 |
| Foto: Andrea Zavadilová |
Postrádá se jaro. Vypařilo se bez náhrady, bylo zlikvidováno a nemilosrdně vyšoupnuto. Sucho napříč republikou, vyprahlá krajina a málo vody. V dostihové sféře tvrdo, prašno – a časové rekordy. Padají na všech možných drahách a výkonnostních úrovních. Týden poté, co byl překonán rekord Jarní ceny klisen a také letité maximum na 2400 metrů v Mimoni, přepisování tabulek zdaleka nekončí. Novým rekordmanem Memoriálu dr. Frankenbergera je od soboty Be Master, který tak na sebe výrazně upozornil před Českým derby. O den později převzal štafetu Sagar, který posunul o dvě setiny rekord Velké jarní ceny. Což o to, je to hezké – ale pořádný déšť a početná startovní pole by byly ještě lepší.
Až dosud si na dráze počínal s lehkostí tanečníka a v neděli nastupoval jako desetinový favorit. Ve Velké jarní ceně ale musel Sagar (Excelebration) poprvé v kariéře bojovat. Už před startem bylo znát, že tým kolem trenéra Dalibora Töröka o hřebcově ošemetné situaci dlouho přemýšlel. Při své premiéře bez stálého jezdce Petra Foreta byl vítěz klasického trialu za poplatek 5000 korun osvobozen od slavnostní přehlídky. "V tomto případě jsem dal na Michala Kubíka, který Sagara ošetřuje a jezdí, a také na Petra a jeho pocit. Chtěli jsme prostě udělat maximum pro to, aby měl kůň co největší klid," řekl později Török. V samotném dostihu si Foretův náhradník Jack Mitchell příliš klidu neužil. Po odskočení z boxů se Sagar sice na kratičkou chvíli ocitl na špici, ale během vteřiny se před něj dostali Black Bard (Big Bad Bob), Golden Alighieri (Durante Alighieri) a Forrest Gump (George Vancouver), kteří už po prvních stovkách metrů vystupňovali tempo. Na to, že si favorit dle svého zvyku bude v poklidu vodit, nebylo pomyšlení. Mitchell správně rozeznal, že akceptovat tempo vedoucích koní by se rovnalo sebevraždě, a zaparkoval favorita za hradbou soupeřů kolem šestého místa, což se však Sagarovi hrubě nelíbilo. Když po něm Mitchell následně žádal v oblouku zrychlení, hnědák nereagoval a britský žokej ho musel několikrát mocně přistrčit. Naopak strojově jdoucí Black Bard a Forrest Gump nejevili ani po zatočení do cílové roviny žádné známky únavy. Před distancí vypadal nejlépe teprve potřetí startující Forrest Gump pod Pierantoniem Convertinem. To už se ale znovu rozbíhal Sagar. V polovině roviny se sice schoval za koně, ale Mitchell se odmítl vzdát, přehodil si bičík a nasměřoval hřebce do mezery vedle bariéry. Následovalo mocné zrychlení, kterým hřebec DS Pegas přece jen strhl vítězství na svou stranu. Druhý Forrest Gump na něj ztrácel krátkou hlavu, na blízké třetí místo přiletěl Mon Cheri (Makfi), který se ještě 400 metrů před cílem nacházel v beznadějné pozici daleko od bojující špice. Čtvrtou příčku uhájil Black Bard před finišujícím Korfu (Blue Coral), v kontaktu s nejlepšími byl ještě jedním tempem jdoucí Golden Alighieri.
Až dosud si na dráze počínal s lehkostí tanečníka a v neděli nastupoval jako desetinový favorit. Ve Velké jarní ceně ale musel Sagar (Excelebration) poprvé v kariéře bojovat. Už před startem bylo znát, že tým kolem trenéra Dalibora Töröka o hřebcově ošemetné situaci dlouho přemýšlel. Při své premiéře bez stálého jezdce Petra Foreta byl vítěz klasického trialu za poplatek 5000 korun osvobozen od slavnostní přehlídky. "V tomto případě jsem dal na Michala Kubíka, který Sagara ošetřuje a jezdí, a také na Petra a jeho pocit. Chtěli jsme prostě udělat maximum pro to, aby měl kůň co největší klid," řekl později Török. V samotném dostihu si Foretův náhradník Jack Mitchell příliš klidu neužil. Po odskočení z boxů se Sagar sice na kratičkou chvíli ocitl na špici, ale během vteřiny se před něj dostali Black Bard (Big Bad Bob), Golden Alighieri (Durante Alighieri) a Forrest Gump (George Vancouver), kteří už po prvních stovkách metrů vystupňovali tempo. Na to, že si favorit dle svého zvyku bude v poklidu vodit, nebylo pomyšlení. Mitchell správně rozeznal, že akceptovat tempo vedoucích koní by se rovnalo sebevraždě, a zaparkoval favorita za hradbou soupeřů kolem šestého místa, což se však Sagarovi hrubě nelíbilo. Když po něm Mitchell následně žádal v oblouku zrychlení, hnědák nereagoval a britský žokej ho musel několikrát mocně přistrčit. Naopak strojově jdoucí Black Bard a Forrest Gump nejevili ani po zatočení do cílové roviny žádné známky únavy. Před distancí vypadal nejlépe teprve potřetí startující Forrest Gump pod Pierantoniem Convertinem. To už se ale znovu rozbíhal Sagar. V polovině roviny se sice schoval za koně, ale Mitchell se odmítl vzdát, přehodil si bičík a nasměřoval hřebce do mezery vedle bariéry. Následovalo mocné zrychlení, kterým hřebec DS Pegas přece jen strhl vítězství na svou stranu. Druhý Forrest Gump na něj ztrácel krátkou hlavu, na blízké třetí místo přiletěl Mon Cheri (Makfi), který se ještě 400 metrů před cílem nacházel v beznadějné pozici daleko od bojující špice. Čtvrtou příčku uhájil Black Bard před finišujícím Korfu (Blue Coral), v kontaktu s nejlepšími byl ještě jedním tempem jdoucí Golden Alighieri.
 |
| Foto: Andrea Zavadilová |
Ještě více než vítězův čas 1:37,37 imponovala jeho bojovnost, která dala vzpomenout na hnědákova otce, Frankelův věčný stín Excelebrationa. "Byl jsem připravený na všechno a teď ze mě ta velká tíha spadla. V oblouku jsem měl obavy a když se Sagar u distance dostal za koně, říkal jsem si, že je hotovo. Spousta koní by to vzdala, ale on je neskutečný bojovník," radoval se Török. Za 32 000 eur vydražený hřebec nyní dostane přestávku. Eventuální dohláška do derby, o níž se v nedělní Chuchli tu a tam potichu spekulovalo, prý není na pořadu dne. "Jeho distanční optimum je samozřejmě otázkou, ale myslím, že to nebudeme pokoušet. Dostane teď trochu času na odpočinek, a pak zkusíme Francii," dodal trenér. Slovíčko derby mimochodem rezonovalo i v reakci druhého Pierantonia Convertina, byť ani Forrest Gump do modré stuhy není hlášen. "Kdybych svého koně znal lépe, asi bych vyhrál. I tak podal výborný výkon, přece jen to byl jeho letošní debut a navíc mi v tom horku ke konci už špatně dýchal. Je to ale velmi slušný kůň, nebál bych se s ním zkusit derby," prohodil po dostizích Convertino.
 |
| Foto: Pavla Pechmanová |
Italský legionář samozřejmě nemůže vědět, že stáj Dr. Charváta má pro derby už nyní minimálně jedno větší želízko. Hnědák Be Master (Masterstroke) v sobotu potvrdil další progres a ovládl rekordně rychlý Memoriál dr. Frankenbergera v Mostě. Jiří Palík dlouho nechával člena rodiny Bathyrhona a Hessoesse schovaného v malém poli, ale když na začátku cílové roviny zavelel k útoku, hřebec dlouhými cvalovými skoky začal utíkat soupeřům. O 3 kilogramy více zatížený vítěz Gerschova memoriálu King Heart (Nathaniel) po dostihu na špici ještě našel sílu znovu zaútočit, ale blíže než na 3/4 délky se nedostal. Třetím místem solidně obstál Forever Dry (Jukebox Jury), zatímco pátý Mount Q (Mount Nelson) odskakoval do svého prvního letošního dostihu se vstupní ztrátou a až do cíle ji nedokázal tak úplně smazat. "Be Master je hodně šikovný a velmi poctivý kůň, ten by se rozdal. Ještě uvidíme, jak se rozhodneme, ale do derby by už nemusel vyběhnout. Musíme s ním opatrně," řekl trenér Pavel Tůma.
 |
| Tým Luka / Murzabajev jásá, foto: Václav Volf |
Odvážet z dostihů v jednom autě dva čerstvé klasické vítěze je bezesporu unikátní zápis. V neděli se podařil trenérovi Václavu Lukovi ml., který týden po pražském vítězství Lady Westminster ovládl také oba jarní klasické dostihy v Bratislavě. Méně očekávaný byl úspěch Wild Love (Planteur) v Jarnej ceně kobýl, do níž hnědka stáje Lokotrans Slovakia CZ nastupovala jako nezvítězivší klisna s jedním dotovaným umístěním ze tří francouzských startů. Bauyržan Murzabajev s ní od startu udal svižné tempo a měl na špici dokonalý klid až do cílové roviny. Tam chvíli zahrozila Maďarka Fire For Goga (Vale Of York), ale bošovická klisna od ní bez problémů odešla. Třetí doběhla Bethany Belle (Next Desert), vítězka trialu Slivka (Mikhail Glinka) ztrácela na vítězku z pátého místa zhruba 8 délek. Po tomto představení čekal Luku mečbol, ve francouzské prodejce získaný Beau Massagot (Panis) šel do Veľkej jarnej ceny s francouzským handicapem 41, což kromě lednového vítězství v Class 1 v Cagnes-sur-mer obnášelo i podzimní čtvrtou příčku v listed za pozdějším třetím z Poule d’Essai des Pouliches Wind Chimes. Murzabajev bleskově vyřešil nevýhodu vnějšího startovního boxu a na protilehlé rovině už cválal druhý za vodícím Finiosem (Midships). Po přepáleném úvodu měl ale favorit nečekaně těžkou práci s českým odchovancem Quinterem (Stormy Jail), a po vybočení 100 metrů před cílem dokonce byl jeho úspěch krátkou chvíli v ohrožení. Nakonec ale Beau Massagot klasické vítězství o krátkou hlavu uhájil. Třetí Darkolva (Dark Angel) opět zažil finiš z kategorie zlých snů, když mu v krátké cílové rovině postupně překřížili cestu oba soupeři před ním. Ve zbylých dvou vrcholech dne se prosadili domácí Oriental Sky (Tiger Hill) a Mooreen (Calming Influence). Čtyři z devíti dostihů bratislavské neděle byly jedničkové, ačkoliv do Turf Gala zbývají už jen tři týdny. Stává se Bratislava pomalu mítinkovým závodištěm?
 |
| Beau Massagot a jeho tým, foto: Václav Volf |
Klasické vítězství symbolicky ztvrdilo obměnu generací ve stáji Leram. V době, kdy se Beau Massagot vracel z Bratislavy, centrálu Bošovice už opustila jedna z prvních "francouzských" hvězd majitele Milana Kříže Phu Hai (Elusive City). Desetinásobný vítěz, který byl na sklonku roku 2014 rovněž pořízen v prodejním dostihu, pravidelně bodoval ve Francii a ještě loni ve svých osmi letech se prosadil v jedničkovém dostihu při derby-dni. Důchod bude trávit u své bývalé ošetřovatelky Moniky Strmenské.
 |
| Touch Of Genius (uprostřed), foto: Pavla Pechmanová |
Vítěz Českého derby 2015 Touch Of Genius (Galileo) poprvé od svého zdravotního comebacku zvítězil. A bylo to vítězství zasloužené, hřebec ze stáje manželů Dufkových v dramatické koncovce Memoriálu Vlastimila Smolíka (2400 m) o hlavu zachytil od startu vedoucího Montjeu Thirda (Pop Rock), v jehož sedle zosnoval účinnou taktiku David Liška. Most se těšil na souboj derby-vítězů, v malém poli se totiž nacházel i Joseph (Lando). Unikátní srovnání bylo okořeněno faktem, že na aktérech seděli Jaromír Šafář a Jiří Palík, kteří je vedli při jejich vítězstvích v modré stuze, a mezi jejich čtyřmi soupeři se nacházel další klasický vítěz Always On Sunday (Sunday Break). Z velkého souboje ale nic nebylo. Zatímco Šafář na pozdějším vítězi v klidu vyčkával v zadní části pole a udeřil až v poslední chvíli, Joseph byl ježděn už v oblouku a doběhl poslední šest délek za nejbližším soupeřem. Ryzák v majetku Dr. Charváta zažil jako přes kopírák dostih podobný loňské Velké letní ceně. I tentokrát byla první polovina velmi pomalá, a když malé pole 800 metrů před cílem razantně odskočilo, úřadující derby-vítěz se nechytal. Jiří Palík ho musel jezdit rukama na stejném místě jako loni, a opět byl nucen sáhnout k první pobídce bičíkem už na začátku cílové roviny. Je otázka, zda při této konstelaci a v takto malém poli Joseph vůbec měl naději na jakýkoli úspěch, ale to už z hlediska valachovy další kariéry není podstatné. "Půjde skákat. Ten kůň je chytřejší než my všichni dohromady, nevidím do něj. Jeden den jde v práci jako vítr a všechny porazí, příště nepředběhne nikoho. V sobotu se na místě zastavil a argument o pomalém tempu bych až tak nebral, výborný kůň si musí poradit i s tím," poznamenal trenér Pavel Tůma.
 |
| Po duelu derby-vítězů č. 106, foto: Pavla Pechmanová |
Souboje derby-vítězů jsou vždycky trochu zvláštní událost. Odehrávají se dlouho poté, co se nad jejich aktéry rozplynula aura výjimečnosti, která samovolně vznikla v týdnech před derby kvůli atmosféře samotné modré stuhy a částečně také z nedostatku informací o dosud jen málo prověřených koních. Jakmile na konci června derby-horečka pomine, jsou vítězové odkázáni už jen sami na sebe. Hrstka z nich velké naděje v dalších letech potvrdí a stanou se z nich skuteční šampióni. Většina ostatních se ale ke svému životnímu výkonu už nepřiblíží. Mnozí laborují se zdravotními problémy a dřív nebo později odcházejí na překážky. I proto se souboje derby-vítězů stávají stále větší vzácností. Pokud se mé záznamy příliš nepletou, zažili jsme v sobotu sto šestý duel, ale za posledních deset let teprve třetí. První se odehrály už na jaře 1927, kdy Dagobert (Dagor) nejprve jako budoucí a posléze úřadující derby-vítěz pravidelně nastupoval proti svému předchůdci Renommému (Percy). Od té doby se vítězové chuchelské modré stuhy poměřili na všech možných distančních a výkonnostních úrovních, jejich souboje hostily Karlovy Vary, Bratislava, Vídeň – Freudenau, Budapešť, ale třeba i Magdeburk nebo Drážďany. Touch Of Genius v těchto srovnáních uspěl už podruhé – před třemi lety v rámci prvního Evropského poháru žokejů jasně porazil mezitím již penzionovaného Cheeky Chappieho (High Chaparral).
Ve Velké Chuchli vstoupil do sezóny i třetí z aktivních vítězů Českého derby, pětiletý Gontchar (Champs Elysees). Devatenáct měsíců od pátého místa v grupě 2 Prix Chaudenay hnědák doběhl druhý v trojkové Ceny Pražské plynárenské Servis Distribuce (2800 m), necelé tři délky za Amadeonem (Amadeus Wolf), od něhož dostával 4,5 kg. "Jsem moc spokojený, snad ho David Liška ve finiši moc nezmáčkl," prohlásil po doběhu trenér Arslangirej Šavujev, podle něhož šlo o Gontcharovu rozcvičku před berlínskou grupou 2 Oleander-Rennen (3200 m). "Jestli jsem se nebál pustit rekonvalescenta na rychlou dráhu? Nedá se nic dělat, přípravný start potřeboval a co s takovým koněm, někde debutovat musí. Museli jsme zkusit, jak zvládne dostih, a mé představy to splnilo."
Vídáme ho pouze na internetových streamech a záznamech, ale reálně je Martinstar (Martaline) aktuálně jednou z největších překážkových hvězd stojících v Česku. Po dubnovém debutu v tréninku Josefa Váni, kdy jistě vyhrál v Meranu, nyní energický bělouš v černých stínidlech ovládl Grande Steeple Chase di Milano (Gd1, 5000 m). V cíli valacha odježděného Josefem Váňou ml. dělil od soupeřů solidní "parník", konkrétně 15 délek. Delight My Fire (Way Of Light) skončila čtvrtá.
Marnou cestu do Francie absolvovali Felix (Jukebox Jury) a Nagano Gold (Sixties Icon). Jejich středeční listed Prix Bedel v Lyonu Parilly však nebylo zrušeno kvůli stávce personálu, jak už české stáje v minulosti zažily, nýbrž kvůli sérii pádů na kluzké dráze v úvodu odpoledne. "Byla to smůla, ale tohle je věc, kterou člověk chápe. Nikdo nechce, aby se na závodišti mrzačili koně a ta dráha opravdu nebyla způsobilá, těch problematických míst tam bylo víc. Náš dostih se bude opakovat 24. května, ještě uvidíme, zda tam pojedeme," řekl Dalibor Török. Zbytečně si o den později v Chantilly musel připadat i Zdeno Koplík, jehož sprinterský šampión Ultimate Fight (Muhaymin) se v dostihu kategorie D nejprve dlouhé okamžiky pral s Vincentem Cheminaudem, a když došlo na lámání chleba, demotivovaný Cheminaud brzy položil ruce a nechal ryzáka procválat cílem na devátém místě.
 |
| Jaromír Šafář v neděli vyhrál pro Mariána Štangela, foto: Václav Volf |
Měsíc poté, co vyhrál se Schängem své první německé listed, zažil Jaromír Šafář na stejném koni černý den. Krátce po startu listed na 1200 metrů v Dortmundu si úřadující český šampión hledal pozici tak důrazně, že se blízko něj cválající Making Trouble dostal do sevření, žokeji Andraschovi Starkemu se otočilo sedlo a doběhl daleko poslední. Šafář přišel kvůli nebezpečné jízdě na osm dní o licenci.
Pardubické závodiště má novou překážku číslo 40, nazvanou "military voda". Prvek inspirovaný Meranem a také polskou Wroclawí je padesát metrů dlouhý a deset metrů široký. Svou premiéru měl v úterním osmém dostihu. Při probíhání vodou na koně a jezdce dohlížejí dřevěný vodník a polonahá ženština. Nezbývá než doufat, že nová součást kursu přežije navzdory současnému suchu.
 |
| foto: Václav Volf |
Á propos Pardubice, už jsou venku přihlášky na 128. Velkou pardubickou. Dříve tento termín působil lehce automatickým dojmem, neboť z domácích byli přihlášeni všichni koně schopní cválat a hlavní cizinci přibyli až v dalším průběhu sezóny. To je letos trochu jinak, Emmanuel Clayeux už nyní potvrdil zájem o návrat loni druhého Urgent De Gregaine (Truth Or Dare), který udělal Velké cennou reklamu druhým místem v rámci letošního National Hunt Festivalu v Cheltenhamu. Druhým přihlášeným cizincem je dvanáctiletý svěřenec Petera Mahera Ruben Cotter (Beneficial). Mezi 38 jmény najdeme i tři poslední vítěze No Time To Lose (Authorized), Charme Looka (Look Honey) a Ribelina (Truth Or Dare). Josef Váňa prozatím vybral osm koní včetně syndikátního Theophilose (Elusive City), prezident Jockey Clubu Jiří Charvát se chce pokusit o úspěch s dvojicí Ascover (Discover D’auteuil) a Tzigane Du Berlais (Poliglote). Po mnoha letech chybí na přihláškách Velké svěřenci otce a syna Holčákových (prozatím), Čestmír Olehla je zastoupen Strettonem (House Rules). Překvapením pro mnohé příznivce je přihláška loni penzionovaného Nikase (Scater). "Je to na přání majitele, který na něm v zimě jezdil a my jsme v tom pak pokračovali. Nikas působí spokojeně, je v pořádku a mám z něj podobný pocit jako kdysi, když jsem ho zamlada trénoval v Radomyšli. Nikde není řečeno, že Velkou opravdu půjde. Zkusí si nějaký menší start a uvidíme, co bude dál. Žádné velké ambice nejsou," řekl trenér Luboš Urbánek, u něhož valach stojí.
V neděli uplynulo 100 let od narození Karla Havelky, mnohonásobného šampióna na rovině i proutěných překážkách a legendárního "mistra taktiky". Jezdil Masise, Symbola či Korbela, ale za nejlepšího koně své kariéry považoval Lionela. O muži, který jako první žokej české historie získal od prezidenta medaili Za zásluhy a ještě své devadesáté narozeniny oslavil exhibičním finišem v cílové rovině, by se dalo psát velmi dlouho. Na tomto místě vybírám alespoň krátkou vzpomínku na první den na závodišti, jak mi ji vyprávěl přesně před patnácti lety ve svém chuchelském bytě: "Pocházím z Bělé pod Bezdězem. Já jsem byl malej a drobnej a můj ročník byl taky velice slabý, protože to byl válečný ročník 1918. Dobře jsem se učil, takže mě poslali ještě na měšťanku a tím pádem jsem vyšel ze školy až v patnácti letech. Samozřejmě jsem hned tak nemohl sehnat žádné místo, hledal jsem v novinách a jednou jsem si přečetl inzerát, že se přijmou malí, lehcí chlapci do učení k dostihovým koním. Odepsal jsem, že vážím asi 32 kilo a dostal jsem obratem dopis, abych se přijel kdykoliv představit trenérovi Jaroslavu Rosákovi. Z Bělé pod Bezdězem to máte 60 kilometrů do Prahy, tak jsem sedl na kolo a jel jsem do Prahy. Tady jsem měl staršího bratra, který mi řekl, jak se dostanu do Chuchle (tramvají a autobusem). V Chuchli jsem se zeptal, kde najdu trenéra Rosáka. Řekli mi: Tam vzadu za tribunami ho najdete, pořád tam čte nějakou knížku… Tak jsem šel a viděl velkýho narostlýho chlapa. Představil jsem se a on mě hned vzal za ruku, prohlížel ji (až později jsem pochopil, že zkoumal, zda nemám silné kosti) a pak mě zavedl do vážnice, kde mě posadil na váhu. Zjistil, že vážím skutečně 32 kilo. Šáhl takhle dozadu, vytáhl portmonku, vzal stovku (to bylo peněz!) a říká: Tady máš na cestu a přijď kdy chceš, já tě vezmu! Já se styděl tu stovku vzít a namítal, že jsem přijel na kole, ale on mi ji vnutil. To bylo nějak začátkem února 1934 a já pak od 1. března nastoupil…"
Minirecenze: Kincsem (2017). S náklady ve výši 3 miliard forintů to byl nejdražší maďarský film všech dob a také velký divácký hit loňského roku, který se budapešťskému závodišti Kincsem Park beze zbytku podařilo využít k propagaci turfu. A přesto: pokud si uprostřed rozjeté dostihové sezóny řeknete, že je konečně na čase film o nejslavnější klisně všech dob zhlédnout, a dáte si ho jako já v původním znění s anglickými titulky, musíte udělat dvě věci: zapomenout, že jste dostihový příznivec a vypnout mozek. Čeká vás totiž akční velkofilm, ve kterém je jakákoli souvislost s příběhem maďarského "rezavého zázraku" čistě náhodná. Řekněme si to na rovinu: scénáristi zachovali jen jména postav a vydali se při adaptaci historické látky na divoký psychedelický trip, ve kterém spousta nelogičností s blížícím se finále přechází v čirou fantasmagorii. Což nemusí být nutně špatně. Tvůrci každou chvíli na diváka spiklenecky pomrkávají, že to celé neberou tak úplně vážně a různými zcizovacími prvky a moderní hudbou dávají najevo, že jejich úmyslem nebylo natočit klasickou "dobovku". A tak charismatický Ervin Nagy v roli majitele Ernö Blaskoviche posílá žokeji vzkaz o tréninkovém čase své klisny napsaný na břiše nahé prostitutky, rozjaření kumpáni si v zešeřelém hostinci dělají "selfíčko" starodávným fotoaparátem a šlechtická dcera má na zadnici vytetovanou hlavu koně jako každá druhá vodička v Chuchli nebo Pardubicích. Legendární stájová kočka se v tomto příběhu jmenuje Schultz a stává se enigmatickým šamanem a zaříkávačem koní na čtyřech tlapkách. Samostatnou kapitolou jsou kostýmy: Blaskovich nosí sluneční brýle, kožené sáčko a hipstersky pojatý cylindr jako vystřižený z burlesky. Tohle zkrátka není pietní historická rekonstrukce, nýbrž koktejl postmoderní komerce ve stylu Pirátů z Karibiku. Platí to mimochodem i pro uchopení dostihových reálií. Kincsem a její soupeři odskakují ze startovacích boxů, žokej si v paddocku po nasednutí ještě dopřeje doutníček, šlechta poslušně stojí ve frontách před sázkovými pokladnami jako kdyby byla odkázaná na Betino, a klisna během pár desítek minut vyhraje asi pět různých derby. Když ale vidíme, jak Kincsem ve 4:30 ráno vybíhá nauzděná ze stáje, protože se těší na trénink a snaží se vzbudit svého majitele, mávneme nad vším rukou. Už dávno jsme totiž podle vstupních instrukcí vypnuli mozek. Vzhledem k tomu, že Kincsem a její příběh jsou maďarským rodinným stříbrem, nabývá film v popsaných okamžicích sympaticky podvratného tónu. Jenže co je to platné, když po celou dobu pokulhává kvůli překombinovanému scénáři. Ani v historii nadprůměrně zorientovaný divák nemá šanci rozklíčovat, proč třeba pletichařící císař František Josef I. v tomto filmu považuje Kincsem za nebezpečné politikum a v zarputilém intrikování proti jejímu majiteli se nezastaví ani před zformováním jakéhosi Ku-Klux-Klanu. Nelogičností postupně přibývá, takže divák už ani neřeší, že německému Baden Badenu šéfuje rakouský císař, který tam hostí ruského cara, zatímco německá šlechta nikde. Scénáristi se hlavně ve druhé hodině tak utrhnou ze řetězu, že se člověk skoro obává, aby nedošlo k nejhoršímu a Kincsem něco neprohrála. Na to si ale režisér Gábor Herendi přece jen netroufne a čelí tak stejné situaci jako James Cameron, který před dvaceti lety také věděl, že nakonec bude muset Titanic potopit, i kdyby si Kate Winsletová oči vyplakala… Kincsem je zábavný film pro všechny, kdo nevědí nic o dostizích. Zasvěceného zamrzí právě přemíra brutální fikce, vždyť skutečný příběh Kincsem by vydal na mnohem poutavější zápletku. K pachuti z promarněné příležitosti přispívá bohatá výprava a fakt, že se točilo na nádherných autentických lokacích včetně vídeňského závodiště Freudenau (které zde ovšem "hraje" Baden Baden). Není to poprvé a ani naposled, co filmaři svědomitější studium dostihové látky předem vzdali pod záminkou stravitelnosti pro laického diváka. Aspoň to tentokrát udělali zábavně.
Líbil se vám tento text? Budu mít radost, když ho budete sdílet nebo doporučíte svým přátelům. Martinův derby zápisník existuje od roku 2007. Další články:
