Fotoblog VV: Jarův okamžik štěstí. Sen o derby splnil Mon Cheri
Mnozí se nedočkali nikdy, jiní si museli projít dlouhým sledem nadějí a zklamání. Vlastimil Smolík čekal na své první vítězství v derby do pětatřiceti, Jan Rája do devětatřiceti. Frankie Dettori vyhrál všechno možné, ale na vytoužený triumf v anglickém Derby Stakes dosáhl až ve svých sedmatřiceti letech. I Jaroslav Línek je živoucím důkazem, že není derby jako derby a že skutečné sny se vždy upírají k jednomu jedinému dostihu. Zkušený slovenský žokej má na svém kontě čtyři triumfy v maďarském a jeden úspěch v chorvatském derby, ale na vítězství ve své domácí modré stuze čekal dlouhá léta marně. Až do neděle. Když jednačtyřicetiletý Línek v bratislavské cílové rovině rozhýbal hnědáka Mon Cheriho a rozdílem krku ovládl 26. Slovenské derby, v jednu chvíli se zdálo, že letité provizorní tribuny ve Starém Háji spadnou pod přívalem nadšení. Nemělo to nic společného s finále fotbalového MS, natož s finále mužského Wimbledonu nebo jakoukoli jinou věcí, která minulou neděli zaměstnávala mysl zdejších sportovních fanoušků. Tohle byla čistě dostihová radost, mezník zasvěcených. Muž, který vyrůstal v jednom z někdejších center slovenského turfu v Borském Mikuláši, to na patnáctý pokus dokázal. Tento zápis do listiny vítězů mu už nikdo nevezme.
Rok co rok dával Jaro Línek rozhovory a ať už byl tazatelem bratislavský Dostihový program, dostihoví publicisté či příležitostní zájemci z jiných médií, dříve nebo později byl tázán na svůj dostihový sen. A vždy skromný žokej, jehož kariéra je lemována desítkami jedničkových vítězství a rit v sedlech koňských šampiónů, to musel pokaždé zopakovat. Že by si přál vyhrát Slovenské derby, neboť doma je doma a je to jeden z mála slovenských vrcholů, který ještě ve své bohaté kariéře nezískal. Jenže Slovenské derby bylo pro domácí jezdce vždy zvláštním oříškem. Nejprve ho dlouhá léta vyhrávaly především pozvané žokejské hvězdy ze zahraničí. Potom koně trénovaní v Německu. A stále znovu také koně z velkých českých stájí. Kde získat to správné rito? Až na výjimky bývá nejlepší šance u českých trenérů, kteří ovšem často mívají své vlastní stájové jezdce. Několikrát si Línek už myslel, že potkal toho správného koně v některé ze špičkových slovenských stájí, ale ať už se jmenovali Lenz, Fantastic Lacy či dokonce Ryan, v den D byl vždycky někdo o kousek lepší. V řadě dalších ročníků jel buď outsidery nebo těžko jezditelné koně, kteří podle mínění svých trenérů potřebovali žokejovy silné ruce, ale reálnou šanci na vítězství měli jen málokdy. "O vítězství v derby stojím hodně, ale nijak zvlášť na to netlačím. Víte, když člověk chce příliš, má tendenci to spíš zkazit. Musím tomu nechat volný průběh," řekl Línek loni zápisníku. Letos se zachoval přesně podle svých slov. Poté, co přišel o koně pro derby, s chladnou hlavou se rozhlédl a vytočil telefonní číslo Luboše Urbánka. Když trenér stáje Lokotrans zjistil, že jeden ze dvou nejzkušenějších slovenských žokejů je volný, neváhal - a dal Línkovi lepšího ze svých dvou hřebců. Třetího z Českého derby Mon Cheriho, kterého Lokotrans koupil loni v listopadu za 60 000 eur.
Línek připravil francouzskému hnědákovi přesně ten průběh, který byste očekávali od znalce bratislavské dráhy. Vedl ho schovaného v balíku koní, ale ani o metr více od špice, než bylo bezpodmínečně nutné, což v reálu znamenalo zhruba osmé místo ve vnitřní stopě u bariéry. Dopřál tak hřebci dostatek klidu v zákrytu a zároveň si hlídal, aby mu přední koně v závěru nijak zvlášť rychlého dostihu nemohli utéct. Do cílové roviny sice zatáčel ve druhé vlně, ale už po pár vteřinách, u mezníku 300 metrů, se mu otevřela mezera a Línek neváhal. Zavelel k útoku a Mon Cheri pod jeho silnýma rukama přišel s táhlou koncovkou, která za distancí získala grády. Pár desítek metrů před cílem dal Mon Cheri v souboji s Res Judicatou a Riskem hlavu dopředu - a zvítězil. Zvenčí ještě letěla finišující Blessed Kiss, ale Jaroslav Línek v tu chvíli už věděl, že jeho letité čekání na triumf v derby právě končí. Prostudujte si výraz jeho obličeje na obou doběhových snímcích.
Při letmém studiu záznamu dostihu se nelze ubránit dojmu, že v závěru rozhodovalo obsazení jednotlivých koní - tedy že to bylo takříkajíc "o jezdce". Platí to jak v případě vítěze, tak u třetího bělouše Res Judicaty, jehož bojovný výkon precizně povýšil zkušený Jozef Bojko. Vladimir Panov na vítězce Českého derby Blessed Kiss sice neudělal žádnou minelu, ale na menším bratislavském oválu možná až příliš důvěřoval finiši své klisny. První polovinu dostihu absolvoval stejně jako ve Velké Chuchli na chvostu pole. Na protilehlé rovině si sice mírně zlepšil pozici a při točení do závěrečného oblouku ztrácel na Mon Cheriho jen nějaké dvě délky. Dost možná to ale byly právě tyto dvě délky, které nakonec rozhodly, neboť klisna i v krátké cílové rovině ukázala drtivý závěr a být cíl o dvacet metrů dál, slavila by derby-double. Takto však rozhodla Línkova poziční preciznost i jeho závěrečné energické vyjetí Mon Cheriho. Domácí matador na rozdíl od Panova věděl na centimetr přesně, kde v Starém Háji leží cíl - a bezezbytku toho využil.
Ze svého prvního úspěchu v derby se raduje také majitel Karel Jalový, mimořádně ambiciózní muž, jehož zákulisní vliv v českém turfu v posledních létech výrazně posiluje. Jalový patří k hrstce investorů a sponzorů, kteří se ve snaze sportovně dominovat nerozpakují pravidelně utrácet nemalé finanční částky. V posledních sezónách to dokázal nejen vybudováním soukromé tréninkové centrály Újezd u Boskovic, ale i množstvím ostře sledovaných importů. Připomeňme, že modus operandi "Mon Cheri" - tedy relativně na poslední chvíli zakoupit koně pro derby - už v minulosti několikrát vyzkoušel, ale akvizice jako Dekatmie nebo Ideal Approach mu vytoužený vavřínový věnec nepřinesly. Druhý zmíněný se nicméně s odstupem času ukázal jako mimořádně platná posila na středních tratích, minulou neděli obhájil vítězství v Bratislavské míli.
Zatímco letošní Slovenské derby patřilo Jaroslavu Línkovi, před 12 měsíci slavila podobnou satisfakci trenérka Zuzana Kubovičová prostřednictvím Zoriany. Bělka stáje PD Senica od té doby vrchovatě potvrdila, že se nejednalo o úspěch náhodný. Od vítězství v derby odešla poražena jen jedinkrát, zato triumfovala ve Veľké ceně Slovenska či Veľké aprílové ceně. V neděli nastupovala pod Štefanem Budovičem jako horká favoritka do Ceny Pat's Music, tentokrát se ale úřadující Kůň roku pořádně zapotil. Vendulou Korečkovou podporovaná Saša z majetku a tréninku manželů Váňových totiž na favoritku tlačila až do posledních metrů. Výrok rozhodčích nakonec zněl "boj krk" - a byl to právě ten krk, který je vidět na tomto snímku.
 |
| Foto: Václav Volf |
O tom, jak se perspektiva před derby a po něm může vyvíjet, by mohl vyprávět i čtyřletý ryzák Felix z DS Pegas. Vůbec první vítězný potomek svého otce Jukebox Juryho šel ještě do loňského Českého derby jako outsider 30:1 a s vítězným Josephem prohrál pouze o krátkou hlavu. Zatímco Joseph má za sebou debut na překážkách, Felix šel od loňského derby kontinuálně nahoru. Díky třetímu místu na listed úrovni ve Vichy získal status blacktype, ale na další vítězství stále čekal. V neděli pod Petrem Foretem krásně vyhrál bratislavský Zlatý pohár a potvrdil, že ve své kategorii patří do nejužší české špičky.
"Fotoblog VV" je příležitostná rubrika zápisníku, která vzniká ve spolupráci s Václavem Volfem. Vašek mi poskytuje své fotky od samého vzniku zápisníku. Jeho akční rádius je obrovský, a tak rád doprovázím snímky z jeho cest a bohatého archivu pár nezbytnými písmenky.
