 |
| Foto: Eva Kopečná |
Za normálních okolností se pastviny táhnou až k horizontu, ale dnes ne. Je pošmourno, povětřím poletuje směs mokrého sněhu a deště, která studí za límcem. Zbytek kraje za kopcem Borek v samém srdci Vysočiny se choulí za neprodyšnou vrstvou mlhy a šedi. Stádo chlupatých koní a poníků všech plemen přešlapuje nedaleko hradby z balíků sena. Jen jeden z nich stojí opodál a nehnutě se dívá do dálky. Vytáhlý hnědák s bílým kvítkem na rozdíl od ostatních obyvatel statku zná potlesk i obdiv ve světle ramp. Mohl by vyprávět, jaké to je závodit s koňmi dubajských šejků a evropských miliardářů. Jak voní vzduch na pobřeží Normandie, kudy vedou koňské cestičky v Chantilly a jakou chuť má voda z hamburského jezírka. Ale Trip To Rhodos si to nechává pro sebe. Je mu devět let a právě začíná druhou, klidnější část svého života. Tu, ve které nehraje žádnou roli, že vyběhal bezmála osm milionů korun a že na tratích kolem tří kilometrů patříval k nejrychlejším v Evropě. Když v teple svého nového boxu dostává oběd, netrpělivě vyhlíží, kdy se bude moci vrátit do výběhu. Tohle je jeho nový domov. A nejúspěšnější plnokrevník české historie podle počtu blacktype umístění si ho užívá plnými doušky. Ale co všechno tomu vlastně předcházelo?
"Ten kůň je úplný blázen," odtušil svým přímočarým stylem majitel Jiří Charvát někdy v létě 2011 do telefonu. Mladý trenér Pavel Tůma na druhé straně linky zalapal po dechu. Na okamžik se snažil odhadnout míru bodrosti v šéfově hlase. "Šéfe, jestli je zlej, tak já ho nechci. Chodí mi sem do stáje pomáhat děcka, přece nechcete, aby se někomu něco stalo." Spolupráce obou mužů se teprve rozbíhala. Majitel největší stáje v zemi koupil v předešlém roce druhého z Českého derby Ulana a ponechal ho v Tůmově péči na Bruntálsku. Bývalý překážkový jezdec z Opavy, který se svého času mihl v sedlech koní jako Masini, Kolorado, Red Dancer nebo Hastaven, v té době trénoval ve Dvorcích už šest let. Mezi trenérskou elitou se uvedl prostřednictvím klasického vítěze Urodose. Když Charvát o něco později převzal po insolvenci původního majitele celou centrálu, začal Tůma fungovat více méně jako jeho soukromý trenér.
Dvouletek, o němž dvojice mužů rozdílných povah a názorů rozmlouvala, v tu chvíli stál ve Velké Chuchli u trenéra Tomáše Šatry a čekal na svůj dostihový debut. Zatímco širší veřejnosti zůstával stále neznámý, v zákulisí si už stihl vybudovat jistý věhlas. A pověst malého potížisty. Mohl za to incident na jeho první štaci u Heleny Blažkové v Lysé nad Labem, kde při obsedání těžce zranil populárního koňského zubaře Josefa Duška. "Byl na všechno moc hodný, o to větší překvapení byla jeho reakce, jakmile jsem při obsedání přehodila nohu. Po tom incidentu jsem mu nasadila stínidla a bylo po problému," vzpomíná dnes Helena Blažková.
Hnědáka z chovu Haras St. James a Y. Elliota vydražil pro Charváta ve Francii agent Chris Richner za 40 000 eur. Nová akvizice pocházela z prvního ročníku vítěze Prix de l' Arc de Triomphe a šampióna evropských tříletých Rail Linka, matka Tropical Mark patřila do rodiny výborné klisny Tropicaro a v tréninku Francoise Rohauta se umístila druhá v listed na 2300 metrů. Její první hříbata se ve Francii uvedla jako solidní provozní koně. Když Richner 19. října 2010 podepisoval v Deauville dražební protokol, nemohl vědět, že Tropical Mark dá v příštích dvou letech mezinárodní hvězdy - vítěze Polar Cupu (Gr.3) Brownieho (Sunday Break) a v USA úspěšnou klisnu Danza Cavallo (Sunday Break), která bude v grupě 1 Flower Bowl Stakes honit pozdější vítězku Breeders' Cupu Stephanie's Kitten. A že pro stejného majitele bude za pár let kupovat pravého bratra zmíněných koní Trip To Sydney, jehož krátká kariéra bude poznamenána sledem zranění a nepřízně okolností.
"Rail Link vyhrál Arc a já s oblibou říkám, že ty koně kupuji perspektivně tak, abych jednou vyhrál Cenu vítězného oblouku. Chci třídové koně, kteří prostojí 2400 metrů. Tohle byl Rail Linkův první ročník a tenkrát se věřilo, že bude lepším plemeníkem, než se nakonec ukázalo. A další důvod byl, že máma byla z dobré rodiny," snaží se Charvát rekonstruovat tehdejší myšlenkové pochody.
Přírůstek dostal jméno Trip To Rhodos. "Tehdy jsme hodně dávali koním jména po řeckých destinacích, kde jsme trávili dovolené. Na Rhodos jsem jezdíval pravidelně. Teď už nejezdím, protože děti chodí do školy a v létě tam nemá smysl jet. V té době jsme ale takhle nazvali pár koní. Třeba Kolymbia, to je ta vesnice, kam jsme jezdili. Nebo Malona. Další kůň se jmenoval Charaki. Ten stál 60 000 eur a nakonec vyběhl jen dvakrát..."
Od začátku cestoval i Trip To Rhodos. Nejprve po českých stájích. Od Heleny Blažkové byl přesunut do Prahy, kde doyen tuzemských trenérů Tomáš Šatra rozpoznal, že pozdní valach potřebuje hlavně čas a trpělivost, a tak na něj nijak zvlášť netlačil. "Hodný, ale nedůvěřivý. Někdy je s ním těžké pořízení," zněl verdikt zkušeného Šatry na adresu hnědáka, který se po chuchelském oválu proháněl v temně černých stínidlech. Tandem Charvát - Šatra toho roku slavil velké úspěchy s klasickým vítězem Chardonney Tcheque, který na sklonku sezóny vyhrál italské listed a posléze finišoval na milánském San Siru pátý v grupě 3. Majitel se ale nakonec přece jen rozhodl dát obtížnému juniorovi nový impuls a přesunout ho z centrálního závodiště do bruntálských kopců.
Když Pavel Tůma pro různými zkazkami opředeného dvouletka 27. října vyrážel do Velké Chuchle, ještě stihl svůj stájový tým postrašit, že tak drsného a svéhlavého koně ještě neviděli. "Jenže když ho přivezli, žádný respekt z něj nečišel. Takový srandovní koník, spíš k pomazlení. Tohle nebyl žádný drsňák, navíc měl trochu zapadlé oko a celkově byl ošklivý. Však taky kvůli tomu hned dostal přezdívku Koza, protože nám ji fakt připomínal," směje se po letech tehdejší členka týmu Eva Kopečná.
I samotný Tůma si byl vědom, že Jiří Charvát ve svém vyprávění valachovu auru poněkud nadsadil. Po příjezdu domů se přesto neubránil jistému mrazení. "Pamatuji si, jak jsem ho večer přivezl do stáje a chtěl jsem mu otevřít okno. Jak jsme se hecovali, tak mi říkali: Nechoď tam, kopne tě. Šel jsem do boxu, on tam stál a koukal na mě. Měl jsem víc strachu než on, ale nic mi neudělal. Bylo jasné, že zlý kůň to nebude," vypráví.
V této fázi udělal trenér intuitivní rozhodnutí, které předznamenalo valachovy další osudy. Svěřil čerstvý přírůstek začínající pracovní jezdkyni a ošetřovatelce Evě Kopečné, řečené Evizně, pro kterou byly Dvorce první dostihovou štací. "Byla taková zakřiknutá, cítil jsem, že ti dva se našli. Evizna se o něj začala starat, piplala si ho a on postupně začal mít kontakt s lidmi. Na ježdění byl hodný, nepuloval, prostě to vůbec nebyl složitý kůň," konstatuje Tůma.
"Když jsme se potkali, Tripovo štěstí spočívalo možná v tom, že jsem toho moc neuměla a tím pádem jsem si na něm nic nedokazovala. Od začátku byl jiný, než ostatní koně. Všechno mu trvalo déle, všechno si musel prohlédnout. Ale postupně si začal zvykat. A nikdy nebyl zlý," říká k tomu samotná Eva, která pochází z Brna a dnes působí ve stáji Pegas.
Třeba to bylo právě nečekané spojenectví s mladou ošetřovatelkou a vznikající pouto mezi nimi, které hnědáka popostrčilo k dalším pokrokům. Jednoho dne mu Tůma při návratu z vyjížďky před stájí sundal dříve nezbytná stínidla, druhý den mu je vzal o něco dřív, až se s nimi Trip To Rhodos po týdnu rozloučil úplně.
"Všechno jsme se učili spolu. Chodila jsem na něm cválat i rychlé práce. Je fakt, že když chtěl, uměl si i vyhodit, ale seděla jsem na něm každý den a postupně jsme si na sebe zvykli. I na to, že to je moc fajn a že nám to spolu funguje," dodává Eva.
I přes očividný posun však dostihová perspektiva Trip To Rhodose dlouho zůstávala otevřená. V ambiciózním a leckdy poněkud netrpělivém ovzduší Charvátovy stáje nebyl vzhledem k valachově pozdnímu projevu vyloučen brzký přechod na překážky. Už před klasickou sezónou prošel zimní skokanskou přípravou v hřebčíně Albertovec, kde si ho v hale vyzkoušel žokej Marek Stromský. Trenér o francouzském hnědákovi v rozhovorech s nadsázkou mluvil jako o mentálně zaostalém koni a "psovi průzkumníkovi", a tak navzdory nepochybným vytrvaleckým dispozicím nebyl přihlášen do Českého derby.
Snad ještě nikdy předtím neměla stáj Dr. Charvát tak silný tříletý ročník jako na jaře 2012. U Tůmova bývalého mentora a nyní rivala Čestmíra Olehly stála vítězka Jarní ceny klisen French Quebec, u Heleny Blažkové ve dvou startech neporažený Kaptah a u Tomáše Šatry zase pravý bratr německého klasického vítěze Martilla My Afantou. Za progresivního koně schovaného vzadu byl považován Jaroslavem Drlíkem připravovaný A Gentleman. V rámci nebývalé ofenzívy navíc Charvát před sezónou koupil od Ardaka Amirkulova ryzáka Betpak Dalu, který jako dvouletý stihl tabuli v pařížské grupě 3 Prix de Conde, a svěřil ho Tomáši Váňovi. A to přitom vůbec nevyběhla předpokládaná hvězda, za 70 000 eur pořízený Sinuhet, který se nakonec ukázal jako jedno z největších zklamání v historii Charvátovy stáje.
"Každý chce se mnou soutěžit a já je chápu, taky chci soutěžit. Všichni říkají, že mám na koně štěstí, jenže já jsem od doby, kdy zemřel Royal Mougins, dal do nákupu nových posil 20 milionů korun. Při nákupech neplatí přímá úměrnost, že ten nejdražší bude automaticky nejlepší. Pár milionů jsem vysypal z okna, ale to vím až teď," řekl Jiří Charvát v červnu 2012 v rozhovoru pro zápisník. "Je to hledání cesty. Z mých irských nákupů takový kanón nevzejde, to jsou koně pro Česko. Skutečná hvězda může být jen z ročka. Jde jen o to, abychom ho dokázali najít..."
Ze zpětného pohledu je až neuvěřitelné, že Charvát v té době už dávno takového koně měl, aniž by to zatím tušil. Tříletý Trip To Rhodos debutoval 13. května v Bratislavě a pod Jakubem Pavlíčkem v dostihu na 2000 metrů jistě o jednu délku porazil pozdějšího solidního překážkáře Quebracha. Když se o tři týdny později na Slovensko vrátil, aby finišoval druhý ve Starohájském kritériu a přinutil k boji klasického vítěze Atacka, hledači talentů zpozorněli. Tradiční dostih tříletých na mítinku Turf Gala sice toho roku nebyl kdovíjak kvalitně obsazený, ale šestičlenné pole ho seběhlo ve slušném tempu a svěřenec Pavla Tůmy byl v závěru jediný, kdo dokázal čelit vítězově stupňované koncovce.
Trip To Rhodos ve svém druhém startu zaujal natolik, že se začalo hlasitě mluvit o dohlášce do Českého derby. Chtěl ho tam vidět i samotný Jiří Charvát, ale Tůmovi se majitele nakonec podařilo přesvědčit, že vrchol klasické sezóny přichází pro pomalu rostoucího kolohnáta příliš brzy, a majitel se spokojil se čtveřicí zástupců v derby.
Roli přitom zdaleka nehrála jen hnědákova nezralost. V té době ho brzdily v rozletu také problémy s páteří, klouby a kopyty. "Rostl, dělal se z něj kůň. Chodil po lesích a loukách, každou chvíli musel vylézt na kopec, aby se někam dostal. To mu sice pomáhalo psychicky, ale zároveň byl na těch loukách a kamenech bolavý," vybavuje si Tůma.
Zatím nenápadného tříletka dal v práci dohromady s osvědčeným matadorem Mariydim. Dvojnásobný vítěz Ceny prezidenta republiky trávil ve Dvorcích svou poslední sezónu a v Tůmových očích zaujímal pozici superkoně. Jeho červnové vítězství ve Velké ceně Slovenska, kde porazil maďarského koně roku Ostinata a polského Iwonisze, přineslo mladému trenérovi dosud nepoznanou euforii, kterou takto intenzivně už poté nepocítil ani při mnohem větších mezinárodních úspěších. "Nejlepší kůň, na němž jsem do té doby seděl. V něčem je pro mě jedinečný dodnes," komentuje to samotný Tůma.
A Trip To Rhodos začal poměrně brzy o tři roky staršího šampióna porážet. "Seděla jsem na něm a vůbec mi to nepřišlo. On cválá zvláštním způsobem, do toho stále rostl, takže si člověk chvílemi připadal jako na rozbitém kole. Nemohla jsem uvěřit, že jedu tak rychle. Prostě jsem mlaskla a předjeli jsme Mariydiho, ani jsem nevěděla jak," směje se Eva.
Stáj se poprvé chystala vybrat zisky v pražském St. Legeru, ale napjatě očekávané vystoupení na klasické scéně přineslo trpké zklamání. Trip To Rhodos se od začátku prezentoval hektickým projevem, a přestože se ho Jakubovi Pavlíčkovi podařilo brzy po startu schovat uprostřed balíku koní, stále měl plné ruce práce. Když se na protilehlé rovině zdálo, že se valach konečně usadil, kilometr před cílem při pokusu o průnik mezi soupeři zakopl a upadl. Pavlíček skončil se zraněními pánve a sleziny v motolské nemocnici, volný Trip To Rhodos bez jezdce procválal jako první cílem a při bludné pouti po dráze inkasoval pár škrábanců.
K definitivnímu vyložení karet tak došlo až o půldruhého měsíce později, kdy valach jistě ovládl Velkou cenu města Pardubic na 2900 metrů. Jiří Chaloupka svého partnera v paddocku a před boxy dlouze uklidňoval, a hned po startu ho schoval za soupeře. Ani na této pozici to neměl zase tak daleko k čelným koním, ale Chaloupkovi se dokonale podařilo někdejšího potížistu "uspat". Do poslední možné chvíle si držel vnitřní stopu, při točení do cílové roviny se nechal potáhnout na třetí, čtvrté místo a prostředkem dráhy nasadil k rozhodujícímu zrychlení. Za distancí už jezdil pouze rukama. Stále poněkud neohrabaně působící Trip To Rhodos - běžel teprve svůj čtvrtý dostih - se sice začal rozhlížet kolem sebe, ale při pohledu na zvenčí finišující soupeře znovu zabral. Když proběhl cílem, Chaloupka ho spokojeně poplácal po krku. "Nesmíme ho zkazit a bude dobrý," poznamenal po doběhu Pavel Tůma.
Dostihový styl, který se pro Trip To Rhodose ukázal být později tak typickým a který minimálně zpočátku doháněl Jiřího Charváta na tribuně k zoufalství, se definitivně zrodil v jeho čtyřech letech. Ještě při druhém místě ve Velké ceně Slovenska za tehdejším králem vytrvalců Donnem Hallingem to žokej Ján Havlík zkoušel z prostředku pole a prakticky celý dostih strávil v balíku koní kolem sedmého, osmého místa. V krátké bratislavské cílové rovině pak velkou stíhací jízdou přiletěl půl délky za vítěze, ale tým z Dvorců vnitřně věděl, že valach zdaleka neodvedl své maximum a že příště musí běžet jinak.
V úvahách, jak navázat na působivé představení z Pardubic, se Tůma přiklonil k návratu na supervytrvalecké tratě a navrhl přihlásit hnědáka do dvoumílového listed "Langer Hamburger" v rámci německého derby-mítinku. "Nebyl jsem z toho dvakrát nadšený, diskutovali jsme o tom opravdu dlouho. Že by mohl být konkurenceschopný v takovéto společnosti, jsem nečekal," přiznává zpětně Jiří Charvát.
Přesvědčit majitele byl ovšem jen první z mnoha úkolů, které musel Tůmův tým vyřešit. Na více než 800 kilometrů dlouhou cestu do Hamburku bylo nutné si vypůjčit auto, aby Trip To Rhodos nemusel cestovat v přívěsu. "Byla to naše první pořádná zahraniční cesta, předtím jsme kromě Bratislavy byli nanejvýš v Ebreichsdorfu. Kůň ale natolik signalizoval své kvality, že jsme to prostě museli zkusit. Všechno nasvědčovalo tomu, že tam patří. Šlo jen o to, aby byl v optimální pohodě," ohlíží se Tůma za expedicí, během níž čtyřčlenná výprava spala v autě a byla zásobena domácími řízky od trenérovy maminky.
V sedmičlenném poli byl český zástupce s kursem 112:10 největším outsiderem, což ale z tlaku na jeho tým příliš neubíralo. Nešlo jenom o to, že si cestu do německého listed výslovně prosadil trenér, velkým otazníkem byl hlavně stav samotného hnědáka. Během cesty nežral a navzdory červencovým vedrům odmítal na místě pít. "Vůbec nepil, to byl extrém. Chodila jsem ho napájet do jezírka uvnitř dráhy, které se překonává při slavném Seejagdrennen," vzpomíná Eva.
Žokej Jozef Bojko dostal jednoduché instrukce: stáhnout svého svěřence na chvost pole a zůstat po celou dobu vzadu, aby se Trip To Rhodos ničím nestresoval. Slovenský legionář poslechl do puntíku. Po startu předvedl klasický "chaloupkovský" manévr a když pole poprvé točilo do cílové roviny, cválal Trip To Rhodos poklidně na posledním místě dvě délky za nejbližším soupeřem. Ještě při nabíhání do posledního oblouku ztrácel na čelní koně dobrých deset délek a leckterý český divák internetového streamu si v tu chvíli zřejmě okusoval nehty v domnění, že se valach nachází zcela mimo dostih. Bojko zůstával ledově klidný. V oblouku si začal lepšit pozici a během několika okamžiků se dostal na páté místo. Jako jediný žokej v poli se ani nehnul. Na začátku cílové roviny vytáhl Trip To Rhodose do vnější stopy, třikrát ho pobídl bičíkem - a hravě odskočil. V cíli měl na francouzskou klisnu Holly Polly 1 1/4 délky, nejbližší domácí účastník Slowfoot následoval s uctivým odstupem.
Po doběhu přišel Tůmovi gratulovat v Německu působící kolega Pavel Vovčenko. "Víte, co jste dokázali? To se jen tak někomu nepovede, většina lidí tady o tom jen sní," poplácal vítěze po ramenou. "A ono to tak je. Až v té chvíli jsem si to naplno uvědomil," dodává Tůma.
Nebyl to ostatně poslední zápis této výpravy do historie českého turfu. Na zpáteční cestě dělala Trip To Rhodosovi v autě společnost březí klisna Josselin, která se vracela z připuštění Landem. Následující rok se jí narodil budoucí vítěz Českého derby Joseph...
Zatímco v pohádkách podobné zápletky končí slastnou větou "a žili šťastně až do smrti", v dostihovém sportu obvykle následují další starosti a peripetie. Nejinak tomu bylo i v případě Trip To Rhodose, který měsíc po německém triumfu doběhl osmý v Prix Kergorlay (Gr.2, 3000 m) na letním mítinku v Deauville. Po doběhu se odehrál legendární moment, kdy zklamaný Jiří Charvát přistoupil ke své největší hvězdě a konejšivě pravil: "Neboj, koníku, vyhraješ Velkou pardubickou..."
"Trenér celou dobu prosazoval, aby kůň startoval venku. V tom Deauville neběžel špatně, ale po dostihu jsem opravdu nadhodil, zda by nebylo lepší ho nakonec přesměrovat do překážek. Byl supervytrvalec, uměl distanci a nějakou skokanskou zkušenost z tréninku už měl. Ale on si to Pavel Tůma nakonec vždycky obhájil. Když se nedařilo, řekl: Příště to bude lepší. A stejný názor měla i Eva Kopečná," říká Charvát.
Navíc nechybělo mnoho a valachova aktivní kariéra se naplnila už na konci sezóny 2013, kdy Trip To Rhodos absolvoval dva poslední starty na české půdě a zároveň stále laboroval se zdravím. "Chvílemi jsme si nevěděli rady. Byl zrentgenovaný a namasírovaný odshora až dolů, neustále jsme zkoušeli i různé typy podkov. Den před obhajobou ve Velké ceně města Pardubic jsem se na něj doma díval v ohradě a pořád jsem byl na vážkách. Protože kovář patří do rodiny, tak jsem mu večer zavolal a v noci jsme ještě změnili kování. Udělali jsme mu takovou podložku a Jirka Chaloupka dostal pokyn, aby koně v případě jakýchkoli problémů nechal na pokoji," poznamenal Tůma.
Druhý den se Trip To Rhodos jako obvykle poflakoval na konci pole, v obloucích rozdal soupeřům pár délek a ve finiši od nich lehce odešel. Jak se mělo později ukázat, bylo to hnědákovo poslední vítězství před českým publikem. O dva týdny později doběhl v Ceně prezidenta republiky třetí a následujících pět sezón se pohyboval už jen na zahraničních drahách. Posledním startem ve střední Evropě bylo vítězství ve Velké ceně Slovenska 2015.
Éru, kdy valachův tým intenzivně řešil všemožná zdravotní úskalí, symbolicky uzavřela cesta na veterinární kliniku ve Vídni po sezóně 2013. Obsáhlé vyšetření pohybového aparátu sice jednoznačný závěr nepřineslo, ale stáj postupně přišla s celou řadou tahů, které nakonec vedly k valachově dostihové dlouhověkosti. Jedním z nich bylo zmiňované ortopedické kování, ale také opatrný tréninkový režim a intenzivní rehabilitace. "Velké galopy stejně nechodíme, ale celkově jsem se na něj v práci bál víc tlačit. Stále jsem hlídal, aby se mu nic nestalo. Když v tréninku chtěl, zrychlil. A když nechtěl, tak ne," usmívá se Tůma.
Dalším opatřením bylo pravidelné "mezipřistání" na závodišti Iffezheim u Baden Badenu při cestách do Francie. "Domluvili jsme si to s trenérem Geislerem. Tam jsme zaklusali na poli, je tam takový potok, tak si kůň možná připadal jako doma. Odpočinul si a druhý den jsme jeli dál," dodává trenér s tím, že i takový detail měl v celém soukolí svou roli. "On ten dostihový stres hlavně zkraje kariéry prožíval víc vnitřně. Držel to napětí spíš v sobě, než by ho ventiloval nějak navenek. Neřešil jsem jezdce, dráhy ani povrch, hlavní pro mě bylo, aby se kůň dostal do pohody."
S postupujícím časem se začal měnit i samotný Trip To Rhodos. Už nepotřeboval průběh dostihu na konci pole bez kontaktu s jinými koňmi jako v první polovině kariéry, a během let se z něj stal zkušený cestovatel. Jako jeden z přelomových momentů se v tomto ohledu ukázalo jeho jediné setkání s Filipem Minaříkem, jehož výsledkem byla čtvrtá příčka v Prix la Moskowa (L, 3000 m) v Chantilly. "Do té doby chodil sám z posledního místa, já jsem to tenkrát měl poprvé zkusit mezi koňmi. Nepuloval a zaběhl velmi dobře. V týmu panovala spokojenost a od té doby ho jezdili schovaného v koních," vybavuje si historicky nejúspěšnější český žokej.
To už měl Trip To Rhodos za sebou první ze svých tří vítězství v Premio Coppa d'Oro (L, 3000 m) na milánském San Siru a na tři sezóny se jeho nejčastějším jezdeckým partnerem v zahraničí stal Cristian Demuro. Kromě dvou listed vítězství v Miláně a jednoho v Baden Badenu spolu byli dvakrát čtvrtí v Prix du Cadran (Gr.1), třetí v Prix Kergorlay (Gr.2) v Deauville a také v Prix de Barbeville (Gr.3) v Chantilly.
Poslední zmíněný dostih z 24. dubna 2016 zůstal v paměti nejen kvůli faktu, že se při něm Trip To Rhodos rozloučil se svou dlouholetou ošetřovatelkou Evou Kopečnou, ale také díky rozruchu kolem čapek. V dostihovém programu byla uvedená modro-žlutá, ale česká výprava si přivezla jen žlutou a hrozila jí pokuta. Nakonec se jí vyhnula díky pohotovosti bývalé jezdkyně Ivy Miličkové. "Ve 13:00 mi zazvonil telefon. Volal trenér Tůma, že za tři hodiny běhají grupu 3 a nemají požadovanou čapku. Za 15 minut jsem byla na závodišti. Žokej naštěstí našel modrou čapku a trenér zase v autě žluté polštářky. Tak jsme jeden obětovali a za hodinu byla na světě žlutomodrá čapka. To si teda musím jít vsadit, říkám si a dala jsem 4 eura na místo. Srdcař Trip přišel skvěle třetí. Po dostihu si mě odchytla paní komisařka a ptala se mě, jak jsem to dokázala vyrobit za tak krátkou dobu. Tak jí říkám: Tohle jsou zlaté české ručičky," napsala Iva Miličková po doběhu na Facebook.
Nebylo to mimochodem naposled, co jedna z nejlepších českých žokejek moderní éry zasáhla do hnědákovy kariéry. K loňskému třetímu vítězství v milánském Coppa d'Oro ho dovedl její partner Stéphane Breux. "Byla to skutečná pocta moci toho koně jezdit. Choval se jako naprostý profesionál, i na tvrdé dráze, kterou nemá rád," dodává Breux, který původně projel cílem na druhém místě, ale milánští rozhodčí ho kvůli kontroverzní situaci v cílové rovině dodatečně přesunuli před původního vítěze Shaywana.
Osudovým dostihem Trip To Rhodose se stalo čtyřkilometrové Prix du Cadran v rámci pařížského Arc mítinku. Nastoupil do něj celkem čtyřikrát. První účast v roce 2014 provázelo rozčarování z jízdy domácí ikony Oliviera Pesliera, který od prvních metrů zavelel k ofenzivnímu průběhu z druhého místa, velkou část dostihu naháněl start-cíl běžícího High Jinxe a v cílové rovině mohl už jen přihlížet, jak ho soupeři odsouvají na šesté místo. Na vítěze, jemuž Trip To Rhodos uprostřed léta v Maisons-Laffitte podlehl o pouhou hlavu, tentokrát ztrácel asi 3 1/2 délky. "Myslím, že celý tým tenkrát nezvládl tíhu atmosféry. A Peslier to prostě nezajel dobře. Kůň po dostihu nebyl unavený, byl v pohodě. Akorát měl vyvalené oči, protože šel úplně jiným stylem, než měl," říká Tůma.
Napřesrok se v Prix du Carrousel (L, 3100 m) jedinkrát vyhoupl do valachova sedla Christophe Soumillon. Po těsném druhém místě se Jiří Charvát belgické hvězdy zeptal, zda je Trip To Rhodos podle jeho mínění spíše koněm pro Prix du Cadran nebo Prix Royal-Oak, francouzskou verzi St. Legeru vypisovanou koncem října na 3100 metrů. "A on mi řekl: Zkuste Royal-Oak. Tak jsme to tak chtěli udělat, dokonce jsem uvažoval nechat koně po Arc mítinku v Chantilly u trenéra Lefebvra, ale Pavel Tůma ho chtěl vzít domů a nakonec z toho startu sešlo," konstatuje Charvát.
Do Prix du Cadran se Trip To Rhodos ještě třikrát vrátil. V roce 2015 mu v sedle s Demurem chybělo na vítězného Mille Et Mille sedm délek a doběhl čtvrtý, stejné umístění si zopakoval i v následující sezóně. V roce 2017 dosáhl pod Theo Bachelotem na historické třetí místo, když zůstal za vítězným Vazirabadem o 7 1/2 délky a ze svých letitých soupeřů porazil mimo jiné High Jinxe.
Trip To Rhodos dosáhl mezi evropskými supervytrvalci nečekaných výšin, ale několik met mu dlouho unikalo. V zahraničí to bylo grupové vítězství, doma titul Koně roku. Opakovaně se také uvažovalo o vykročení mimo navyklý francouzský horizont. V srpnu 2016 byl jako první kůň v české historii přihlášen do Melbourne Cupu. Plán usilovat o účast v kultovním dostihu jižní poloukoule o 6,2 milionu australských dolarů se zrodil v hlavě valachova někdejšího "objevitele" Chrise Richnera.
"Chtěli jsme to zkusit, dávalo nám to v té době smysl. Jenomže se záhy ukázalo, že pro české koně platí v Austrálii jiné karanténní předpisy než pro další Evropany, což by mě nenapadlo. Celý promyšlený plán se tak rozsypal, nedalo se to stihnout," vybavuje si Charvát.
Největší sérii na grupové scéně Trip To Rhodos paradoxně posbíral ve svých osmi letech, kdy se doma pomalu začalo spekulovat o konci jeho kariéry. 10. září finišoval třetí v Prix Gladiateur (Gr.3), 30. září vybojoval již zmíněný bronz v Prix du Cadran (Gr.1) a 28. října po tuhém boji zvítězil v St. Leger Italiano (Gr.3).
Ve výrazně slabší společnosti, než na jakou byl zvyklý, ho Václav Janáček v Milánu celou dobu držel na druhé, třetí pozici a v cílové rovině dokázal z pomalého tempa dostatečně zrychlit, aby o hlavu udolal o tři roky mladšího Němce Be Famous. Bylo to valachovo jedenácté a poslední vítězství. Po sezóně byl zvolen Koněm roku 2017.
Trip To Rhodos zůstal v tréninku i ve svých devíti letech, ale na úspěšnou éru už nenavázal. Při dubnovém debutu v pařížské grupě 3 cválal celý dostih na posledním místě, Mickael Barzalona ho musel začít jezdit už v závěru posledního oblouku a do cíle doběhl dvacet délek za polem. O dva měsíce později v Chantilly ho mimořádně motivovaný Václav Janáček držel v kontaktu s koňmi a po tlačenici v cílové rovině finišoval šestý.
"Hned po dostihu jsem šel za ním a říkám: Konec, už běhat nebude. Janáček mě ještě přemlouval, že z něj měl dobrý pocit a že v závěru neměl kudy útočit, ale podle mě už nebylo co řešit," vrací se Pavel Tůma k ukončení kariéry svého životního koně. "V létě jsme ho jezdili, ale už jsem ho netrénoval. Už to nebylo ono, navíc měl odřený kohoutek. Hlavní je, že je zdravý a tlustý. Spokojený kůň ve výběhu. Pamatuji si, jak kdysi stával sám v rohu a do kontaktů s jinými koňmi se raději nepouštěl. Teď šikanoval ročky ve výběhu, karta se otočila."
Když má říct, který z dlouhé řady úspěchů ho vzal nejvíce za srdce, nepřemýšlí dlouho. "Prix du Cadran byla bomba, ale určitě bych zmínil vítězství v Hamburku. Poprvé jsme vyjeli z Dvorců a vůbec jsme nevěděli, jestli někam dojedeme. To mám v hlavě asi nejvíc, i když to bylo "jen" listed..."
Nejúspěšnější plnokrevník v českém tréninku podle počtu blacktype umístění je definitivně penzistou. A v této chvíli opět vstupuje do jeho příběhu Eva Kopečná. Valachova spřízněná duše, která spolu s ním dělala první krůčky ve Dvorcích a provázela ho velkou částí kariéry, na něj intenzivně myslela i po dva roky vzájemného odloučení. Už kdysi jí Jiří Charvát slíbil, že se jednou bude moci o svého oblíbence po jeho penzionování starat. A na svůj dávný slib nezapomněl.
"Den před Velkou pardubickou jsem se ho zeptala, jestli si Tripa můžu vzít a brečela jsem u toho, protože tyhle věci strašně prožívám. A když mi řekl, že to je přece jasné, padla jsem mu kolem krku. Normálně jsem ho objala a on se tomu strašně smál," vypráví Eva a v jejím hlase i očích je znovu cítit dojetí.
Trip To Rhodos se tak zařadil po bok dalších Charvátových hvězd jako vítěz Velké pardubické Decent Fellow nebo někdejší výborný středotraťař Mastman, o které po skončení kariéry rovněž pečují jejich bývalé ošetřovatelky. "Mají je rády a krásně se o ně starají. Ve Dvorcích stojí ve výběhu My Old Husband, u nás ve Zbraslavicích například De Roberto, ale máme tady málo místa. Když si holky o ty koně řeknou, tak víme, že o ně bude dobře postaráno a rádi jim měsíčně přispíváme na ustájení," vysvětluje Jiří Charvát.
Sedíme v restauraci několik stovek metrů od jeho firmy a právě jsme si dovyprávěli příběh Trip To Rhodose. Ptám se, zda ho léta s vítězem grupy 3 a pětinásobným listed vítězem naučila něco nového. Prezident Jockey Clubu se na chvíli zamyslí. "Pochopíte, jak jsme malí. Ale to by nemělo stačit, mělo by vás to vyhecovat stát se větším. To vidím jako smysl té sportovní konfrontace a poznání."
Nějakých 90 kilometrů jihovýchodně, v Záborné na Jihlavsku, právě Eva Kopečná vede Trip To Rhodose do stáje. "Jaké bylo shledání? Jela jsem pro něj sama a byla jsem z toho až nečekaně nervózní. Vůbec si nepamatuji pocity na zpáteční cestě. Jen vím, že když jsem ho složila a ubytovala, jela jsem vrátit auto. A v té garáži to na mě všechno dolehlo. Že se to stalo a že je to pravda. Mám ho konečně doma."
A co bude dál? "Kluci v práci si mě dobírali, že letos nemá nic vyděláno a může příští rok začít v pětkách. Ale my máme úplně jiné plány, většinu času bude trávit s novými kamarády na pastvině a určitě budeme chodit na vyjížďky. Uvidíme, co se mu bude líbit, necháme tomu volný průběh," těší se Eva. "Hlavním cílem ale je, aby měl ten nejkrásnější důchod, jaký bude možné mu zařídit. Protože už jen za to, co všechno jsem díky němu a s ním mohla prožít, si to vrchovatě zaslouží."
TRIP TO RHODOS (FR)
9letý hnědák valach (nar. 20.3. 2009)
Původ: Rail Link - Tropical Mark (Mark Of Esteem)
Chovatel: E.A.R.L. Haras Saint James, Y. Elliot
Majitel: Dr. Charvát
Trenér: Pavel Tůma, Dvorce
Podle počtu blacktype vítězství (6) i umístění (13) nejúspěšnější kůň české historie.
Kůň roku 2017, šampión starších koní (2014, 2015, 2017) a vytrvalců (2015 - 2017).
Kariéra: 32 startů, 11 vítězství (2000 - 3200 m)
Vyběhané dotace: 7 840 560 Kč (bez fr. prémií)
Největší úspěchy: 1. St. Leger Italiano (Gr.3); Premio Coppa D'Oro (L) - 3x, Mercedes Benz Steherpreis (L), Langer Hamburger (L), 32. Velká cena Slovenska (Gd3), Velká cena města Pardubic (I), Veľká májová cena (I); 2. Prix du Carrousel (L) - 2x, Starohájske kritérium; 3. Qatar Prix du Cadran (Gr.1), Darley Prix Kergorlay (Gr.2), Qatar Prix Gladiateur (Gr.3), Prix de Barbeville (Gr.3), Langer Hamburger (L), Cena prezidenta republiky (I); 4. Qatar Prix du Cadran (Gr.1) - 2x, Prix la Moskowa (L), 4. Prix Right Royal (L).
Startoval na deseti závodištích v pěti různých zemích (Baden Baden, Bratislava, Deauville, Hamburk, Chantilly, Longchamp, Maisons-Laffitte, Miláno, Pardubice, Praha).
"Ten kůň je úplný blázen," odtušil svým přímočarým stylem majitel Jiří Charvát někdy v létě 2011 do telefonu. Mladý trenér Pavel Tůma na druhé straně linky zalapal po dechu. Na okamžik se snažil odhadnout míru bodrosti v šéfově hlase. "Šéfe, jestli je zlej, tak já ho nechci. Chodí mi sem do stáje pomáhat děcka, přece nechcete, aby se někomu něco stalo." Spolupráce obou mužů se teprve rozbíhala. Majitel největší stáje v zemi koupil v předešlém roce druhého z Českého derby Ulana a ponechal ho v Tůmově péči na Bruntálsku. Bývalý překážkový jezdec z Opavy, který se svého času mihl v sedlech koní jako Masini, Kolorado, Red Dancer nebo Hastaven, v té době trénoval ve Dvorcích už šest let. Mezi trenérskou elitou se uvedl prostřednictvím klasického vítěze Urodose. Když Charvát o něco později převzal po insolvenci původního majitele celou centrálu, začal Tůma fungovat více méně jako jeho soukromý trenér.
 |
| Pavel Tůma jako jezdec, foto: Václav Volf |
Hnědáka z chovu Haras St. James a Y. Elliota vydražil pro Charváta ve Francii agent Chris Richner za 40 000 eur. Nová akvizice pocházela z prvního ročníku vítěze Prix de l' Arc de Triomphe a šampióna evropských tříletých Rail Linka, matka Tropical Mark patřila do rodiny výborné klisny Tropicaro a v tréninku Francoise Rohauta se umístila druhá v listed na 2300 metrů. Její první hříbata se ve Francii uvedla jako solidní provozní koně. Když Richner 19. října 2010 podepisoval v Deauville dražební protokol, nemohl vědět, že Tropical Mark dá v příštích dvou letech mezinárodní hvězdy - vítěze Polar Cupu (Gr.3) Brownieho (Sunday Break) a v USA úspěšnou klisnu Danza Cavallo (Sunday Break), která bude v grupě 1 Flower Bowl Stakes honit pozdější vítězku Breeders' Cupu Stephanie's Kitten. A že pro stejného majitele bude za pár let kupovat pravého bratra zmíněných koní Trip To Sydney, jehož krátká kariéra bude poznamenána sledem zranění a nepřízně okolností.
 |
| První krůčky, foto: Martina Havlínová |
Přírůstek dostal jméno Trip To Rhodos. "Tehdy jsme hodně dávali koním jména po řeckých destinacích, kde jsme trávili dovolené. Na Rhodos jsem jezdíval pravidelně. Teď už nejezdím, protože děti chodí do školy a v létě tam nemá smysl jet. V té době jsme ale takhle nazvali pár koní. Třeba Kolymbia, to je ta vesnice, kam jsme jezdili. Nebo Malona. Další kůň se jmenoval Charaki. Ten stál 60 000 eur a nakonec vyběhl jen dvakrát..."
Lysá nad Labem, Velká Chuchle, Dvorce
Od začátku cestoval i Trip To Rhodos. Nejprve po českých stájích. Od Heleny Blažkové byl přesunut do Prahy, kde doyen tuzemských trenérů Tomáš Šatra rozpoznal, že pozdní valach potřebuje hlavně čas a trpělivost, a tak na něj nijak zvlášť netlačil. "Hodný, ale nedůvěřivý. Někdy je s ním těžké pořízení," zněl verdikt zkušeného Šatry na adresu hnědáka, který se po chuchelském oválu proháněl v temně černých stínidlech. Tandem Charvát - Šatra toho roku slavil velké úspěchy s klasickým vítězem Chardonney Tcheque, který na sklonku sezóny vyhrál italské listed a posléze finišoval na milánském San Siru pátý v grupě 3. Majitel se ale nakonec přece jen rozhodl dát obtížnému juniorovi nový impuls a přesunout ho z centrálního závodiště do bruntálských kopců.
 |
| Po příjezdu do Dvorců, foto: Eva Kopečná |
I samotný Tůma si byl vědom, že Jiří Charvát ve svém vyprávění valachovu auru poněkud nadsadil. Po příjezdu domů se přesto neubránil jistému mrazení. "Pamatuji si, jak jsem ho večer přivezl do stáje a chtěl jsem mu otevřít okno. Jak jsme se hecovali, tak mi říkali: Nechoď tam, kopne tě. Šel jsem do boxu, on tam stál a koukal na mě. Měl jsem víc strachu než on, ale nic mi neudělal. Bylo jasné, že zlý kůň to nebude," vypráví.
"Všechno jsme se učili spolu"
V této fázi udělal trenér intuitivní rozhodnutí, které předznamenalo valachovy další osudy. Svěřil čerstvý přírůstek začínající pracovní jezdkyni a ošetřovatelce Evě Kopečné, řečené Evizně, pro kterou byly Dvorce první dostihovou štací. "Byla taková zakřiknutá, cítil jsem, že ti dva se našli. Evizna se o něj začala starat, piplala si ho a on postupně začal mít kontakt s lidmi. Na ježdění byl hodný, nepuloval, prostě to vůbec nebyl složitý kůň," konstatuje Tůma.
 |
| S Markem Stromským. |
Třeba to bylo právě nečekané spojenectví s mladou ošetřovatelkou a vznikající pouto mezi nimi, které hnědáka popostrčilo k dalším pokrokům. Jednoho dne mu Tůma při návratu z vyjížďky před stájí sundal dříve nezbytná stínidla, druhý den mu je vzal o něco dřív, až se s nimi Trip To Rhodos po týdnu rozloučil úplně.
"Všechno jsme se učili spolu. Chodila jsem na něm cválat i rychlé práce. Je fakt, že když chtěl, uměl si i vyhodit, ale seděla jsem na něm každý den a postupně jsme si na sebe zvykli. I na to, že to je moc fajn a že nám to spolu funguje," dodává Eva.
I přes očividný posun však dostihová perspektiva Trip To Rhodose dlouho zůstávala otevřená. V ambiciózním a leckdy poněkud netrpělivém ovzduší Charvátovy stáje nebyl vzhledem k valachově pozdnímu projevu vyloučen brzký přechod na překážky. Už před klasickou sezónou prošel zimní skokanskou přípravou v hřebčíně Albertovec, kde si ho v hale vyzkoušel žokej Marek Stromský. Trenér o francouzském hnědákovi v rozhovorech s nadsázkou mluvil jako o mentálně zaostalém koni a "psovi průzkumníkovi", a tak navzdory nepochybným vytrvaleckým dispozicím nebyl přihlášen do Českého derby.
 |
| Foto: Eva Kopečná |
Jako na rozbitém kole
Snad ještě nikdy předtím neměla stáj Dr. Charvát tak silný tříletý ročník jako na jaře 2012. U Tůmova bývalého mentora a nyní rivala Čestmíra Olehly stála vítězka Jarní ceny klisen French Quebec, u Heleny Blažkové ve dvou startech neporažený Kaptah a u Tomáše Šatry zase pravý bratr německého klasického vítěze Martilla My Afantou. Za progresivního koně schovaného vzadu byl považován Jaroslavem Drlíkem připravovaný A Gentleman. V rámci nebývalé ofenzívy navíc Charvát před sezónou koupil od Ardaka Amirkulova ryzáka Betpak Dalu, který jako dvouletý stihl tabuli v pařížské grupě 3 Prix de Conde, a svěřil ho Tomáši Váňovi. A to přitom vůbec nevyběhla předpokládaná hvězda, za 70 000 eur pořízený Sinuhet, který se nakonec ukázal jako jedno z největších zklamání v historii Charvátovy stáje.
 |
| Tříletý Trip To Rhodos (Tůma), foto: Eva Kopečná |
Ze zpětného pohledu je až neuvěřitelné, že Charvát v té době už dávno takového koně měl, aniž by to zatím tušil. Tříletý Trip To Rhodos debutoval 13. května v Bratislavě a pod Jakubem Pavlíčkem v dostihu na 2000 metrů jistě o jednu délku porazil pozdějšího solidního překážkáře Quebracha. Když se o tři týdny později na Slovensko vrátil, aby finišoval druhý ve Starohájském kritériu a přinutil k boji klasického vítěze Atacka, hledači talentů zpozorněli. Tradiční dostih tříletých na mítinku Turf Gala sice toho roku nebyl kdovíjak kvalitně obsazený, ale šestičlenné pole ho seběhlo ve slušném tempu a svěřenec Pavla Tůmy byl v závěru jediný, kdo dokázal čelit vítězově stupňované koncovce.
 |
| První vítězství kariéry, blahopřeje Jaromír Štohanzl. Foto: Václav Volf |
Trip To Rhodos ve svém druhém startu zaujal natolik, že se začalo hlasitě mluvit o dohlášce do Českého derby. Chtěl ho tam vidět i samotný Jiří Charvát, ale Tůmovi se majitele nakonec podařilo přesvědčit, že vrchol klasické sezóny přichází pro pomalu rostoucího kolohnáta příliš brzy, a majitel se spokojil se čtveřicí zástupců v derby.
Roli přitom zdaleka nehrála jen hnědákova nezralost. V té době ho brzdily v rozletu také problémy s páteří, klouby a kopyty. "Rostl, dělal se z něj kůň. Chodil po lesích a loukách, každou chvíli musel vylézt na kopec, aby se někam dostal. To mu sice pomáhalo psychicky, ale zároveň byl na těch loukách a kamenech bolavý," vybavuje si Tůma.
Zatím nenápadného tříletka dal v práci dohromady s osvědčeným matadorem Mariydim. Dvojnásobný vítěz Ceny prezidenta republiky trávil ve Dvorcích svou poslední sezónu a v Tůmových očích zaujímal pozici superkoně. Jeho červnové vítězství ve Velké ceně Slovenska, kde porazil maďarského koně roku Ostinata a polského Iwonisze, přineslo mladému trenérovi dosud nepoznanou euforii, kterou takto intenzivně už poté nepocítil ani při mnohem větších mezinárodních úspěších. "Nejlepší kůň, na němž jsem do té doby seděl. V něčem je pro mě jedinečný dodnes," komentuje to samotný Tůma.
 |
| Doma ve Dvorcích, foto: Eva Kopečná |
A Trip To Rhodos začal poměrně brzy o tři roky staršího šampióna porážet. "Seděla jsem na něm a vůbec mi to nepřišlo. On cválá zvláštním způsobem, do toho stále rostl, takže si člověk chvílemi připadal jako na rozbitém kole. Nemohla jsem uvěřit, že jedu tak rychle. Prostě jsem mlaskla a předjeli jsme Mariydiho, ani jsem nevěděla jak," směje se Eva.
Stáj se poprvé chystala vybrat zisky v pražském St. Legeru, ale napjatě očekávané vystoupení na klasické scéně přineslo trpké zklamání. Trip To Rhodos se od začátku prezentoval hektickým projevem, a přestože se ho Jakubovi Pavlíčkovi podařilo brzy po startu schovat uprostřed balíku koní, stále měl plné ruce práce. Když se na protilehlé rovině zdálo, že se valach konečně usadil, kilometr před cílem při pokusu o průnik mezi soupeři zakopl a upadl. Pavlíček skončil se zraněními pánve a sleziny v motolské nemocnici, volný Trip To Rhodos bez jezdce procválal jako první cílem a při bludné pouti po dráze inkasoval pár škrábanců.
 |
| Foto: Václav Volf |
Šok za bílého dne v Hamburku
Dostihový styl, který se pro Trip To Rhodose ukázal být později tak typickým a který minimálně zpočátku doháněl Jiřího Charváta na tribuně k zoufalství, se definitivně zrodil v jeho čtyřech letech. Ještě při druhém místě ve Velké ceně Slovenska za tehdejším králem vytrvalců Donnem Hallingem to žokej Ján Havlík zkoušel z prostředku pole a prakticky celý dostih strávil v balíku koní kolem sedmého, osmého místa. V krátké bratislavské cílové rovině pak velkou stíhací jízdou přiletěl půl délky za vítěze, ale tým z Dvorců vnitřně věděl, že valach zdaleka neodvedl své maximum a že příště musí běžet jinak.
 |
| Foto: Eva Kopečná |
Přesvědčit majitele byl ovšem jen první z mnoha úkolů, které musel Tůmův tým vyřešit. Na více než 800 kilometrů dlouhou cestu do Hamburku bylo nutné si vypůjčit auto, aby Trip To Rhodos nemusel cestovat v přívěsu. "Byla to naše první pořádná zahraniční cesta, předtím jsme kromě Bratislavy byli nanejvýš v Ebreichsdorfu. Kůň ale natolik signalizoval své kvality, že jsme to prostě museli zkusit. Všechno nasvědčovalo tomu, že tam patří. Šlo jen o to, aby byl v optimální pohodě," ohlíží se Tůma za expedicí, během níž čtyřčlenná výprava spala v autě a byla zásobena domácími řízky od trenérovy maminky.
 |
| Foto: Eva Kopečná |
V sedmičlenném poli byl český zástupce s kursem 112:10 největším outsiderem, což ale z tlaku na jeho tým příliš neubíralo. Nešlo jenom o to, že si cestu do německého listed výslovně prosadil trenér, velkým otazníkem byl hlavně stav samotného hnědáka. Během cesty nežral a navzdory červencovým vedrům odmítal na místě pít. "Vůbec nepil, to byl extrém. Chodila jsem ho napájet do jezírka uvnitř dráhy, které se překonává při slavném Seejagdrennen," vzpomíná Eva.
 |
| Foto: Petr Guth |
Po doběhu přišel Tůmovi gratulovat v Německu působící kolega Pavel Vovčenko. "Víte, co jste dokázali? To se jen tak někomu nepovede, většina lidí tady o tom jen sní," poplácal vítěze po ramenou. "A ono to tak je. Až v té chvíli jsem si to naplno uvědomil," dodává Tůma.
Nebyl to ostatně poslední zápis této výpravy do historie českého turfu. Na zpáteční cestě dělala Trip To Rhodosovi v autě společnost březí klisna Josselin, která se vracela z připuštění Landem. Následující rok se jí narodil budoucí vítěz Českého derby Joseph...
 |
| Foto: Petr Guth |
Koníku, vyhraješ Velkou pardubickou
Zatímco v pohádkách podobné zápletky končí slastnou větou "a žili šťastně až do smrti", v dostihovém sportu obvykle následují další starosti a peripetie. Nejinak tomu bylo i v případě Trip To Rhodose, který měsíc po německém triumfu doběhl osmý v Prix Kergorlay (Gr.2, 3000 m) na letním mítinku v Deauville. Po doběhu se odehrál legendární moment, kdy zklamaný Jiří Charvát přistoupil ke své největší hvězdě a konejšivě pravil: "Neboj, koníku, vyhraješ Velkou pardubickou..."
"Trenér celou dobu prosazoval, aby kůň startoval venku. V tom Deauville neběžel špatně, ale po dostihu jsem opravdu nadhodil, zda by nebylo lepší ho nakonec přesměrovat do překážek. Byl supervytrvalec, uměl distanci a nějakou skokanskou zkušenost z tréninku už měl. Ale on si to Pavel Tůma nakonec vždycky obhájil. Když se nedařilo, řekl: Příště to bude lepší. A stejný názor měla i Eva Kopečná," říká Charvát.
 |
| Foto: Václav Volf |
Druhý den se Trip To Rhodos jako obvykle poflakoval na konci pole, v obloucích rozdal soupeřům pár délek a ve finiši od nich lehce odešel. Jak se mělo později ukázat, bylo to hnědákovo poslední vítězství před českým publikem. O dva týdny později doběhl v Ceně prezidenta republiky třetí a následujících pět sezón se pohyboval už jen na zahraničních drahách. Posledním startem ve střední Evropě bylo vítězství ve Velké ceně Slovenska 2015.
Grupa 3 s čapkou z polštářku
 |
| V Tripově sedle, foto: Eva Kopečná |
Dalším opatřením bylo pravidelné "mezipřistání" na závodišti Iffezheim u Baden Badenu při cestách do Francie. "Domluvili jsme si to s trenérem Geislerem. Tam jsme zaklusali na poli, je tam takový potok, tak si kůň možná připadal jako doma. Odpočinul si a druhý den jsme jeli dál," dodává trenér s tím, že i takový detail měl v celém soukolí svou roli. "On ten dostihový stres hlavně zkraje kariéry prožíval víc vnitřně. Držel to napětí spíš v sobě, než by ho ventiloval nějak navenek. Neřešil jsem jezdce, dráhy ani povrch, hlavní pro mě bylo, aby se kůň dostal do pohody."
S postupujícím časem se začal měnit i samotný Trip To Rhodos. Už nepotřeboval průběh dostihu na konci pole bez kontaktu s jinými koňmi jako v první polovině kariéry, a během let se z něj stal zkušený cestovatel. Jako jeden z přelomových momentů se v tomto ohledu ukázalo jeho jediné setkání s Filipem Minaříkem, jehož výsledkem byla čtvrtá příčka v Prix la Moskowa (L, 3000 m) v Chantilly. "Do té doby chodil sám z posledního místa, já jsem to tenkrát měl poprvé zkusit mezi koňmi. Nepuloval a zaběhl velmi dobře. V týmu panovala spokojenost a od té doby ho jezdili schovaného v koních," vybavuje si historicky nejúspěšnější český žokej.
To už měl Trip To Rhodos za sebou první ze svých tří vítězství v Premio Coppa d'Oro (L, 3000 m) na milánském San Siru a na tři sezóny se jeho nejčastějším jezdeckým partnerem v zahraničí stal Cristian Demuro. Kromě dvou listed vítězství v Miláně a jednoho v Baden Badenu spolu byli dvakrát čtvrtí v Prix du Cadran (Gr.1), třetí v Prix Kergorlay (Gr.2) v Deauville a také v Prix de Barbeville (Gr.3) v Chantilly.
 |
| Čapka od Ivy Miličkové. |
Nebylo to mimochodem naposled, co jedna z nejlepších českých žokejek moderní éry zasáhla do hnědákovy kariéry. K loňskému třetímu vítězství v milánském Coppa d'Oro ho dovedl její partner Stéphane Breux. "Byla to skutečná pocta moci toho koně jezdit. Choval se jako naprostý profesionál, i na tvrdé dráze, kterou nemá rád," dodává Breux, který původně projel cílem na druhém místě, ale milánští rozhodčí ho kvůli kontroverzní situaci v cílové rovině dodatečně přesunuli před původního vítěze Shaywana.
Soumillonova rada nevyslyšena
 |
| Před Prix du Cadran 2014. |
Napřesrok se v Prix du Carrousel (L, 3100 m) jedinkrát vyhoupl do valachova sedla Christophe Soumillon. Po těsném druhém místě se Jiří Charvát belgické hvězdy zeptal, zda je Trip To Rhodos podle jeho mínění spíše koněm pro Prix du Cadran nebo Prix Royal-Oak, francouzskou verzi St. Legeru vypisovanou koncem října na 3100 metrů. "A on mi řekl: Zkuste Royal-Oak. Tak jsme to tak chtěli udělat, dokonce jsem uvažoval nechat koně po Arc mítinku v Chantilly u trenéra Lefebvra, ale Pavel Tůma ho chtěl vzít domů a nakonec z toho startu sešlo," konstatuje Charvát.
Do Prix du Cadran se Trip To Rhodos ještě třikrát vrátil. V roce 2015 mu v sedle s Demurem chybělo na vítězného Mille Et Mille sedm délek a doběhl čtvrtý, stejné umístění si zopakoval i v následující sezóně. V roce 2017 dosáhl pod Theo Bachelotem na historické třetí místo, když zůstal za vítězným Vazirabadem o 7 1/2 délky a ze svých letitých soupeřů porazil mimo jiné High Jinxe.
Austrálie řekla ne
"Chtěli jsme to zkusit, dávalo nám to v té době smysl. Jenomže se záhy ukázalo, že pro české koně platí v Austrálii jiné karanténní předpisy než pro další Evropany, což by mě nenapadlo. Celý promyšlený plán se tak rozsypal, nedalo se to stihnout," vybavuje si Charvát.
Největší sérii na grupové scéně Trip To Rhodos paradoxně posbíral ve svých osmi letech, kdy se doma pomalu začalo spekulovat o konci jeho kariéry. 10. září finišoval třetí v Prix Gladiateur (Gr.3), 30. září vybojoval již zmíněný bronz v Prix du Cadran (Gr.1) a 28. října po tuhém boji zvítězil v St. Leger Italiano (Gr.3).
Ve výrazně slabší společnosti, než na jakou byl zvyklý, ho Václav Janáček v Milánu celou dobu držel na druhé, třetí pozici a v cílové rovině dokázal z pomalého tempa dostatečně zrychlit, aby o hlavu udolal o tři roky mladšího Němce Be Famous. Bylo to valachovo jedenácté a poslední vítězství. Po sezóně byl zvolen Koněm roku 2017.
Trip To Rhodos zůstal v tréninku i ve svých devíti letech, ale na úspěšnou éru už nenavázal. Při dubnovém debutu v pařížské grupě 3 cválal celý dostih na posledním místě, Mickael Barzalona ho musel začít jezdit už v závěru posledního oblouku a do cíle doběhl dvacet délek za polem. O dva měsíce později v Chantilly ho mimořádně motivovaný Václav Janáček držel v kontaktu s koňmi a po tlačenici v cílové rovině finišoval šestý.
"Hned po dostihu jsem šel za ním a říkám: Konec, už běhat nebude. Janáček mě ještě přemlouval, že z něj měl dobrý pocit a že v závěru neměl kudy útočit, ale podle mě už nebylo co řešit," vrací se Pavel Tůma k ukončení kariéry svého životního koně. "V létě jsme ho jezdili, ale už jsem ho netrénoval. Už to nebylo ono, navíc měl odřený kohoutek. Hlavní je, že je zdravý a tlustý. Spokojený kůň ve výběhu. Pamatuji si, jak kdysi stával sám v rohu a do kontaktů s jinými koňmi se raději nepouštěl. Teď šikanoval ročky ve výběhu, karta se otočila."
 |
| Foto: Petr Guth |
Když má říct, který z dlouhé řady úspěchů ho vzal nejvíce za srdce, nepřemýšlí dlouho. "Prix du Cadran byla bomba, ale určitě bych zmínil vítězství v Hamburku. Poprvé jsme vyjeli z Dvorců a vůbec jsme nevěděli, jestli někam dojedeme. To mám v hlavě asi nejvíc, i když to bylo "jen" listed..."
Konec a nový začátek
 |
| Foto: Martin Cáp |
"Den před Velkou pardubickou jsem se ho zeptala, jestli si Tripa můžu vzít a brečela jsem u toho, protože tyhle věci strašně prožívám. A když mi řekl, že to je přece jasné, padla jsem mu kolem krku. Normálně jsem ho objala a on se tomu strašně smál," vypráví Eva a v jejím hlase i očích je znovu cítit dojetí.
Trip To Rhodos se tak zařadil po bok dalších Charvátových hvězd jako vítěz Velké pardubické Decent Fellow nebo někdejší výborný středotraťař Mastman, o které po skončení kariéry rovněž pečují jejich bývalé ošetřovatelky. "Mají je rády a krásně se o ně starají. Ve Dvorcích stojí ve výběhu My Old Husband, u nás ve Zbraslavicích například De Roberto, ale máme tady málo místa. Když si holky o ty koně řeknou, tak víme, že o ně bude dobře postaráno a rádi jim měsíčně přispíváme na ustájení," vysvětluje Jiří Charvát.
Sedíme v restauraci několik stovek metrů od jeho firmy a právě jsme si dovyprávěli příběh Trip To Rhodose. Ptám se, zda ho léta s vítězem grupy 3 a pětinásobným listed vítězem naučila něco nového. Prezident Jockey Clubu se na chvíli zamyslí. "Pochopíte, jak jsme malí. Ale to by nemělo stačit, mělo by vás to vyhecovat stát se větším. To vidím jako smysl té sportovní konfrontace a poznání."
 |
| Foto: archiv Evy Kopečné |
Nějakých 90 kilometrů jihovýchodně, v Záborné na Jihlavsku, právě Eva Kopečná vede Trip To Rhodose do stáje. "Jaké bylo shledání? Jela jsem pro něj sama a byla jsem z toho až nečekaně nervózní. Vůbec si nepamatuji pocity na zpáteční cestě. Jen vím, že když jsem ho složila a ubytovala, jela jsem vrátit auto. A v té garáži to na mě všechno dolehlo. Že se to stalo a že je to pravda. Mám ho konečně doma."
A co bude dál? "Kluci v práci si mě dobírali, že letos nemá nic vyděláno a může příští rok začít v pětkách. Ale my máme úplně jiné plány, většinu času bude trávit s novými kamarády na pastvině a určitě budeme chodit na vyjížďky. Uvidíme, co se mu bude líbit, necháme tomu volný průběh," těší se Eva. "Hlavním cílem ale je, aby měl ten nejkrásnější důchod, jaký bude možné mu zařídit. Protože už jen za to, co všechno jsem díky němu a s ním mohla prožít, si to vrchovatě zaslouží."
TRIP TO RHODOS (FR)
9letý hnědák valach (nar. 20.3. 2009)
Původ: Rail Link - Tropical Mark (Mark Of Esteem)
Chovatel: E.A.R.L. Haras Saint James, Y. Elliot
Majitel: Dr. Charvát
Trenér: Pavel Tůma, Dvorce
Podle počtu blacktype vítězství (6) i umístění (13) nejúspěšnější kůň české historie.
Kůň roku 2017, šampión starších koní (2014, 2015, 2017) a vytrvalců (2015 - 2017).
Kariéra: 32 startů, 11 vítězství (2000 - 3200 m)
Vyběhané dotace: 7 840 560 Kč (bez fr. prémií)
Největší úspěchy: 1. St. Leger Italiano (Gr.3); Premio Coppa D'Oro (L) - 3x, Mercedes Benz Steherpreis (L), Langer Hamburger (L), 32. Velká cena Slovenska (Gd3), Velká cena města Pardubic (I), Veľká májová cena (I); 2. Prix du Carrousel (L) - 2x, Starohájske kritérium; 3. Qatar Prix du Cadran (Gr.1), Darley Prix Kergorlay (Gr.2), Qatar Prix Gladiateur (Gr.3), Prix de Barbeville (Gr.3), Langer Hamburger (L), Cena prezidenta republiky (I); 4. Qatar Prix du Cadran (Gr.1) - 2x, Prix la Moskowa (L), 4. Prix Right Royal (L).
Startoval na deseti závodištích v pěti různých zemích (Baden Baden, Bratislava, Deauville, Hamburk, Chantilly, Longchamp, Maisons-Laffitte, Miláno, Pardubice, Praha).
