 |
| Foto: Václav Volf |
Tahle fotka pro mě ve zkratce symbolizuje 128. Velkou pardubickou. Vpravo stojící Jan Faltejsek si na sedmiletém Tzigane du Berlais dojel pro páté vítězství za uplynulých sedm let a stal se tak druhým nejúspěšnějším žokejem v dlouhé historii slavného dostihu. Zároveň ale nadále zůstává klasickým Janem Faltejskem, který po doběhu jako každý rok prohodil cosi o štěstí a krásné shodě okolností. Se svým typickým nadhledem vlastně mimoděk zopakoval zákulisní výroky některých zklamaných soupeřů. Jenže Faltejskův precizní jezdecký výkon v předchozích 9 minutách, 5 vteřinách a 56 setinách rázně jakékoli teorie o dítěti štěstěny smetl ze stolu. Muž vlevo, kterého šťastný vítěz objímá, se jmenuje Marek Stromský. Dvakrát diskvalifikovaný z prvního místa ve Velké, tuzemskými médii mnohokrát prohlášen za notorického smolaře a miliony diváků každým okamžikem očekáván mezi zlomeným lidem na dně společnosti. Stromský se ale z těžkých let vrátil ještě silnější a se stejným nadhledem, jakým disponuje Faltejsek. V neděli dovedl Hegnuse ke druhému místu a spokojeně pravil do kamer: "Mám stále pro co žít!" Byla to krásná tečka za jinak nepříliš povedeným ročníkem Velké pardubické.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 KLOBOUK DOLŮ. Řekněme si to na rovinu: jedním z vítězů pardubického víkendu byl muž v klobouku, který si na tomto záběru povídá se startérem Petrem Hochmanem. Správce dráhy Jiří Janda letos čelil snad nejtěžšímu úkolu poslední dekády. Nachystat 6900 metrů dlouhý kurs po suchém létě, které vystřídal neméně teplý podzim vrcholící druhou říjnovou neděli 23 stupni, byl úkol téměř nadlidský a navrch ještě nevděčný, protože měkká dráha minulou neděli prostě nemohla být a v posledních dnech před startem to také často zaznívalo z úst zúčastněných trenérů. Jandův tým ale v roce, kdy si zahrádkáři z okolí veřejně stěžovali, proč závodiště nešetří vodu a zavlažuje, odvedl maximum možného (konečná hodnota 3,0) a navzdory všemu nachystal dráhu, na které se mohla odběhnout regulérní "Velká". Jako malá ochutnávka, jak taky mohla dráha v neděli vypadat, posloužila část "náměstí" a samozřejmě také porost mimo dostihovou část areálu.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 TRAGICKÉ VTEŘINY. Dvacetičlenné pole prořídlo během 45 vteřin. K šesti pádům a jednomu vybočení totiž došlo mezi Taxisem a Popkovickým skokem. Na čtvrtou překážku kursu zavedli pole ve svižném tempu Bridgeur, Universe Of Gracie, Tzigane du Berlais, Hegnus a Ter Mill, a pak se začaly dít věci. Na pravé straně Taxisu tentokrát padli hned tři koně. Horní snímek výmluvně zachycuje důvod tragického pádu Vicodyho, z něhož jsou v živém plotě pod Universe Of Gracie (žlutý dres) vidět pouze přední nohy. Valach stáje Lokotrans se pod Josefem Bartošem předčasně odrazil a skočil příliš nízko. Při dopadu navíc narazil do zmiňovaného Universe Of Gracie. Bartoš byl vymrštěn ze sedla tak prudce, že z hnědáka stáhl uzdečku i stínidla, samotný Vicody si při dopadu zlomil přední nohu.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 KRITICKÁ STRANA. Universe Of Gracie (vlevo) překonal Taxisův příkop bez chyby, metr za doskokem mu ale spadl pod nohy Vicody a třináctiletý veterán stáje BORS Břeclav skončil rovněž v kotrmelcích. Tady rozhodovaly o výchozí pozici doslova decimetry, vedle něj skákající Kasim s Martinem Liškou (fialový dres) vyvázl bez úhony. Třetím koněm na pravé straně, kterého zastavil Taxis, byl Templář, jehož jezdec Felix de Giles byl po krátkém doskoku vymrštěn ze sedla. Koně ve druhé části záběru - Delight My Fire, Tzigane du Berlais, Hegnus a Ange Guardian - zdolali čtvrtou překážku bez problémů.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 ŠIMLŮV SKLUZ. Na opačné straně Taxisu skončil Templářův polobratr Ter Mill. Polokrevný bělouš neustál doskok, dostal se do téměř fotbalového skluzu a Jan Odložil se neudržel v sedle. Paradoxně ve zhruba totožném místě, kde se před 26 lety srazil ve stejných barvách Železník s Francouzem Hartichem a kde v jednom z dalších ročníků vypadl František Jasinský z další stájové kolegyně, bělky Čest. V pozadí mezitím Taxis překonávají obhájce vítězství No Time To Lose (vlevo), Zarif, Vajgaros, Stretton, Pareto, Vandual, Nikas a zcela vpravo Ribellino.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 "RETRO" S PACHUTÍ. Zatímco Jan Odložil definitivně prohrává boj o udržení v dostihu, zbývá podotknout, že atmosféra za Taxisem letos na pár okamžiků připomněla doby dávno minulé, kdy slavná překážka částečně rozhodovala o výsledku dostihu a "natěšeným" médiím zároveň zaručovala dramatické a místy až drastické scény. V čem je oproti 80. letům rozdíl? Pádů i fatálních zranění je dnes výrazně méně, ale za internetovými kliky a sdíleními na sociálních sítích se honící média ztrácejí zábrany a pod záminkou okázalého truchlení nad zmařeným koňským životem se neváhají dopouštět i různých faulů či neetických tahů. Letos se jejich obětí stal žokej Josef Bartoš, na něhož česká masmédia 24 hodin po doběhu pořádala téměř hon. Stejně tak se liší dnešní konzumenti médií, kteří veškeré předkládané informace berou jako nezpochybnitelný fakt a přestávají být schopní se kriticky zamyslet nad kontextem, takže jim nepřipadá nic absurdního na tom, spílat nejúspěšnějšímu překážkovému žokeji české historie za to, že "zabil už dva koně" a nadávat špičkovému sportovci do "vrahů". A protože Dostihový spolek ani Jockey Club se proti podobným praktikám zatím příliš neohrazují a nedokáží pohotově dodat do éteru potřebný protihlas, v tragédiích, jaká letos postihla Vicodyho a jeho tým, se bez větších zábran vyžívají i redakce, které se v Pardubicích původně akreditovaly se záměrem pokrývat sportovní stránku věci. Dostihovému sportu tak dávají elegantně na srozuměnou, že jejich úhel pohledu na něj může zásadně změnit jedna jediná kolize nebo nešťastná shoda okolností. Je na samotném závodišti a v širším ohledu i celém turfu, jak s tímto poznatkem dokáží v budoucnu naložit a bojovat intenzivněji za svou pověst.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 KONEC NADĚJÍ. Zatímco Lukáš Sloup (vlevo) přemítá, kde se stala chyba, Leighton Aspell (vpravo) se ohlíží za celkově nepodařeným víkendem. Dvojnásobný vítěz Velké národní sice v Pardubicích nejezdil nutně největší favority, ale ze sedmi jízd se podíval do cíle jen dvakrát a opakovaně působil nejistě. Mimo jiné i v samotné Velké pardubické, kde se na slovenském Vajgarosovi dostal jen po Irskou lavici. Za ní neustál dopad a k velkému smutku početné výpravy ostrovních dostihových příznivců musel do cíle pěšky. Poslední větší drama se odehrálo na následujícím Popkovickém skoku - tady po krátkém skoku vypadl Niklas Lovén z Delight My Fire. Na chvostu pole cválající Kasim se po kolizi za Taxisem nadýchal prachu z oranice a poté, co před sebou zhlédl Lovénův pád i eskapádu volného Templáře bez jezdce, si řekl, že to pro tentokrát stačilo a odmítl šestou překážku skočit.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 POZDĚJŠÍ VÍTĚZ NA DROPU. Tzigane du Berlais (druhý zleva) absolvoval pod Janem Faltejskem aktivní dostih. Rušný úvod přečkal na druhém, třetím místě blízko špice, ve střední pasáži dostihu průběžně klesl i do druhého sledu. Což nebylo dáno ani tak tím, že by mu nesedělo selektivní tempo diktované vedoucím Bridgeurem, ale občas udělal skokanskou chybičku a především dával Faltejskovi neustále najevo, že neoplývá zvláštní chutí rozdat se. Ve Velké debutující kolohnát musel být svým jezdcem každou chvíli přistrkáván a napomínán k aktivitě, a pro Jana Faltejska to byly všechno jiné než bezpracné minuty. Na žádném skoku a v žádné fázi dostihu nedostal nic zadarmo. Valachova prostorná cvalová akce v kombinaci s jistou nezkušeností nicméně působila dojmem zvláštní bezstarostnosti a kontrastovala s množstvím skokanských chyb a škobrtnutí okolních koní.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 VELKÝ ANGLICKÝ SKOK. V horké fázi dostihu byli zadrženi nestíhající Artistmontot a Mileryt, síly ale začaly docházet i dalším aktérům. Někde za Velkým anglickým skokem začal slábnout do té doby dobře běžící Ribelino, před kterého se definitivně dostal nejen Tzigane du Berlais, ale i No Time To Lose (vpravo vzadu). Loňský vítěz pod náhradním jezdcem Josefem Váňou v této fázi ztrácel na špici dobrých deset délek a blížil se podstatnému dění jen velmi pozvolna. Na Havlův skok najížděl až jako desátý.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 ROZHODNUTO. V posledním oblouku měl výborný okamžik Ange Guardian, jehož žokej Jiří Kousek snad jako jediný z čelné skupiny seděl v klidu a nechal se Strettonem přivést do cílové roviny na druhém místě. Ve chvíli, kdy měl akcelerovat, ale nic nepřišlo a sázková druhá šance dostihu dokončila jedním tempem na šestém místě (zcela vpravo). No Time To Lose se pozdním finišem ještě dostal před něj, na víc než na konec tabule však nestačil. O vítězství se dlouhé vteřiny bojovalo u bariéry, kde nejlepší z váňovců Zarif pod Raffaelem Romanem chvíli kladl odpor dopředu postupujícím Hegnusovi (vlevo) a Strettonovi (modrá čapka). Než se ale stihlo rozhodnout mezi výborně jezdícím Markem Stromským a velký dostih běžícím svěřencem Čestmíra Olehly, nasadil na vnější straně k úderné koncovce Tzigane du Berlais. Za distancí bylo prakticky "hotovo". Jana Faltejska mohla v té chvíli připravit o vítězství snad už jen nečekaná událost jako třeba valachovo zamotání se do uvolněného poprsního řemene. Poslední vteřiny dostihu ale pro svěřence Pavla Tůmy dopadly dobře a Tzigane du Berlais se na poslední chvíli nezařadil ke koňským smolařům Velké jako Flang nebo Amant Gris. Místo toho zvítězil jistě o tři délky, druhý finišoval Hegnus před Strettonem. Za trojicí koní Josefa Váni bral poslední dotaci opět Bridgeur, do cíle se dostali i Vandual, jeden ze dvou nejstarších aktérů Nikas, Pareto a Ribelino. Dostih dokončili čtyři ze zahraničních jezdců, nejlepším z nich nakonec byl třetí Thomas Garner na Strettonovi.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 TZIGANE DU BERLAIS. Sedmiletý polobratr výborné Gitane du Berlais, která vyhrála mimo jiné Gd1 v britském Sandownu, byl dlouho považován za "problémové dítě". První vítězství slavil před čtyřmi lety v pardubickém bumperu na 2900 metrů a poprvé na sebe upozornil jako čtyřletý druhým místem v Ceně ČASCH za Marmitonem, ale před Talentem, Silk či Turdusem. Valachovo zrání však trvalo přece jen delší dobu. Jeho možnosti znovu výrazněji probleskly až při loňském vítězství v Ceně Peruána a stříbru v Ceně Labe. V aktuální sezóně byl i kvůli klimatickým podmínkám a rychlé dráze menežován opatrně. Po zadržení v první kvalifikaci předvedl krásný finiš v té poslední, kde nestačil pouze na Ange Guardiana. Při žádném ze svých devatenácti překážkových startů neupadl. Velká pardubická pro něj podle mínění mnohých měla přijít příliš brzy, jiní v čele s trenérem Pavlem Tůmou zase upozorňovali na hnědákovu preferenci měkké dráhy. Zatím životní úspěch Tzigane du Berlais tak mimo jiné znovu připomněl, jak omezenou vypovídací hodnotu mívá tak často provozovaný žánr rozhovorů se stájemi před startem. "Ano, rádi bychom vyhráli, ale bude to těžké. Ano, respektujeme soupeře a favorit bude asi nebezpečný. No, vlastně by nám vyhovovaly trochu jiné podmínky a kůň pracoval dobře, ale vlastně se ukazoval všelijak. Dopředu nelze nic vyloučit, jsou to dostihy."
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 FALTEJSKOVA PĚTILETKA. Třikrát vyhrál start-cíl na skvělé Orphee des Blins, jednou slavil s Charme Lookem a svého pátého vítězství nyní dosáhl se sedmiletým nováčkem. Bilance Jana Faltejska ve Velké pardubické je dechberoucí nejen ze statistického pohledu. Vzpomeňme si, jaké šance se před prvním triumfem dávaly Orphee des Blins a jaké byly letošní předstartovní prognózy kolem Tzigane du Berlais. Faltejsek už zvítězil s přehlíženým outsiderem, ale opakovaně se popral také s tlakem horkého favorita. Při předchozích úspěších si odtáhl celý dostih od prvního do posledního metru, ale tentokrát dokázal být schovaný v závětří a finišovat ze zadní pozice. Vítězství v největším překážkovém dostihu sezóny dobyl na rozdílných typech koní, pro tři různé trenéry a tři stáje. Muž, který už jezdil (a uspěl) v Cheltenhamu, Aintree, Auteuil i Meranu, se vedle nesporného talentu může opřít o mezinárodní zkušenosti, jako nikdo druhý u nás - a začíná to být znát.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 MUŽ V POZADÍ. A přesto zůstává Faltejsek stále tak trochu v pozadí, jako na této fotce vedle vítězného majitele Jiřího Charváta a jeho blízkých. Pokud uvážíme, že už pětkrát shlížel jeho obličej z titulních stran většiny českých deníků, byl k vidění v hlavních zprávách na všech televizích a na nejpočetněji obsazených dostihových tiskových konferencích roku bavil novináře stejně pohotově a bezprostředně jako Josef Váňa, je s podivem, že ve srovnání se slavnými předchůdci dosud jeho věhlas nevykročil z ghetta dostihového sportu. Samotnému Janu Faltejskovi to příliš vadit nebude, zůstává stále především žokejem a o veřejnou popularitu nijak zvlášť nestojí. Velká škoda - a svým způsobem nepříjemnost - je to ale pro dostihy jako takové. Pokud nedokáží prodat své největší hvězdy široké veřejnosti, riskují do budoucna odliv diváckého i sponzorského zájmu. Pozice každého sportu stojí i padá s jeho velkými postavami. Ukazuje to i mediální "echo" Velké pardubické z posledních let. Ne, s mnohokrát opakovanými příběhy Josefa Váni, Václava Chaloupky či Martiny Růžičkové dostihy už nemůžou vystačit.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 FESTIVAL - NEFESTIVAL. Pardubický pořadatel začal druhý říjnový víkend opět intenzivněji promovat jako "dvoudenní festival". V praxi však tato snaha stále naráží na řadu praktických zádrhelů. Sobotní den sice se Zlatou sponou tříletých, Křišťálovým pohárem a Stříbrnou trofejí získal hned tři jedničkové dostihy, ale svou atmosférou i celkovou (ne)propagací však stále nepůsobí jako plnohodnotný celek se sledovanou nedělí. Dojem jakési generálky za účasti skalních i letos umocňovala nepříliš početná pole, znovu připomínající, že v termínu nedlouho po velkých dostizích v Meranu a ve Wroclawi momentálně nemáme v Česku dostatečný počet překážkových koní, který by dokázal zaplnit všechny komponenty dvoudenního mítinku. Projde-li se člověk ochozy mezi zmíněnými skalními, objeví navíc stále silnou nostalgii po dřívější rovinové sobotě. Šlo o koncept, který měl vedle nezpochybnitelného sportovního náboje kouzlo také v tom, že sobota sahala z podstaty věci do jiného "poolu" koní a nijak nekanibalizovala pozici neděle coby překážkového svátku s nejvyšším možným leskem.
 |
| Foto a repro: Václav Volf |
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 ANAKING DÁL EXCELUJE. Nejhodnotnějším výkonem prvního dne mítinku byla Anakingova procházka v Křišťálovém poháru města Pardubic. Osmiletý hnědák v závěru lehce odešel od Amadeona a Gryffichopa (vpravo) o 9 délek a pro trojici Jan Faltejsek, Pavel Tůma a Jiří Charvát tak vlastně předznamenal veleúspěšný víkend.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 EVŽEN, LOVEC VÍTĚZSTVÍ. Letošní Cena ČASCH mohla leckterému laikovi připadat jako sraz koní s žertovnými jmény jako Evžen (vlevo) nebo Čmelák (vpravo). Ve skutečnosti to ale byl dostih jako řemen. Čtyřletý valach Evžen si pod Jaroslavem Myškou po ofenzivním výkonu doběhl pro velmi lehký úspěch o 9 délek a zůstává od loňského května neporažen. Manželé Myškovi si v úvodu neděle připsali i Cenu Jana Kašpara prostřednictvím pětiletého Apple's Kamikadze ze stáje Meridian.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 IZYNČINA SYMFONIE. "Kdo miluje dostihy, musí milovat Izynku," napsal jsem po doběhu Ceny Vltavy na Twitter a za svými nedělními slovy si stále stojím. Sedmiletá odchovankyně Pavla Vrby vyspěla v rukou trenéra Čestmíra Olehly ve velkou osobnost. Při třináctém překážkovém startu si doběhla pro sedmé vítězství a dala zcela zapomenout na slabší chvilku z konce srpna. O své dva hlavní soupeře Turduse a Vernoise sice přišla už na Irské lavici, ale to na skvělém dojmu z klisny stáje Hudec - Olehla nic nemění. Druhý Marcus Aurelius na ni v cíli ztrácel 9 délek. Příští rok by trojnásobná jedničková vítězka měla nakouknout na scénu uchazečů o Velkou pardubickou.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 FRANCOUZI PORAŽENI. Nebývalý zážitek slibovala Cena Labe, do níž nastupovali hned tři překážkáři z Francie včetně vítěze z roku 2013 Sariky. Hlavní pozornost se soustředila na desetiletého polokrevného bělouše Unbrin de l' Isle, naposled čtvrtého v craonském listed (na snímku). Svěřenec Emmanuela Clayeuxe zdolal pod Felixem de Gilesem 5200 metrů dlouhý kurs s přehledem a když všichni tři hosté točili do cílové roviny blízko čela, zdálo se, že tady se žádné překvapení nezrodí. Druhý sled domácích krosařů ale nehodlal svou kůži prodat lacino. Za distancí vedle srdnatě bojujících Playera a Power Zara najednou pronikl podél bariéry šestiletý Mahony pod Markem Stromským a vlastní odchovanec stáje Quartis-Zámecký vrch vybojoval senzační vítězství. Unbrin de l'Isle finišoval druhý před Playerem.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 "JE TO MOJE ŽIVOTNÍ VÍTĚZSTVÍ," prohlásil Sertaš Ferhanov poté, co na outsiderovi Tiara Manovi (vpravo) lehce o 7 délek opanoval Poplerův memoriál. Trenér Radim Bodlák v tu chvíli ještě netušil, že toto jedničkové vítězství dostal v předstihu jako náplast za zklamání ve Velké pardubické.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 "ŠTAFETA" Eliáš zůstal na irské lavici, ale jeho jezdec Patrick Boekhout ještě na několik okamžiků pokračuje v dostihu a dostává se "po svých" před tréninkového kolegu Power Zara i Playera.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 SÁM JAKO KŮL V PLOTĚ. Výjevem z Ceny Labe končíme naše ohlédnutí za mítinkem, který měl své světlé i temnější stránky a poskytl celou řadu námětů k přemýšlení.
"Fotoblog VV" je příležitostná rubrika zápisníku, která vzniká ve spolupráci s Václavem Volfem. Vašek mi poskytuje své fotky od samého vzniku zápisníku. Jeho akční rádius je obrovský. Během 28 let činnosti nafotil přes 10 000 dostihů, v praxi to znamená více než 1300 dostihových dnů ve třinácti různých zemích. Velkou pardubickou fotil letos po osmadvacáté. Všechny předešlé fotoblogy najdete ZDE.
