, když se najednou vztyčil na svém místě Miroslav Ševčík. Velmi klidně a rozvážně začal přesvědčovat všechny přítomné, aby navzdory všemu zkusili hledat dohodu ve prospěch dostihového sportu. Shrnul při tom své vlastní zkušenosti a připomněl rozhádaným frakcím, že se všichni koňaři nacházejí na stejné lodi. Jeho apel v ten den neměl šanci uspět, příkopy vyhloubené mezi hlavními stranami vězely příliš hluboko, ale něčeho se mu přece jen podařilo dosáhnout. Jeho přirozená autorita a klidný projev měly za následek, že se jednání přece jen zklidnilo.
 |
| Foto: archiv Barbory Schillové |
Kouzlo osobnosti Miroslava Ševčíka ovšem bylo hlubší. V dostihovém světě, jehož nedílnou součástí bývá předstírání všeho druhu, si rodák z Kurovic ve Zlínském kraji na nic nehrál. Hrdě se hlásil k rodnému kraji i faktu, že v koňském světě začínal jako "jézéďák". Svého prvního koně, teplokrevníka, si koupil už zkraje 70. let. Spolu s Jaromírem Tihelkou a Antonínem Vinklárkem v té době připravoval sportovní koně ve Vizovicích. Kolem anglických plnokrevníků se začal pohybovat o něco později jako agilní předseda JZD Valašsko Vlachovice.
Ve dvanáctém svazku plemenné knihy z roku 1989 nalezneme v majetku tohoto JZD šest chovných klisen, vesměs vyřazených z hřebčína Napajedla, ale také import z polské Strzegomi. Třeboňská odchovankyně Mozaika dala ve Vlachovicích solidního Moby Dicka (Veronal). Velké naděje vkládal Miroslav Ševčík koncem 80. let do Century Anne, matka vítěze derby Cedrose a výborné Centurie už ale nikdy znovu nezabřezla.
Vpravdě osudovou se ukázala být koupě plemeníka Sectoriho (Secretariat). Dvojnásobný vítěz Velké ceny Svatého Mořice a druhý z rakouského St. Legeru byl do Československa importován v roce 1990. Tedy ve stejné době, kdy začal Miroslav Ševčík soukromě podnikat a rozbíhat svůj vlastní chov. Od JZD koupil Sectoriho a v roce 1993 také celou farmu ve Vlachovicích. První vítězství vlastních barev slavil 7. října 1990 v Bratislavě. Postaral se o ně odchovanec JZD Březůvky Vox (Action King), po němž šťastný majitel na dlouhá léta pojmenoval jednu ze svých stájí. Rovinovou hvězdou tohoto prvního období byl v Napajedlích získaný jedničkový vítěz Wick (Beauvallon).
První velké chovatelské úspěchy Miroslava Ševčíka byly postaveny na potomcích Sectoriho. Jednou ze zakládajících chovných klisen byla Nixe (Seal cs), která dala jedničkového steeplera Naboba (Marko), několikrát umístěného v kvalifikacích Velké padubické, a ve spojení se Sectorim další železnou skokanku Nastěnku. Ševčíkovi se postupně ve Vlachovicích podařilo etablovat hned několik rodin. Část z těchto koní běhala v jeho vlastním majetku a někdy i tréninku, stále větší část ale nabízel k prodeji.
Mezi nejplodnější matky patřily Sectoriho dcery jako Puma, Tanečnice a hlavně chovatelova velká oblíbenkyně Divá Bára. Jedničková vítězka z tréninku Allana Petrlíka se v chovu blýskla zimními královnami Divokou Orlicí (Ray Of Light) a Divokou Šárkou (Jape), především ale dala výborného Demon Magica (Jape). Pardubického zimního favorita na začátku kariéry přibrzdilo zranění, než se stal špičkovým překážkářem – v Itálii vyhrál Premio Mario Argenton (Gd2) a doběhl třetí v Gran Premio Merano 2012.
Celá řada Ševčíkových odchovanců se ukazovala jako mimořádně raní koně. To byl případ zimního favorita Catapulta (Big Walta), pardubické zimní královny Rozálky (Ray Of Light) nebo druhého ze švýcarského zimního favorita Archanděla Michaela (Tiger Cafe). Celá řada dalších hvězd ve Vlachovicích vyrostla, ale nebyla oficiálně vedena jako odchovanci Miroslava Ševčíka. Dvěma nejslavnějšími byli šampión dvouletých hřebců Lucret (Sectori) a zejména klisna Mary Lou (Beccari).
 |
| Mary Lou, foto: Václav Volf |
Jako chovatel klasické vítězky z roku 2007 je zapsán jeden z Ševčíkových klientů, chorvatský podnikatel Dragan Galovič. V 90. letech sbíral velké úspěchy především na Slovensku pod hlavičkou stáje Gaston Dovy a spolu s dalšími chovnými klisnami přesunul do Vlachovic také druhou ze Slovenského Oaks Misty Time (Damister). Po majitelově náhlé smrti klisna přešla do majetku Miroslava Ševčíka. Její dcera Mary Lou v barvách stáje Sectori Ševčík – Vlachovice ovládla Cenu zimnej kráľovnej, Cenu Arvy, Cenu hřebčína Napajedla a nakonec i Oaks v Mostě. Mary Lou se později ukázala i jako kvalitní chovná klisna. Jejím nejlepším potomkem je klasicky umístěná Maková Panenka (Stormy Jail).
Vítanou posilou vlachovického chovného stáda se stala z Irska importovaná jedničková vítězka Livree (Alrayed), na dráze žluto-hnědé barvy výborně reprezentoval i vítěz Stříbrné trofeje a Křišťálového poháru Čáriray (Ray Of Light) z chovu Pavla Vrby.
Po "zakládajícím" hřebci Sectori se ve Vlachovicích vystřídala celá řada dalších plemeníků. Také v této disciplíně Miroslav Ševčík prokázal dobrý odhad a cit pro potřeby tuzemského trhu. Opakovaně u něj stáli nejžádanější plemeníci v dané připouštěcí sezóně jako Tiger Cafe (Sunday Silence) a od roku 2015 vítěz trojkoruny Age Of Jape (Jape). Zároveň se nebál experimentovat a občas zariskovat. Na jednu sezónu si pronajal z Polska Two-Twenty-Two (Fairy King), svého času se pokusil o comeback Najooma (Sadler’s Wells) a slušnou příležitost dal také kultovnímu koni přelomu tisíciletí Ray Of Lightovi (Rainbows For Life).
 |
| Foto: Václav Volf |
Poznávacím znamením chovu Miroslava Ševčíka se v průběhu let stala ryze česká, originální a nepřehlédnutelná jména koní, která podle svých slov vymýšlel při dlouhých cestách autem. Často měla původ v pohádkách (Princ Bajaja, Princezna Arabela, Princezna Xenie, Pták Ohnivák, Pyšná Princezna, Polednice, Loupežník Lotrando, Malá Mořská Víla), filmech a hudbě (Agent James Bond, Aneta Super Star, Rambo) či zeměpisu a historii (Tasmánský Čert, Robin Hood, Císař Nero).
Co na nezasvěceného mohlo působit lehce extravagantním dojmem, dávalo hlubší smysl při pohledu na originalitu a šíři aktivit samotného chovatele. Na dvojici farem a pozemcích o celkové rozloze 220 hektarů, na kterých provozoval ekologický chov skotu, stáli kromě plnokrevníků četní koně jiných plemen a množství dalších zvířat. Ve vrcholném období to znamenalo přes 150 koní včetně padesátihlavého stáda poníků, o kterém Miroslav Ševčík mluvil jako o splnění svého dětského snu.
Koně s ním zůstali až do samého konce. Na poslední cestu smutečním kočárem ho provázela čtveřice vraníků.
 |
