21. června 2014

Příběh jako z Wagnera: Tannhaeuser putoval, až došel k životnímu dostihu

Tannhaeuser. Foto: Bohumil Křižan, Galopp Reporter
10. listopadu 1991 jel Tomáš Váňa na dostihy slavnostně naladěn. Měl na dosah svůj první rovinový šampionát v kariéře, vlastně se zdál být už hotovou věcí. Na hlavního soupeře Allana Petrlíka měl k dobru čtyři vítězství a pár dobrých koní k tomu. V to pošmourné odpoledne se ale všechno nečekaně zamotalo. Devětadvacetiletý Váňa jen zezadu přihlížel, jak se Petrlík "utrhl ze řetězu", s nepříliš "šancovými" koňmi vyhrál čtyři dostihy za sebou, a posunul se do čela šampionátu díky vyššímu počtu druhých míst. Váňa se ale v závěrečném dostihu sezóny vyhoupl na horkého favorita Wimbledona a v listopadovém šeru a červenobílém dresu hřebčína Napajedla si přece jen dojel pro titul šampióna. S Allanem Petrlíkem předtím i potom svedl množství dalších bitev, ale zůstali dobrými přáteli. Když proto Váňa na jaře sháněl žokeje pro svého nadějného tříletka Tannhaeusera, obrátil se právě na svého někdejšího soupeře. Vypůjčil si jeho stájovou jedničku Jana Vernera a nakonec se domluvili i pro derby, přestože Petrlík a jeho zaměstnavatel Rabbit Trhový Štěpánov svého koně v dostihu mají. "S Allanem jsme kamarádi. Nabízel jsem mu: Půjč mi žokeje a já ti za to odsvědčím svatbu. Šel jsem mu tedy za svědka a pak mu říkám – Teď toho žokeje!" směje se Tomáš Váňa s tím, že ve finálním jednání nijak nefiguroval a čekal, zda Rabbit Vernera uvolní. V neděli mu nasedlá svého třetího koně v derby.

Pokud by chtěl někdo zmapovat, jak složitý je život dostihových trenérů v Česku, Váňova stáj by mu mohla posloužit jako dobrá případová studie. Bývalý dvojnásobný jezdecký šampión a žokej koní kalibru Law Soziriho, Laténa, Lokality či Sedmičky působí jako "public trainer" v Lysé nad Labem devatenáctou sezónu a za tu dobu zažil množství zvratů. Počet koní ve stáji poměrně výrazně kolísal, a hned několikrát začínal Váňa prakticky od nuly. Opakovaně čelil situaci, kdy mu hlavní majitel odvezl ze stáje větší počet koní, náležitou publicitu dostal i odjezd ryzáka Betpak Dala po předloňském derby.

"V roce 2002 mi sponzoři neprodloužili smlouvu a nemohl jsem finančně utáhnout stáj. Dělal jsem rok u stavební firmy pokrývače, o koně se starala manželka Iveta. Když jsem odpoledne spadl ze střechy, tak jsem ještě skočil na koně a něco jsem odjezdil," popisoval situaci, na kterou si dost možná vzpomněl před loňskou sezónou, kdy nečekaně přišel o nejlepší svěřence v čele s Apriliusem a Renny Stormem. Malá stáj v koňské oáze nedaleko Prahy se ale vždycky dokázala znovu postavit na nohy.

Ironií osudu letos Váňa zažil podobnou situaci v opačném gardu. Jeho derby-naděje Tannhaeuser přišla těsně před sezónou z jiné stáje. Valach v majetku obchodníka s exotickými zvířaty (zejména papoušky) Zbyňka Englice za svůj život vystřídal už tři trenéry. Jako dvouletého ho opatrovala rodina Vocáskových v Němčicích, po zdravotním problému se stěhoval do Lysé nad Labem ke Karlu Germičovi a odtud putoval 20. března o pár metrů dál k manželům Váňovým.

Profily derbystů:

Svým způsobem krutý tah, na který má však každý majitel právo, na nějakou dobu ovlivnil v Lysé nad Labem mezilidské vztahy, ale to všechno ustupuje před derby do pozadí. Stejně jako nervozita. „Mám tolik práce, že nějakou nervozitu ani nestíhám vnímat,“ říká Váňa a působí skutečně klidným dojmem. "Koník je v pohodě, je na tom stejně dobře jako před Velkou červnovou cenou. Teď už pracoval jen lehce, v pondělí ještě šel jednu lehčí práci na 2000 metrů. Baští, je veselý, tak uvidíme…"

Hříbě od producentky BBC


Zbyněk Englic kupoval valacha pojmenovaného po romantické opeře Richarda Wagnera jako hříbě v listopadu 2011. Hnědákovým otcem je Zafeen (Zafonic), někdejší třídový dvouletek a později špičkový mílař v barvách Godolphinu. Jako tříletý vyhrál mimo jiné St. James’s Palace Stakes a byl šampiónem evropských mílařů. Matka Summer Rain (Cadeaux Genereux), polosestra listed vítězky Azabary, na dráhu vůbec nevyběhla. V chovu zatím dala dva vítěze. Layman Junior (Layman) dosud vyhrál devětkrát na distancích 1800 – 2400 metrů, Ocean’s Song (Sagacity) uspěl jednou na 2200 metrů, ale naplno se našel až na překážkách, kde přidal další čtyři úspěchy.

Chris Richner
Tannhaeuser se narodil ve francouzském hřebčíně Saint Arnoult, kde svého času stál současný krabčický plemeník Midships. Chovatelkou je Lucemburčanka Larissa Kneip, bývalá producentka BBC a parkurová jezdkyně, která se v roce 2009 rozhodla rozšířit aktivity v plnokrevném chovu, prodala svou úspěšnou firmu v oboru video marketingu a masivně investovala do koupě a rekonstrukce Saint Arnoultu. Chovatelka mluví šesti jazyky včetně ruštiny, což jí pomohlo získat klienty i ze zemí jako Rusko, Kazachstán nebo Turkmenistán. "Ze začátku jsem cítila ze strany francouzských kolegů dost nedůvěru. Lidé s mnohaletými zkušenostmi v oboru měli pocit, že pořádně nevím, co dělám," svěřila se Kneip před třemi lety Racing Postu.

Při koupi Tannhaeusera provázel Zbyňka Englice bloodstock agent Chris Richner. "Kupovali jsme hříbě, v takových případech se moc nedá mluvit o velkých dojmech. Už tenkrát vypadal dobře, Zbyněk chtěl hříbě a nakonec jsme si ze tří nabízených vybrali právě Tannhaeusera," popisuje Richner, který loni vydražil v Baden Badenu i valachova polobratra Summerside. "Po transakci ještě zůstal ve Francii, aby neztratil nárok na tamní chovatelské prémie, a do Česka přišel až v létě jako roček. Majitel byl od začátku o tom koni přesvědčen, loni jsme dokonce diskutovali, zda ho neumístit do francouzského tréninku."

K tomu nakonec nedošlo a Tannhaeuser se dostal již zmíněnou anabází přes Němčice do Lysé nad Labem. V obou tamních stájích však s ním měli rozdílné plány. Zatímco u Karla Germiče se intenzivně připravoval na začátek sezóny a byl hlášen do Velké jarní ceny, po odchodu k Tomáši Váňovi byl z jarní klasiky škrtnut a debutoval až poslední dubnovou sobotu v Karlových Varech.

Dobré tempo ano, vodit ne


Trojková míle byla všeobecně očekávaná jako galop ostře sledovaného Zakhar Stara před Poule d’Essai des Poulains a v tomto duchu také probíhala. Trenér Arslangirej Šavujev měl na startu ještě ryzáka Irtsis Fire s Radkem Koplíkem a ten se postaral o rovnoměrné tempo bez výraznějších výkyvů. Bajuržan Murzabajev na Zakhar Starovi seděl za ním a v cílové rovině se tréninkově – bez výraznějšího zrychlení – posunul před svého sparing-partnera. Jediným ze čtyř zbylých soupeřů, který se pokusil aktivně zasáhnout do "Šavujevova galopu", byl Tannhaeuser. V cílové rovině dobře nastoupil a na okamžik vypadal nebezpečně, při debutu se však nakonec nedostal přes třetí místo, 3 1/2 délky za Zakhar Starem. "Jakmile se dostal dopředu, začal dost přemýšlet a koukat kolem sebe," komentoval valachův nezkušený projev žokej Jan Verner.

Čtěte více o derby:

O tři týdny později v Memoriálu dr. Frankenbergera v Mostě byl na Tannhaeuserově akci znát viditelný pokrok. Na trati 2000 metrů držel Verner valacha na průběžné druhé pozici do tří délek od vodícího Monsieura Bachira a v polovině cílové roviny zaútočil. Za distancí vypadal na chvíli jako vítěz, jenže pak přišel drtivý speed Honzika Chipery. Tannhaeuser s přehledem uhájil druhé místo, vzhledem k jeho nevyzrálé cvalové akci a dobrému zrychlení v závěru ale jeho realizační tým nemohl být nespokojen. "Pořád je to začátečník, ale poctivý koník, který by ze sebe vydal všechno. Podle práce jsme věděli, že by s delší distancí neměl mít problém, což dnes potvrdil," radoval se Tomáš Váňa.

Foto: Martin Haleš, Galopp Foto
Na rozdíl od Honzika Chipery následně Tannhaeuser směřoval do Velké červnové ceny, kterou jistě o 2 délky před Jambulem a Cheeky Chappiem vyhrál. Po startu se krátce zdálo, že bude muset vodit, ale v prvním oblouku se péče o tempo ujal Vainakh, a Verner tak mohl sedět pohodlně na druhém místě stejně jako v Mostě. Při vbíhání do cílové roviny mu chvíli dělal starosti volný kůň bez jezdce, ale to se paradoxně nakonec ukázalo jako výhoda.

"Když jsme šli přes cestu na začátku rovinky, tak jsem si říkal, že asi nebude dobré jít pod něj, ale musel jsem to zkusit. Pak jsem byl hodně rád, že tam ten volný kůň je, protože mě tlačil a šel se mnou. Kdybych šel takhle dlouho sám, mohl bych mít v závěru problém. Od soupeřů jsem totiž odskočil, ale nevěděl jsem, kdy na mě přilítnou. Takhle mi ten kůň pomohl až do poloviny cílové roviny. Dnes Tannhaeuser běžel jinak než v předchozích dvou startech, ale přesto mi celou cílovou rovinu zase koukal kolem sebe a sledoval, co se v okolí děje," popisoval Verner.

Jisté je, že Tannhaeuser ukázal výrazně zkušenější výkon než v předchozích startech. Valachovou zbraní je prostorná akce s dlouhým cvalovým skokem. Je to ale právě vyhodnocení těch závěrečných 400 metrů z 1. června, které nyní hraje klíčovou roli v posouzení Tannhaeuserových šancí v Českém derby. Při pohledu z tribuny se totiž mohlo zdát, že pomalu končí se silami a že by na trati 2400 metrů mohl mít problém se speedem finišujících soupeřů. Jinými slovy: že podobně jako stejnojmenná Wagnerova opera nemá tak dobrý konec jako začátek.

Tomáš Váňa však argumentuje právě zmiňovaným koněm bez jezdce a absencí soupeřů, kteří by jeho svěřence přinutili v posledních metrech ještě zabrat: "Tannhaeuser už byl ke konci rozhozený z toho, že šel dlouho sám a jediný kůň poblíž byl ten volný New Attack. Ani v Mostě moc dlouho nebojoval, protože Honzik Chipera mu hned utekl. Ale pomalu se z něj stává závodník, on bojovné srdce má. Nechá se dobře ovládat, soutěživý je a nežene ho jen ta hlava jako u tempařů…"

Tomáš Váňa doma v Lysé nad Labem.
Ať to bude v neděli jakkoli, tým z Lysé nad Labem dobře ví, že o výsledku rozhodne tempo a pozice v dostihu. Odvodit derby v žádném případě nechce. "Nebudeme to vodit, to bychom neradi. Spoléhám na to, že tam nějaký vodič bude a že by tempo mohlo být svižné. Když to nebude poctivé, musí cválat někde vpředu. Je šikovný, umí jít i z pomalejšího tempa a 2400 metrů nebude problém," věří Váňa a potvrzuje slova Jana Vernera o tom, že Tannhaeuser disponuje dobrým táhlým závěrem.

Mimochodem právě takové koně měl Tomáš Váňa v době své jezdecké kariéry nejraději. "Vytrvalecké dostihy pro mě vždy představovaly větší zážitek, protože trvají déle a může se v nich taktizovat. Bavilo mě vždycky jít ze špice, kdy jsem si mohl diktovat sám tempo a s koňmi, které jsem znal. Dnes mám někdy dojem, že se jezdí příliš bezhlavě," ohlédne se zpátky do devadesátých let a mimoděk tak nabízí klíč, jak na jaře vybíral jezdce pro Tannhaeusera.

Sám přiznává, že svou největší šanci na triumf v derby tak trochu zahodil: "Byl jsem třetí s Garibaldim a Vokálem, čtvrtý s Centinem. Nejblíž k vítězství jsem měl s Garibaldim, to byl trochu proježděný dostih... Další šance se pak už nenaskytla..." Zítra bude mít možnost napravit to v roli trenéra.