Jedním z věčných témat dostihového sportu je kvalita ročníků. Tedy těch plnokrevných na dráze. Už po prvních startech začínajících koní se začíná diskutovat, jak perspektivní jsou letošní dvouletí, následuje ostře sledovaná klasická sezóna a nakonec srovnávání kvality různých ročníků v komparačních testech. Zatímco plnokrevné generace zkoumáme se zaujetím jaderných fyziků, koloběh těch lidských nám jakoby protéká mezi prsty. Zdánlivě není co srovnávat, ale to je jenom zdání. Různé žokejské a trenérské generace navíc na podobě tohoto sportu zanechávají trvalejší stopy než většina čtyřnohých hvězd. A tak se zápisník tentokrát ohlíží za jedním z nejúspěšnějších ročníků v historii Střední školy dostihového sportu a jezdectví. Psal se rok 1990 a čerství absolventi tehdejšího chuchelského "učňáku" se vyfotili na dráze s tmavým hnědákem Pilgerem. Už při letmém pročítání jmen většině turfmanů dojde, že tento snímek byl pouhým začátkem celé řady zajímavých příběhů. Usmívají se tady budoucí šampióni žokejů, vítězové několika derby, klasičtí vítězové, špičkoví trenéři... Tak schválně - horní řada zleva: Martina Bartáková (Cutter), Simona Berková (Heidenreichová), Miroslava Ptáčková (Maršíčková), Miroslav Sýba, Jiří Veverka, Rostislav Rajchl, Tomáš Homola, Valerie Dobrovolná, hřebce Pilgera drží Jiří Palík, Romana Šišková (Beitelová), Alice Koniakovská, Jiřina Jirkovská, Zdenka Ottová (Bidrmanová), Monika Želinová (Truta), Iva Pernová (Perna), Lenka Dočkalová (Martinčíková), Miloslava Keslová; střední řada: Jaroslav Donoval, Dalibor Török, Ludvík Haris, Karel Germič, Jan Korpas, Bohumil Nedorostek, Zdeněk Hora; dolní řada: Petr Hochman a Michal Schmiedt... Pojďme se vydat po stopách 28 let staré fotografie.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 "KORPIHO" VZESTUP. Jako jeden z prvních se začal prosazovat Jan Korpas. Rodák z Karviné, který se učil pro hřebčín Napajedla, byl vyhlášen žákem roku a po vyučení začal sbírat úspěchy zejména v Bratislavě. Po několika sezónách odešel do Německa, ale v roce 2001 se výrazně připomněl vítězstvím ve Slovenském derby, když v sedle Saitensohna udolal na hluboké půdě domácí naději Nagara. V následujících letech začal populární "Korpi" opět pendlovat střední Evropou. Bez toho, aby vyklízel pozice v Německu, vítězil pravidelně i na tuzemských závodištích s koňmi jako Scyris, Stigma, Monolit nebo High Reservation.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 OBOJŽIVELNÍK. Korpas zároveň patřil k nejúspěšnějším "obojživelníkům", když angažmá v rovinových vrcholech od přelomu tisíciletí střídal se starty v překážkových dostizích. Připsal si dvě listed vítězství z mezitím zrušených steeplechase v Baden Badenu a Brémách, Premio del Prato (Gd3) v Miláně i jedničkové úspěchy v Pardubicích. Ve Velké pardubické se představil čtyřikrát, z toho třikrát se dostal do cíle. Nejlepší výsledek zaznamenal v roce 2009, kdy finišoval s Poccim pátý a mohl si tak užít slavnostní ceremoniál s Josefem Bartošem, Jaroslavem Myškou, vítězným Josefem Váňou a Jířím Kouskem. Stále větší boj s váhou a stupňující se zdravotní problémy nakonec Jana Korpase přiměly ukončit jezdeckou kariéru. S dostihovým sedlem se loučil těžce, poslední start zaznamenal 23. srpna 2014 v Pardubicích.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 NASADIL KLOBOUK A ZMĚNIL PROFESI. Svou druhou kariéru rozjel Jan Korpas opět v Německu. Jako asistent trenérky Evy Fabiánové a špičkový pracovní jezdec byl jedním z motorů úspěchů malé berlínské stáje Germanius. Své nadšení i znalost prostředí uplatnil i jako mentor Bauyržana Murzabajeva, jemuž po odchodu z Česka pomáhal rozběhnout německou kariéru. Dres vyměnil za oblek, nasadil si charakteristický klobouk a záhy se stal výraznou postavou Hoppegartenu i dalších německých závodišť.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 NOVÁ KAPITOLA V BERLÍNE. Od letošního roku vlastní Jan Korpas samostatnou trenérskou licenci. Během čtyř měsíců získal prvních 8 vítězství a začíná výrazně rozšiřovat počet koní v tréninku. Podobně, jako před časem podporoval Murzabajeva, nyní podal pomocnou ruku Martinu Laubemu a hledí optimisticky vstříc budoucnosti.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 ZRÁNÍ ŠAMPIÓNA. Učil se pro trenéra Jiřího Chaloupku a slavné "Korokovy barvy", ale když starší z dvojice brněnských bratří Jiří Palík v roce 1992 opouštěl Československo, nepatřil k nijak zvlášť známým ani často posazovaným jezdcům. Měl na kontě sedm vítězství, to poslední s Vespanem v Ceně Fondu pro záchranu koní v Mimoni. Tuzemským divákům sešel z očí, ale nikoli z mysli - prosadil se v sousedním Německu, kde spolu s Filipem Minaříkem a Jozefem Bojkem v 90. letech prošlapávali cestu dalším jezdcům z Česka a Slovenska. Jeho největším úspěchem zůstává vítězství v mnichovské grupě 1. Při jednom z prvních českých hostování po dlouhých letech šokoval Chuchli vítězstvím v derby na outsiderce Ready For Life, modrou stuhu dobyl i ve Varšavě s běloušem Rutenem. A po čase opět zmizel z tuzemských radarů, když tři roky působil jako pracovní jezdec v Hongkongu.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 DRUHÁ JEZDECKÁ MÍZA. Po ukončení asijského působení se vrátil domů s novou chutí do ježdění dostihů. Restart Palíkovy kariéry však zdaleka neprobíhal tak přímočaře, jak jeho přátelé čekali a doufali. Velké tuzemské stáje o něj zpočátku nejevily zvláštní zájem, mnohými byl odepisován. Více než doma tak dostával zajímavé šance na Slovensku a v Maďarsku. Tvrdou prací se mu ale i tento trend podařilo otočit a aktuálně úspěšně cestuje mezi třemi zeměmi. Loni vyhrál své druhé České derby (a znovu s outsiderem), ze sedmi klasických vítězství zmiňme například slovenský St. Leger na ryzákovi Medici (na snímku).
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 VYSNĚNÝ TITUL. V Česku byl Jiří Palík několik let spojen se žluto-modrými barvami stáje BORS Břeclav, v posledních sezónách je vystřídal růžový dres Lokotransu. Na Slovensku vyhrává pravidelně pro Autoopravovňu Strnisko, ale i celou řadu malých stájí. A tak se téměř "na stará kolena" dočkal i vysněného titulu šampióna jezdců - na Slovensku letos vyrovnal národní rekord Zdenka Šmidy v počtu vítězství. Uvážíme-li, že celou řadu mítinků odjezdil také v Česku a Budapešti, jedná se o více než úctyhodný výkon.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 MLČENLIVÝ MUŽ NA VELKÉ RYZCE. Tato scéna z bratislavského paddocku na přelomu tisíciletí je dnes už snímkem pro pamětníky. Tehdejší šampión trenérů Filip Neuberg dává ordre své stájové jedničce Jaroslavu Donovalovi v barvách Hřebčína Pavlin dvůr. Další z derby-vítězů slavné třídy 1990 se původně učil pro Xaverov a ve stáji Tomáše Šatry jako začínající jezdec kryl záda Karolu Šarinovi. Během prvních devíti let kariéry vyhrál jen 14 dostihů, ale pak dostal šanci právě od Neuberga a ambiciózního majitele Milana Picka. Výsledkem byla smršť úspěchů a dominance na české scéně s koňmi jako Access To Java, Ixos nebo Wenke. Životním koněm Jaroslava Donovala ovšem byla ryzka Ohne Sorge, v jejímž sedle vyhrál sedm z deseti společných startů včetně Českého derby 2003.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 PŘEDÁNÍ ŠTAFETY. Čtyřleté působení Jaroslava Donovala na Pavlině dvoře se nachýlilo ke svému závěru poté, co byla Ohne Sorge diskvalifikována po vítězství ve Slovenském derby kvůli pozitivnímu dopingovému testu. Žokej přezdívaný "Donald" poté ještě nějaký čas pracoval v Radomyšli u Martina Wolfa a posléze jako freelancer, ale po třech sezónách pověsil rajtky na hřebík. Naposled se vyhoupl v paddocku na koně 3. září 2006 a nedlouho poté odešel od koní. Snímek z dekorace po zmiňovaném Slovenském derby není zajímavý jen tím, že zachycuje vítězství, které nebylo. Lze ho chápat i jako svým způsobem předání štafety - na Donovala se šťastně usmívá tehdejší učeň a budoucí mnohonásobný šampión Václav Janáček, který byl tehdy vodičem Ohne Sorge.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 POPULÁRNÍ FOTKA. Mezi hvězdné žokeje tohoto ročníku patři pochopitelně také Dalibor Török. Synovec mnohonásobného šampióna Vlastimila Smolíka se původně učil pro hřebčín Napajedla, na rozdíl od svého strýce si ale slavného pruhovaného dresu kvůli společenským změnám po roce 1989 příliš neužil. V 90. letech procestoval střední Evropu, v Česku se výrazněji uvedl jedničkovými úspěchy na výborném sprinterovi Yokomovi a dalším českém odchovanci Chamillovi. Řadu dostihů odjezdil v barvách Alexe Gorrieho, několik sezón dostával velké šance od trenéra Josefa Váni. S jeho Poderosem v roce 2002 vyhrál Velkou červnovou cenu, ale na derby byl sesazen a nahrazen Philipem Robinsonem. Zhruba z této doby pochází snímek nahoře, který byl podle autora Václava Volfa svého času mezi dostihovými příznivci často objednávaným zbožím.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 TRENÉR VELKÝCH STÁJÍ. Jako trenér vystřídal Dalibor Török několik zajímavých štací. Jako soukromý kouč stáje Clint Martina Wolfa byl zodpovědný mimo jiné za dvě blacktype umístění dvouletého Ramble Ona a první vítězství českého koně na závodišti Longchamp v podání hnědáka The JoeMcArdlea. V Rabbitu Trhový Štěpánov vedl první krůčky šampiónky Vadeony nebo budoucího klasického vítěze Funny Valentine, nějaký čas připravoval také koně stáje YOKO. Poslední dvě sezóny strávil jako trenér Pegasu.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 BLACK CANYON A TI DRUZÍ. Ve Zhoři u Jihlavy se dočkal triumfu v Rakouském derby s hřebcem Black Canyonem, ale i dvou klasických vítězství na české půdě a jedničkového zásahu na překážkách s Monsieurem Bachirem. Nyní tato etapa končí, Dalibor Török odchází z Pegasu za novou šancí v jiném oboru. Podle jeho slov bychom ho ale měli alespoň částečně vídat v trenérské roli i nadále.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 Z ITÁLIE NA VRCHOL. Stále etablovanějším trenérem je také Ludvík Haris, který se může opřít o mnohaleté zkušenosti z Itálie a široké mezinárodní kontakty. Po několika úspěších s menším lotem koní si ho loni vybral majitel Rostislav Kopecký pro svou krabčickou centrálu Darhorse. Už v prvním roce působení tady Haris dosáhl na titul šampióna trenérů.
🔺 BLACKTYPE JAKO TEČKA ZA SEZÓNOU. Mezi aktuální Harisovy hvězdy patří vedle osvědčených Bonyse, Lagara a Benidiction zejména tříletý sériový vítěz českého chovu Sapienti. Opakovaně se krabčické stáji dařilo v trenérově oblíbené Itálii, kde dvakrát vyhrál proutěnkář Au Pied Leve. Velkou tečku na závěr sezóny přidala čerstvá akvizice Indian Eagle listopadovým vítězstvím v listed na 2800 metrů v Římě.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 BLACKTYPE JAKO TEČKA ZA SEZÓNOU. Mezi aktuální Harisovy hvězdy patří vedle osvědčených Bonyse, Lagara a Benidiction zejména tříletý sériový vítěz českého chovu Sapienti. Opakovaně se krabčické stáji dařilo v trenérově oblíbené Itálii, kde dvakrát vyhrál proutěnkář Au Pied Leve. Velkou tečku na závěr sezóny přidala čerstvá akvizice Indian Eagle listopadovým vítězstvím v listed na 2800 metrů v Římě.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 SPOLUŽÁCI NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ. Vraťme se ale ještě jednou k úspěšným jezdcům ročníku 1990, a to do éry, kdy se v Bratislavě stavěly stupně vítězů pro první tři umístěné jezdce. 23. května 1993 se tady sešli hned dva spolužáci. O muži na nejvyšším stupni Janu Korpasovi už byla řeč. Druhý se umístil Ľudovít Šara, ale nás zajímá jezdec přijímající gratulaci za třetí místo. Je to Jiří Veverka, který se dostal ke koním ve Velkých Bílovicích pod vedením Jiřího Švásty. Učil se pro PP Šamorín, a tak byla jeho první štací chuchelská stáj Harryho Petrlíka staršího.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 PRVNÍ SLOVENSKÝ ST. LEGER. Po přestupu na Slovensko k Jaroslavu Hanáčkovi se Jiří Veverka dočkal největšího úspěchu kariéry, když v sedle hnědáka Manhattan Projecta vyhrál první ročník slovenského St. Legeru. Pro mladého jezdce to byla zároveň labutí píseň ve střední Evropě, brzy poté se na dlouhá léta přesunul do Hoppegartenu a Kolína nad Rýnem.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 NÁVRAT PO LETECH. I Jiří Veverka mezitím již ukončil aktivní kariéru, Václav Volf ho přesně 25 let po vítězství s Manhattan Projectem zachytil na bratislavské tribuně v rozhovoru s trenéry Pavlem Hanáčkem a Ladislavem Kublihou.
 |
| Foto: Václav Volf |
🔺 TRENÉŘI OD ČESKA PO NĚMECKO. Už to bylo naznačeno mezi řádky. Až na čestné výjimky se "generace 1990" pomalu přesouvá ze sedla do trenérských pozic. Karel Germič trénuje v Lysé nad Labem, Miroslava Maršíčková v Mostě a Bohumil Nedorostek (na snímku vlevo) chystá svůj lot v Hannoveru. Další bývalí spolužáci se objevují na tuzemských závodištích v různých rolích, například Petra Hochmana vídáme už několik let jako startéra. Sečteno a podtrženo: dá se čekat, že početná skupina, která se před 28 lety vyfotila na chuchelské trávě s hřebcem Pilgerem, ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. A to je moc dobře.
"Fotoblog VV" je příležitostná rubrika zápisníku, která vzniká ve spolupráci s Václavem Volfem. Vašek mi poskytuje své fotky od samého vzniku zápisníku. Jeho akční rádius je obrovský. Během 28 let činnosti nafotil přes 10 000 dostihů, v praxi to znamená více než 1300 dostihových dnů ve třinácti různých zemích. Velkou pardubickou fotil letos po osmadvacáté. Všechny předešlé fotoblogy najdete ZDE.
